..: Stavba základu modelového kolejiště :..

složení kolejiště, Holice 2008, foto: Matouš Danielka Většina železničních nadšenců zatouží nedlouho po zhlédnutí miniaturních vláčků, svižně se prohánějících po kolejišti na výstavě, u přátel či pouze na videu, po vlastním, byť třeba jen malém kolejišti. Po počáteční euforii, nevyšumí–li myšlenka z jakéhokoliv důvodu rychle do prázdna, vyvstane řada otázek, týkající se samotné výstavby kolejiště. Rozhodujícími faktory, které musíme ještě před samotným návrhem řešení zohlednit, jsou prostorové možnosti naší domácnosti, naše finanční zajištění a nadšení ostatních členů rodiny – především u praktické ženy nejspíš neshledáme podobné nadšení. Pokud se nám i přesto podaří získat dostatečnou podporu, můžeme se posunout o úroveň výše a zvolit typ kolejiště.

Typy kolejišť

Rozhraní segmentů (výstava 2008 KŽM z Prahy 3), foto: Matouš DanielkaKolejiště můžeme primárně rozdělit na tři rozdílné typy. Rozdělení částečně vyplývá z prostorové náročnosti, ale především z jejich modulárnosti, tedy schopnosti variabilně sestavovat jednotlivé díly kolejiště (je–li jich více). Jednoduše řečeno – pokud máme kolejiště klasické stavby, nemůžeme ho spojit s jiným, a tím si rozšířit prostor pro ježdění s vlakovými soupravami. Tato kolejiště bývají tvořena na jediné desce. Naopak pokud si postavíme tzv. modulové kolejiště, můžeme bez problémů jednotlivá kolejiště libovolně spojovat. Důležité je si uvědomit, co od kolejiště očekáváme a v neposlední řadě pro koho je určeno.

Jednolitá (klasická) kolejiště

Kolejiště Petra Jakubce na výstavě v Trutnově 2010, foto: Matouš DanielkaKolejiště postavená na jednom rámu se nejčastěji uplatnují pro „takové to domácí ježdění“ na nenáročných kolejištích menších rozměrů, které nejsou svázány žádnou normou stanovující rozměry a rozhraní základu kolejiště, neboť se v důsledku použití pouze jednoho rámu ani nepředpokládají žádné problémy vznikající spojováním jednotlivých dílů, a dále pak u projektů megalomanských kolejišť, kde je stěhování nemyslitelnou záležitostí. „Klasické“ kolejiště je vhodné především pro začínající a nenáročné modeláře.


Segmentová kolejiště

Segmentové kolejiště Milana Meisla ze Svitav, foto: Matouš DanielkaSegmentová kolejiště jsou tvořena dvěma a více díly (segmenty), které na sebe navazují pouze v jedné vzájemné poloze. Toto řešení nám poskytuje možnost maximální kreativity při návrhu, jelikož nezáleží na tom, kde budou napojeny koleje na hraně segmentů a také na tom, jakých rozměrů bude segment dosahovat, na rozdíl od níže popisovaného modulového kolejiště. Segmentová kolejiště jsou nejrozšířenějším typem a uplatňují se v případech, kdy navrhované rozměry celku přesahují možnosti požadované mobility pro klasická kolejiště, v domácích podmínkách i u velkých projektů.

Modulová kolejiště

Moduly Zababov, TT víkend Všestary 2006, foto: TrainmaniakModulová kolejiště jsou předurčená pro nejrůznější výstavy a setkání železničních modelářů. Od kolejišť je požadována vysoká variabilita – možnost spojování libovolných dílů ideálně v libovolném počtu za sebou (záleží opět na prostorových možnostech). Vlastní díly podléhají nejen běžným normám, bez kterých by kolejiště nebylo vůbec schopné provozu vlaků, ale také normám spolků sdružujících „moduláře“, z nichž jmenujme například Zababov. Normy se mohou navzájem nepatrně lišit a vymezují především parametry rozhraní modulů. Většina těchto modelářů si plnohodnotně „zajezdí“ až na samotném setkání, kam si přivezou několik svých modulů, jenž jsou následně spojeny s díly kolegů.

Diorámata

Dioráma Josefa Nalevanka, na pozadí Trainmaniaka na železniční modelářské výstavě v Chocni 2010, foto: Matouš Danielka Chcete si postavit modelové kolejiště takříkajíc za každou cenu, ale zjistili jste, že vám prostorové možnosti vaší domácnosti, bohužel, nedostačují? Nevěště hlavu – i pro vás je tu možnost, která je sice velkým kompromisem, ale jak říká známé přísloví – "lepší něco, než nic". Prostředkem k uspokojení vašich modelářských tužeb se tak může stát dioráma. Jedná se o opravdu malý model výřezu zemského povrchu o rozměrech například 30×15 centimetrů. Na takovém prostoru lze vymodelovat i velmi věrohodně vypadající úsek železniční trati, nebo cokoliv jiného, co nám naše fantazie a prostor dovolí. Zde si můžeme po stránce detailů opravdu vyhrát, protože se můžeme soustředit (i finančně) pouze na tento malý prostor. Učebnicovým příkladem jsou díla kolegy Trainmaniaka. Na ježdění s modely si však v tomto případě musíme nechat zajít chuť.

Co dál?

Sergej Roco ve velikosti TT, foto: Trainmaniak Pokud jste si již zvolili typ kolejiště, podle vašich možností a tužeb, pak můžeme popřemýšlet nad námětem krajiny a vytvořit prvotní plánek, který jistě nebude posledním. Obdobně jako ve stavebnictví je rozhodující vytvořit kvalitní projektovou dokumentaci, která nás ušetří řady budoucích omylů, a jejíž příprava zabere trochu více času. Samotný návrh můžeme realizovat například v programu WinTrack, s jehož pomocí se vyvarujeme například nereálně malých poloměrů oblouků kolejí. Někomu ale úplně postačí papír a tužka. Během návrhu a hledání vhodných modelů souvisejících staveb i další inspirace zjistíme, že k modelářství potřebujeme spousty rozličných spotřebních materiálů a nástrojů. Rovněž zjistíme, že k práci potřebujeme nejen šikovné ruce, ale také minimální znalosti z různých technických oborů, nejvíce pak asi elektriky, u které nevystačíme s poznatkem, že „kope“. Při relativně náročné stavbě můžeme v maximální možné míře využít vlastní kreativitu a načerpanou inspiraci u kolegů nejen na internetu. Po dokončení návrhu plánku kolejiště vybereme konstrukci, kterou si můžeme svépomocí vyrobit. Pokud si na tuto nejčastěji truhlářskou práci netroufnete, můžete ji přenechat profesionálům z oboru.

Jak a z čeho vyrobit kostru kolejiště?

Rámy kolejišť, foto: TrainmaniakMožnosti jsou dvě a záleží jen na autorovi, jaký materiál si pro zhotovení základu kolejiště zvolí. Prvním – a nejspíš v současnosti i nejpoužívanějším – materiálem na stavbu rámu kolejiště je překližka (a obecně produkty ze dřeva). Překližka si svou oblibu získala svou dostatečnou tuhostí, relativně nízkou hmotností a v neposlední řadě také snadnějším opracováním a spojováním. Další alternativu představují kovy, jako je ocel a hliník. Ocelový rám je dnes již spíše pozůstatkem minulosti, ale stále se, byť opravdu vyjímečně, používá, čehož je důkazem třeba kolejiště Království železnic na Smíchově, kde není třeba u kolejiště zohledňovat, díky už tak nulové mobilitě, hmotnost. Ocel se vyznačuje vysokou tuhostí, ale bohužel i vysokou hmotností, což kolejišti opatřenému tímto rámem předurčuje velmi nízkou mobilitu. Hliník, kromě toho, že se jeho jmenovec z filmu Marečku, podejte mi pero! odstěhoval do Humpolce, lze pak nejvhodněji využít na výrobu nohou kolejiště z jeklu při současném použití překližkového rámu kolejiště, což je asi jediný nejvhodnější způsob jeho využití.

Proč nemůžeme mít kolejiště jen tak na podlaze?

Model motorové lokomotivy řady 754, foto: Petr Lux Kolejiště opravdu není vhodné přechovávat a především provozovat volně na zemi. Jednak bychom ho vystavili vysoké prašnosti, nemluvě o mnohem větší možnosti (nechtěného) poškození, a jednak práce na něm není vůbec příjemná, což mohou potvrdit modeláři ze zmiňovaného Království železnic, kteří sice nemají kolejiště „jen tak na podlaze“, ale pohybují se přímo po něm (vyjma budov a jiných modelů předem sestavených), k čemuž jim slouží „těžkotonážní koryta řek“. Rovněž prohlížení modelů v úrovni očí, nebo trochu níže, je nesrovnatelně lepší oproti „leteckým“ pohledům.

Standardním řešením je instalace nohou k rámům kolejiště, a to nejlépe demontovatelných pro případ transportu. Z řady materiálů lze využít dřevo, zmíněné hliníkové jekly, nebo ocel (v případě ocelového rámu). Nohy je nejvhodnější na konci doplnit o patky s regulačními šrouby pro kalibraci výšky, což je nejpotřebnější u modulů vycházejících z jejich provozních náležitostí. Majitelé menších kolejišt s nutností vyšší mobility rovněž mohou využít nabídky vhodných stavebních koz, na které se po jejich rozložení kolejiště položí. Hrstka modelářů pak tuto problematiku řeší specifickým způsobem pomocí důmyslných sklopných mechanismů, které mají za úkol kolejiště vyzvednout, přiklopit apod. do míst s nevyužitým prostorem v místnosti (nejčastěji u stropu či stěny) mimo dobu jejich využívání. Jejich nevýhoda spočívá v pracné výrobě složitých zařízení a podstatě nulové mobilitě kolejiště mimo rozsah mechanismu díky jejich složitému upevnění.

Z čeho vytvořit základní tvar krajiny?

Polystyrenový základ krajiny, modul Zababov, TT víkend Všestary 2005, foto: Trainmaniak Každý modelář si dříve či později najde své osvědčené způsoby a materiály, ze kterých tvoří, a proto i tady nelze podat jednoznačně nejlepší recept na stavbu kolejiště, nicméně jsou i takové, které se neosvědčily a modelář by se jim tedy měl vyhnout. Jedná se zejména o spojení s jakýmikoliv potravinářskými produkty, u kterých hrozí napadení hmyzem a jinými škůdci. Některé tyto materiály a metody se využívaly dříve kvůli nedostatku vhodných a dostupných materiálů, což dnes již nepředstavuje žádný problém. Pokud jste si pro výrobu rámu kolejiště vybrali překližku, tak nebude od věci navázat spolupráci s tímto materiálem i při tvorbě základu pro krajinu a podkladu kolejiva. Výhodou je vysoká tuhost, nevýhody představuje pracovní náročnost a částečně i náročnost finanční. Překližková konstrukce bývá vyplňována polystyrenem, který se pro tento účel hojně využívá i samostatně pro svou snadnou opracovatelnost a malou hmotnost. Méně často se modeláři obracejí k použití králíkářského pletiva, jenž vytváří skořepinu krajiny pokrytou novinovým papírem. Ekology jistě potěší další využívaný druh materiálu, kterým je obyčejná vlnitá lepenka z kartonových krabic. Možná vás teď právě napadá otázka ohledně její tuhosti, ale vězte, že pevnost je dostatečná obzvláště v případě dvouvrstvých kartonů a vhodném způsobu rastrování. Vrchní část „terraformace“ pokrývá opět novinový papír, jemuž dotváří podklad ještě mřížkovaná páska, jakou můžeme znát ze stavebnictví (bandáže k sádrokartonu).

Pokud jste se dočetli až sem, pak Vám děkuji za pozornost. Doufám, že jsem Vás popisem zdánlivě klikaté cesty vedoucí k výstavbě modelového kolejiště neodradil od jeho realizace a naopak Vás železniční modelářství zaujalo, pokud se tak již nestalo dříve.


Matouš Danielka Poslat mail autorovi | 11.2.2012 (7:00)
Related newsopen/close

More on Modelová železnice

More from Česká republika (celá)


  1 2 3      Zpráv na stránku:   
Registered user Sim 
22.02.2012 (15:47)  
tarten > tak zrovna "o podlazi vejs" v tom mym pripade tak nejak skoro i plati :-))) nicmene, pokud to chce clovek modelovat opravdu v meritku bez zkracovani stanic a vynechavani podstatne casti mezistanicniho useku, je to v podstate pro jednoho cloveka celozivotni cinnost a abych si pred duchodem rek "tak, hrubou krajinu mame hotovou, snad stihnu osadit stromky driv, nez budu na vozejku" ... to preci jen ucelem modelareni neni.

Ohledne te nezateplene pudy ... mam v podstate "spatnou variantu" jak zakladu kolejiste, tak i jeho skladovani (resp. i nekterych pouzitych materialu), ale paradoxne se to na provozu projevuje podstatne mene, nez bych cekal; konkretne:
- ram tvori dva dlouhe nosne tramky, na nich je kostra z lati a zakladni deska je polystyren. Zdeformovalo (svesily se okraje) se to uz behem panelakovyho provozu v "klimatizovanem" prostredi, za vice nez 10 let na pude se to vyrazneji nehnulo.
- cekal jsem, ze oreznou kolejnice - minimalne v mistech, kde jsem povrchove pokoveni oskrabal kvuli naletovani dratu ... na panelu koleje nezrezly, nahradni ve skatuli o kus vedle trochu ano.
- puda je pomerne dobre vetrana, coz znamena problemy s prachem ... tady nezbyva nez cas od casu vzit vysavac a vratit se do detskych let, kdy se panel provozoval pouze o vanocnich prazdninach a po rocni pauze bylo nutno "uklidit"
- plisen jsem zatim nikde nezaznamenal, prestoze treba imitace sterku v kolejich je delana vyhradne presusenym sypanym cajem ... tady jsem cekal zasadni problem.
- problemy zimniho provozu se nakonec ukazaly tri; o jednom jsem jiz psal, proste clovek se zazere do jezdeni a nevnima zimu ... a pak to odlezi
- druhym problemem je elektrika, resp. diky zmenam roztaznosti obcas spatny kontakt jak v prechodech koleji, tak i v konektorech vyhybek a dalsich komponentech
- no a konecne treti vec, ktera v konecnem dusledku provoz priblizila realite; v mrazech zatuhavalo mazivo v ozubenych prevodech lokomotiv, takze bylo nutne pred zimou prejit na jine mazaci prostredky, jinak trvalo pomerne dlouho, nez se lokomotiva rozehrala provozem natolik, aby dokazala podavat plnohodnotny vykon :-D
Registered user tarten 
20.02.2012 (11:30)  
Sim:
Sám vidíte, že při vašich velikostech by i menší kolejiště byla milionová záležitost, a pro trochu vážněji pojaté kolejiště by si každý modelář musel pořídit extra nemovitost, nebo přinejmenším zvýšit svůj domek o podlaží...

A když slyším o nezateplené půdě, tak mi hned naskakuje - vlhkost, střídání teplot, plesnivění, borcení.
17.02.2012 (13:04)  
Ahojte

to vypadá zatím jako nadlidský úkol ...
Registered user Sim 
15.02.2012 (13:42)  
M.U. > polomery zatacek je vhodne pro domaci kolejiste brat rekneme limitni realne, pokud to nema byt videt (pravidla modely zvladaji podstatne ostrejsi oblouky, jenze to silene "smajda") ... takze pokud si vezmu, ze typicky limit je R150, po zmenseni H0 to vychazi na cca 1,7 metru ... u TT rekneme 1,2 metru. Toho bych se snazil drzet na sire trati - prestoze v realu by pri tomto polomeru uz platilo treba na Pendolino omezeni rychlosti, bude to v omezenem prostoru porad vypadat dobre a vagony se nebudou lamat.

Jakmile se ale bavime o nadrazi, nebal bych se polomery zmensovat - pro vnitropodnikovy provoz docela podstatne. Jestli si to uvedomuju spravne, zpravidla nejmensi oblouk prumyslove vyrabeneho kolejiva zhruba odpovida tramvajovemu provozu ... a ten vleckovy se mu muze blizit (samosebou s prihlednutim ke konkretnim podminkam).


Pokud se budeme bavit o velikosti nadrazi, resp. delce koleji ve stanici, je vhodne si pripustit, ze tohle byva na modelovem kolejisti znasilnovano podstatne vice, nez polomery oblouku; vami uvedeny prepocet sedi (u TT by to vychazelo na 8 metru delky).

Jako uplne minimalisticky priklad si vezmu zastavku, kterou znam - je to Lomnicka kousek od Cebivi; peron ma delku cca 50 metru, vlezou se k nemu tri sukafony. V H0 by to vychazelo na delku cca 60 centimetru, v TT cca 40 cm ... jenze to je jen delka peronu na zastavce .

O kus dal je stanice Cebiv, trikolejne nadrazicko s rampou na nakladku dreva i nastupistem pro osobni dopravu. Celkova delka stanice je cca 250 metru; kolej u budovy ma 120 metru, zbyle dve koleje 70 metru (pricemz kolej u rampy pokracuje dal do sturcu, takze je mozne odstavit cca 100 metru dlouhou soupravu).

V prepoctu na H0 (TT) to dela 80 (60) cm delku kratkych koleji, 115 (80) cm vcetne sturcu, 140 (100) cm u budovy a 290 (210) cm celkova delka nadrazi.

Vyse uvedene jsou jedny z nejmensich, ktere lze na nasi siti najit (a ktere jsou pro modelove kolejiste typickym nametem) a z prepoctu rozmeru je asi jasne, ze na jednom panelu to prakticky nikdy nepujde udelat v realnem meritku => pokud chcete cokoliv resit opravdu tak, aby to nebylo smrsknute, urcite je vhodne pocitat spis s "liniovou" modulovkou, nez s jednou deskou s ovalem.

Prestoze i u nej jsou stanice oproti realite zkraceny, je mi hodne sympaticke kolejiste Trainmaniaka, kde bych v soucasnosti zcela jiste cerpal inspiraci, pokud bych chtel ted neco stavet. http://www.trainmania.info/kolejiste/kolejiste_fotomapa.jpg
15.02.2012 (10:35)  
zirecek

Ahojky ...

počítej se mnou teda pokud počítám správně ... ...

když je nádraží dlouhé 1km na HO by mělo být dlouhé 11,5 metru ...

když se podívám na stanici Tišnov a prodloužím poloměr jeho první zatáčky směr Křižanov dostanu se na hodnotu 2,15km průměr - to je poloměr 1,075 km to znamená, že v modelové železnici má poloměr 11,5m což je úplně šílené ... uvažoval jsem tedy o 5 metrech průměru což je poloměr 2,5 metru ...

Uvažoval jsem o zakulaceném obdélníku s parametry 800-850*500-550, kde v zadu budou pod horou skryté odstavné koleje(3-4). v prostřed mezi horou a nádražím v popředí bude jakási továrna s parními lokotkami a velkými haly (halami?)...

Dělám něco špatně? Uvažuji blbě? Vy jste zkušenější, jak tedy na to ...

Děkuji
15.02.2012 (6:02)  
Martin Utajeny: Osobne jsem rozprodal analogovy vozovy park a nakoupil digitalni lokomotivy a vozy pres Aukro. Obcas se tam daji koupit prakticky nove ci malo jete modely za mensi castky. Je to o dlouhodobejsim sledovani Aukra a hlavne se nestrhnout pri prihazovani, :-).
Nejste teda zadny troskar s velikosti kolejiste, :-). Osobne bych si na to netroufl, ja radeji nenormovou, malou, postupne pribyvajici modulovku.
14.02.2012 (22:35)  
zirecek

Děkuji to je skvělé ...

SIM.

to mě moc zajímá ... to jsem netušo ...

no začal jsem a zjišťuji, že pokud nechci mít oblouky o tak strašně malém poloměru jak se nabízí kolejivo HO bude to asi nepředstavitelně velké ... Dále jsem zjistil že vlak o 10 vagonech má délu 3 metry a lokomotiva stojí 6.500,- a Vagonky za ks 870-1200 = 9.000,-Kč + 6.500,-Kč = 15.500,-Kč

Ne, že bych na to neměl na celý vlak,ale pokud to má stát ve finále 200.000,- až 300.000,- to je celkem zastavující element. Dnes mi totiž řekl stolař, že základní deska 900*600 s vyztužením na nějakých nohou bude stát 65.000,- bez DPH.


Hmmm

takže 3 koleje do špíny, 2 výhybky a nějaké nádraží s 3 nástupišti a 2 kusými ... kam přijede BR555 a 3 Vago?
Registered user Sim 
14.02.2012 (9:04)  
Martin Utajený > rizeni kolejiste pocitacem sem delal jako diplomku, ktera sice dopadla na vybornou, ale kolejiste dotedka funguje pouze na otaceni cudlikem na FZ1; prestoze sam sebe povazuju za vsestranneho cloveka, tohle znamenalo v danou chvili prilis velke sousto. V realu jde o dve zakladni moznosti:

1) pouziti hotovych modulu (at uz nakupovanych, nebo vyrabenych vlastnimi silami), ktere jsou nejakym zpusobem unifikovany a systemem stavebnice je mozne s nimi pokryt bez problemu standardni formy nadrazi, se specialitami obcas byva problem. U nakupovanych systemu to byva kompatibilni s danym "podnikovym" softem, coz opet muze ponekud svazovat ruce

2) vrhnout se na vsechno vlastnimi silami, tedy vcetne vyvoje ovladacich modulu, systemu propojeni s kompem a programovani "stanoviste dispecera" ... krome vlastnich znalosti, zkusenosti, casu a chuti do prace tu prakticky zadna omezeni nejsou, ani ekonomicky to nemusi vychazet draho, tedy pokud do toho clovek nepocita ten svuj cas O:-)

Ja se samosebou rozhodl pro variantu druhou; system ridicich modulu, komunikace po sbernici a pripojeni na seriovy port kompu ... to vsechno se vcelku povedlo a problem s tim nebyl. Ten se ale na svetlo sveta dostal v souvislosti s masivnim nastupem woken; puvodne jsem uvazoval o co "nejnativnejsim" ovladani bezicim pod dosem, jenze me zlakalo pozlatko grafiky a na uroven programovani pod widlema jsem se uz nedostal.

A protoze cely muj system byl puvodne koncipovan na vyuziti standardnich vozidel BTTB Zeuge (tedy na analogu), s pozdejsim masivnim nastupem digitalizace se otevrely zcela nove moznosti i co se ovladani vozidel tyka, od realizace jsem upustil (nebo spis, rekneme, alibisticky ji odlozil na dobu, "az nebude do ceho pichnout" :-D).

Navic od jiste doby je kolejiste na nezateplene pude ... a pote, co moje modelarske choutky byly odmeneny tritydennim marodenim, jsem na realne modelareni ponekud zanevrel a prenesl se do virtualni dimenze - napred TTD, pozdeji Simutrans (shoda s mym nickem ciste nahodna), kde jsem nakonec naplno rozvinul i sve "modelarske schopnosti", na ktere jsem v realnem modelareni nemel dostatek financi, chuti, energie a zrucnosti.

Timto nehodlam nikoho od modelareni odrazovat - pouze bych uz, v dane situaci se soucasnymi zkusenostmi, volil patrne jiny (opatrnejsi) pristup; jenze mladej clovek plnej elanu si to stejne musi zkusit a nabit si na tom usta, i kdyz mu bude dvacet lidi potvrzovat, ze tohle neni dobra varianta. Takze je jasny, ze i kdyz ted bych asi uprednostnil stridmejsi kolejiste blizici se realite, pokud budu nekdy neco stavet pro decka, bude to zase vlakodrom, kde hlavnim cilem bude "zajezdit si" :-D
14.02.2012 (8:23)  
Martin Utajený: Je krásné mít modelářský sen, který přejde v cíl, poté v reálné provedené a hraní si, :-). Avšak doporučuji nejít hned do velikého námětu širokým záběrem. Nebo třeba mít přípraven veliký námět, avšak dotáhnout do konce nejprve tu dvoukolejkou se vším všudy a pak dle chuti dobudovat to špinavé velké nádraží, :-).
Již zde byl odkaz na diskuzi: http://diskuze.modely.biz/ Opravdu tam člověk najde prakticky vše potřebné včetně řady dalších odkazů na blogy modelářů. Dá se tam najít i řada plánků včetně motivů hlavní dvoukolejné tratě s odbočným nádražím či průmyslovým areálem, :-).
13.02.2012 (21:46)  
Na půde se mi válí jedno kolejiště z dob dávno minulých, je to dvouokruhové TT.

Protože jsem získal nemovitost, která má spojené celé patro do jedné cimry, přemýšlím ... že bych se zase vrátil do dětských let a postavil pravou špínu, smrad a nelesk nějakého fiktivního přeřazovacího nebo továrního železničního systému, okolo kterého by jen ze předu profrčela naše 150.2/151 spolu s 10 vago 1980-1989 ...

Mám velkou touhu zkusit HO které je prostě líp viditené větší, namakanější a dokonalejší ... jak to provázat s počítačem, který by to řídil, jeden známý podporuje RS 232 ale co dál?

Nevíte jak na to?
  1 2 3      Zpráv na stránku:   

Comments are users' expressions.
ŽelPage has no liability for their contents.

- Correspondent or Member of ŽelPage, - Editor or ŽelPage Administrator

Add comment
Comments are only allowed for registered users.
Before you insert your comment, you have to log on or register.
Sign in
 
 
  
 
   Register

© 2001 - 2024 ŽelPage - Webmaster


Info
informacni okenko