Milovníkům půlstoletí starých veteránů z ČKD bohužel hned v začátku utřu slinu, protože nemám na mysli ty „jejich“ šestiválce, nýbrž motorové vozy řady 810. Jejich pohonná jednotka disponuje stejným počtem cylindrů, a ač naležato, a s o něco nižším objemem, jde o stejně populární a nesmrtelný stroj. V tomto díle šotoušova průvodce bych se rád zaměřil na lokální tratě na severu Moravy, kde se „osmsetdesítky“ prohánějí téměř výlučně. Osobně jsou mým nejčastějším cílem, a to hned z několika důvodů – na lokálce si člověk nejlépe zarelaxuje, motoráčky krásně pasují do zdejší krajiny a v neposlední řadě je to jediné osobní vozidlo v běžném provozu, na které jsem schopen reagovat aparátem v dostatečné rychlosti v případě, že se nacházím v režimu Standby…

Trať 325: Studénka – Veřovice

Podle očekávání začnu svou „domáckou“ tratí: Coby neelektrifikovaná jednokolejka zahájila provoz 18. prosince 1881, ale pouze ze Studénky (trať 270, někdejší Severní dráha císaře Ferdinanda) do Štramberka, protože se tam nacházel (a dodnes nachází) vápencový lom Kotouč. Úsek ze Štramberka do Veřovic byl otevřen 27. června 1896, osm let po otevření trati Ostrava – Kojetín přes Valašské Meziříčí (současná trať 323). Za zmínku stojí, že právě tento úsek, měřící zhruba 7 km, má největší stoupání až 27 ‰ . Úsek Sedlnice – Příbor je opatřen autobloky. Není bez zajímavosti, že se na trati v roce 2009 rozeběhnou práce na elektrifikaci úseku Studénka – Sedlnice a dojde k rekonstrukci, prodloužení a "zadrátování" staré vlečky na letiště Mošnov a jejímu napojení na trať 325 (pravděpodobně ještě před samotnou stanicí Sedlnice).

V období před rokem 1989 zažila tato lokálka provoz skutečně hustý. Vždyť v kopřivnické Tatře pracovalo na 15 000 zaměstnanců, a bylo třeba dopravovat nejen je, ale také materiál do závodu, a hotové vozy a podskupiny z něj. Stejně tak i cementárna Kotouč ve Štramberku vozila své portfolio výrobků po kolejích. V dnešních dnech jsou zákazníci dopravce stejní, avšak počty vlaků o mnoho nižší. Oproti dřívějším letům se o pestřejší „náklady“ starají kontejnery. I soukromí dopravci se v posledních letech dostávají na scénu – konkrétně jde o společnosti Vítkovice Doprava a OKD Doprava, jež obhospodařují již zmíněnou cementárnu ve Štramberku. Co se vozidel týče, je zdejší nabídka relativně omezena. Na osobních vlacích jde výlučně o řadu 810, na vlacích ČD Cargo zde potkáte pouze řadu 742, a soukromníci zde posílají své tahouny řady 740, 752.6 a 753.7.

1. Mnou nejčastěji potkávaný stroj - 810.480-4 - před malou chvíli vyjel ze stanice Veřovice.
2. Pokud z vlaku vystoupíte v Ženklavě, a popojdete asi osmdesát metrů od kolejí, otevře se vám možnost vyfotit si vlak s panoramatem Kotouče a Bílé Hory.
3. Fotografii jednoho z ranních vlaků, vyjíždějícího ze Štramberka do Veřovic, lze pořídit i s Kamenárkou a Štramberskou Trůbou na pozadí.
4. Vlečkové stroje řady 740, patřící cementárně Kotouč, zajíždí i do štramberské stanice, kde přebírají a odevzdávají zátěž z lomu.
5. 810.002-9 projíždí sloupořadím kopřivnického nákladového terminálu.
6. V Příboře je část trati vedena podél řeky Lubina. Zde s ukázkou nejdelší osobní soupravy na trati 325 a strojem 810.002-9 na zadním motoru.
7. Příbor - 742.084-7 vede jeden z klasických nákladních vlaků na 325.
8. Fotit se dá i ze silnice, v tomto případě hlavního tahu na Frýdek-Místek. Vlak opouští poklidné městečko Příbor
9. Mobydick 740.631-7 Vítkovické Dopravy za chvíli projede Skotnici - toto místo mám rád, protože lze do fotky nenásilně zakomponovat i Lysou Horu.
10. Podvečerní náklad mezi Skotnicí a Sedlnicí. Fantastické rozptylové podmínky umožnily výhled na jednu z bezpočtu scenérií Beskyd.
11. OKD Doprava čas od času vozí svoje vlaky rekonstruovanými "bertovci" 752.6, a tak se vyplatí se na ně k Sedlnici vypravit.

Další fotografie z trati 325.

Trať 276: Suchdol nad Odrou – Budišov nad Budišovkou

Ač mám svou domácí lokálku rád, mému srdci nejvíce učarovala trať jiná. Nemusím k ní jezdit moc daleko, protože výchozí Suchdol nad Odrou je jen kousek od Studénky, taktéž na trati 270. Otevřena byla 15. října 1891, a jedná se o hlavní dopravní osu území Oderských vrchů. Koleje této lokálky na svých 39 kilometrech rozhodně neprochází stejnorodou a nudnou krajinou, a tak i samotné svezení nabídne krásné zážitky (potvrzeno vlastní zkušeností.) O výškových poměrech na trati jistě vypovídají i její podrobnosti.

Současný provoz sestává klasicky z motorových souprav, vedených řadou 810, v případě jejich nedostatku přijde ke slovu náhrada v podobě suchdolského zálohového stroje řady 742. Nákladní vlaky zde moc nepotkáte. Jednou za týden jezdí jeden kraťoučký ze Suchdola až do Budišova, tedy co se ČD Cargo týče. Do Jakubčovického kamenolomu jezdí náklady taktéž ze Suchdola, zpravidla je vede SMD (Slezsko-Moravská Doprava) a to řadou 742. Pro posun má tento dopravce v areálu kamenolomu „Rosničku“ 710.

1. "Praotec šukafon", čili druhý prototyp 810.002-9, stoupá z Budišova nad Budišovkou do nejvýše položené stanice na trati - Svatoňovic.
2. 810.480-4 a 810.010-9 za stanicí Heřmánky, v jednom z několika úseků s pomalou jízdou, na který u trati 276 můžete narazit.
3. Tentýž stroj za stanicí Jakubčovice nad Odrou, s kamenolomem v pozadí a řekou Odrou podél trati.
4. S monumentálním panoramatem jakubčovického kamenolomu je možno vyfotit Os 13312, zde v podání 810.457-2.
5. Historická fotografie - prasátko 700.509-6, patřící jakubčovickému kamenolomu, bylo letos v březnu zničeno při nehodě na přejezdu, ač se jí samo aktivně neúčastnilo.
6. Jedna ze silnic, ústících z kamenolomu, vede podél kolejí, a tak o podobné záběry rozhodně není nouze.
7. Podvečerní osobní vlak, vedený náhradou za chybějící 810, se odklání od trati 270 (za stromy napravo.)

Další fotografie z trati 276.

Trať 278: Suchdol nad Odrou – Nový Jičín město

Ta je bezesporu nejkratší „štrekou“ v mém povídání – vždyť měří pouhých 8 kilometrů. Provoz na ní byl zahájen 20. prosince 1880 a jde o jednu ze dvou tratí, spojujících Nový Jičín „se světem.“ Jistě si říkáte jak je možné, že ono bývalé okresní město neleží na někdejší „Ferdinandce“, a tedy současném koridoru? Odpověď je jednoduchá: Když se v devatenáctém století Ferdinandka stavěla, měla vést i přes něj, nicméně městští radní měli strach, že hlučná, kouřící, špinavá a ne zrovna vonící železnice může znamenat potenciální nebezpečí pro obyvatele města. Proto byla trať vedena Suchdolem nad Odrou, ač svým významem byl někde úplně jinde. Nový Jičín tak o několik let později napojila na železnici až tato dráha ze Suchdola.

Provozem však patří mezi ty nejklidnější, „S mode enabled“ tratě (tedy se specifickým odbavením cestujících.) Na osobních vlacích zde dříve dominovala pouze řada 810, loni však kraj dostal dvě jednotky RegioNova, a jednu z nich provozuje i zde. Původní „motoráček“ se zde podívá pouze na některých ranních spojích, a v případě disfunkce RegioNovy (o které nebývá v suchdolském depu nouze.) V blízkosti Nového Jičína se nachází též uhelné sklady, které zavážel občasný manipulační vlak (řada 742), a Vojenský opravárenský podnik, závod 025. Podle kusých informací by se v několika následujících letech mělo právě zde rekonstruovat jisté množství tanků pro armádu, a tak na trati konečně půjde vyfotit i něco delšího.

1. 814.020-4 vjíždí do stanice Nový Jičín město, a míjí zjednodušený přejezdník - jediné zařízení svého druhu, umístěné na tratích v této kapitole šotoprůvodce.
2. 814.021-2 na Os 13373 u Šenova, v pozadí Štramberská Trůba.
3. Dvacítka prozměnu u Šenova, taktéž Os 13373, v pozadí Nový Jičín.
4. Jedenadvacátá Regionova projíždí nejen Šenovem u Nového Jičína, ale také krásným červencovým ránem.
5. "Domácí stroj" 810.533-0 na jednom z ranních vlaků, vedených tímto klasickým motorákem, projíždí "esíčko" nedaleko Kunína.
6. 814.020-4 vjíždí na most, aby za následujícím levotočivým obloukem zastavila v Suchdole nad Odrou.

Další fotografie z trati 278.

Trať 326: Hostašovice – Nový Jičín horní nádraží

1. červen 1889 je datem otevření druhé dráhy, spojující Nový Jičín s hlavní tratí (tentokrát jde o 323), které se děje v Hostašovicích. Ty jsou zároveň nejvýše položenou stanicí na trati, jež na svých deseti kilometrech klesá o téměř 100 metrů, až do stanice Nový Jičín horní nádraží. V historii byl vypracován projekt, který by obě - od sebe dva kilometry vzdálená - novojická nádraží spojil, avšak kvůli velké finanční náročnosti projektu od tohoto záměru bylo upuštěno.

Ani tato lokálka nepatří mezi kdovíjak frekventované. Jde o čistě osobní trať, obsluhovanou solo motorovým vozem řady 810. Na tom by nebylo nic neobvyklého, kdyby jedním ze zde turnusovaných strojů nebyl 810.191-7, tedy oblíbená “Polomáčenka“. Pravidelnost jejího výskytu by se však dala shrnout do známého „V úterý a v říjnu“, nicméně právě ono „slepé nahánění“ patří k focení na této trati. Ještě dodám, že v únoru 2007 zde probíhaly testovací jízdy jedné z RegioNov určených pro nasazení v našem kraji, jakož na ní byli i zacvičování strojvůdci.

1. A to je ona - 810.191-7, kráska ze všech největší. Foceno z posedu, nedaleko zastávky Mořkov, směrem na Hostašovice.
2. 810.191-7 šplhá do stanice Mořkov.
3. 814.021-4 projíždí nedaleko Mořkova při zácviku strojvůdců, ještě bez grafických insignií kraje.
4. Noční můra lovce "Polomáčenky" - její turnusová náhrada 810.394-7 u Hodslavic.
5. Opět 810.394-7 u Hodslavic.
6. "Polomáčenka" v jednom z posledních oblouků před stanicí Nový Jičín horní nádraží.

Další fotografie z trati 326.

A to je vše?

Určitě ne, jistěže nemáme na severu Moravy pouze tyto čtyři lokálky. Vybral jsem je proto, že je mám nejblíž, a že se na nich tedy vyskytuji poměrně často. Ač třeba neoslňují svou délkou, je na nich spousta krásných míst, která stojí za vyfocení. Já sám nacházím nová, mnou nikdy předtím nenalezená. Pokud se některý z kolegů ujme dalšího pokračování o lokálkách, budu jedině rád. Myslím si, že krása místních tratí je nejen srovnatelná, ale mnohdy i přesahuje vyjímečnost těch nejprofocenějších míst na tratích hlavních, se všemi jejich reklamními stroji a soupravami vlaků vyšší kvality. Chce to jen umět se dívat, a netrpět krátkozrakými předsudky. Věřím, že v tomto úsilí nebudu sám, a najde se tak někdo, kdo bude v tomto popisu lokálek pokračovat. Právě v nich totiž tkví pravá krása železnic na našem území. Vedou chráněnými krajinnými oblastmi, přírodními parky, šplhají se do všemožných vrchů, vinou se podél říček a řek, a jejich panorama bývá velice málo něčím, co se dá nazvat nudným.

Další zdroje

• Stránky Michala Poláška
• Oficiální stránky města Budišova nad Budišovkou

Předchozí díly seriálu

• Šotoušův průvodce po Česku a Slovensku - Košicko-bohumínská dráha
• Šotoušův průvodce po Česku - díl třetí: One man show
• Šotoušův průvodce po Česku - díl druhý: Evergreeny
• Šotoušův průvodce po Česku - díl první: Evergreeny