Nedávno jsem byl osloven, abych i já bilancoval svoje fotografování, nebo chcete-li šotoušení (i když já se za šotouše nepokládám; navíc se mi ten název nezamlouvá) v roce 2007. Když tak sedím za počítačem a prohlížím si letošní fotky, zjišťuji, že uplynulý rok zachycený přes můj objektiv není zrovna oslnivý - událo se toho sice dost, ale vše stejně člověk nestihne a mnohdy není čas. Na rozdíl od svých mladších kolegů šotoušů, kteří jeden den fotí v Jeseníkách zamračené a druhý den na druhé straně republiky odklony, třetí den zase na Slovensku pod Štrbou, už tolik nestíhám. Mám starosti člověka středního věku, který má rodinu, rozestavěnou chatu, opravy v bytě a turnusovou práci, kdy po noční jsem grogy a když náhodou nejdu spát, stejně po mě nic není. Ale místo nářků se raději vrátím zpět k focení a mrkneme se tedy na rok 2007!

Prohlížím tu první vybranou fotografii, která vlastně koresponduje s úvodem k mému bilancování: dva klučinové fotografují 350.011 na vlaku EC 173, a tak vyrůstají noví šoutouši. Psal se den 13. leden 2007 a s kluky, které vedu v Kroužku železničních modelářů, jsme navštívili Dopravní fakultu Jana Pernera Univerzity Pardubice, kde mají dopravní sál s kolejištěm. Tu chvíli, než jsme se trolejbusem vydali k fakultě, jsme využili k malému focení.

Leden: Další lednový snímek byl pořízen 19. dne toho měsíce u České Třebové: lokomotiva 350.016 veze neschopnou 350.001 na EC 279 do Bratislavy a snímek jako by byl předzvěstí táhnoucích se problémů s technickým stavem těchto - jinak velice líbivých - lokomotiv. A náhle si uvědomuji, že 350.016 má nyní nátěr „Blonski“, jenž tedy není žádný zázrak. Zvláště když je několik týdnů nemytý a zašlý, vypadají lokomotivy, a to nejen řady 350, opravdu zrůdně.

Únor: Rád jezdím fotit mašinky také do zahraničí. Zvláště se mi líbí železnice v Rakousku a Švýcarsku. Letošní rok jsem toho za hranicemi oproti jiným letům sice moc nenajezdil, ale zato 3. února 2007 jsem vybalil fotografické nádobíčko mezi stanicemi Hochfilzen a Saalfelden na trati, která je v zimě dost využívána zvláštními lyžařskými vlaky, protože vede pod známými horskými středisky, mj. také Kaprunem. Jeden takový rychlík z Rotterdamu do Sankt Candido toho dne vezla lokomotiva ÖBB 1144.238.

Ještě si dovolím vás obtěžovat jedním Rakouskem v únoru: už několik let se každou zimu vypravuji fotit na úzkokolejku Jenbach – Mayerhofen, kde jízdní řád turistických vlaků v určité dny předpokládá nasazení parní lokomotivy. Když tam ale dojedu, vždy něco k mé plné fotografické spokojenosti chybí: jednou moc chumelí, jindy není sníh, pak zase není sluníčko... Však fotografové vědí, o čem píši. Tentokrát, 14. února 2007, k mému plnému uspokojení chyběl sníh. Parní lokomotiva ZB č.5 a jména Gerlos je zde zachycena na pozadí obce Strass. Sluníčko svítí, jen ten sníh jaksi schází. A tak zase příští rok, snad to vyjde konečně na 100 %.

Březen: "Sbohem špagety". Ne, nebojte se, nebude řeč o jídle, i když nejsem líný jíst a je to na mě vidět. V březnu začala obměna motorových lokomotiv pod DKV Česká Třebová v rámci připravovaných změn k oddělení Carga. Lokomotivy řady 731 odcházely z tamního depa pryč a místo nich přišly stroje řady 730. Některé ze "špaget“ byly pod DKV Česká Třebová prakticky od svého dodání z výroby od firmy ČKD; v té době ale byly ve strojové stanici Polička. A tak trochu vzpomínkový snímek na tuto řadu, která jezdila na manipulačních vlacích i posunu. Snad mi odpustíte i to, že byl pořízen už 28. února a zachycuje lokomotivu 731.014 v Chornici na Mn 83201.

Duben: Výstavba koridorových úseků si v roce 2007 vyžádala vedení některých vlaků po odklonových trasách. Jednou z nich se stala trať z Olomouce přes Šumperk do Zábřehu na Moravě. A zde, nedaleko zastávky Nový Malín, vznikl dne 28. března další snímek - i když trochu jako z nouze ctnost, jelikož už jsem nestihl doběhnout na místo, kde jsem původně chtěl tento vlak vyfotit. Chybělo nějakých 200 metrů, souprava na čele s lokomotivou 751.144 byla ale rychlejší, a tak rychle do strany z kolejí a cvaknout alespoň něco. Nakonec to zase není tak špatné, mám mnoho výrazně horších snímků.

Dne 3. dubna jsem opět vyrazil fotit odklonové náklady k Šumperku. Předpověď byla více slibná, ale nakonec se ranní sluníčko stále skrývalo za slabou mlhu. Kopce nad Šumperkem zůstaly v oparu, zatímco dvojice „zamračených“ už brumlala do táhlého stoupání přes Nový Malín. Nezbývalo, než to cvaknout. Taková sláva to ale zase není, a tak hned rychle počítám, kdy budu mít volno, abych udělal repete, samozřejmě za lepších světelných podmínek. To jsem ještě nevěděl, že se na tyto odklony už nedostanu. Pro zájemce, na snímku jsou lokomotivy 749.121 a 749.257. Na postrku, který na snímku není vidět, byla toho dne 749.254.

Květen: Květen je jedním z nejhezčích měsíců, kdy se vše zelená a kvete. V hlavě bylo plno plánů kam jet, co vyfotit... Však to znáte. Nemoc ale nechodí po horách, nýbrž po lidech. Poslední dubnový den mě zabolelo v krku, večer se to zhoršilo a dostal jsem horečku. V noci jsem byl již v nemocnici na antibiotikách a 1. května jsem ležel v nemocničním pokojí ústecké nemocnice napojen na infuzi a s bolestí v srdci poslouchal jak od trati bylo slyšet třeba houkání parní lokomotivy 310.922, která vezla nějaké turisty z Dlouhé Třebové do Ústí nad Orlicí. Byl docela slunečný den a já v nemocnici - to pro mě tedy není. Vše však muselo stranou. Další den mi bylo naznačeno, že jsem možná utekl hrobníkovi z lopaty, a to byste teď tady četli možná jen nekrolog. Po týdnu v nemocnici a dalším týdnu ležení doma jsem konečně dostal alespoň vycházky, a tak jsem je samozřejmě využil pro fotografování, i když pouze okolo baráku. I přes nemoc jsem si nenechal ujít jednu akcičku, která se uskutečnila v okolí České Třebové 27. května: jednalo se o nákladní vlak s lokomotivami 180.001 a 002. Těmto strojům se v České Třebové přezdívá Albatros - snad pro jejich rychlíkový původ. Jsou ale také trochu moje srdeční záležitost, protože jsem na obou odsloužil nejednu směnu, zvláště pak na 180.002. Stroj 180.001 v době akce nebyl schválen do provozu, a tak byl vlastně přepravován jako vagon, zatímco 180.002 měla být zakrátko předána Národnímu technickému muzeu. V oblačný den 27. května mezi Ústím nad Orlicí a Bezprávím vznikl obrázek přípřeže těchto dvou lokomotiv.

Další snímek opět souvisí s "albatrosy". Bylo to malé rozloučení se 180.002, jež se uskutečnilo o měsíc později. Na paprscích malé točny DKV Č. Třebová se naposledy sešly vedle sebe 180.001, 002 a 181.001. To už lokomotiva 180.002 byla majetkem NTM a měla za dva dny odejít do Chomutova. Neodešla však. Nejasnosti financování její přepravy ji odsoudily k dalšímu stání v rotundě depa. První prototyp mezitím absolvoval zkušební jízdu a dostal konečně papír na to, že je plnohodnotnou lokomotivou a může vlastní silou na trať.

Červen: Na červen připadly oslavy místní dráhy ze Svitav přes Poličku do Žďárce u Skutče. Průběh oslav byl součástí akce Krajského centra osobní dopravy a přepravy v Pardubicích, přičemž hlavní náplní byl výlet pro cestující na hrad Svojanov, uspořádaný 16. června 2007. Proč ale připomínám oslavu místní dráhy? Je to další srdeční záležitost z toho důvodu, že jsem se historií této dráhy soustavně zabýval a spolupracoval jsem na tvorbě almanachů jejího vývoje v letech 1985, 1995, a také na tom letošním. I když počasí zase moc nepřálo, nakonec se vyčasilo a byl docela slušný slunečný den. Oslavy ale nedopadly přesně podle představ pořadatelů a vlaky se sjely v Poličce se zpožděním. Nebudu zde rozebírat proč, je to za námi, lepší je podívat se na dva obrázky, které jsem vybral: tím prvním je lokomotiva T 444.162 (pro ty, co se lépe orientují v současném označování, je to 726.062). Tento stroj se po mnoha letech podíval do míst, kde vlastně začala jeho služba pro ČSD v roce 1965 – do Poličky.

Druhým obrázkem je setkání dvou vozidel ve stanici Květná ve stejný den. Takto nějak vypadal na místní dráze rok 1976, kdy do Poličky dorazily motorové vozy M 152.0056 – 62 a začaly vytlačovat motory M 131.1. Samozřejmě, v té době byly M 152.0 v jiném nátěru a stanice Květná měla jinou výzdobu, jež zde byla povinná, protože v nedaleké vojenské posádce sídlila armáda SSSR.

Červenec: Léto je tradiční čas dovolených; celé národy se přesouvají za sluncem, mořem a odpočinkem. Pro fotografy železnic je to období, kdy jsou nejdelší dny a lze pořídit snímky, které se třeba v listopadu zachytit nedají. Jeden takový nepříliš pěkný den, troufám si říci přímo škaredý, si vybrala skupina anglických turistů projíždějících evropské tratě. Nejsou to fotografové (šotouši), ale zvláště si vychutnávají hlasité zvuky motorových lokomotiv, a proto si vybrali právě 751.053. Vlak 9. července vyrazil z Letohradu přes Českou Třebovou, Svitavy, Poličku, Žďárec u Skutče a Chrudim do Prachovnic a odtud zpět přes Chrudim, Moravany a Týniště nad Orlicí do Letohradu. Zda si opravdu vychutnali beztlumičový zvuk motoru vybrané lokomotivy, nedokážu posoudit, ale fotografové si mohli zdokumentovat „zamračenou“ na tratích, kam se hned tak nepodívá. Na snímku, který jsem vybral, je zmíněný stroj 751.093 se zvláštním vlakem při rozjezdu od vjezdového návěstidla do Žďárce u Skutče.

Když dovolená, tak zahraničí - takové může být heslo mnohých dovolenkářů. Ti však většinou myslí hlavně moře a přímořské státy. Já jsem se však místo dovolené podíval na skok na Slovensko, tentokrát pod Strečno. Zde se dá pořídit hodně snímků, ale musí být sluníčko - a to 26. července bylo. Vedle celé řady jiných jsem vyfotografoval i 362.003 v „Blonski“ nátěru .

Srpen: Dovolená po etapách. Srpen byl pro mě dovolenkový, ale žádný pobyt u moře mě nečekal. Nikdy jsem u moře nebyl déle než jeden den, nedovedu si představit být celý týden na pláži, nechat se opékat a koupat se ve slané vodě. Mám raději pohyb (nejraději okolo kolejí), a tak i moje letošní rozkouskovaná dovolená vypadala podle toho. Její první část zabral výlet do Švýcarska, jehož hlavním cílem bylo pokoření Jungfrau. Další možností byla návštěva parní železnice Furka Dampfbahn - několik let jsem chtěl alespoň na chvíli spatřit některou z parních lokomotiv, které vstaly z mrtvých. Některé absolvovaly i složitý návrat z Vietnamu do míst, kde dlouhá léta odváděly kus poctivé práce přes průsmyk Furka. Třetí srpnový den však opět nepatřil mezi ty slunečné; po horách se válely mraky, občas sprchlo, ale parní lokomotiva je parní lokomotiva! Vznikl tak jeden ze snímků, kdy pára DFB HG 4/4 číslo 1 "FURKAHORN" překonává stoupání nad Realpem.

Další snímek byl pořízen v průběhu další části dovolené: na zájezdu ve Slovinsku. Přesto, že tento výlet byl v režii autobusu a svým charakterem hlavně turistický, ubytování se nacházelo kousek od kolejí na předměstí Lublaně. Než se ráno všichni výletníci sešli k autobusu, já vyběhl vyfotit alespoň nějaký vlak - a povedlo se. Na malou chvíli na zdejším nádraží zastavil nákladní vlak tažený nejmodernější lokomotivou Slovinských železnic, „taurusem“ SŽ 541.105.

Září: V roce 2007 oslavila jedna z nejdůležitějších tratí Švýcarska 125 let od svého otevření. Oslavy se připravovaly dva roky a jejich vyvrcholením byl první zářijový víkend, kdy byly jako střediska oslav zvoleny pomyslné výchozí body celé dráhy: stanice Erstfeld a Biasca. Zde byly v areálech dep i stanic samotných uspořádány výstavy hnacích vozidel, vozů, speciálních vozidel; prodejny propagačních materiálů, výstavy dokumentů z historie i železničních modelů. Na oslavy přijely také vlaky z ciziny a největším tahákem oslav se staly právem dvě parní lokomotivy z Čech: 498.022 a 475.179. Ty dovezly zvláštní rychlík, pojmenovaný po Jaroslavu Kocourkovi. Jedinou skvrnou na kráse byl zákaz přejezdu obou parních lokomotiv přes Gotthardský průsmyk ze strany švýcarského drážního úřadu. A tak oba velice obdivované stroje zůstaly na výstavě lokomotiv v Erstfeldu. Oslavy mě lákaly, protože jsem očekával nejen naše lokomotivy, ale i množství dalších historických strojů. Přestože mě Švýcaři trochu zklamali, co se týče historických vozidel, byly oslavy velkolepé. Na prvním ze snímků, které jsem zvolil, je nevšední setkání našeho „albatrosa“ s jednou z gotthardských lokomotivních legend - strojem Ae 6/6-11402. Tyto lokomotivy byly vyráběny právě pro zdejší dráhu, i když v současnosti tu téměř nejezdí. Setkání bylo zachyceno dne 7. září v Erstfeldu.

Na druhém snímku je zachycena elektrická jednotka SBB RABDe 1053. Té se ve Švýcarsku přezdívá „Šedá myš“ podle nátěru, který tyto jednotky měly před svým vyřazením z provozu. Tento kus byl uveden do původního nátěru z dob, kdy jezdil na spojích TEE po západní Evropě. Snímek byl pořízen 9. září 2007.

Říjen: Když se povede, je říjen také krásný měsíc. Listnaté stromy se zahalí do barev podzimu a spolu s jedoucím vlakem je to skvělá kulisa ke spoustě pěkných obrázků. Jen toho sluníčka by na podzim mohlo být více. Obrázky, které jsem pro tento měsíc vybral, však jsou sluníčka plné. Ten první byl pořízen 14. října nedaleko Kladna. Toho dne byl z Prahy - Masarykova nádraží vypraven do Lužné u Rakovníka vlak s návštěvníky muzea ČD, které ten den končilo svoji sezónu. Vlak vezla další z našich krásných parních lokomotiv: 477.043. V té chvilce ještě nikdo nevěděl, že tato jízda bude asi na dlouho poslední - večer při návratu z Prahy do Lužné došlo k závažné poruše na ložisku jedné z náprav. Proto přijměte tento snímek jako malý hold všem, kteří se o naše parní krasavice vzorně starají a opečovávají je k potěše nás fotografů.

Druhý snímek je o poznání radostnější: historie na kolejích nemusí být prezentována jen parní lokomotivou při různých zvláštních jízdách, ale také dennodenním provozem. Tím může být i nasazení dnes již historických skvostů, jakými jsou lokomotivy řady 141. V uplynulém jízdním řádu začaly tyto lokomotivy jezdit na trati Olomouc – Nezamyslice. Dne 17. října byla na jednom z osobních vlaků z Nezamyslic do hanácké metropole zachycena lokomotiva 141.009.

Listopad: Co dát k listopadu, když téměř celý měsíc bylo škaredé počasí, inverze, nic zajímavého pro fotografa? Když už se udělalo hezky, podle zákona schválnosti jsem byl v práci. Ne, že bych nic nefotil, ale prostě nestojí to za řeč. Obyčejné snímky dneška při pošmourném počasí možná budou na předvedení za řadu let, kdy po kolejích budou jezdit jiná vozidla. Až ta současná budou v železničním nebi, pak možná budou mít snímky vypovídající hodnotu o době a provozu na naší železnici. I když první sníh jsme viděli už v říjnu, přicházející zima poprvé pořádně vystrčila drápky a zkomplikovala dopravu až společně s tím listopadovým. Na snímku z 12. listopadu opouští Českou Třebovou lokomotiva 151.014 v reklamním nátěru na vlaku IC 540 Hutník.

Další snímek se sněhovou pokrývkou je však z jiného soudku, i když byl pořízen rovněž v České Třebové: 16. listopadu opouští nákladní nádraží vlak vedený lokomotivou 363.015 v reklamním nátěru ČD Cargo. Právě tato společnost vznikla po několika letech příprav, politických tahanic a bez nadšení zaměstnanců právě s koncem posledního listopadového dne. Zda to byl správný krok ukáže teprve budoucnost. Nechci zde obtěžovat svým názorem a úvahami; raději tedy nabízím tuto fotografii a přeji nové dceřinné společnosti mnoho a mnoho spokojených zákazníků.

Prosinec: Do prosincového okénka si dovolím dát obrázky hned tři. Spojuje je ovšem motiv konce, a ten může být různý - někdy dobrý, jindy špatný.

Konec první: Začátkem prosince skončila mechanická návěstidla v Opočně pod Orlickými horami. Na snímku projíždí dvojice 751.080 a 751.220 s nákladním vlakem do Týniště nad Orlicí. Jak už to někdy bývá, rozjel jsem se do Opočna na poslední chvíli: mechaniky ještě stály, ale již byly odpojené od zabezpečovacího zařízení. Slunečný, ale chladný den jsem využil na zachycení posledních dní těchto návěstidel. Již 3. prosince byla zapojeny jejich náhrady - nová světelná návěstidla. Skončila tak éra mechanik, zvlášť fotogenických těch od Týniště, v poslední době velmi často fotografovaných.

Konec druhý: Opět konec poněkud ponurý - 2. prosince 2007 se naposledy (doufám jen, že v tomto roce) rozjela parní lokomotiva 423.009, o kterou se vzorně starají členové Letohradského železničního klubu. Vezla Mikulášský vlak v rámci akce rovněž organizované železničním klubem, tentokrát chornickým. Vlak si opsal okruh z České Třebové přes Skalici n.S., Boskovice, Chornici a Moravskou Třebovou zpět do České Třebové. Na snímku je zachycený u zastávky Mezihoří. Nezbývá jen doufat, že se podaří sehnat dostatek peněz na opravu lokomotivy, které propadá už v dubnu příštího roku revize na kotel.

Konec třetí: Tento konec je ze všech nejsmutnější, podobný tomu, když umře dobrý člověk: s nástupem nového grafikonu umřelo v síti Českých drah hned několik tratí. Jednou z postižených byla tzv. „Kozí dráha“ z Děčína do Oldřichova u Duchcova. Trať má ustoupit dálničnímu přivaděči, i když ani zde netřeba hned zoufat, přestože „král severních Čech“, hejtman Jiří Šulc, železnici nemá rád. Příští rok má na trať vyjet hned několik objednaných vlaků a 30. srpna 2008 pak i vlaky předepsané jízdním řádem. Na snímku z 6. prosince 2007 je zachycen motorový vůz 810.165 před opravenou budovou dopravny Telnice. Ta je zimním střediskem se sjezdovkami a horský ráz počasí zde moc šancí automobilové dopravě nedává. A v tom je právě šance železnice.

Ještě jeden konec nakonec, aneb něco končí, jiné začíná.
Když jsem si po sobě přečetl prosincové okénko, bylo mi smutno. Takový je ale život. Končí i rok 2007 - už víme, jaký byl. Přijde ale rok 2008. Jaký bude, nikdo nevíme, a to je možná dobře. Tak všichni příznivci železnice, lokomotiv, fotografové, modeláři, všichni lidé dobré vůle, přijměte ode mě přání štěstí, zdraví a úspěchů v novém roce 2008.