Blíží se červený krasavec. Tep se mi zrychluje, nervozita stoupá, prst na spoušti dostává křeč. Ne, ještě ne! - Právě takto jsem prožíval letošní nejlepší okamžiky fotografa. Ale nefotil jsem jen taurusy, necestoval jen v Rakousku a hlavně, nefotil jsem každý den! I přesto se mi dostalo milé povinnosti v následujících řádcích prozradit, jak jsem za rok nechtěně vytvořil fotografický rukopis, který vytušíte už v náhledu. Jak vznikaly fotografie z výprav po zahraničí i tuzemsku s kolegy i o samotě, o kterých jste možná četli v nemnoha cestopisech, co vše stojí za pozadím této snahy a jak vnímám končící rok pohledem fandy a fotografa.
Na začátku roku vyvrcholily mé úvahy o přezbrojení na těžší kalibr. Chtěl jsem tento koníček provozovat trochu „vážně“. A právě posledního lednového dne jsem jako novopečený člen klubu majitelů fotidel s černým, žlutě lemovaným popruhem vyfotil na Hlavním nádraží v Praze první snímek. V mém hledáčku se objevil krásně barevně laděný ruský lůžkový vůz WLABmee, zařazený na rychlíku 209 Vltava z Prahy do Moskvy, a jeho sličná průvodkyně ve velmi elegantní uniformě.
Jednoho dne jsem musel s kůží na trh. Den před svátkem sv. Valentýna jsem pospíchal z práce dřív, abych vyzvedl fotoaparát na kolejním pokoji Hostivař 442 a pak naskočil do prvního osobáku nehledě na směr jízdy – když se rozjel na jihovýchod, věděl jsem, že jedu do Kolovrat. Tehdy jsem jezdil převážně osobními vlaky s řazenou soupravou CityFrog a tyto soupravy si téměř zamiloval. Právě proto můj první publikovaný snímek pořízený novým fotoaparátem byl CityFrog v temném odpoledním násvitu.
V Německu jsem poprvé v životě byl a fotil v březnu tohoto roku. Tomáš mě tehdy už od ledna přemlouval na rozlučkovou jízdu s lístky EuroDomino. Já tehdy 100% věděl, že to nepůjde. Ale šlo! Z celé cesty bylo nejkrásnější asi dopoledne v Porýní, které má fotografovi co nabídnout - co třeba lodičku? Většina lidí si myslí, že štěstí bylo mít ji na snímku. Ale ne! Štěstí bylo nemít tam těch lodí víc - jak tomu bylo chvíli před pořízením snímku. Pro zajímavost dodávám, že na soupravě jede lokomotiva 101.001 v čele EuroCity 101 z Hamburku do švýcarského Churu.
Železnice a cestování patří k sobě a já letos většinou necestoval sám. S Tomášem Kubovcem jsme se celý rok na cestách vzájemně školili ve focení, zeměpise a železničních reáliích. A tak jsme i v pátek 13.4 pobíhali po vídeňském předměstí. U stanice Pressbaum jsme si udělali krátký kurz použití ostřících bodů – úkol zněl mít rozmazanou květenu v popředí a ostrý taurus 1116.007 na ÖBB-IC 740 Universität Salzburg v pozadí.
S tarifem EuroDomino jsme se tedy nakonec rozloučili spanilou jarní jízdou po Rakousku, kam se vždy rád vracím - procvičit si jazyky, odpočinout v krásné přírodě u trati a zkontrolovat, jak se daří oblíbeným taurusům. A jen na Arlbergbahn se vám poštěstí říct "Zajel jsem si fotit do Dallasu!" (nebo Dalaasu)
První máj byl lásky čas… A já nemohl spát. Ne kvůli své tehdejší lásce, ale otázce, zdali lze vyfotit vlajkovou loď českých nočních spojů, tj. EuroNight Johannes Kepler! Mnohokrát jsem jej tento rok použil a dokonce si pamatuji, jak jsme za orkánu Kyrill vysvětlovali asijským cestujícím, že „Fuckin‘ weather in Germany!“ a proto pojedou jen do Děčína a ne do Frankfurtu. A tak jsem o prvomájové noci vzal fotovýbavu, nalodil se na Galilea směr Děčín a hezky dojel a po trati došel do zastávky Dobkovice, kde se mi podařilo krasavce ulovit. Doteď mě štve ten komín za lokomotivou „prozrazující alternativní druh pohonu“.
Asi jsem štístko – mnohokrát jsem na akce přinesl pěkné počasí a také párkrát přilákal výjimečné soupravy jako na květnových Ostružinových hodech, kdy se nám od Jeseníku přiřítil s mocným brumláním rychlík Praděd a na něm dvojice „Barun“. Pětimužný nadšený výkřik se rozléhal po okolí. Jen já jaksi zapomněl, že rychlík křižuje osobák, kterým jsme měli jet dál – zatímco všichni utíkali, u mě se projevila nemoc šotouše digitálního a se zalíbením jsem si prohlížel úlovek. Mimochodem, jak už tady asi napsalo více účastníků, byla to jedna z nejvydařenějších letošních akcí. Já jako obvykle do poslední chvíle tvrdil "nemůžu, nemůžu", zaspal, a stejně nakonec dojel včas! A byla to pohoda, jak prozradil JTB v galerii.
Praha, Průmyslová ulice – několikrát týdně jsem trpěl v přeplněném autobuse v zácpě cestou do práce. A pokaždé jsem projížděl kolem fotomísta, o kterém jsem začal vážně uvažovat. Jednalo se o kolínskou trať 011 mezi zastávkou Praha-Kyje a nádražím Praha-Libeň. Díky probíhající koridorizaci mi stavební firmy udělaly luxusní průsek křovisky. A co za soupravu by tam bylo nejvhodnější odfotit? Košičan či Hungaria pro jejich barvy? Po několika pokusech jsem si ověřil, že nejlepší je dvojice CityElefantů, nejlépe v novém nátěru. Ale na ty násvit nebyl, tak přednost dostalo EuroCity 106 Praha z Varšavy vedené odporně barevně se zelení splývající lokomotivou 162.038!
Červen nebyl moc fajn. Musel jsem opustit šotoušské hnízdo na Hostivaři a odstěhoval se za Prahu. Pravda, už jsem netrpěl v zácpě na Průmyslové, za to dennodenně hodinu dojížděl do centra a to obvykle ráno přes Úvaly. A když se autobus zpozdil, MěstskýSlon vzal roha a já mohl čekat na další. Jedinou útěchou mi v té chvíli bylo, že se od Prahy blížil EC 279 Jaroslav Hašek do Budapešti. Jen zrovna 5.6. se gorilce nedařilo, a vlak vezla brněnská kráska 363.162 :) a opět s apartní anténkou!!!
Bezpráví, mekce všech šotoušů, jsem odolával velmi dlouho. Důvodem byl fakt, že při dojíždění z bydliště do Prahy jsem spoustu míst na 270ce vídal každý týden a okoukal si je tak, že jsem je nepovažoval za zajímavá. A to byla chyba! V červenci mne Tomáš zlomil, a my se do Bezpráví vypravili – i proto, že jsem měl vyhlédnuté fleky na pařezech. Místo focení z nich vyšla jiná fotka, kde se projevila má záliba v „nudlích“. A tak jsem zvěčnil EuroCity Vindobona i s luxusními oblaky.
Vidět krásné prosluněné ráno v Sasku byl pro mne velký zážitek. Jednoho dne jsem z hodiny na hodinu naplánoval, jak se o nedělní červencové noci přesunout z Hranic na Moravě až do Bad Schandau, a pak se uvidí. Celé peripetie mi tehdy opepřil zmatený maďarský průvodce ubytovacích vozů, a fakt, že hodně velký kufr jsem neměl kde schovat a vláčel ho celý den s sebou. Hned ráno kolem sedmé hodiny jsem dojel do Königsteinu, nechal se převézt přívozem na druhý břeh, kochal se a čekal… Kýženého úlovku jsem se dočkal, ale nevydařil se. Za to obyčejný osobní vlak linky S1 ano.
Nezastavujeme, máme zpoždění! Na podzim jsme s kolegy trochu čeřili vody trati Praha – Kolín. Právě 20.9.2007 jsme zakotvili na poli u zastávky Klučov. Já se po dvou letech pokoušel (zpočátku dost neúspěšně) fotit vlaky tak velké, že jde přečíst číslo lokomotivy, a nedočkavě jsme vyhlíželi EC 170 Hungaria a EC 120 Košičan – první výtečník si přivezl náhradní lokomotivu a 77 minut zpoždění. A ten druhý? Ten jsem díky nepozornosti vyfotil přesně dle "moderných trendov", tj. vylítl mi z brány a odporně s ní koliduje.
Zvláštní kapitolou letošního roku bylo Slovensko. V únoru jsem si brousil zuby na zasněžené Tatry, ale počasí udělalo své. Jedna z tehdejších mých prvotin vyšla v galerii za rekordních veder a působila velmi osvěžujícím dojmem. V květnu jsem se pro změnu svezl pannonií do Bratislavy a ráno trávil ve Svätém Júru na mezi. V sprnu jsme ve čtveřici dokumentovali "prírodnú katastrofu" na Štrbě (pššt, o té nemluvit) ;) a za měsíc se vrátili. Stále mi v hlavě leží jeden experiment, který si musím nechat na další rok... Letos mi při pokusu o takový snímek o chvíli uteklo slunce za obzor, ale jak vidíte na smínku, rychlík Považan se ho přece jen snaží dostihnout!
Říjen byl divný měsíc. Zatímco většinu roku studuju a pracuju v Praze, své 22. narozeniny jsem oslavil v rodných Hranicích (na Moravě). Počasí zlobilo, a tak jsem se k vlakům dostal jen kvůli cestám za rodinou/partnerkou. Ale koncem toho hnusného měsíce jsem musel zpět do Prahy dříve - rozchod, nečekaný, ale nutný. Úsměv mi tehdy vyloudila jen průvodčí stojící před neznámým EC v České Třebové, která mi říkala Tohle je Detvan, a fakt jede do Prahy! (Dojeli jsme, a zpoždění se zvýšilo ze 120 v Třebové na 130 minut)
Loučením nebylo konec. Týden na to jsme s Tomem zavítali do Brna k Firefighterovi a Šlechtičně i dalším fandům kolem motoráku 851.032. Zorka mi tehdy upekla stylový dort ve tvaru mého notebooku s Taurusem na obrazovce, to se prostě povedlo. V podvečer jsme to ale točili na západ. V kapse se nám schovávala rezervace na spoje CNL 362/CNL 363 Orion Praha - Mnichov. Od nového jízdního řádu byla tato relace zrušena a tento elitní noční spoj bez náhrady! Proto jsme si dopřáli dvě noci na palubě WLABmz, dvě CNL-snídaně a den v zamračeném a mírně upršeném Bavorsku, kde na mě všechno negativní, co se stalo, dolehlo... Vidíte na fotce, která obletěla snad všechny známé. Až jsem si připadal jak celebrita :D
A to je z letošního roku vše? Kdepak! Zlé se v dobré obrátilo - šotouš není sám, v hlavě mu leží plány, jak udělat rok 2008 ve znamení taurusu a má pro vás ještě jednu fotografii, kterou si pro vás nechává jako dárek!
Jinak článek hezkej.Jen si řikám, že si dost za vodou podle toho courání po cizině,tohle za nás nebylo.
"Za vodou" je asi velmi přehnaný termín. Jen jsem vyjma studia zaměstnaný a investuju hodně do koníčku - sem tam si někam zajedu a pak zas dlouho nic.
P.S. ty máš jen jedny boty? :)
Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.
- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.