..: Přes Vysočinu s modrou dvouproudovkou :..

Atlasový obrázek dvouproudové lokomotivy, foto: Zdeněk ŠindlauerZpožděný ranní rumburský spěšný vlak zastavil u pátého nástupiště v Kolíně, dav se vyhrnul a lhostejně pospolitě zamířil k podchodu. Než i mne pohltilo schodiště, mimoděk jsem ještě pozdvihl hlavu, a hle – přesmykovou kolejí od Prahy v čele štrúdlu barevných vagónů majestátně proplouvala ta modrá elektrická lokomotiva. Opravdu tak krásně modrá, jako by právě vyjela z obrázku pana Janaty v ábíčkovém technickém atlasu. „Počkej mami,“ vyhrkl jsem zasažen střelou okamžiku, „jede dvouproudová lokomotiva!“ A jak jsme stáli na schodišti, čouhaly nad perónem jen naše hlavy, a všechno vůkol zaplnila ES 499.0 s patnácti vozy „Balt-Orient-expresu“. Já jsem tehdy strašně toužil přes Vysočinu jet vlakem s takovou lokomotivou. Jenže „Balt-Orient“ v Kolíně nezastavoval.

A nezastavoval ani vedle v Kutné Hoře. Ostatně, bylo snad těch pošetilých uspořených deset, dvanáct minut pobytu mezi stejnosměrnou a střídavou soustavou důvodem k tomu, že tolik lidí přemýšlelo, počítalo, vyvíjelo, vyrábělo, zkoušelo, předělávalo a znovu rozjíždělo něco tak úžasného – dvousystémovou elektrickou lokomotivu? Silnou, rychlou a k tomu všemu ještě krásnou? Kdepak, v tom muselo být něco mnohem vznešenějšího. Něco, co i mírně informovaného technického laika po bezmála půlstoletí dokáže ohromit. Vždyť už jen při vzpomínce na tabulku, začínající tím královským ES 499.0, běhá mráz po zádech.

Jízdní řád ČSD 1977-1978, foto: Zdeněk ŠindlauerJak noblesně vypadala v jízdním řádu ta dlouhatánská čára všemi projížděnými stanicemi včetně Kutné Hory a jak neuvěřitelně třeba u „Hungarie“ nebo „Slovenské strely“ proťala i Havlíčkův Brod, načež se ty vlaky z tabeláru tratě číslo 23 vytratily kamsi do neurčita, jako by bývaly odjely z Prahy a už nikde nikdy nezastavily! Jako by zanechaly poslední vznešenou stopu, když navzdory staženým sběračům té modrokrémové lokomotivy pluly vyvýšenými průjezdnými kolejemi kutnohorského nádraží! To vždycky všichni místní ajznboňáci i oprýskaný „hektor“ místní zálohy všeho nechali a neodvážili se rušit tu sváteční chvíli.

Na elektrizované místní dráze, foto: Zdeněk ŠindlauerNějak to s tou perspektivou na obrázku moc nevyšlo, nicméně čtrnáctivozový rychlík v půlkruhové serpentině u Golčova Jeníkova – to bylo panečku divadlo; a co teprve třeba osmnáctivozový Balt-Orient nebo Pannonia! Jen jsem se tak kochal jízdou, když tu za remízkem na protějším svahu úvozu někam bokem zčistajasna uháněla nějaká další dvouproudovka – a ona, to, holka, ta naše …

Podvozky svíjející se vagónové housenky zvučely sytými tóny a hlavy kolejnic skoro ve všech obloucích byly zvlnkovatělé od dvojkolí, jejichž kuželovitost nestačila vyrovnávat rozdíly v délce vnějších a vnitřních jízdních drah. A kdesi vpředu se nad traťovou sedmdesátkou ušklebovala modrokrémová gazela, kterou stvořili pro rychlosti z úplně jiné drážní galaxie. Tady v obloucích „dvoukolejné elektrizované lokálky“, jak jsem si tuhle trať pojmenoval, se bratislavská perla jen tak drbala za uchem, a přesto, když to bylo potřeba, dokázala oněch 74 kilometrů z Kolína do Brodu vystřihnout i za méně než hodinu.

Tunel na Vysočině, foto: Zdeněk ŠindlauerKýho výra – který je to tunel? Loučský, Lubenský, nebo snad Níhovský? Takhle přeci žádný tunel na nové trati mezi Tišnovem a Žďárem nevypadá! Ale - není to nakonec jedno? Vždyť přeci se ten vlak žene Vysočinou. Tedy – alespoň tou mojí Vysočinou, jak jsem si ji hned po první cestě na jaře roku 1979 doma nakreslil. Bez vzorů, bez předloh, bez nějakého dlouhého rozmýšlení. Než trasové, stavební a přírodní scenérie, spíše mi v hlavě zůstala dlouhé desítky minut ničím nerušená stokilometrová rychlost, s níž ta čtyřmegawattová klisnička běhala s kopečka do kopečka.

Dodnes věřím, že tam za Tišnovem směrem k Řikonínu, jak býval ten poctivý sklonovník s červenou sedmnáctkou, onehdy o letní noci měl devatenáctivozový „Meridian“ výjimku z fyzikálních zákonů. Anebo se snad dynamika a silová elektrotechnika navzájem nějak „vyrušily“, ačkoliv se mi to coby technikovi příčí takhle napsat.

Slovenská strela, foto: Zdeněk ŠindlauerSedmivozová „Slovenská strela“ možná byla výsměchem těmhle pyšným dvousystémovým aristokratkám. Ale když jsem celou cestu od Králova Pole až někam k Perknovu navzdory místence prostál na konci posledního vagónu, za nic na světě nehodlaje oželet tu pekelnou projížďku zasněženou Vysočinou, nechápal jsem, jak mohla být ta předválečná motorová a opravdová „Slovenská strela“ přes Českou Třebovou o tolik rychlejší. A naopak věřit tomu, že rychlonohé škodovácké atletky jednou budou jezdit přes Třebovou a že dokonce budou ještě rychlejší než ona prvorepubliková legenda – blázínku …

Jednou zase ranní rumburský rychlík zastaví u pátého nástupiště v Kolíně, dav se vyhrne a lhostějně pospolitě zamíří k podchodu. Než i mne pohltí schodiště, mimoděk ještě pozdvihnu hlavu, jestli přesmykovou kolejí od Prahy v čele štrúdlu barevných vagónů majestátně nepopluje ta modrá elektrická lokomotiva. Opravdu tak krásně modrá, jako by právě vyjela z vybledlého obrázku pana Janaty v ohmataném ábíčkovém technickém atlasu. „Počkejte,“ vyhrknu na vnuky, zasažen střelou okamžiku, „jede dvouproudová lokomotiva!“ A jak budeme stát na schodišti, budou čouhat nad perónem jen naše hlavy, a všechno vůkol zaplní třistapadesátka a patnáct vozů „Balt-Orient-expresu“. Já strašně toužím přes Vysočinu ještě jednou jet vlakem s takovou lokomotivou. Jenže - „Balt-Orient“ v Kolíně už nikdy nezastaví.

Možná už modrou dvouproudovku na Vysočině nikdy neuvidím.

No nic. Půjdeme. Při delším stání na schodech člověka začínají bolet nohy.

Autorský text.


Zdeněk Šindlauer | 22.3.2015 (7:00)
Súvisiace správyopen/close

Ďalšie z rubriky Vozidla

Ďalšie z regiónu ČR Vysočina


  1 2 3      Zpráv na stránku:   
registrovaný užívateľ JK ml. 
23.03.2015 (22:23)  
Aleš Lieskovec: No to mi vytři zrak.Posun mezi dopravnama či co???? :-)....Fakt, než to z padesátýho stupně nakrokuje během tý chvilky nakonec... už si to hasí aspoň o 30kmh víc..........Tak to víte, ty moje 15 let starý vzpomínky....létama a ampérama maštěný:-):-) Ale šestistránkovej rozkaz z Olomouce do Prahy a turnus přes 30 dní a narvaný vlaky v něděli pravidelně s 20ti minutama sekery... to neodvolám, ani když mě budete nutit běhat za regionovou po poli:-) Zde notoricky známé studijní video: https://www.youtube.com/watch?v=feWOPxZJn20
registrovaný užívateľ Keprt 
23.03.2015 (13:18)  
Pikehead: ten přípojový řádek v JŘ ukazuje příjezd do Brna, ovšem vlaku od Jihlavy (Slovnská strela to má taky tak).
registrovaný užívateľ karosa  mail  
23.03.2015 (12:59)  
Jojo, kde že ty loňské sněhy jsou... Nedá se nic dělat, čas a vývoj jde pořád rychleji(nebo se nám to jen zdá?) dál a ničím se nedá zastavit. Takže je namístě aspoň takovéhle ohlédnutí za tím, co bylo a už není a nikdy nebude. Také jsem (zaplaťpánbů) tuhle krásnou dobu prožil. Díky Vám, Zdeňku, za to, že aspoň Vy umíte ze svého pera vykouzlit tu úžasnou a neopakovatelnou atmosféru doby před 30, 40 i x lety na tehdejší železnici. A to nejen tady, v článcích na Želpage, ale i ve Vámi napsaných knížkách. Ještě jednou Vám patří velký dík.
registrovaný užívateľ Kuzma 
23.03.2015 (11:35)  
Skvěle napsané. Taky na mě ukápla ta trocha sentimentality. Ještě o něco více než gorilí sprint přes Vysočinu mi chybí to kouzlo dlouhých čar. Tak odlišných od těch dnešních,taktových.
Díky.
23.03.2015 (10:04)  
Jojo, taky jsem o prázdninách mával z nadjezdu tehdy novým esům, když mířila od Brodu Havlíčka směrem ke Žďáru či naopak...

JKml: 90kmh....někdy v tu dobu "kontroler" doběhnul na obligátních 55 a 5,
V devadesáti určitě ne, pátý šunt až tak ve 120 (a to ještě na střídavině anebo při měkkém napětí...).
Jo a "55 a 5" určitě ne, když tak "56 a 5".

Jednou jsem měl možnost řídit 151-ku s 22 vozy. Dosáhli jsme rychlosti asi 130 km/h. To je teprve pocit, že ta mašina opravdu ze sebe dává vše, co umí. A přesně jsem (nechtěně) potvrdil i poučku, že rozjet to umí každej blbec (i když v tomto specifickém případě chtělo trochu fištrónu vhodně zvolit místo k přechodu na paralel), ale zastavit s dlouhým vlakem přesně, to zvládne jen mistr (naštěstí nám nic nešlapalo na záda, tak těch několik minut doplňování, abych doskočil posledních 200 metrů, nikomu nevadilo)
registrovaný užívateľ Trakia 
22.03.2015 (23:18)  
Taky se připojím - parádní článek.Já tu železnici vnímám taky úplně stejně.
Jako dítě a odrostlejší dítě taky pamatuji ty dlouhé soupravy.Nicméně spíše s příbuznou,ale stejně fascinující, E 499.2.Prostě ty 15-vozové liché Bečvy (R 525) nebo 17-vozové sudé Dukly (Ex 20) jsou nezapomenutelné.
Co se týče goril,tak ty jsem fotil nejvíce v letech 2000-2002 a je pravda,že i v údolí Svitavy či Tiché Orlice jsou taky nezapomenutelné.Pihou na kráse byly jen ty málovozové soupravy.
registrovaný užívateľ JK ml. 
22.03.2015 (20:25)  
No ono podobnou duši jakou mají tyhle lokomotivy, mají i jejich domovští fírové....Kamarád výpravčí by mohl vyprávět(doba při stavbě nového spojení a trojkolejky Běcho - Libeň) ...." Běchovice...volám EC ... na hlavní nádraží můžeme postavit přes Libeň....máte seznání?, jsou tam pořád pomalé jízdy..." " Tuna EC..., po nové trati podpisaný papier nemám, ale miláčik moj, ja sa nebudem ponáhlat, pojděm 50 pod mostom a dalej podle dohladu, stavaj rovno, bude to rychlajšie aj tak." A těch nemnoho jízd, které mě ve předu vezla gorila do/z Brna, kdy za rajčákem prokazatelně seděl nějaký z elitních břeclavských důchodců, mě také utvrdilo v tom, že v Břeclavi se od páry nic moc nezměnilo...Pravidlo č.1: Po příchodu na stanoviště rychloměr hoď čepici, ať tě ta rafika neznervozňuje..." platí dodnes :-).Třeba taková výstavní disciplína jako dohánět zpoždění na Avalovi do Prahy to byla věc rutiny při pilotáži těhle strojů. Si stejně myslím, že někde tabulka zasloužilých výkonů na cimře musela viset. Ty průjezdy Brnem a 70tky v tunelech za Brnem :-) :-)
registrovaný užívateľ MilanM  mail  
22.03.2015 (19:19)  
Moc krásný článek...jako Vaše všechny.
Z Brna do Prahy přes Vysočinu dnes jezdí maximálně 9i vozová souprava s Esem v čele. Ale to jen v pátek na liché Vysočině a v neděli na sudé Portě coeli.
Ale i tak je fajn sedět v prvním Béčku za mašinou a poslouchat zvuky Esa.
registrovaný užívateľ Rikin  mail  
22.03.2015 (19:15)  
Taktéž jsem se v článku "poznal", i kdýž jsem je odivoval z prvního perónu brněnského nádraží a když na Brněnském draku byla i přípřež, mé srdce zaplesalo. Můj obětavý děda se mnou na nádraží jezdil i ve tři ráno, jen abych viděl barevné vozy, v nich zatažené závěsy a v čele ONA :-)
dopisovateľ alebo člen ŽP Rabín 
22.03.2015 (19:06)  
Pane Zdeňku, moc děkuji - vidím, že naše prožitky byly v těch dobách skoro stejné - také jsem coby vysmátý teenager vždycky stál v němém úžasu, kdykoli kolem mne ta modro-bílá kráska někde na štégu mezi Kolínem a Prahou proletěla se šňůrou tmavě zelených nebo jiných vozů.
A první jízda "Vysočinou přes Vysočinu" někdy v roce 1979, bylo to v neděli odpoledne z Brna do Prahy, nepamatuji si, kolik měla vozů, ale hodně a vezla dost lidí, byl pro mne zážitek, který si pamatuji dodnes.
A přidám ještě něco novodobého - před pár lety se mi poštěstilo si vyfotit na severním zhlaví Wilsonu vedle sebe odpočívající "eso" a "taurus". Tak jsem se chvíli zasněně díval na oba ty nádherné stroje a říkal si - holky, dělí vás od sebe nějakých 30 let, ale obě jste stejně sexy a nemáte si navzájem co vyčítat... :)
  1 2 3      Zpráv na stránku:   

Komentáre vyjadrujú názory čitateľov.
Redakcia nenesie žiadnu zodpovednosť za ich obsah.

- dopisovateľ alebo člen ŽP, - editor alebo admin ŽP

Pridať komentár
Komentáre môžu vkladať iba registrovaní užívatelia.
Pred vložením komentára je potrebné se buď prihlásiť, alebo zaregistrovať.
Prihlásenie
 
 
  
 
   Zaregistrovať sa

© 2001 - 2024 ŽelPage - správcovia


Info
informacni okenko