Evropa - V souvislosti s diskusí ohledně škodovácké 109E jsem se rozhodl, že dám dohromady stručný přehled trhu na poli železničních vozidel, určených pro traťový provoz. Cílem není komplexní popis výrobního programu toho či onoho výrobce - ten si může případný zájemce dohledat sám, na základě připojených odkazů na tovární stránky. V tabulkách jsou pouze základní, povětšinou nejdiskutovanější technické údaje. Z praktických důvodů nejsou uvedeny ceny - ty se pochopitelně liší v závislosti na daných "mutacích", počtu odebraných kusů, či následné opce. Věřím, že stejně jako já, budou někteří z vás překvapeni portfoliem "evropského vlakového průmyslu".

Elektrické lokomotivy

Začněme touto velmi aktuální kapitolou. Díky pravidelným informacím o průběhu testů nové lokomotivní řady ČD, tedy 380, vyvstává denodenně pod diskusemi spousta otázek. Na tu největší, čili proč to stojí tolik a jak by to šlo levněji, vám bohužel neodpovíme. Přímé srovnání klíčových vlastností s ostatními výrobky by však také nemuselo být k zahození. Třeba s nejbližší a nejznámější konkurencí v podobně německého konsorcia Siemens, jehož divize Transportation má na starosti komplexní systémy pro železnici, tedy i výroby lokomotiv. V současnosti nejvíce viditelným strojem tohoto výrobce je "Taurus", neboli méně familierně typ ES64, spadající do rodiny výrobků Eurosprinter. Jako jedna z prvních elektrických lokomotiv, vyrobených mimo tehdejší Československo, dosáhla v mutaci ES64U4-C homologace pro provoz na síti ŠŽDC (ač zatím na nemnoha převážně příhraničních úsecích, je jen otázkou času, než bude smět napříč republikou.) Není bez zajímavosti, že o schválení jiného typu, konkrétně ES64F4, usiloval i český dopravce RailTrans. Jeho zamítnutí pak bylo označeno jako hlavní důvod, proč nevyjel tzv. RT Express (později vyplynulo, že to bylo úplně jinak…) Jediným modelem řady, splňujícím patřičné normy TSI o pasivní bezpečnosti strojvůdce, je pak ES60U3, aktuálně testovaný na okruhu VUŽ ve Velimi.

Dalším celoevropským hráčem na tomto poli je Bombardier, jehož ucelená nabídka lokomotiv elektrické trakce nese označení Traxx. V souladu s moderními trendy se vydal cestou maximální unifikace, proto se stroje, vyrobené v německém Kielu, neliší vnějším tvarem, nýbrž pouze "vnitřnostmi". Stavebnicový systém je v podstatě nejlevnější a zároveň nejrychlejší způsob, jak postavit stroj na míru zákazníkovi. Francouzský Alstom jsem do přehledu zařadil také, ač téměř výhradně dodává francouským a belgickým železničním dopravcům. Prima (potažmo nadcházející nástupce Prima II) je totiž taktéž ucelenou nabídkou, i kdyby měla sloužit jen pro porovnání technických údajů.

V souvislosti s historií výroby, ale i provozu českých elektrických lokomotiv, se v paměti většiny z nás objeví jediné – Škoda. Ať už se plzeňský závod v průběhu času jmenoval jakkoli, znak okřídleného šípu jej provázel všemi politickými, ale i vlastnickými změnami. Nynější divize Transportation se snaží navázat na někdejší úspěchy výrobků Škoda u nás a jihovýchodní Evropě, což by se jí mohlo povést s typem 109E. Požadavek Českých drah, jehož předmětem bylo vozidlo moderní koncepce, existuje už od roku 1993. První návrh pochází z roku 1996, sériové podoby se však nedočkal. Ke schválení konceptu tak došlo až v roce 2004, na základě prezentace návrhářského studia Porsche Design. V tomto roce byla podepsána i smlouva na dodání 20 ks strojů, přičemž v tuto chvíli existují dva, ale rozpracováno je cca. deset kusů. Pro zajímavost jsem doplnil i projekt polské spravkárny ZNLE, jejímž vlastníkem je Newag. S E6ACT jste se mohli blíže seznámit před nedávnem, připomenu tedy jen fakt, že jde o vozidlo šité na míru polským dopravcům. A abych učinil zadost těm, kteří jsou unešeni z italských strojů, najdete v tabulce i E403 výrobce Ansaldo Breda. Stejně jako ZNLE, vyrobila i tato firma stroj na zakázku domácímu železničnímu dopravci, v tomto případě tedy Trenitalii.

Motorové lokomotivy

I když se po celé Evropě elektrifikuje o sto šest, stále existuje nemálo tratí nezávislé trakce, na kterých je také zapotřebí nových strojů. Jak dokazuje tabulka pod textem, není tento segment opomíjen žádným z "celoevropských hráčů". Prozatím jedinou lokomotivou na seznamu, schválenou pro provoz v síti SŽDC (i sousední ŽSR), reprezentuje rodinu Eurorunner německého Siemensu - konkrétně typ ER20, mnohým z vás známý jako "Herkules". Coby Rh2016 tvoří páteř nezávislé trakce ÖBB, bez zmínky bych však nenechal ani jeho šesti-osou mutaci ER20 CF, která bude plnit tutéž roli v nákladní dopravě litevských železnic. Protože Bombardier prezentuje svou řadu Traxx jako kompletní unifikované řešení, má v nabídce i verzi DE (Diesel-Electric.) Jediným vizuálním rozdílem oproti elektrickým sourozencům je tak absence sběračů. Stejnou cestou se vydal i francouzský Alstom, v rámci modelové řady Prima.

Voith Turbo byl donedávna znám spíš coby dodavatel hydrodynamických převodovek pro lokomotivy, než jako výrobce lokomotiv. Pozornost na sebe strhnul představením řady Maxima, jež je zároveň prvním diesel-hydraulickým tahounem v tomto přehledu. Výkonný šestnáctiválcový motor, důmyslná a precizní hydrodynamická převodovka a kardanem poháněných šest náprav - výsledkem interakce toho všeho je úctyhodná rozjezdová tažná síla 519 kN (Maxima 40CC). V komplexní nabídce však nechybí jak slabší typ, tak i řada Gravita, určená svou konstrukcí (nízké kapoty, vyvýšená kabna strojvůdce) také pro posun. Stejným principem pohonu se vydal i Vossloh, konkrétně jeho centrála v Německu, kde se vyrábí řada G. V nabídce však jsou i diesel-elektrické lokomotivy skříňové stavby, které má na starost španělský sesterský závod. V nabídce jsou k nalezení pod přídomkem Euro. Mohlo by se zdát, že američtí EMD (Electro-Motive Diesel) se do tabulky dostali jaksi náhodou. Opak je však pravdou - Třída 66 je homologována nejen ve např. Francii a Německu, ale i v Rumunsku a Polsku (česká licence se údajně chystá.)

Zdroje: Tovární weby (odkazy v textu), galerie ŽelPage, snímky z galerií Railfaneurope a RAILCOLOR