Mladkov — Současný železniční most na trati 024 přes Tichou Orlici v Mladkově byl postaven ve třicátých letech dvacátého století. V projektech staveb tohoto typu, plánovaných v exponovaných lokalitách, probíhaly nenápadné úpravy, mající za cíl zvýšit obranyschopnost naší republiky. Konkrétně se jednalo o důmyslná demoliční zařízení. Přes zmíněný most se v době nedávné přehnala elektrizace a další stavební stavební práce na ní navázané, o něco dříve dostal nový nátěr. Nic z toho se na existenci demoličního zařízení negativně nepodepsalo a i ono se dnes skví ve slušivé zelené.
Článek by mohl být druhým dílem staršího dílka nazvaného Přechody předválečného opevnění přes železnici v Kladské kotlině, protože přináší další poznatky o jedné z tehdy popisovaných lokalit. V průběhu třicátých let bylo víc a víc zřejmé, že se naše území nevyhne válečnému konfliktu. Toto zjištění se začalo odrážet i v přípravě nových strategických staveb, mezi které samozřejmě patřily i železniční viadukty. V té době budovaný nový mladkovský most se nacházel ve velmi exponovaném prostoru nedaleko špice, tehdy německého, Kladského výběžku. Státní hranice je od něj vzdušnou čarou vzdálena necelé dva kilometry. V tomto bodě byla, a dodnes je, naše republika nejužší a v roce 1938 reálně hrozilo, že německá armáda tento fakt využije k provedení masivního severojižního úderu, jehož účelem by bylo rozetnutí republiky vedví a oddělení hlavních obranných sil dislokovaných v Čechách od zápolí na Moravě a na Slovensku. Z inkriminovaného prostoru vedou tři výhodné útočné trasy směřující do prostoru Ústí nad Orlicí – Zábřeh. Uprostřed široké údolí Kladské kotliny a po stranách sevřenější údolí Moravy a právě Tiché Orlice. Most se navíc nachází přímo v prostoru linie opevnění a jeho přechod by současně znamenal průnik do jejího týlu.
Již při prvním pohledu na příhradovou konstrukci upoutá dvojice sedmistupňových žebříků vedoucích z mostovky do jejího dolního patra. Žebříky se nacházejí přibližně v třetinách mostu a oba na návodné straně. Pod nimi je instalována ze tří vnějších stran zábradlím ohrazená pracovní lávka, svou velikostí vhodná pro práci jednoho muže. Přístup k žebříkům přímo z mostovky není v současné době možný bez odšroubování patřičného dílu plechové podlahy. Ta je průběžná a pravidelná, nenese žádné stopy existence nějakého dřívějšího vstupního poklopu. Zda se zde někdy vyskytoval, se mi nepodařilo zjistit. V pohodlném dosahu se nad každou z lávek nachází dvojice kovových kapes, sloužících k umístění náloží. Kapsy jsou umístěny v místě nejbližšího křížení ocelových traverz uprostřed výšky příhradové konstrukce tak, že každá je na opačné straně křížení. Tvar kapes naznačuje, že v každé měla být umístěna nálož tvořená dvojicí hranolových těles, přičemž každé mělo svým výbuchem primárně působit na jinou traverzu v daném křížení. Kapsy jsou vybaveny prostupy pro elektrické dráty. V horní části vnějšího boku se jedná o dva kruhové otvory, prostupné je i dno kapsy uzavřené pouze kovovým páskem.
V říjnu 1937 byl na návodní straně mostu na jižním břehu vybetonován v rámci výstavby opevnění lehký objekt vz. 37 typu E č. 44 úseku Mladkov. Typ E se vyznačuje jedinou čelní kulometnou střílnou a nejedná se z důvodu preference bočních paleb o zrovna masový typ. Jeho úkolem bylo postřelování mostní konstrukce a přístupů na protějším břehu. Objekt je díky přimknutí ke krajní opěře atypický svým vstupem, který je řešen jako svislá šachta. Zdá se pravděpodobné, že kabely od náloží měly vést právě do něj a jeho posádka by v tom případě byla odpovědná za včasnou likvidaci mostu, nicméně potvrzený tento fakt nemám. Při nedávné elektrizaci hrozila tomuto objektu likvidace, nicméně díky aktivitě nedalekého muzea československého opevnění na dělostřelecké tvrzi Bouda k ní nedošlo. Díky tomu se nám tato vojensko–historická památka dochovala do dnešních dnů kompletní, na rozdíl od objektů opevnění u mostu přes Dyji u Břeclavi, zlikvidovaných při výstavbě zdejšího koridoru. Objekt je pracovníky muzea průběžně zbavován náletové vegetace.
Dá se předpokládat, že se nejedná o jediné zařízení tohoto typu na našem území. Rád bych tímto požádal čtenáře o pomoc při lokalizaci dalších exemplářů v konstrukcích mostů, tunelů apod. Nemusí se jednat o původní zařízení, ale i o provizorní úpravu, například o nějaké, na první pohled nelogicky umístěné, vybrání v betonu či kamenném zdivu. Může se vyskytovat prakticky kdekoliv, protože může jít o pozůstatek přípravy Československa na válku s Německem, nebo třeba o relikt ústupových bojů Němců před Rudou armádou. Předem děkuji za pomoc.
Námět: Jaroslav Beneš, Jan Lakosil, Martin Nič, Jan Škoda - Zvláštní zařízení na komunikacích v letech 1936 - 1938
1 2 | Zpráv na stránku: |
:-D
Vy jste asi nebyl na vojně, co? :-D
Znalosti statiky lze čekat maximálně tak u velitelských kádrů ženijních jednotek. Od osádky bunkru těžko. Právě proto jsou tam ty kapsy, aby to tam mohl dát prakticky KDOKOLIV, bez ohledu na svoje znalsoti statiky...
To rozorávání pražců taky nedělali pod palbou, tak proč by s odpálením mostu čekali na nepřítele?
Ad MZ: most u Remagenu nebyl zničen proto, že pro jeho zničení byly plánovány speciálně vytvarované nálože, které se měly umístit na připravená místa. Jenomže tyto nálože byly kdesi v týlu ve skladu a Wehrmacht už je v tom chaosu nestihla dopravit k mostu. Improvizované nálože most jen poškodily, ale nezničily.
Cílená a plánovaná příprava ke zničení, která je optimálně již součástí projektu stavby mostu, vede k největší efektivitě. Pokud necháte rozhodnutí jen na vojácích na místě, kteří budou ničení připravovat ve stresu a dost možná i pod palbou, za tmy (zadýmování apod.), tak můžete dopadnout právě jako u Remagenu. Právě proto je v případě popipsovaného objektu vytvořena kapsa, kam se nálož vloží = výrazné zjednosdušení celého procesu. Takovou věc dokážete po nácviku udělat správně i za špatné viditelnosti (tma apod.).
Mimochodem, údajně jsou schránkami na výbušniny opatřeny i mosty na hraničním úseku D8...
MZ: a věříte že to není zrovna jednoduché odhadnout kolik a kterých nosníků autogenem přepálit aby ještě zůstal stát, na druhé straně aby se pod zátěží určitě poroučel? Vezmete o jeden moc a letíte dolů s mostem (a autogenem), o dva málo a po mostě klidně přejede náklaďák ženistů kteří ten most začnou okamžitě opravovat...
Navíc přepalování autogenem není zrovna rychlé, snad leda že byste měl partu s několika hořáky, ale i tak je oddíl ženistů s trhavinou (zvlášť pokud mají takovouto luxusní přípravu) citelně rychlejší...
Navíc počítám že takovéto předpřipravené schránky umožní i uložení trhaviny a její dlouhodobé držení ve stavu připraveném "na zmáčnutí čudlíku". Ono totiž u vojáků leckdy není jisté jestli po mostě bude zítra přejíždět nepřítel nebo vlastní jednotky do protiútoku, v kterémžto případě by předčasná destrukce mostu asi dost zamrzela... Takovouto operativní připravenost s tím autogenem rozhodně nedosáhnete.
I když film, točený mimo jiné v Davli, není dokumentární rekonstrukcí chaosu, který tam panoval, tak pro destrukci ocelové konstrukce železničního mostu bych volil autogen, resp. kyslíkový řezák a na kritických místech bych přepálil rozhodující nosné prvky. Most by byl opticky neporušen, ale pod prvním vlakem (tankem) by se konstrukce zhroutila.
To je zase otázka destrukční strategie a být na to připraven. Takovéhle rozhodnutí se asi nedělá pět minut před příjezdem nepřítele ...
Pro účel odstřelu mostu přeci ale stačí bohatě jeden voják, který sešplhá z mostovky; po příhradové konstrukci je pohyb relativně snadný. A nálož se dá připevnit asi taky jen lepící páskou, nebo řetízkem či špagátem. Ale jelikož byl tento most na strategickém místě a navíc se i zrovna stavěla jeho konstrukce, tak pak takové speciální opatření samozřejmě chápu, ale asi je to velká rarita.
A pokud někdo víte, pokládaly se nálože i přímo pod stojinu kolejnic (popř. jiné systémy "výkolejek")?
1 2 | Zpráv na stránku: |
Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.
- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.