..: Není vlak, jako vlak. A není systém, jako systém. (část II.) :..

Logo BR, pozdejsi National Rail, foto: National Rail, prava neomezena Dorset — Jak jsem již avizoval, v tomto díle vám popíši svoji praktickou zkušenost s osobní železniční dopravou na jihozápadě Anglie. Prozatím se zaměřím na hodnocení mnou konzumované služby, hodnocení systému ponechám do třetího dílu. Pokud se ptáte proč, odpověď je jednoduchá. Každého zákazníka zajímá pouze výsledný produkt, nikoliv systém. A jestliže mám posloužit vám, čtenářům, popsáním řešení provozu železniční dopravy ve Velké Británii, pak se k tomuto nemohu dobrat jinak, než jako cestující. Ten systém je totiž, z pohledu cestujícího, velmi jednoduchý, dalo by říci přímo geniálně jednoduchý. A o to nám všem nejspíš jde — aby cestující, kteří touží použít (kdekoliv) vlak, měli možnost volby dopravce, aby jim byla zaručena odpovídající kvalita a mohli cestovat za cenu, která odpovídá charakteru rychlé, pohodlné a bezpečné dopravy bez komplikací. A finální otázka by mohla znít: Musí být v tomto procesu jako aktivní dopravce účasten stát prostřednictvím dopravní společnosti na určeném procentu železniční sítě?

Zákazník železnice ve Velké Británii je rozmazlován. Velmi rozmazlován. Prakticky cokoliv lze vyřídit prostřednictvím internetu: zaplacení poplatku za televizní přijímač, založení soukromé společnosti, odběr elektřiny (v tom případě objednávku provedete z laptopu napájeného baterií), odběr pitné vody, přihlášení se jako volič do komunálních voleb, založení bankovního účtu, nákup z Wall-Martu… Kdysi dávno jsem tvrdil, že největším semeništěm byrokracie a papírování je Česká republika. Omyl. To, jak vypadá byrokracie, se dá skutečně poznat snad jen ve Velké Británii, kde administrativa narostla do neuvěřitelných rozměrů. ALE! A ono „ale“ má v tomto případě zásadní roli. Zdejší byrokracie a administrativa je promyšlená do nejmenších detailů, takže úředníka potkáte jen v případech, kdy je nutná jeho asistence v dané věci. K ničemu jinému jej není potřeba. A doprava je toho velmi viditelným výsledkem.

Proč to dělat složitě, když to jde jednoduše?

Nákup jízdenky je v případě jakékoliv dopravy na území Velké Británie naprosto jednoduchou záležitostí, ke které nemusíte zvednout své pozadí ze sofa. Otevřete si internetový prohlížeč, najdete si stránku National Rail, vyberete si trasu, čas, zaplatíte a je to. Celý tento proces je zvládnutelný do pěti minut. Dopravce nás zajímat může snad jen v okamžiku, kdy toužíme po cestě s jinou železniční soupravou. Ale proč? Vždyť i ty „obyčejné“ soupravy mají úroveň, o které si v České republice můžeme nechat jen zdát.

objednavka1 objednavka2, foto: Rpet objednavka3, foto: Rpet objednavka4, foto: Rpet objednavka7, foto: Rpet objednavka8 objednavka9, foto: Rpet objednavka10, foto: Rpet

Bože, proč? Za co? Tuto hlášku, kterápochází z jednoho pořadu s Jirkou Krampolem, který si pozval Heidi Janků a ta velmi emotivně přednesla „deník dospívající dívky z Ostravy“ s oblibou používám, jsem–li v časové tísni. Mám necelých 90 minut na to, abych objednal jízdenku na vlak, uložil do snímky z monitoru do Photoshopu, vysprchoval se a mazal na nádraží. Asi mě klepne. Trasa je jasná, datum taky, kupuju „all day return“ (celodenní zpáteční). Cenu znám, £3.40, proto mne vůbec nezarazí. Navíc, je to příjemná cena, pokud si uvědomím, že jednosměrný lístek stojí £2.70… Tak, teď ještě zaplatit. Sakra, vypršela doba session. Budiž, takže všechno znovu, a snímky obrazovek dodělám později, není času nazbyt. Takže trasa, den, dopravce, zaplatit, potvrdit, hotovo. Lístek bude připraven k vyzvednutí v nádražním automatu. Tím nemyslím bufet, ale bednu, která umí vytisknout před objednané lístky, prodat lístky za hotové, nebo na platbu kartou. Je lepší tohoto stroje využít, u pokladny většinou stojí fronta turistů z Portugalska, Řecka, Litvy atp., ke kterým ještě nedorazila buď technika nebo znalost angličtiny a proto tápou.

Vládní byrokracie dovedla systém železniční dopravy ve Velké Británii dle mého názoru k formě, která je jednou z nejpřívětivějších s ohledem na zákazníky. Není totiž třeba složitě zkoumat, který dopravce se na dané trati bude pohybovat. Stejně tak je zbytečné spekulovat nad složením soupravy, kterou by jste chtěli použít. Vždy je nasazena souprava, která plně odpovídá snaze dopravce rozmazlit zákazníka natolik, aby se k němu vrátil. A už vůbec nemá smysl přemýšlet nad tím, jakou cenu nám ten který dopravce nabídne, protože cena je ve všech případech totožná. Zákazník je spokojen, neboť nemusí řešit, s kým pojede – cena je stejná u všech dopravců na daném úseku jízdy. Cestující zaplatí za vybraný úsek z místa do místa a vybírá si pouze čas, kdy chce jízdu realizovat. Teprve po té je seznámen s dopravcem, který daný úsek v daném čase obsluhuje. Samozřejmě, že cestující si může jízdenku objednat přímo u konkrétního dopravce, na jeho vlastních internetových stránkách. Lze říci, že administrativně je systém složitý. A přesně naopak je systém ve vztahu k zákazníkovi – velmi jednoduchý a velmi efektivní. Právě jsme získali dalšího adepta (systém) na názorový střet do našeho třetího dílu. Zároveň musím dodat, že tento popis je velmi stručný. Ve skutečnosti je výběrové řízení na dopravní obslužnost poněkud složitější, ale o tom až ve třetím díle.

Tati, a jezdí tady taky „koženky“?

Osprchovaný a oholený přesunuji svoji maličkost směr nádraží Bournemouth. Cestou se rozhoduji, že nepojedu až do Poole, protože fotky soupravy a nádraží Poole už mám nafocené. Takže vyskočím v Branksome a zkusím se ujmout role spottera; je tam jedno úžasné místo na focení. Nádražní hala nezklamala, opět zástup turistů u pokladny, zatímco dva automaty truchlí samotou. Během dvou minut mám jízdenky v ruce a procházím turniketem na nástupiště. Mám kliku, na odjezd tu čeká souprava dopravce CrossCountry (Arriva)Bournemouth do Londýna, je to „dvojče“, tak ho zkusím nafotit. Za další dvě minuty si výskám radostí: cestu na Branksome pojedeme s 450kou, zpátky tudíž stoprocentně chytneme 444ku, bezva! A varianty provozovaných souprav mám pohromadě. V tolik štěstí v jeden den jsem ani nedoufal. Takže focení může začít.

prodejni automat2, foto: Rpet nadrazi bournemouth, dorset Bombardier Class 220 Voyager, provozovatel Cross Country (Arriva), foto: Rpet Bombardier Class 220 Voyager, provozovatel Cross Country (Arriva), spojene sourpavy pomoci automatickeho sprahla, foto: rpet Desiro 450, provozovatel SouthWest Train, foto: Rpet Desiro 450, interier 2. vozova trida, foto: Rpet

Pro jakéhokoliv dopravce na území Velké Británie je nepřijatelné, aby provozoval svojí službu prostřednictvím starých a nevyhovujících vozů, či lépe řečeno souprav. V Velké Británii prakticky nepotkáte vlak složený z lokomotivy a vagonů, nebo alespoň já na ně za dobu svého pobytu nenarazil. Výjimku tvoří příměstské soupravy v Londýně a jeho okolí, a k tomu se vrátím taktéž v poslední části našeho seriálu. Vždy jsem viděl pouze nízkopodlažní soupravy, při čemž nejrozšířenější jsou soupravy Desiro Class 444 British Rail a Desiro Class 450 British Rail od Siemensu, doplňované Bombardiery Class 220 Voyager. A to bez výjimky, zda se jedná o meziměstskou linku, či dálkovou linku. Vlastně je docela problém rozlišit, zda–li se jedná o dálkový nebo regionální spoj. Jediným vodítkem je označení linky: pokud je označena jako „Stopping service“, pak staví ve všech stanicích, které na cestě jsou. Pokud toto označení chybí, pak souprava staví pouze ve větších městech. Avšak komfortní cestování je zajištěno pro všechny: nejen na 6 hodin (právě oním Bombardierem 220 Voyager je obsluhován úsek Bournemouth – Manchester Piccadily), stejně tak jako cestování v rámci 10 minut (to je můj případ…). Cestující musí být rozmazlován — pamatujete na začátek dnešního dílu a úvahu o rozmazlování zákazníků? Nyní zde máme nezpochybnitelný důkaz faktu, že na otázku malého dítka ohledně „koženek“, bude otcova odpověď bohužel záporná. A kritikům konkurence v osobní železniční dopravě asi začne hlavou bzučet vtíravá otázka: jak to můžou provozovat s konkurencí za zadkem, bez dotací, bez majoritního podílu na trhu a patnáctiletých smluv?

Desiro 450, interier 2. vozova trida, panel vnitrniho informacniho systemu, foto: Rpet Desiro 450, interier 2. vozova trida - kralovske misto pro nozky cestujicich, foto: Rpet Desiro 450, interier 2. vozova trida, dvoukridle nastupni dvere pro lepsi pristup invalidu a cyklistu, foto: Rpet Desiro 450, interier 2. vozova trida, pruchod do dalsiho vozu, foto: Rpet

Jsem zvědav, jak stihnu za tři minuty nafotit vše, co v této soupravě nafotit chci. Ha, podruhé za svůj pobyt ve Spojeném království vidím živého průvodčího – tím pádem je jasné, že nestihnu nafotit toalety. Fotím nádraží Branksome a vůbec mi to nevychází, je to moc tmavé. Teď tedy musím najít cestu k onomu místu, o kterém jsem si jist, že je nádherně „spasované“ s okolím a fotky projízdějící soupravy budou opravdu pěkný. Jsem ideálně oblečen na takovou akci: rifle, tričko, městská obuv, těžkej batoh. Doba, která uplynula od mého odchodu z vesnického domku kdesi v České republice do víru města ve Velké Británii mne poznamenala víc, než jsem si připustil. No nic, no… Koleje pořád vidím, jen nevím, jak se k nim dostat, protože všude je plot. Kolik už jsem ušel, půl kilometru? A pořád plot. Už jsem za městem, procházím lesem, kolem trati vidím stále plot. Hurááá, mám to! Po asi kilometru a půl nachazím místo, kde je plot viditelně poškozen. Asi nejsem sám, kdo má fotochoutky. Rozhlížím se kolem dokola, jak zloděj. Ta napájecí kolejnice je fakt hnusná, kolik jim tam teče? Navíc je ten násep moc úzkej, sakra, jak tudyma půjdu zpátky k tomu místu? A co je to támhle na… sakra, oni maj ty kamery snad i v lese, to snad není možný… OK, takže jdu zpátky, holt most přes Branksome s projíždějící soupravou nebude. Tolik jsem se těšil, ale tohle dám jedině s foťákem a festovním objektivem odněkud z dálky… a takový zatím nemám. Ale tohle místo si zapamatuju a jednou na něj dojde!

domky v tesne blizkosti mostu v mestecku Branksome, Dorset, foto: Rpet Tak tady bych chtel bydlet… vilky pod mostem ve mestecku Branksome, foto: Rpet historii nelze poprit…, foto: Rpet Cesticka za spooterskym snem…, foto: Rpet …lemovana jest plotem po cele sve delce., foto: Rpet vysledkem spootingu mel byt podobny zaber, lec z jine vysky a jineho uhlu, foto: Rpet

Jeden z důvodů, který sehrál důležitou roli v rozhodování, proč zrovna Velká Británie a nikoliv USA, byla architektura. Ochrana památek je v Velké Británii velice striktní a jakékoliv porušení nařízení stavitelem je tvrdě trestáno. Proto mají nádražní budovy v Anglii svůj půvab i po několika desítkách let. Vypadají, jako by přes ně někdo jen přetáhl mlhu času a kolemjdoucí pozorovatel se do současnosti probudí až ve chvíli, kdy u nástupiště (tiše bzučící) přistane moderní vlaková souprava. U většiny nádraží se velmi dbá na čistotu a bezpečnost. Na nádražní peron větších a velkých měst není šance vstoupit bez jízdenky (je nutné projít skrz turniket, který se velmi podobá turniketům pražského metra z let osmdesátých); kolejiště ve městech a jejich nejbližším okolí jsou oplocené a sledované CCTV (v jižní a jihozápadní Anglii je napájecí trakce prostřednictvím boční koleje v úrovni země). Nikde na nádraží se neplive na zem, ani se neodhazují nedopalky, neb obojí je stritkně zakázáno a stejně tak striktně hlídáno. Kamerový systém je všudypřítomný, stejně jako zaměstnaci Network Rail – organizace, která zajišťuje provoz nádražních budov a související infrakstruktury.

Ty fotky stejně nedokážou popsat tu atmosféru. To se dá chytit fakt jen naživo. To fluidum 30. let tady normálně lítá, je cejtit! A čemu se divíš? Tohle místo prostě má šťávu… Jojo, dokážu si představit, že tady, mezi těma dvouma mostama, uprostřed zeleně, žiju: přijdu z práce, na zahradě sednu do sesle, dám kafe, cígo a budu jen tak poslouchat šumění stromů, který přeruší nenásilný bzučení elektromotorů Desira… OK, Bobe, prober se, jedeme zpátky. Předpoklad vyšel, zpátky jedeme 444kou. Do háje, zase průvodčí – maj dneska nějaký srazy, či co? Prosím Vás, mohl bych si vyfotit interiér první třídy? Jistě, prosím… Vagon s první třídou je půlený, velkoprostor, s klimou (jak jinak). Dneska ji pouští nějakej eskymák, je mi z tý klimošky skoro až zima. Brrr, tak tímhle jet do Londýna, sem mrtvej v půli cesty. Ti Angláni s tou technikou fakt neuměj zacházet, neuvěřitelný. Jojo, vymyslet byrokratickej systém bez jediný chyby, to vám jde, ale nastavit klimu na dvacet, to je tedy zásadní problém, ke kterýmu je třeba pět licencí a sedum formulářů… Rychle fotím, sakra, zrovna mi tam šel odlesk, tak znova, hotovo. Vracím se zpátky, to už vjíždíme na nádraží. „Deset liber“, natahuje ke mně ruku průvodčí. Vteřina děsu, pak se probouzím: OK, berete debit karty? Jistě, vytahuje přístroj, co se dost podobá „tomu“, co nosí průvodčí v ČR. Akorát že tenhle umí tu drobnost, že bere karty. To už se oba začínáme smát. „Ale jen mi to klidně naúčtujte, to není pro mě, je to pro kolegy z České Republiky, já jim to přeúčtuju“, dodávám. „Oh yea, Pol Neydved!“ projeví exaktní znalost našeho fotbalu. „I like him. He is a excellent player. You get this photo service as free and see Hello to your country!" dodává s ještě větším smíchem a to už se baví celé osazenstvo předsádky. Proč vždycky Pavel Nedvěd, proč ne Tomáš Rosický? Tak to mi hlava nebere, Tomáše maj tady, Pavel už nehraje… že by ten náš slavný fotbal nebyl až zas tak moc slavný, jak si doma v Čechách myslíme? Hm,Hm… Tak, a je to, výlet skončil, jsme zpátky na nádraží v B'mouth. Uf, jsem zpocený jak dveře od chlíva, fofrem domů a pod sprchu. A teď to jen všechno sepsat…

Desiro 444 ve stanici Poole, foto: Rpet Desiro 444, interier 2. vozova trida, foto: Rpet Desiro 444, interier 1. vozove tridy, foto: Rpet Desiro 444, interier 1. vozove tridy - neni ta zasuvka zbytecnosti?, foto: Rpet

Bylo by značně nefér vynechat i konkurenčního dopravce na této trati mezi Londýnem a B'mouth, společnost CrossCountry, která na své lince do Manchesteru nasazuje jednotku Bombardier class 220 Voyager. Od prvního pohledu mne zaujala robustnost skříně, lehce futuristický design připomínající pendolino a neskutečný hluk, pocházející od dieselových motorů. Mohl jsem si něco takového nechat ujít?

Souprava už stála u nástupiště, široké vstupní posuvné dveře zvaly k nastoupení. Mňam mňam, to jsem se ale těšil! Mobil připraven v pohotovosti k focení, tak jdeme dovnitř. Cvak, první fotka vzhledu předsádky je na světě… bože, od čeho je ten šílenej randál? A proč jde od tý stěny ta vlna vedra? A proč se ten vagon tak strašně třese? Tedy, jestli tohle bude celou cestu, tak to mi ho teda vyndej (další z mnou oblíbených citací, tentokrát z dvouaktovky Ivánku, kamaráde…). Procházím vůz k mnou rezervovanému místu, řada 17, sedadlo A, vůz C. Vagon by seděl, řada taky, takže ta sesle u okna je moje. Ale display nad sedadly tvrdí, že místo „není rezervováno a lze jej obsadit“. Aha. Asi jsem něco zvoral. No nic, stane se. Sedím a marně hledám polohu na sedadle, které o co líp vypadá, o to hůř se na něm sedí. Kolik, že pojedu, půl hoďky? Jo, to dám, záda to přežijí… Hluk se stupňuje, souprava se rozjíždí, kupodivu velmi lehce. Čekal jsem, že to bude horší. No ale ten randál a to chvění, to je tedy fakt drsný. Jet s tímhle randálem šest hodin do Manchesteru, je ze mně invalida. Jdu fotit toaletu, pyšní se širokými dveřmi pro vozíčkáře. Hm, na to, že to stálo hodinu na provozní ošetření, mohli ten záchod lehce uklidit, ještě, že to tu nesmrdí. Vyfoceno, byť s obtížemi, místo tam je, ale nabrat to celý do obrazu je skoro nemožný. Stojím před WC a cestujícím, kteří na mne vidí, musím připadat jak blázen – upřeně totiž civím na tu stěnu, ze který sálá teplo. Ty jo, tak to je tedy nářez! On každej ten vagon má vlastní motor! Tak proto je tu takový randál a proto to horko! Southampton, konečně. Že já nezvolil zpátečku SouthWestem… Achjo, jdu nafotit nádraží, rychlý kafe u Costy za £1.70 (Slečno, já chtěl double presso, prosím! To je DOUBLE. Aha a kde je to double? Nějak ho nevidím…), rychle cígo a jedeme zpátky. Opět šílená sedačka, opět nerezervované místo, opět randál od motoru, navíc mu lítaj otáčky na volnoběh, vagon vypadá dost sešle. Proboha, kam jsem to vlezl? A proč jsem to vůbec dělal? No nic, za aktivitu se platí. Příště si aspoň nebudeš vymýšlet kraviny. Měl jsi napsat report se 444kou a 450kou, mazat jim med kolem pusy, jak je to tu všechno skvělý a byl by pokoj. Jak se teď budeš jako z tohohle vylhávat — na jednu stranu perfektní a bezchybný servis, na druhou stranu hrůza a děs? Máš, co si zasloužíš. Konečně Bournemouth. Honem pryč, a Bombardier 220 nikdy víc!

B 220 V, vstupni prostor, pruhled do II voz. tridy, foto: Rpet B 220 V, vstupni prostor, pohled od II voz. tridy na predsadku, foto: RpetB 220 V, toaleta pristupna invalidum. Byt to tak nevypada, je velmi prostorna., foto: RpetB 220 V, velkoprostorove usporadani, foto: RpetB 220 V, sedadla lepe vypadaji, nez se v nich sedi. Tvrda a spatne tvarovana…, foto: RpetB 220 V, napajeci zdroj 220V u kazde dvojice sedadel, foto: RpetB 220 V, audio system pro kazdou dvojici sedadel, bohuzel nefunkcni, foto: RpetSouthampton a celo jednotky Bombardier class 220 Voyager, foto: RpetNe, to neni nadrazni budova Most (CR). Toto je budova nadrazi v Southampton. Hruza., foto: Rpet

Mámo, chtělo by to trochu světla. Dobře, taťko, vymysli žárovku.

Nadpis tohoto odstavce není až zas tak moc „mimo mísu“, jak by se mohlo na první pohled zdát. Představte si, že přijdete domů a chete si rozsvítit. Co uděláte? Půjdete si žárovku koupit a nebo ji začnete vymýšlet? Že to vůbec nesouvisí s organizací a řešením železniční dopravy? Ale ano, souvisí — principielně. V některých případech se vyplatí převzít systém již vymyšlený a s pomocí drobných úprav jej aplikovat na potřebu požadovaného řešení, jindy je nezbytné systém vymyslet od základů nový. A jaké řešení tedy potřebuje osobní železniční doprava v České republice? Systém nový nebo převzatý a upravený? Správná otázka. Zapamatujme si ji, vrátím se k ní později.

Teď se ještě krátce zamyslím nad tím, proč je osobní železniční doprava ve Velké Británii poměrně oblíbená, byť dražší ve srovnání s dopravou autobusouvou, je nutné se vrátit k několika faktorům, jež byly zmíněny na začátku tohoto dílu: 1. Snad nejdůležitějším faktorem je jednoduchost. Příklad: nesnáším restaurace, ve kterých mi podají jídelní lístek, který má více, jak pět stránek – a i to je moc. Naopak ideální „karta“ je pro mne ta, kde mají vypsány druhy masa, příloh a salátů s dovětkem „řekni nám, co s čím chceš a kolik toho má být“. Prostě jednoduchost, neboť v jednoduchosti je krása. 2. Rentabilita (ziskovost): Není pravdou, že jízdné musí být nízké nebo snad celospolečensky přijatelné, to je skutečně nesmysl. Dopravce, který hospodaří se ztrátou, nemá potřebné předpoklady k přežití ve chvíli, kdy dojde na pokles výkonnosti ekonomiky a hospodářství dané třžní oblasti. Pokud k tomuto dojde, čeká jej krach, není–li ovšem součástí státní exekutivy, ať už skrytou, či veřejně deklarovanou, která se o jeho přežití postará. A to nikoliv z důvodů obchodně–ekonomických, nýbrž z důvodů osobně–populisticky–politických. Za příklad nám budiž společnost ČSA, která byla opravdu ve velmi špatné kondici. Nicméně politická reprezentace raději zvolila naprosto velmi kontroverzní finanční podporu prostřednictvím jiného státního podniku, což ve výsledku znamená, že přežití ČSA zafinancoval každý jeden občan České republiky, který odvádí daně ze svých příjmů. Úmyslně jsem vynechal České dráhy a.s., které jsou na tom stejně, avšak díky naprosto nelogicky nastavenému sytému je takové jednání vždy odůvodněno „zajištěním dopravní obslužnosti ve veřejném zájmu“. Ostatně, možná by stálo za to rozebrat do detailu, co je to vlastně ono „zajištění dopravní obslužnosti ve veřejném zájmu“, ale opět navrhuji: ponechme si toto téma jako další do závěrečného dílu. 3. efektivita: Pokud je zákazník obdařen službou, která má nádech nálepku něčeho lehce luxusního, nemá ve většině případů problém zaplatit o něco vyšší cenu za službu mu takto poskytnutou. A s největší pravděpodobností se rád k takové službě vrátí. Podpora sociálně–potřebných skupin obyvatelstva ze strany státu je v takovém případě pochopitelná.

Systém řízení britských železnic, National Rail (NR), splňuje všechny tři výše popsaná kritéria. Nabízená služba je jednoduchá, rentabilní a efektivní. Pochopitelně, ve své historii se NR potkala s nepříjmenostmi, o nichž se zmíním ve třetí části. Ještě než se s vámi v tomto díle rozloučím, dovolím si shrnout subjektivní pocity cestujícího, který využil ke své cestě železniční spojení:

Oceňuji jednoduché možnosti nákupu jízdního dokladu. Nepotřebuji znát hromadu tarifů, slev, slevových programů, jejich kombinací, karet a jiných „brzdičů“ objednávky jen proto, abych získal jakousi „slevu“. Cena je jasně dána. Jedinou cestou ke slevě je všude platící karta RailCard (rodinná, senoir, junior atp.) nebo akční cena dopravce (výročí, svátky…). Rozhodnutí o využití této služby je tudíž velmi rychlé: buď chci jet vlakem nebo nechci jet vlakem. Příjemné je i to, že předem objednanou jízdenku si mohu vyzvednout z prodejního automatu, aniž bych stál frontu u pokladny. Dalším příjemným faktorem byl pocit z čistého nádraží, stejně jako, možná pouze imaginární, pocit bezpečí tamtéž (turnikety pro vstup na nástupiště doplňené pracovníkem nádraží), o všudy přítomných kamerách CCTV nemluvě. Svezl jsem se pohodlnou klimatizovanou soupravou (na zpáteční cestě však příliš překlimatizovanou), ve které nechyběla možnost jízdy v první vozové třídě, stejně jako nechyběl příjemný personál (ovšem to je ve Velké Británii samozřejmost). Druhá cesta s konkurenčním dopravcem byla velmi nepříjmeným zážitkem. Robustně vypadající jednotka Bombardier Class 220V mne zklamala zejména hlučností, kterou připisuji faktu, že každý přípojný vůz má vlastní dieselový motor, díky jeho hlučnosti jsem měl celkově velmi nepříjemný pocit. Omšelý ineriér, nefunkční doplňky a neuklizená toaleta, to nebývá ve Velké Británii zvykem. Výsledkem je stav 1:1. Ovšem za největší klad považuji skutečnost, že vlastně jsem ani nemusel přemýšlet nad tím, se kterým dopravcem budu cestu absolvovat. Konkurence je v tomto případě přirozený díl procesu, který mi zajistil velmi slušnou úroveň cesty, která sama o sobě trvala 20 minut čisté jízdy. Tudíž z daného pohledu lze říci, že pozitiva převažují nad negativy a já jsem ochoten se k takové službě vrátit.


rpet Poslat mail autorovi Ohodnotit na Flattru | 11.9.2010 (20:00)
Ostatní: TwitterLinkuj.cz!Jaggni to!Google Bookmarksvybrali.sme.skDalší služby
Related newsopen/close

More on Dopravci

More from Spojené království


  1 2 3 4      Zpráv na stránku:   
14.09.2010 (9:23)  
SzKT:
Je pravda, že různé "maršrutky" v Rusku fungují opravdu živelně, a tudíž tržně. Ovšem myslím si, že dálkové "spací" vlaky tam skrze státní dráhu dotujou - pro ně je to skutečně páteřní doprava a jízdné ve "velkoprostorovém lehátku" mi nepřijde jako tržní. Dále se dotuje tradiční MHD, kde sice jezdí vraky, ale mají levnější jízdné než maršrutky.
Registered user rpet  mail  
13.09.2010 (23:58)  
SzKT:
rpet: No, ten "Zugbindung" jasně vyplývá z těch obrázků, jak se to kupuje. Na té jízdence (třetí obrázek od konce, před tou kreditní kartou) je jasně napsáno, že platí ve 14:43 z Bornemouth a nikde v textu není řečeno, co nastane, když mi tento spoj ujede. Vzhledem k tomu, že mám s tímhle dost neblahou zkušenost z různých koutů Evropy, bez dalších informací jsem předpokládal, že to i tady platí na konkrétní spoj.

aha, toto myslite... jasne, je to tam - v te objednavce pasovane na cas. ale protoze si ve finale kupujete "all day any time single ticket", pripadne "all day any time return ticket", je ten cas nepodstatny. ja vlastne ani nevim, proc se to tam v te objednavce na ty casy vaze, budu se muset nekoho zeptat...
Registered user SzKT  mail  
13.09.2010 (21:32)  
rpet: A ještě drobnost. Jestli ona totiž nebude odpověď na otázku, proč u nás veřejné financování regionální dopravy, prostě v tom, že neumíme udělat transparentní výběrové řízení? Ono to našim politikům a jim podřízeným úředníkům nejde i v řadě jiných oblastí... Pak ovšem řešení nenabízí ani tak britský model (ten je na poctivosti úředníků a politiků taky stavěný), ale jedině ten ruský, v něj by se uplatnění britského modelu u nás nejspíš zvrhlo- jako v tom zmiňovaném Estonsku.
No a pokud bychom jako občané uměli vyřešit tenhle základní problém, pak netřeba nic měnit a během jedné dekády nám bude systém závazku veřejné služby "šlapat" alespoň podobně, jako Rakušákům. A myslím, že tvrzení, že rakouské železnice nenabízejí komfortní službu, by tu našlo mnoho oponentů. A legislativní rámec je přitom v obou zemích prakticky totožný...
Registered user SzKT  mail  
13.09.2010 (21:15)  
rpet: No, ten "Zugbindung" jasně vyplývá z těch obrázků, jak se to kupuje. Na té jízdence (třetí obrázek od konce, před tou kreditní kartou) je jasně napsáno, že platí ve 14:43 z Bornemouth a nikde v textu není řečeno, co nastane, když mi tento spoj ujede. Vzhledem k tomu, že mám s tímhle dost neblahou zkušenost z různých koutů Evropy, bez dalších informací jsem předpokládal, že to i tady platí na konkrétní spoj.

pokud nekdo v UK dojizdi do prace na delsi vzdalenost, vetsinou jede autem.

Je-li tomu tak, tedy systém nefunguje optimálně. Pokud jsem někde v tom článku přehlédl zmínku o nějakých krocích, které veřejná správa podniká ve snaze omezit tento negativní jev, pak se omlouvám. Zejména v hustě osídlených oblastech totiž právě toto považuju za jedno ze základních měřítek, zda jsou veřejné zdroje v tomto oboru vynakládány efektivně.

to mate pravdu, ani ja bych rusko do nebes nevynasel...
To se divím: z liberálního pohledu tam mají totiž veřejnou dopravu řešenou vůbec nejlépe: veřejná správa neplatí nikomu nic a vše je ponecháno v rukou trhu. A jelikož se jedná o zemi velmi chudou, veřejná podpora tam funguje- nezbytná podmínka, aby "svobodné" a "tržní" liberální postupy ve veřejné dopravě fungovaly, je totiž prostá skutečnost, že většina populace nemá na auto.

no a v tom je ten vtip: nepisu o madarsku, ani svycarsku. srovnavam SYSTEM dvou zemi, UK a CR

To je sice z článku zřejmé, nicméně právě proto nepostihuje zdaleka celou realitu a spíš to v této podobě působí jako vyznání obdivu zaníceného liberála k "svobodnějšímu" systému. Nicméně realita je taková, že celá česká úprava aspoň na papíře odpovídá nařízení EK 1370/2007, navazující na starší úpravu v nařízení 1192/1969, kde byl institu závazku veřejné služby popsán podobně. Tato úprava vychází ze zkušeností a praxe v tomto oboru nejzkušenějších zemí, tedy Německa, Švýcarska a Skandinávských států. Ostatně příslušné pasáže našeho zákona o drahách jsou hodně poplatné německému modelu, což se o řadě jiných právních norem ČR bohužel říci nedá. A nelze pochybovat, že v řadě evropských zemích tento systém funguje k plné spokojenosti a na rozdíl od toho britského vede aspoň v omezené míře k regulaci přebujelého automobilismu, byť výsledky jsou aspoň nějaké. Navíc každá švýcarská babička může dojet regionální veřejnou dopravou kam potřebuje, v řadě německých regionů to funguje obdobně (výjimky typu bavorské hory samozřejmě jsou- v Německu mají na rozsah dopravy velký vliv okresy a obce a když dopravu nechtějí, tak ji nemají). Systém tedy v principu funguje a měli bychom se ptát, jak to udělat, aby fungoval i u nás, namísto snah zavádět zcela odlišný systém s horšími výsledky v klíčových parametrech.
A odkazovaný text jsem myslel tak, že je-li možné kvalitu (regionální) dopravy, srovnatelnou s Británií, úspěšně zavádět ve všech evropských zemích (rozdíly jsou jen v rychlosti pokroku, což je dáno ekonomickou výkonností země) bez ohledu na u nich použitý systém a jeho modifikace, pak spíš vyvstává otázka, proč zrovna u nás to nefunguje. Ale obávám se, že "přemírou regulace" to nebude: z EU 27 totiž jen 5 zemí na regulaci veřejné dopravy téměř nebo zcela rezignovalo: Estonsko, Lotyšsko, Litva, Rumunsko a Bulharsko. Další 2 (Británie a Irsko) používají popsaný model, čemuž se francouszký model dost blíží a zbytek (19 států) používá více či méně úspěšně model se závazkem veřejné služby. V dálkové dopravě je situace samozřejmě jiná, ale o tom přeci článek není.
Registered user rpet  mail  
13.09.2010 (19:54)  
@ Jonas

Jo, je to z jiný země.
Protože praha kolin za 40CZK, zpatecni za 50CZK by byl dětskej sen, dneska to stojí bez slevy jednim směrem 84 Kč .. a vy tam máte za 3 libry deset km, čili jakmile si zdejší dráha bude moct účtovat "v základu" srovnatelný částky (aspoň kolem těch 5 Kč za km, což dělá i sousední rakousko - německo), bude moct nakupovat i srovnatelný vozidla, provozovat srovnatelně usměvavej personál a dávat zpáteční jízdy téměř zdarmo.


proboha, neberte ty ceny z kolina na prahu vazne, to jsem jen tak placnul, a ani jsem to nijak neprepocitaval z liber na koruny. byla to proste slepa strela, nic vic...

A jednotný jízdný plus centrální prodej pro všechny dopravce, neni vona to nějaká od ďábla pocházející regulace a státní dirigismus? Vždyť to podvazuje konkurenci.

pozor, abychom si rozumneli: cenu navrhuje dopravce, ktery chce vysoutezit licneci. urad ji podrobi analyze, zda je cena zivotaschopna a ne dumpingova. to, ze na jihu pojedete 10 mil za £4 jeste neznamena, ze stejny usek na severu zeme s jinym dopravcem nepojedete za £8...

centralne reseny prodej jizdneho pro vsechny dopravce je naopak velmi prijemna vec. pojedete z jihu na sever, peti dopravci. nepotrebujete pet listku, staci jeden. a koupite to najednou bud na nadrazi, nebo na netu, nebo na strankach treba prvniho (posledniho) dopravce.

zadny zarez pro konkurenci tam nevidim...
Registered user rpet  mail  
13.09.2010 (19:48)  
SzKT:

On je problém, že jeden o koze a druhý o voze. Jak už jsem psal, jako pravidelný "pendler" třeba do práce bych na ten britský systém odkázaný být nechtěl. Jen namátkou mi přijde jako hluboký diskomfort vazba na konkrétní spojení i na naprosto zanedbatelné vzdálenosti.

nesmysl, zadna jizdenka neni objednana na konkretni casovy spoj. nevim, kde jste to cetl, ale v mem clanku urcite nikoliv.

"Zugbindung" beru na vzdálenosti řekněme 200 km a víc, kdy už člověk počítá s tím, že bude na nádraží přešlapovat 20 minut předem, aby to náhodou neujelo. Mě v tom článku totiž není jasná jedna věc: řekněme, že si ten úžasný bilet po netu koupím a pak sednu na autobus MHD směr nádraží, který kvůli zácpám bude mít zpoždění (to je problémem úplně celé Evropy) a vlak mi ujede. Předpokládám, že jsem právě přišel o jízdenku a nezbývá, než se postavit ke kase a platit znovu na další spoj.

za prve, predpokladate spatne. nemusite si kupovat jinej billet, staci kdyz si s tim uzasnym billetem z netu v ruce pockate na dlasi spoj.
za druhe, mel by jste znat mistni podminky a umet se jim prisbusobit - tedy dat si casovou rezervu. ovsem, pokud je to pro vas neresitelny problem, sci zavolat na nadrazi a pozadat je, aby ten vlak zatim nepousteli, ze mate fora 20 minut a urcite dorazite.

Tohle mají ale v Rusku taky a nikdo to do nebes nevynáší...

to mate pravdu, ani ja bych rusko do nebes nevynasel...

Další věc je, že tenhle systém mi opravdu nepřijde jako "user friendly" pro pravidelné dojíždění třeba do práce. Řekněme, že pracuju třeba v manchestru nebo Birminghamu a bydlím v městečku 50 km daleko (německý a švýcarský systém toto bez problémů umožňuje a lidé to běžně dělají). To si mám každý večer sednout k netu a kupovat si po něm na další den 2 nepříliš levné jízdy zvlášť. A když k tomu připočtu ještě cenu za návazný autobus MHD, tak pěkně za takový systém děkuju!

nedekujte, neni zac. ale zkuste lepe cist. to by mohlo pomoct. existuji tydenky, mesicni jizdenky... proste, vyberte si, co je vam libo. opravdu nemusite kupovat na kazdy den listky zvlast. navic k tomu pridam jeste jednu zkusenost: pokud nekdo v UK dojizdi do prace na delsi vzdalenost, vetsinou jede autem.

A upřímně řečeno- dovozovat z cestování na 10 km, že systém je kvalitní je celkem odvážné. Z článku jsem si odnesl zjištění, že je donrý právě jen na typ cestování, jaký je v něm popsaný: občas pro zábavu a nejlépe na krátké vzdálenosti.

nevim, jak dlouho vam trvalo, nez jste napsal tenhle prispevek. ovsem kdyby jste o neco delsi cas venoval strejdovi Googlovic, pak by jste si odpoved nasel sam: neni to odvazne, az na vzacne vyjimky to plati v ramci cele UK. navic kvalita nabizene sluzby je sledovana RSA - a ta by Bcko na koleje asi nepustila. zacinam vas podezirat, ze jste ten clanek vlastne ani necetl.

A co se týče komfortu, tak bych to nedémonizoval. Podle fotek to zase nic tak extra výjimečného není, to jen u nás máme na kolejích skanzen, na který se jezdí dívat celá Evropa. Ovšem srovnatelný komfort lze zajistit stejně dobře i v kontinentálním modelu, právě Švýcarsko a Německo jsou toho dokladem. A ostatně i na východě jde vývoj mílovými kroky dopředu- srovnatelně komfortně můžu dojíždět do práce na většině tratí kolem Budapešti, při troše štěstí i kolem Varšavy a podobně. V obou případech si ovšem můžu koupit aspoň traťové měsíční/roční, když už ne rovnou integrovaný lístek. Navíc zejména v Maďarsku je přes neutěšený výchozí stav (před cca. 20-ti lety na tom byli hůř, než my) a ještě neutěšenější ekonomickou situaci země je každý rok vidět porkok k lepšímu- Řím taky nepostavili za den... Nicméně to ukazuje, že když se pracuje koncepčně a uvážlivě, tak se lze postupnými kroky za pár let k tomu "britskému" komfortu dopracovat taky, jen máme ucelený systém.
A samozřejmě soukromí dopravci v něm můžou fungovat taky (dokonce jsou pro fungování systému lepší, neb při objednávce výkonů v ZDO funguje konkurence): když si koupím v Bavorsku Bayern-Ticket, tak mě taky nezajímá, jestli jedu s DB Regio, Arrivou, Vogtlandabhnem, BOBem nebo někým jiným. Dokonce mě za těch 20 eur ani nezajímá, jestli náhodou nepoužívám třeba regionální autobus nebo mnichovskou tramvaj a na tenhle lístek přitom dojedu klidně skoro 500 km např. z Norimberka do Ga-Pa. Kolik by mě to stálo na tuhle vzdálenost v britském prostředí snad radši ani nechci vědět.


no a v tom je ten vtip: nepisu o madarsku, ani svycarsku. srovnavam SYSTEM dvou zemi, UK a CR. to, ze si ten system v UK imi ohlidat kvalitu nabizene sluzby je plud pro lidi, kteri tu sluzbu konzumuji. navic si nejsem vedom, ze bych neco prehnane chvalil - naopak. presto zustava CR hluboko pod prumerem kultury cestovani. o tom to je. az budu chtit napsat neco o svycarsku, nemecku, andore ci severni guinei, tak to taky reknu - tyka se to tech a tech zemi...
Registered user M 
13.09.2010 (18:01)  
Vselijake "Sparschieny" jsou ale na nakup predem nastavene prece nejen v UK...
V Nemecku to sice neni 5x, ale dvojnasobek ano
Registered user SzKT  mail  
13.09.2010 (15:12)  
Michal Drábek: Správně řečeno- tenhle "letecký systém" je naprosto ideální pro studenty a lidi svobodných povolání (nebo třeba pro důchodce). Ovšem když do posledního dne nevím, jestli dostanu dovolenou, je tenhle systém nepoužitelný§ Vždycky jsem chtěl se do Anglie podívat, ale tak, abych si o ní (a její dopravě) udělal komplexní obrázek. A jelikož za aspoň trochu rozumnou cenu se to cca. 2 týdny před odjezdem pořídit nedá, tak jsem v té zemi dosud nebyl a hned tak na ní nedojde. Ale podle toho popisu (i těch fotek tady) bych řekl, že sice pěkné a komfortní, ale celkem normální evropský standard. Je zjevné, že stejnou úroveň komfortu lze docílit mnoha různými způsoby. A co bych zapíral: v nutnosti nakupovat lístky, pevně vázané na konkrétní spoj, nevidím pokrok, ale regres- zejména v regionální dopravě. Opravdu bych se něčeho takového u nás nerad dožil.
Prostě v regionální dopravě je v první řadě zapotřebí rozvíjet IDS- to je jediná cesta k udržitelné veřejné dopravě v okolí měst. Tím ovšem nemyslím ty paskvily, které se za IDS v ČR vydávají- ty jsou totiž motivované zcela jinými zájmy, než přilákat a udržet cestující. Takže je zapotřebí jednotný tarif jednorázový (přestupný) pro všechny skupiny cestujících, provázané jízdní řády a linkové vedení (k čemuž potřebujeme nezbytně koordinátora, zato čipové karty být v systému vůbec nemusí).
13.09.2010 (13:35)  
A teď moje zkušenost s dálkovými vlaky v Anglii.

Někdy na jaře jsem pojal úmysl navštívit kamaráda, který pracuje v Manchesteru. No a když už se člověk táhne do takových končin, nemůže vynechat Londýn. Tak jsem se pídil po jízdních řádech vlaků a narazil na stránky National Rail - http://www.nationalrail.co.uk/, které jsem až do rpetova seriálu mylně považoval za pouhý IDOS s přesměrováním na dopravce.

A ejhle, zjistil jsem, že anglické dálkové železnici vládne "letecký tarif" - odborně se tomu nadává yield management. Takže jsem plánovanou návštěvu měsíc odložil, přibral do programu ještě Skotsko a nakoupil si předem relace Londýn - Manchester, Manchester - Edinburgh, Edinburgh - Manchester za řádově 13 - 15 GBP za kus. Samozřejmě, na konkrétní spoj a sedadlo. "Obyčejné jízdné" je asi 5x dražší. Abych dosáhl takovéto ceny, cvičil jsem chvíli se systémem a zkoušel různé časové polohy, vyhýbaje se špičkám. Dokonce jsem rozvolnil i dny v týdnu (pětidenní cesta byla naplánovaná napevno, ale posouval jsem ji v čase). Studentům a svobodným povoláním lze tento postup doporučit k levnému cestování po Evropě - podobný tarif mají i další západoevropské železnice.

Na takovéhle šotoušení je to fajn, ale třeba pro studenty VŠ nebo jiné pravidelné uživatele dálkovky je to pruda. Pravděpodobně se tomu nevyhneme u zjevných špiček (pátky, neděle, svátky), kdy študák, který má víc času a míň peněz, pojede třeba v pátek už dopoledne. Plošně bych ale nezaváděl, vysvětlím dále, proč.

1) Londýn - Manchester
Z cenových důvodů jsem měl objednaný spoj večer po opadnutí špičky, jež ucpává všechny londýnské dopravní tepny. V "panenském" pendolinu jsem měl sice sedadlo u okna, ale přímo před očima jsem měl sloupek, takže pro šotouše nic moc. I osmělil jsem se a sedl si o jedno dopředu, kde svítil nápis, že je sedadlo volné. Obsazenost prvního vozu byla zhruba poloviční, v zadních nevím. Interiér (odpovídá zhruba těm fotkám s červenými sedačkami) byl čistý, průvodčí slušný, ale mírné několikaminutové zpožděbní, díky němuž jsem ve Staffordu musel popoběhnout. 2 ze 3 spojů L - M jsou přímé, přestup byl tedy dalším činitelem ovlivňujícím jízdné. Ze Staffordu jsem jel nějakou dieselovou jednotkou (asi jedna ze jmenovaných v článku). Interiér čistý až na odpadky (ano, třeba podporují zaměstnanost, ale jsou to prasata - na druhé straně jsou doma Angláni o dost tišší než v Praze navečer a chovají se velmi slušně a ochotně...).

2) Manchester - Edinburgh
Trojdílná dieselová jednotka, rezervace byly vyznačeny lístky zapíchnutými do horních hran opěradel. Interiér čistý, průvodčí příjemný.

Vsuvka 1: V Edinburghu jsem si kupoval zpáteční lístek na místní spoj do Dalmeny (jel jsem k mostu přes Firth of Forth - http://en.wikipedia.org/wiki/Forth_Bridge). V pokladně mě zkásli o dost dráž, než kdybych si kupoval online. Při jejich stupni automatizace to schvaluju. Příště využiju automat.

Ovšem ve stanici mi tam chyběl terminál pro nákup online pro dálkovou dopravu (možná jsem si jen nevšiml).
Nákladnost platebních terminálů ve velkých stanicích lze vyřešit podle vzoru DB:
V Drážďanech jsou 4 jednodušší terminály, kde si cestující naťuká, jaký chce lístek (což je časově náročné), a vytiskne se mu čárový kód. S tím jde k velkému a drahému platebnímu terminálu a zaplatí mincemi, bankovkami, anebo kartou, ale už tam tak dlouho nezdržuje.

3) Edinburgh - Manchester
Viz 2, ale průvodčí občas prošel jako v letadle s pytlem a vybíral od cestujících odpadky. Koše jsou v anglických vlacích jenom na představku, asi kvůli zjednodušení údržby a úklidu.

Ještě špatný příklad z oblasti online letenek - z Manchesteru do Prahy jsem letěl nízkonákladovkou bmibaby, s níž jsem byl jinak spokojen. Problém byl v proceduře "online check-in", kdy jsem si musel nejdřív 3 dny před odletem sám vytisknout (!) palubní lístek. Byv v Anglii 5 dní, nešlo to ani za boha udělat doma v Praze. Takže internetová kavárna a vícenáklady 50p, ale hlavně hodina času strávená jejím hledáním! Tak takhle ne, přátelé. Vlaky samozřejmě palubní lístek nevyžadují, ale chtěl jsem poukázat na to, že ani moderní technologie nejsou imunní vůči lidské blbosti.
13.09.2010 (13:33)  
Jo, je to z jiný země.
Protože praha kolin za 40CZK, zpatecni za 50CZK by byl dětskej sen, dneska to stojí bez slevy jednim směrem 84 Kč .. a vy tam máte za 3 libry deset km, čili jakmile si zdejší dráha bude moct účtovat "v základu" srovnatelný částky (aspoň kolem těch 5 Kč za km, což dělá i sousední rakousko - německo), bude moct nakupovat i srovnatelný vozidla, provozovat srovnatelně usměvavej personál a dávat zpáteční jízdy téměř zdarmo.

Vvvvvotom to je, běh na zatraceně dlouhou a klikatou trať.

A jednotný jízdný plus centrální prodej pro všechny dopravce, neni vona to nějaká od ďábla pocházející regulace a státní dirigismus? Vždyť to podvazuje konkurenci.
  1 2 3 4      Zpráv na stránku:   

Comments are users' expressions.
ŽelPage has no liability for their contents.

- Correspondent or Member of ŽelPage, - Editor or ŽelPage Administrator

Add comment
Comments are only allowed for registered users.
Before you insert your comment, you have to log on or register.
Sign in
 
 
  
 
   Register

© 2001 - 2020 ŽelPage - Webmaster


Info
informacni okenko