Kopřivnice - První motorový vůz řady M131.1, který byl vyroben v Kopřivnické Tatře převzaly tehdejší ČSD 26. června 1948. Technicko-bezpečnostní zkoušku vykonal vůz na trati Veřovice-Ostrava-Studénka 1. Června 1948 a dosáhl při ní rychlosti 68 km/h. Československé dráhy za tento vůz zaplatily 1 510 850 Kč a přidělily jej do výtopny v Ostravě.

Nový vůz měl dvanáctiválcový, vzduchem chlazený motor T301 o výkonu 114kW. Mechanická převodovka Mylius byla čtyřstupňová a ovládaná stlačeným vzduchem. Skříň měla na obou čelech na představcích stanoviště strojvedoucího. Na jednom představku byl současně vstup na WC. Hmotnost prázdného vozu byla 15,8t, obsazený pak měl hmotnost 19,6t. Hmotnost na hnací nápravu 11t, délka přes nárazníky 12,1m.

Ještě v roce 1948 dodala Tatra Kopřivnice dalších 40 vozů. Již po několika měsících se objevily slabiny v konstrukci motoru a podvozků. Ty však byly záhy odstraněny. Výroba pokračovala dále ve Studénce a do roku 1951 bylo dodáno celkem 340 kusů. Další série měla několik kosmetických úprav, jako například samostatné koncové svítilny na čelech. Celkem bylo k ČSD dodáno 549 vozů v letech 1948 až 1956. Poslední vůz – M131.1549 byl dodán 30.5.1956 do Plešivce.

Po překonání počátečních obtíží se vozy v provozu osvědčily. Počtem 549 vozů se staly nejpočetnější řadou u ČSD a byly k vidění téměř „na každém rohu“. Do dopravy na místních tratích přinesly opravdový pokrok a objevovaly se i na dlouhých vozebních ramenech. Stávalo se, že vyjímečně posloužily i v rychlíkové dopravě. Například v šedesátých letech, při poruchách motorových vozů M262.0 (830) byly nasazeny na trase z Českých Budějovic do Děčína. Stejně tak jezdily na některých lokálkách i se smíšenými vlaky. V době konání Libereckých výstavních trhů se M131.1 uplatnily u přetížených motorových rychlíků Děčín – Liberec jako postrk v úseku Benešov nad Ploučnicí – Františkov.

V důsledku nedostatku motorových vozů pro kontrolu trakčního vedení se v roce 1968 rozběhly rekonstrukce některých vozů na řadu M131.2 se zařízením pro kontrolu trakčního vedení.

V té době také probíhaly modernizace – dosazovalo se naftové teplovzdušné topení. Už tehdy se začalo pomýšlet na náhradu těchto motorových vozů a nadějě se upínaly k motoru z městských autobusů Škoda ŠM. V roce 1970 byl tento agregát v ŽOS Šumperk vestavěn do vozů M131.169 a M131.1408. Součástí byla i vestavba hydromechanické převodovky 2 M 70. Vůz byl přeznačen na M131.3001 a z M131.1408 se stal M131.3002 Rok 1968 přinesl přestavbu vozu M131.1377 na sněhový pluh s plynovou turbínou z leteckého motoru. Používali jej v České Třebové. Dva vozy byly také převázány na rozchod 1520mm pro pohraniční službu.

V druhé polovině sedmdesátých let začalo v souvislosti s dodávkami nových vozů řady M152.0 (810) vyřazování. Vozy byly odprodávány na vlečky, na důlní dráhy k různým účelům. V roce 1978 byl vůz M131.1001 předám Národnímu technickému muzeu. Zajímavostí je, že Novozámecký vůz M131.1194 byl v roce 1973 předán na Kubu. Poslední motorové vozy této řady zasahovaly do provozu jako zálohy ještě na konci devadesátých let.