Článek o Las Vegas a (mimo jiné) o jeho monorailu podnítil krátký pohled do historie, protože „co je to za mašinku, když nemá komínek“. Obsáhlý přehled o historii i současnosti různých systémů monorailů naleznete v souhrnném pojednání na Wikipedii. Avšak monorail má historii dlouhou skoro jako železnice sama. Přitom ne vždy muselo jít o dráhu visutou, mimoúrovňově pozemní komunikace křížící. Některá starší a pozoruhodná řešení si pojďme krátce připomenout.

První návrh ruského inženýra Ivana Elmanova je datován rokem 1820. O rok mladší je realizace dle anglického inženýra Henryho Robinsona Palmera, visutá jednokolejnicová zavěšená dráha dopravovující kamenivo z lomu k říčnímu přístavu.

Parní pohon uplatnil u svého řešení francouzský inženýr Charles Lartigue. Jeho vozidla i lokomotivy sedí „obkročmo“ na nepříliš visuté konstrukci pro jedinou kolejnici. Tímto systémem bylo vybudováno 90 km tratí v Alžíru počínaje rokem 1881 (animální pohon – nákladní doprava), kde byl zájem zvednout pojížděnou kolejnici nad písečný terén. Ve Francii vznikla roku 1895 17 km dlouhá trať Feurs – Panissières, v départementu Loire. Nejvýznamnější projekt byl vybudován v Irsku. Dráha „Listowel and Ballybunion Railway“ byla provozována v letech 1888 až 1924. Roku 2003 bylo obnoveno v oblasti města Listowel asi 1000 metrů trati a postaveny repliky vozidel dle původních vzorů; lokomotiva však má zabudovaný dieselový pohon.

Pozoruhodný „úsporný“ systém britského inženýra W. J. Ewinga. Hnacím vozidlem byla parní lokomotiva 0-3-0 (britské značení) vyrobená v Berlíně firmou Orenstein a Koppel v počtu 4 ks. Po jediné klasicky uložené kolejnici pojížděla dvě kola železniční a excentricky byla vozidla vybalancována kolem pojíždějícím vozovku podél koleje. Vozidla tedy byla uložena tříbodově. Trať Patiala State Monorail Trainways (PSMT) byla realizována a provozována v provincii Pundžab v letech 1907 až 1927. Možná pro svou neobvyklost se část tratě, vagon a lokomotiva dochovaly, údajně v provozuschopném stavu, v Indickém národním železničním muzeu v Novém Dillí.

Jednokolejnicová dráha Brennanova (irsko-australský, tedy britský inženýr Louis Brennan), vyvinutá v letech 1907 až 1910, byla následně realizována ve funkčním modelu. Vozidla se pohybovala po jediné klasicky uložené kolejnici a byla stabilizována dvěma setrvačníky. Motor měla již spalovací (s přenosem výkonu elektrickým). Vylepšená varianta navržená německým inženýrem Augustem Scherlem má pohon pouze elektrický a uvažována byla jako rychlodráha, navrhovaná ku „zlepšení osobní dopravy“.

Do 20. století hrdě roku 1901 vstoupila dodnes úspěšně provozovaná visutá (závěsná) dráha v německém Wuppertalu.

Mnoho bychom mohli o monorailech ještě napsat, proto zájemce o širší záběr a více detailů odkazujeme na odkazy v textu. Jen heslem bych chtěl vzpomenout nerealizovaný projekt Alweg z konce šedesátých let na Slovensku v Tatrách (lyžařské mistrovství) a nastínit, že v dolech (hlubina) se závěsné dráhy výrazně častěji prosazují oproti klasickým kolejnicím na zemi.