Andermatt - Švýcarské Alpy nabízejí nejedno železniční lákadlo a to nejen pro železniční nadšence. Jedním z těch světoznámých je Glacier Express, s trochou nadsázky označovaný za nejpomalejší rychlík na světě. Sítí elektrifikovaných, částečně ozubnicových úzkokolejných drah (rozchod 1000 mm) původně tří soukromých společností jsou spojena od 30. let známá alpská letoviska mezi městem Zermatt, ležící pod vrcholem Matterhornu, a městem Chur. Cestou mezi Rhônou a Rýnem překonává dva velké průsmyky. Napojení má na slavnou Lötschberg-Simplonskou a Gotthardskou alpskou dráhu. Své jméno dostal podle řady vyhlídek na alpské ledovce, z nichž ten nejznámější je ten, ze kterého pramení Rhôna. Ačkoliv ho i dnes můžete spatřit z oken vlaku, tak právě tam už trasa dnešního Glacieru nevede. Jak k tomu došlo?

Na zhruba stokilometrové trase v síti někdejší společnosti FO (Furka-Oberalp Bahn) projížděl Glacier Expres tradičně přes dva horské průsmyky, které jí daly jméno. Do Brigu vlak přijíždí z letoviska Zermatt po někdejší trati společnosti BVZ (Brig-Visp-Zermatt), která po nedávném spojení s FO nese společný název MGB (Matterhorn-Gotthard Bahn). Trať stoupá údolím Rhôny do Oberwaldu (1366 m.n.m.). Odsud následoval první, zhruba 18 km dlouhý horský úsek, který byl nahrazen tunelem, přes Gletsch (1760 m.n.m.) do bezmála dvoukilometrového vrcholového tunelu a stanice Furka (2160 m.n.m.) pod stejnojmenným sedlem a zpět přes Tiefenbach (1846 m.n.m.) do Realp (1537 m.n.m.). Následuje krátký „umírněný“ úsek do Andermattu s odbočkou na Gotthardskou dráhu do Göschenen. Druhý horský úsek pak vede do sedla Oberalp (2044 m.n.m.) a přes Sedrun do Disentisu, kde expres přebírá společnost Rhétské dráhy (RhB) k další cestě údolím horního toku Rýna do Churu.

Právě první horský úsek, trať přes sedlo Furka, byla s ohledem na obtížné zimní poměry sjízdná pouze od června do půlky října. Navíc zde pro vysoké náklady na většině délky nebyla vybudována protilavinová opatření. Její jarní zprovoznění pravidelně vyžadovalo enormní náklady (jen odklizení sněhu vždy přesahovalo 300000,- CHF). V úsecích, které byly pravidelně v zimě vystaveny lavinám, bylo například na zimu demontováno trolejové vedení (řádově 300 sloupů). Boční údolí přes Steffenbach bylo vybaveno technickou raritou - skládacím mostem, který byl vždy na zimu rozebrán. Trať Glacier expresu tak byla po většinu roku rozdělena a turisté nemohli využít přímého spojení.

Myšlenka vybudování tunelu pod sedlem Furka byla zveřejněna již v roce 1963, ale stavební práce započaly až 1. října 1973. Stále nové geologické problémy se postaraly o mediální popularitu, původní rozpočet 70 mil. CHF byl překročen až na 311 mil., přesto se podařilo trať 15 381 m dlouhým tunelem 25. června 1982 zprovoznit.

Zastavení provozu na původní trati přes sedlo Furky, kudy poslední vlak projel 11. října 1981, se zdálo být rozhodnutou a konečnou věcí. Vždyť již rok před otevřením tunelu místní tisk hlásil „trať přes Furku bude exhumována naposledy.“ Teprve během roku 1982 se formuje sdružení s cílem zachránit opuštěný horský úsek. Tisíce dobrovolníků během následujících let dokázali přesvědčit vedení FO k předání trati a dát dohromady dostatek prostředků na její opravu a pravidelnou údržbu a pořízení vozidel.

S jedinou lokomotivou, která byla sdružení k dispozici z místních zdrojů (stála jako pomník), byl parní provoz nemyslitelný. Velkým příběhem sdružení se tak stala roku 1990 záchrana parních lokomotiv, které společnost FO v roce 1947 prodala do Vietnamu, kde byly již několik let odstaveny z provozu. S obrovskými technickými a legislativními problémy se členům sdružení podařilo přepravit 3 lokomotivy z vietnamských hor do přístavu Saigon. Dnes se s nimi můžete setkat na pravidelných parních vlacích DFB z Realpu přes Furku do Gletsche a zpět. Jeden pár jezdí denně, další je přidáván o víkendu, provoz na trati je i dnes možný pouze od půlky června do konce září.

Od roku 1992 sdružení DFB provozuje parní vlaky z Realpu do Tiefenbachu, od roku 1993 až do sedla Furka. V roce 2000 se podařilo dosáhnout letoviska Gletsch. Další pokračování do Oberwaldu, na kterém se mj. nachází tunelová smyčka, je v přípravě, termín dokončení se odhaduje na 2008 až 2010. Sdružení prostředky na opravy a provoz trati získává kromě jízdného prostřednictvím prodeje akcií a z dobrovolných darů. V dnešní době je jeho cíl splněn a má všechny předpoklady k úspěšnému přežití do budoucna.

Dnešní Glacier Expres tak sice jezdí celoročně a v sezoně i několikrát denně, ale, i když stále nabízí víc než "kozorožsky silný železniční zážitek" (Steinbock starkes Bahnerlebnis), bohužel taktně objede vyhlídku na ledovec, ze kterého pramení řeka Rhôna, který ho tak proslavil. Ono ji beztak ani z parního vlaku neuvidíte tak, jak ji od třicátých let viděli první cestující Glacier Expresu. Kolem roku 1900 dosahoval ledovec až na dno údolí, dnes je vysoko ve skalách. Přesto je to nezapomenutelný pohled. Několikrát ročně se koná jízda tzv. historického Glacier Expresu, který vás poveze i po trase DFB, a tato nabídka se jistě ještě zlepší po dokončení oprav v úseku Oberwald - Gletsch, čímž se obnoví spojení mimo nový tunel.

Zdroje a odkazy: Dampfbahn Furka Bergstrecke, Wikipedia, Glacier Express, Matterhorn - Gotthard Bahn, fotografie vlastní + archiv DFB

Letošní reportáž na VLAKY.NET