Šatov – Třetí dubnový víkend letošního roku se nesl ve znamení další výroční jízdy portálu ŽelPage. Ano, opravdu je tomu tak, už jsme tu pro vás 14 let a to bylo třeba řádně oslavit – jak jinak, než tradičním vypravením zvláštního vlaku. A jelikož se nám velmi zalíbil koncept vícedenních akcí, který jsme vyzkoušeli minulý rok na podzim jízdou našeho „Posázavského lehátkáčku“, byla i tato akce naplánována jako víkendová. Po několika jízdách v oblasti Čech jsme tentokráte opět po pár letech zavítali na Moravu. Projeli jsme si vícero dnes již jen těžko dosažitelných tratí bez pravidelné osobní a většinou i nákladní dopravy, pořídili zajímavé fotografické snímky i degustovali různá moravská vína. Zkrátka a dobře stálo to za to.

Celá akce započala v sobotu 16. dubna ráno na brněnském dolním nádraží. Zde už čekal nablýskaný motorový vůz M 240.0113, zvaný singrovka a patřící Klubu přátel kolejových vozidel Brno. Jelikož v této stanici při loňské výluce v brněnském uzlu pravidelně zastavovaly i běžné vlaky, bylo zde nově vybudováno standardizované nástupiště ve výšce 550 mm nad temenem kolejnice, takže i nástup do našeho vlaku byl hladký. Problémem však trochu byl přístup na toto nástupiště, jelikož nájezdová rampa se postupem času rozpadla. Máme zde tak novotou se blýskající perón, akorát bez přístupové cesty.

Zpět ale k naší jízdě. Přesně v 10:01 se zvláštní vlak rozjel a vydal se po trati číslo 244 směr Moravské Bránice. První zastavení nás však čekalo již ve stanici Silůvky kvůli protijedoucímu osobnímu vlaku. A zatímco se vyčkávalo na křižování, účastníci jízdy měli možnost pořídit různé fotografie. Objekty zájmu fotografů byly vskutku všemožné – někoho zaujal vlak, jiného třeba hmyz na čelním skle motorového vozu, jak můžete vidět na první z fotografií níže. Za několik minut ale bylo po křižování a pak už motorový vůz pokračoval přes Ivančice do Oslavan. Tam dnes jezdí dle platného grafikonu jen několik veřejných osobních vlaků ročně, v letošním roce to bude ještě 12. září a 5. prosince. Výjimečnost vlaku v tomto úseku si zřejmě uvědomovali i železniční fotografové, kterým se museli přizpůsobit i řidiči kolemjedoucích silničních vozidel.

Po krátké přestávce a nezbytných dopravních úkonech jsme se ale už začali vracet do Moravských Bránic, abychom mohli pokračovat do Rakšic a dále na vlečku Jaderné elektrárny Dukovany. V Rakšicích k nám proto přistoupil příslušný pracovník společnosti ČEZ, který na celý posun po vlečce dohlížel. Nutno podotknout, že stav dukovanské vlečky je výrazně lepší, než stav mnohých regionálních tratí na síti SŽDC. Zájemci se také mohli občerstvit v tradičním vlakovém bufetu. Co však mnohé zajímalo více, byla krásná příroda v okolí a také příznivé počasí. Po projetí celé vlečky tam i zpět jsme se opět vrátili na trať 244, po které jsme se dostali do Hrušovan nad Jevišovkou, kde jsme obdrželi rozkaz a soupravu hlavních klíčů k jízdě na trať do Hevlína, řízenou podle předpisu pro zjednodušené řízení drážní dopravy D3. Po celé trati je z důvodu jejího špatného stavu zavedena pomalá jízda 30 km/h, zatímco běžná traťová rychlost bývala o dvacet vyšší. Jak jsme následně zjistili pohledem do dopravního deníku v dopravně Hevlín, byli jsme první spoj přibližně po roce, který na tuto trať zavítal. Dalším bude již v brzké době zvláštní vlak Spolku pro veřejnou dopravu na jihozápadní Moravě (SVD-JZM), jak se můžete dočíst na webu tohoto sdružení. Kromě staniční budovy mohli zájemci v Hevlíně obdivovat i mechanické závory a nebo si poslechnout improvizovanou přednášku o dřívějším pokračování tratě do Rakouska.

,

Po návratu z Hevlína jsme pokračovali po trati 246 do Znojma, a to s jedním křižováním ve stanici Božice u Znojma. Ze Znojma jsme pak prakticky ihned odjeli do Šatova, kde byla souprava odstavena do nedělního rána. Zatímco motorový vůz odpočíval, my jsme se vydali do centra městyse, abychom povečeřeli svíčkovou s houskovými knedlíky a posléze ochutnali nějaké to moravské víno. Místní vinař Roman Halkoci nám ve svém sklípku prezentoval vskutku nemalé množství odrůd a druhů vína ze své produkce, přičemž pro nás přichystal i malé pohoštění a možnost objednávky několika lahví vína jako suvenýru. V různých nočních hodinách se pak všichni již postupně vydali do svých pokojů ke spánku.

Ráno se všichni šťastně dostavili opět na nádraží ke zvláštnímu vlaku. Ten následně pokračoval z Šatova přes Znojmo do Moravských Budějovic, odkud po úvrati pokračoval po památkově chráněné trati 243 do Jemnice. I zde je znát, že zde již pravidelné vlaky osobní dopravy nejezdí – přes všechny přejezdy se zabezpečovacím zařízením je nutno jet 10 km/h. Přejezdové zabezpečovací zařízení je sice běžně v činnosti, nicméně pracovníci provozovatele dráhy nad ním nemají kontrolu a proto je nutné se k nim blížit tak, jako kdyby výstražná světla nefungovala. Celou cestu do Jemnice i zpět nás provázel Martin Kouřil ze SVD-JZM, který nám v Jemnici představil v místním depu také nově zrekonstruovanou soupravu vyhlídkového výletního vlaku, který ve vyhlášené termíny po místní trati i v okolí jezdí. Pro úplnost dodejme, že po jemnické lokálce se můžete v létě svézt i víkendovými vlaky dopravce Railway Capital.

Z Jemnice jsme se poté vrátili do Moravských Budějovic a dále pokračovali přes Okříšky do Jihlavy. Při zastávkách cestou zbyl čas i na různá zpestření, například v podobě závodů v chůzi po temeni kolejnice. Po zastavení v Jihlavě, kde nás část účastníků opustila, se dojelo do stanice Třešť. Zde byla možnost prohlídky expozice výrobků národního podniku Tesla Historického klubu československého. Následně se už vlak s posledními zbývajícími cestujícími odebral do Telče, kde byl odstaven v depu.

Jménem všech organizátorů a celého Spolku ŽelPage děkujeme všem účastníkům za zájem a účast na této jízdě. Doufáme, že proběhla k celkové spokojenosti všech a že se budeme moci těšit na viděnou opět na další jízdě!