"In–Karta je v pořádku, ale copak to máte na lístku?", táže se nevěřícně průvodčí cestujícího na důvod, proč má nápisem znehodnocený lístek. "Víte, to jeden váš kolega byl zmatený a myslel, že je karta padělaná …", obhajuje platnost svého řádně zakoupeného jízdního dokladu cestující na palubě vlaku InterCity. Průvodčí chápe a odchází dál konat svou povinnost. Po chvíli se však se smíchem přiřítí zpět a prosí o zapůjčení dokladů. "Tohle musím ukázat kolegovi!" Cestující i průvodčí jdou do služebního kupé, kde je druhý člen vlakové čety vyzván k vyzkoušení karty příruční pokladnou. "V pořádku, že? A teď podívej na lístek!" Když druhý průvodčí zří "POZOR! Karta", začne se popadat smíchy za břicho.

Cestující 4. ledna tohoto roku, stejně jako skoro každý jiný školní den, cestoval ze školy domů vlakem vyšší kvality mezi Olomoucí a Hranicemi na Moravě. Po vyzvání člena vlakové čety předložil svou In–Kartu s aplikací In–Junior a síťový lístek Klasik. Zatímco ráno neměl průvodčí s doklady žádné problémy, tentokrát člen posádky Ex 121 Košičan nechápavě luštil, co zobrazuje příruční pokladna po načtení zákaznické karty. Po zevrubném zkoumání dokonce odhalil podivný nápis: "Karta: 4140*9862" a toto číslo považoval za identifikaci asociované zákaznické karty, což mu v té chvíli nesedělo. Odpověď mu nedalo ani kartové centrum. Ani nemohlo, jednalo se o číslo platební karty, kterou byl doklad zakoupen! V časové tísni, kdy cestující již hodlal vystupovat, se zmohl jen na pár konspiračních teorií o padělání dokladů, a místo normální pokuty a doplatku do plného jízdného cestujícímu lístek znehodnotil.

Měl jsem krátce po tomto incidentu hovor s oním cestujícím a ten propadal beznaději, co se to stalo. Nechápal a netušil, jak to celé řešit. Měli jsme tři možnosti; tvářit se, že se nic nestalo, kritizovat přes média, nebo požádat o pomoc přímo České dráhy. Připadlo mi jako nejrozumnější využít Zákaznickou linku, a proto jsem ihned volal. Ochotná dispečerka i v pozdní páteční hodinu dokázala zjistit, co je s kartou. "Sleva In–Junior na kartě vypršela včera, musíte ji opět nabít na libovolné pokladně", znělo jednoduché vysvětlení. Na otázku, proč nebyl při koupi varován na končící slevu, když pokladní dal kartu k dispozici, se vysvětlení nedostalo. Stejně tak rada, jak naložit s lístkem, uspokojivá nebyla. "Zkuste odúčtovací pokladnu Olomouc, třeba vám pomohou." Ne, my jsme lístek nechtěli odúčtovat, ale získat nový, neznehodnocený. Bylo na čase poslat oficiální stížnost a čekat, zda–li se za 30 dní dopravce ozve.

Zatímco cestující se znehodnoceným lístkem denně vysvětloval průvodčím, co se mu stalo a pro některé se stal již "známou firmou", čekali jsme na odpověď. Ta přišla na konci lhůty …

Průvodčí tehdy jednal v dobré víře a nechtěl cestujícího proti vůli nutit pokračovat dál v cestě, aby sepsal standardní hlášenku. Jelikož však "průvodčí není oprávněn provádět žádné zápisy (tohoto znění) do již vydaného jízdního dokladu, byl mu chybný postup důrazně vytknut." Další osud tohoto zaměstnance je nepodstatný. Odpověď obsahovala také upozornění, aby si cestující poznačil pro příště platnost své slevy a aby se nebál současný doklad dál používat, neb je i přes toto stigma platný. O tom se mohl přesvědčit již den po doručení vysvětlení, protože byl kontrolován právě tím průvodčím, který mu doklad znehodnotil. Podle vyprávění "se netvářil zrovna vesele a velmi důkladně zkontroloval kartu".

Co říci závěrem? Trestem cestujícímu je místo pokuty každodenní rétorické cvičení na téma "znehodnocený lístek". Vyřešení situace ze strany Českých drah nás ale mile překvapilo. Za to jim patří dík, stejně jako za dva měsíce cestování vlaky vyšší kvality, kdy se cestující vůbec nenudí, hned několik průvodčích zná již velmi dobře a zdraví se šibalskými úsměvy. K dobru přispívá i čerstvá zpráva, že během tohoto týdne byl spuštěn portál moje.inkarta.cz, kde si můžete platnost všech dokladů na své In–Kartě zkontrolovat!