Vážení přátelé, uživatelé galerie, máte před sebou třetí díl miniseriálu o fotografování pro začátečníky. V předchozím dílu jsme si ukázali, jak do kompozice mohou vstupovat další objekty na scéně, dnes si povíme, kam neumisťovat vlak v rámci kompozice. Pokud je toto první článek tohoto miniseriálu, který se Vám dostal do rukou, vřele doporučuji si nejprve přečíst úvodní článek, první díl věnovaný násvitu a především druhý díl, věnovaný kompozici. Toto je totiž sice volnější, ale přeci jen na předchozí díl úzce navazující pokračování.
Jak jsem již nastínil v úvodu, dnes se podívám na to, kam do fotky neumisťovat vlak. Stejně jako v předchozích dílech, zcela v duchu tohoto miniseriálu, si nebudeme ukazovat ty jediné a správné postupy, ale naopak si na několika ukázkách předvedeme, do jakých slepých uliček nás mohou dovést postupy nesprávné. A stejně jako už předtím, opět musím zdůraznit, že tyto rady jsou určeny především pro začátečníky, přestože by pokročilí a zdatní autoři mohli namítnout, že vady zde popsané, respektive postupy takové vady způsobující, nemusí nutně vést ke špatnému snímku. Jistě že nemusí. Ale jako už tolikrát, především začátečníkům bych přeci jen doporučil se nad těmito záležitostmi zamyslet, než stisknou spoušť. Některá doporučení mohou znít jako klišé, nicméně hlavně z počátku mohou fotografům umožnit chápat principy a zlepšovat jejich dovednosti. Obyčejná šablonovka s předpisovým násvitem je sice "nezajímavý průměr", ale začátečníkům dá nejméně práce a zároveň mohou mít velmi snadno fotku, která stojí alespoň za něco. A to je především v počátcích snažení velmi ceněná vzpruha. Až zvládnou začátky a základní pracovní postupy jim přejdou do krve, můžou se směle vrhnout na scény složitější. Asi jako když se učíte vařit. První jídlo, které děláte úplně od nuly a sami, budou spíš míchaná vajíčka než poctivá česká svíčková s domácím knedlíkem.
Jestliže jsem v předchozím díle hovořil především o objektech, které do fotky vstupují, a budu uvažovat, že jsme tuto problematiku vyřešili, nyní se zaměříme na to, kam vlastně v rámci fotky vlak umístit, respektive, přesně v duchu šotošturcu, neumístit.
Zaprvé, vlak by měl být na fotce vidět. Rovněž by měl být na nějakém zajímavém místě, se zajímavým okolím. Obecné fotografické pravidlo říká vyvarovat se přílišným hluchým místům. Mraky a vymetená obloha jsou velcí spojenci a zároveň nepřátelé fotografa. Mraky vypadají na fotkách pěkně, líbivě. Ale způsobují stíny, a když nezasvítí na vlak, smolík. Při vymetenu se to stát nemůže, ale musím pečlivě volit flek. Budu-li mít na půlce fotky bohapustou vymetenou oblohu, fotce to na atraktivitě rozhodně nepřidá. Druhá půlka pod tratí v podobě ornice či relativně monotónního pole se zelenou řepkou rovněž nebude trhat rekordy v poutavosti.
Problém: vlak utopený v dáli s velkými nezajímavými plochami snímku
Řešení: lepší volba fleku, kompozice
Čili z předchozího lze říci, že nudné fleky s velkými jednolitými plochami nemusí vést k nějakému uspokojivému výsledku. Ale i na fleku zajímavějším lze snímek pokazit jednoduše tím, že vlak zachytíme příliš daleko. Pokud navíc zvolíme příliš široké ohnisko a scéna bude plná všeho možného, například nádraží, malý vlak na pozadí tím víc zanikne. O takové fotce říkáme, že nedojetá.
Problém: malý vlak na jinak zajímavém fleku
Řešení: pečlivá volba kompozice v rámci fleku a momentu zachycení
Když už volíme flek, musíme si dát pozor, aby byl nějak zajímavý, ale zároveň aby nebyl příliš chaotický, plný objektů a překážek v pohledu, až na něm vlak zanikl. Toto vlastně souvisí s předchozím dílem miniseriálu o překážkách ve výhledu.
Problém: vlak zaniká na chaotickém fleku plném překážek
Řešení: pečlivá volba fleku, co do výhledu na vlak, a kompozice v něm
Máme tedy zvolený flek, který je zajímavý, kde je dobře vidět na vlak a nic nevadí ve výhledu. Nyní si musíme dát pozor, když už fotíme vlak, aby tam tento byl celý. Pokud chci jen fotku lokomotivy, fajn, souprava není zajímavá. Ale jakmile chci celý vlak, lokomotivu s vozy, je dobré tam toto mít skutečně celé. První dvě ukázky jsou extrém - skutečně jen mašina.
Na následujících dvou příkladech je sice vlak celý, ale tak těsně do kraje, že se tam přesto ani nevešel celý.
Problém: vozy uříznuté krajem fotky
Řešení: pečlivější volba ohniska a kompozice scény
Na závěr, pokud jsem na začátku psal o jednom extrému, vlaku utopeném v pozadí nezajímavého fleku, druhý extrém je pak tzv. bum-mašina, vlak sice celý, ale přes celou fotku, s minimem okolí, mnohdy i deformovaný přiliš krátkým ohniskem. Obrovská lokomotiva sice může vyvolat pocit mohutnosti, někdy je však lepší přeci jen dopřát snímku volnost a vzdušnost. U fotografií lidí se tomu říká pravidlo nosu. Pokud se fotografovaná osoba dívá do strany, ve směru pohledu by mělo být v záběru dostatek místa, aby se "měla kam dívat". U fotek vlaků můžeme vidět analogii s lokomotivou, jejím čelem a směrem jízdy. Jako by se fotografovaná osoba měla mít kam dívat, fotografovaný vlak by měl mít kam jet. To se týká především prostředního obrázku s esem.
Problém: veliká mašina přes velkou část fotky, nedostatek okolí
Řešení: lepší volba ohniska a kompozice
No a konečně, když už se povede najít zajímavý flek a scénu, musíme si dát pozor, aby byl vlak zachycen ve správný moment, aby nevyjížděl z fotky (nebyl tzv. přejetý) a přitom na druhé straně bylo spousty nevyužitého místa.
Problém: nevyvážená kompozice, vlak natlačený do jedné strany, druhá zeje prázdnotou
Řešení: lepší volba kompozice, ohniska a momentu zachycení
Dnes jsme si na dalších příkladech ukázali, na co si dát při komponování pozor. Příště si povíme, jak snímek správně exponovat.
Použité termíny:
hluché místo — zpravidla jednolitá plocha ve fotce, která nenese žádnou zajímavou strukturu, bezdůvodně roztahuje kompozici
šablonovka — fotografie svou kompozicí a násvitem odpovídající tzv. šablonám, ideální násvit, "ideální" kompozice, lokomotiva ve zlatém řezu, oblouk z nadhledu atp.
vymetená obloha, vymeteno — čistě modrá obloha bez mraků
nedojetá fotka — vlak je příliš daleko, ještě nedojel do ideálního místa zachycení
přejetá fotka — vlak už vyjel z ideálního místa (přejel ho) a blíží se ke kraji snímku
Projekt Fotoškola již obsahuje:


Jinak tento seriál zasluhuje velké ocenění, ale trochu se obávám, že ti, kteří by z něj mohli profitovat nejvíc, si pomyslí něco ve stylu "co mi kdo bude kecat do toho, jak mám fotit" a půjdou se vybrečet jinam. Tento pocit je dán i tím, na co narážel Petr Martinek níže. Čest výjimkám samozřejmě!
Komentáre vyjadrujú názory čitateľov.
Redakcia nenesie žiadnu zodpovednosť za ich obsah.
- dopisovateľ alebo člen ŽP,
- editor alebo admin ŽP
Pred vložením komentára je potrebné se buď prihlásiť, alebo zaregistrovať.
