..: Fotoškola - vrstvy a výpaly :..

Fotoškola Vážení přátelé, uživatelé galerie, ondy jsem se zamyslel a napadlo mne, s čím asi tak mají autoři přispívající do galerie problémy a jaké funkce grafického softwaru neumí využívat. Řekl bych, že nejvíce autoři bojují s výpaly, které se ale dají vhodně odstranit používáním vrstev. V tištěné i elektronické podobě se dá najít nespočet návodů, jak používat Adobe Photoshop. Nechci tady suplovat mistry editace a objevovat Ameriku, ale jsme na stránkách o železnici, jejichž součástí je i galerie železničních fotografií, které mají ale svá jistá specifika. Využijme tedy užšího zaměření a na konkrétním příkladu se naučme konkrétní úpravu – jak se pomocí vrstev dají vcelku elegantně řešit nesoulady expozice snímku neboli výpaly v extrémních jasech. Nechci vás nyní odradit délkou textu, ve kterém si povíme nejen jak to udělat, ale rovněž proč dělat to či ono. Věřím ale, že po přečtení tohoto článku budete schopni daleko lépe používat některé funkce Adobe Photoshopu. Takže máte–li chuť a čas, pojďme se pustit do práce.

Fotografové se dělí na tři hlavní skupiny. Ti první věří aparátu a to, co z něj vyleze, pokládají za jediné správné, původní a netknuté editací. Za ideálních podmínek by to šlo. Pokud ovšem fotí ve složitých podmínkách, výsledkem je buď fotka podexponovaná ve stínech, nebo přeexponovaná v jasech. Druzí vědí, že není radno zcela věřit aparátu a fotografie nějaké základní úpravy vyžadují. Jen holt neví jak na to, nemají patřičný nástroj, a když ano, nemají příslušné dovednosti. Leckdy nevědí ani, jak správně s aparátem naložit, chtěli by mít lepší fotky, ale nejde jim to. A konečně třetí skupina fotografů ví, že se na aparát nelze spolehnout ve všem, ví že editace je nezbytná a do jisté míry jsou s editorem kamarádi.

Pokud patříte do první skupiny, následující text pro vás není určen. Je určen těm autorům, kteří se něco chtějí naučit (druhá skupina) a nebo naopak zkonzultovat svoje postupy (třetí skupina). Netvrdím, že existuje jediný správný způsob jak nakládat s výpaly. Já jsem po letech vlastní praxe s editací, velikém množství rad přijatých i poskytnutých, a v neposlední řadě leckdy úsměvných konfrontací s tím „jak se to dělat nemá“ došel k postupu, který považuji za vcelku jednoduchý, snadno kontrolovatelný a v libovolném bodě úprav vratný bez ztráty kytičky. Tedy přesně takový, jaký já od editoru potřebuji.

Ještě než začneme se samotnou editací, musím zmínit jednu věc. Tento díl fotoškoly jsem připravoval v editoru Adobe Photoshop CS4, jehož zkušební verzi jsem stáhl přímo ze stránek výrobce. V něm jsem si nastavil délku kroků historie na maximum, protože nikdy nevíte, kolik kliknutí zpět se budete muset vrátit, když se něco nezadaří. Další obecnou radou je po každém větším kroku uložit rozpracovanou práci. Nikdy nevíte, k čemu se budete muset v budoucnu vracet, co budete muset dělat jinak, a které kroky editace se v nové nohavici reality budou hodit. Dalším programem, který umožňuje práci ve vrstvách, a je dokonce zcela zdarma, je Gimp.

Základem je správný originál. Potíže nastávají tam, kde celková povaha snímku vyžaduje takovou expozici, která je již mezní pro vybrané partie scény. Zjednodušeně řečeno, bílošedý motorák dle nového barevného schematu ČD (anebo třeba krémový pruh na současném nátěru) v černém lese povede k dvěma možnostem. Buď bude správně motorák, a les opravdu černočerný, nebo správně les, a ze světlých odstínů zbyde výpal. Jelikož jsou výpaly v digitální fotografii víceméně nevratným důsledkem přeexpozice, je klíčové s těmito počítat a expozici jim uzpůsobit. Vždy je lepší tmavší fotku zesvětlit, než vypálenou vyhodit.

Máme tedy originál, exponovaný ISO200 F7,1 1/1000 (Nikon D200 + Tamron 70-200/2,8) a v konvertoru rawu exportovaný ještě s korekcí -0,2 EV. Takto tmavý snímek je dobrým základem pro zachování kresby v bílé na lokomotivě. Zbytek scény je ovšem velice tmavý a je nutno ho zesvětlit. Jak je vidět na histogramu, v oblasti jasů je velké nic, kus bílého v obloze, na vozech a na lokomotivě, všude jinde jsou odstíny tmavé a střední, které by ovlivnily expozici. Pro ilustraci přikládám týž snímek zesvětlený na „správnou“ expozici krajiny bez ohledu na jasy. Jak vidíte, v obloze a na lokomotivě došlo k výpalům. Na dalším snímku je názorně ukázáno, kde došlo ke ztrátě obrazové informace. Posledním obrázkem je pak výsledek, kterého se postupnou editací dopracujeme. Krajina i vlak správně exponované, obloha, ani bílá na lokomotivě, nevypálené.

Tmavý originál 1024, foto: Chary histogram originálu, foto: Chary Vypálený originál 1024, foto: Chary Originál zesvětlený zobrazení výpalů, foto: Chary Výsledek editace, foto: Chary

Pojďme zpět k podexponovanému originálu. Prvním krokem bude tedy zesvětlení celého snímku na mez výpalů velkých ploch, například oblohy. Zesvětlení se provede v úrovních (levels). Na začátku jsem hovořil o kontrolovatelnosti a vratnosti editačního procesu. V tom je právě krása vrstev. Nemám teď na mysli vrstvy úprav, ale přímo obrazové vrstvy. Vezmu totiž pozadí, udělám kopii, a na té provádím úpravy. Pokud bych nebyl s výsledkem spokojen, můžu upravenou kopii zahodit, udělat novou kopii z původní a zkoušet jiný postup.

Pravým klikem myši na vrstvu pozadí v paletě vrstvy zvolím kopii vrstvy (duplicate layer). Vznikne další vrstva, pozadí kopie (background copy). Automaticky se stane aktivní. To znamená, že cokoliv budu upravovat, budu upravovat v této vrstvě. Budu–li chtít upravovat jinou vrstvu, musím na ni v paletě vrstvy poklepat, čímž „zmodrá“ její řádek v této paletě.

duplikování vrstev, foto: Chary

V úrovních ji zesvětlím na hodnotu 0 1,00 215. Tím získám pěkně exponovanou oblohu. Stále je ovšem krajina podexponovaná, ale bílá na lokomotivě už začíná utíkat do výpalu.

zesvětlení úrovněmi, foto: Chary

Druhým krokem je zesvětlení krajiny, opět v další vrstvě. Provedeme kopii již částečně zesvětlené vrstvy a zesvětlíme znovu. Konkrétní hodnoty vždy závisí na konkrétním snímku. Zde to bylo 0 1,05 215. Pole, les i vlak vypadají dobře, obloha utekla, čelo lokomotivy se totálně vypálilo. Máme ovšem tři vrstvy, původní tmavou, říkejme jí tmavá, druhou světlejší, té budeme říkat střední, a třetí nejsvětlejší, ovšem s množstvím výpalů, budeme říkat světlá.

duplikace a zesvětlení podruhé, foto: Chary

Třetím krokem bude zbavit se vypálené oblohy. Nejprve poklepeme na střední vrstvu a následně tlačítkem (1) nebo příkazem nová z menu vrstvy vytvoříme novou vrstvu. Ta bude pomocná. Tím, že aktivní vrstva byla střední, bude nově vytvořená vrstva nad ní. V aktivní barvě (2) zvolíme nějakou kontrastní k obloze (zde například černou) a kyblíkem (3) obarvíme celou novou prázdnou vrstvu. Takto obarvená se nám bude hodit při gumování, abychom viděli, kde jsme co zapomněli.

pomocná vrstva, foto: Chary

Nyní přepneme na světlou vrstvu a gumou s velkým průměrem a měkkými okraji (zde 800px 0%) vygumujeme oblohu. Jelikož je oko citlivější spíš na jasy než stíny, musíme si být jisti, že nezůstalo nic z vypálené oblohy. Nejhorší na efekt je stav, kdy je tmavý les, nad ním linka světlé oblohy, a nad tím ztmavená obloha. Já tomu říkám svatozář neboli halo. Podobné efekt vznikne nesprávným užitím funkce shadow/highlight a podobných. Velký poloměr gumy a absolutní měkkost způsobí velký jemný přechod do stromů. Prosvítající pasáže v levé části za stromy nevadí, ve výsledku nebudou v přímém kontrastu z tmavou oblohou.

gumování oblohy, foto: Chary vygumovaná obloha, foto: Chary

Čtvrtým krokem je obnova výpalů na lokomotivě. Pokud bych chtěl mít snímek exponovaný „správně světle“ už od začátku, čili jako je světlá vrstva, lokomotiva by vypadala následovně. Vedlejší obrázek ukazuje čelo z prostřední vrstvy, horní roh už utíká, jinak ale docela dobré.

vypálené čelo, foto: Chary skoro dobré čelo, foto: Chary

První skupina z úvodu článku je spokojena, vždyť je to přece bílá na sluníčku. Druhá skupina ví, že ta bílá není zrcadlo ani zdroj světla, a konkrétně i zde je špinavá z provozu. Takže úplně bílá asi být nemá. Kdybych se toto snažil ztmavit třeba funkcí shadow/highlight, dostanu jen šedou místo bílé, ale původní plastickou kresbu z ničeho nevykouzlím. Proto jsme na začátku exponovali tmavě, a proto jsme zesvětlovali na kroky ve vrstvách. Čelo lokomotivy z druhé, středně světlé vrstvy, je o poznání kresebnější, ale přesto je vršek vypálený. Nevadí, začneme tím, co máme.

Zvolíme střední vrstvu (1), nástrojem výběr (2) vybereme celou lokomotivu (3) a do vzniklého výběru poklepeme pravým tlačítkem a zvolíme vrstva kopírováním (4). Nově vzniklou vrstvu uchopíme v paletě vrstev a přetáhneme až na začátek seznamu, čímž se dostane do popředí. Výsledkem bude tmavší obdélník obrazu na jinak světlé scéně.

kopie lokomotivy, foto: Chary přesun vrstvy, foto: Chary

Nyní se potřebujeme zbavit těch tmavých částí, které jsou přebytečné. Máme možnost sáhnout po staré dobré gumě, anebo v případě jednoznačných ostrých hran po mnohoúhelníkovém lasu. Jelikož budeme odmazávat na hraně s černou (podvozky apod.) tak by nám kontrast s černou pomocnou vrstvou nebyl k ničemu. Poklepáním na očička u všech ostatních vrstev v paletě vrstvy vypneme jejich viditelnost a podkladová šachovnice nám napoví, že kde zůstaly zbytky.

vypnutí očíček, foto: Chary gumování gumou, foto: Chary gumování lasem, foto: Chary

I když potřebujeme jen obnovit výpaly v bílé, celkový efekt musí být dokonalý. V rámu by měkký přechod byl okatý, ve vlajce rovněž, zatímco na střeše ve sběračích díky složitému obrazu a na čele v modrém přechodu nebude nic poznat.

obgumovaná lokomotiva, foto: Chary

Bílá na většině lokomotivy je v pořádku, jen ta hrana stále vypaluje. Stejně jako jsme vytáhli lokomotivu ze střední vrstvy, vytáhneme z tmavé jen samotnou hranu čela. Okolí citlivě odgumujeme a případně nastavíme průhlednost, pokud by ztmavení bylo moc výrazné a okaté.

hrana čela, foto: Chary

Stejný způsobem můžeme obnovit jakékoliv výpaly na snímku, třeba na střeše jídelního vozu.

Nezbývá než si zobrazit celý snímek se všemi vrstvami a od oka vyladit průhlednost. Původní nastavení 100% jídelní vůz, 100% lokomotiva a 75% hrana čela jsem nakonec upravil na 45% jídelní vůz, 70% lokomotiva a 40% hrana čela.

změna průhlednosti, foto: Chary

Při prohlížení celého díla mne trkly od očí sloupy. Mají nepřirozeně tmavé vršky. Je na nich vidět přechod tam, kde se nejsvětlejší snímek odmazal a prokoukl středně tmavý. V lese nic nepoznáte, ale u betonové tyčky se očekává, že bude mít tak nějak stejnou barvu. Vezmu střední vrstvu, udělám výběr jen na vršky sloupů, zkopíruji do nové vrstvy, přesunu do popředí, zesvětlím na úroveň světlé vrstvy, okolí odgumuji. Stejným postupem se dá selektivně upravit prakticky cokoliv. I nepřirozený zelený nádech šedé části posledních tří vozů, jen se nebude upravovat světlost ale tonalita. To by ovšem vydalo na celý další díl fotoškoly.

Nakonec nezbývá než si hotovou fotku ve vrstvách uložit, příkazem z menu vrstvy/sloučit (flatten image) z mnoha vrstev udělat jednu, provést další potřebné úpravy, například oteplení barevného podání, a konečně snímek zmenšit, doostřit a uložit k prezentaci tak, jak to děláme vždy.

Děkuji všem, kteří se prokousali až na konec tohoto hutného dílu a budu se v galerii těšit na vaše fotografie.

Projekt Fotoškola již obsahuje:

Chary Poslat mail autorovi | 17.11.2009 (8:00)
Související zprávyopen/close

Další z rubriky ŽelPage

Další z regionu Česká republika (celá)


  1 2 3      Zpráv na stránku:   
registrovaný uživatel Jirka Smolik  mail  
17.11.2009 (21:33)  
Dělá někdo z vás autorů Zelpage z RAWu případně i z JPG fotky papírové, tedy v minilabu na fotopapír ?
registrovaný uživatel Jirka Smolik  mail  
17.11.2009 (19:14)  
No mám dost. Zlatý kinofilm
registrovaný uživatel Marek Cerman  mail  
17.11.2009 (19:12)  
Právě jsem dočetl jednoduchý návod na mnohem efektnější řešení výpalů, než které jsem znal dosud. Díky.
editor nebo admin ŽP Chary  mail  
17.11.2009 (18:55)  
Jakub Gregor: je pravda, že zesvětlením roste šum, a že "světlá" fotka obsahuje víc dat. To lze mj. pozorovat na velikost souboru. Leč... Já jsem tu fotku skutečně exponoval na tmavo, exportoval z rawu (12bit) do tifu (16bit) ještě s korekcí -0,2, následně zesvětloval, a žádný dramatický šum jsem nenašel. Dokonce jsem ani neodšumoval oblohu. Zato jsem si zachoval kresbu v extrémních jasech. Kdybych to na místě napálil jak píšu u první pětice obrázků, možná bych měl "informativnější" středy, ale světla v háji. A tam by zřejmě nepomohl ani raw se svou vlastností zachování kresby při mírné přeexpozici, pokud je exportován s korekcí do mínusu.

Často vidím fotky s tvrým kontrastem a příliš světlé. Obojí má devastující dopad na kresbu v jasech. Otázkou zní, zda je lepší mít dobrý pocit z toho, že exponuju k jasům, protože mám bohatší středosvětla (jak to poznám?), když je přitom celá fotka degradovaná přepaly v jasech (které vidím), nebo to dělat tak, jak to dělám já v tom článku ;-)
17.11.2009 (18:00)  
Obecnější dotaz: v pár knížkách jsem četl rady typu "exponovat spíš doprava", tedy směrem k jasům, protože
1) jasová část obsahuje víc datových informací než stíny a tudíž se podexpozicí zbavujeme mnoha důležitých dat
2) zesvětlováním podexponovaných částí roste šum

Jak to tedy jde dohromady s doporučením "Jelikož jsou výpaly v digitální fotografii víceméně nevratným důsledkem přeexpozice, je klíčové s těmito počítat a expozici jim uzpůsobit. Vždy je lepší tmavší fotku zesvětlit, než vypálenou vyhodit"?

Samozřejmě se stále pohybujeme v rovině RAWu, nikoliv JPEG, a samozřejmě je také jasné, že mluvíme pouze o mírné přeexpozici, nikoliv o totálním výpalu 90 % fotky.
Díky za odpověď a samozřejmě i za tento velmi přínosný a poučný článek:-).
registrovaný uživatel Raven  mail  
17.11.2009 (17:29)  
Podobně jako Petr se přidávám s díky za tento článek. I já jsem v něm objevil zase něco nového a užitečného, a zejména pro začínající autory to pak musí být velmi poučné čtení. Když vezmu v potaz, že z toho osobně nic nemáš (tedy kromě potencionální šance, že do galerie budou chodit technicky kvalitnější fotky nebo hřejivého pocitu, že jsi udělal něco pro "dobrou věc"), nehledě na to, že tomu věnuješ svůj volný čas a nenárokuješ si za cenné rady žádný honorář.., diky za to. Kvalitní literatura, stejně jako všelijaké workshopy a semináře na téma práce s grafickým softwarem stojí nemalé peníze (knowhow zkrátka není zadarmo) a mnohdy ani neposkytují tolik užitečných informací, jako podobně zpracovaný jednoduchý tutoriál. Za všechny autory velký dík nejen Tobě, ale všem správcům galerie ;-)
registrovaný uživatel Hanz 
17.11.2009 (16:30)  
Já jsem to sice přečetl, ale mám trochu "blbý" dotaz... Je tady vůbec nějaká fotka bez editu a velkého množství úprav?
Nechci se tím nikoho dotknout, je to jen dotaz člověka, co sice sem tam nějakou fotku udělá, ale nemá čas si s ní dalších několik hodin hrát...
registrovaný uživatel Redispero  mail  
17.11.2009 (14:52)  
Pekne, diky... rovnani flasky druhdy zde uverejnene bylo prvni "narocnou" upravou, kterou jsem s digitalnimi fotkami delal :-)
registrovaný uživatel Petr Holub  mail  
17.11.2009 (13:16)  
Chary víš jak si této rady vážím, jsem rád, že je i uveřejněná a napomůže dalším autorům, nejenom že je efektivnější, než třeba postupné ukládání do vrstev dle detekovaného přepalu (při zesvětlení), ale hlavně je opravdu rychleší. Za to opravdu stojí si přečíst článek do konce a vyzkoušet. Sám jsem si to zkusil, dle této "kuchařky" a líbí se mi zde i vychytávky s nastaveným pozadím při progumování, pořadí vrstev či krytí, které je jednou z alternativ. Na PS je dobré, že se to dá dosáhnout různým způsobem a je dobré vědět o dalším, který může usnadnit, bylo by to povídání opravdu na dlouho. Doufám proto, že z tvé strany přijde další díl... :)
registrovaný uživatel Nechic  mail  
17.11.2009 (11:16)  
Chary: Dík, dobré vědět
  1 2 3      Zpráv na stránku:   

Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.

- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP

Přidat komentář
Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.
Přihlášení
 
 
  
 
   Zaregistrovat

© 2001 - 2024 ŽelPage - správci


Info
informacni okenko