Vážení přátelé, uživatelé galerie, seriál fotoškoly se doposud zabýval zpravidla problémy, na něž naráží velké množství fotografů a které se dají celkem snadno řešit, když víte jak na to. Dosavadní fotoškola byla vlastně přehlídkou kolumbových vejcí. Dnes si však ukážeme něco, co není apriori problém, s nímž by naši autoři bojovali, ale rozšíření možností. A stejně jako u všeho, i obsah dnešní lekce se dá aplikovat prakticky na cokoliv, i když největší užitek z něj budou mít modeláři.

Když fotíte modely, staví se vám do cesty jedno specifické hledisko. Při focení předmětů moc blízko aparátu se zkracuje pole hloubky ostrosti (HO) a když si zaostříte na nějaký bod ve scéně, vše před ním a za ním je "neostré". Zde máme krásnou extrémní ukázku. Tato neostrost pozadí a popředí se zvětšuje s rostoucím ohniskem, klesající clonou, rostoucí uhlopříčkou snímacího media a zkracující se zaostřené vzdálenosti. Jinými slovy řečeno, čím delší ohnisko, tím kratší pole HO, čím menší clona, tím kratší pole HO, čím bliž je bod zaostření, tím kratší pole HO, a čím větší snímač, tím kratší hloubka ostrosti (mýdlokrabička < ultrazoom < APSC zrcadlovka < fullframe zrcadlovka < větší formáty). Proto jsou kompakty tak vhodné na focení "věcí nablízko", protože poskytují mnohem větší HO než zrcadlovky. Naopak, když to přeženu, nafotit s mýdlokrabičkou portrét, kde je ostro jen od špičky nosu k duhovce, je celkem problém. Jedna z věcí, které nám mohou zvětšit HO je zaclonění. Se stoupajícím clonovým číslem se zvětšuje HO, ale zároveň za určitou hodnotou se zhoršuje kresba. U objektivů popisujeme takzvané zlaté oko (angl. sweet spot), kde objektiv na dané ohnisko a danou clonu kreslí nejlépe. Toto se zpravidla pohybuje někde mezi F4 a F8 u běžných objektivů a běžných ohnisek.

Tento aspekt malé či naopak velké HO může být ku prospěchu či ke škodě, záleží na konkrétní scéně a záměru autora. My si dnes ukážeme, jak můžeme HO rozšířit i za hranice technických možností aparátů.

Kolega Pospec dal na káčko odkaz na program CombineZP, který skládá řadu snímků s různě umístěným polem HO. Tento program je zcela automatický a naprosto intuitivní. Tlačítkem NEW se dostaneme k otvíracímu dialogu, načteme řadu fotek, v roletě režimů vybereme "*** Load macro set" a tlačítkem GO se dostaneme k dialogu. Zde vybereme "Pyramid Maximum Contrast.czm" a dáme otevřít. Znovu tlačítko GO a spustí se proces. Po provedení v posledním okně dáme "END MACRO" a hotovo.

Pro dosažení nejlepších výsledků potřebujeme: pevný stativ, statickou scénu a aparát s ručním ostřením. Pevný stativ je nasnadě, řada pořízených fotek musí být identická, co do úhlu pohledu. Statická scéna je nezbytná pro to, aby nedocházelo k matení programu. Zkoušel jsem scénu s řadou keřů ve větru, a pohybující se větve vytvořily na výsledné fotce množství duchů, neboť na různých fotkách byly v různých polohách. Ruční ostření je podmínka logicky vyplývající z požadavku na vstupní snímky. Ty musí být postupně zaostřovány na řadu prolínajících se rozsahů HO a přitom se nesmí měnit úhel pohledu. Fakticky to znamená zapomenout na autofokus a přeostřování švenkováním.

Pole HO se musí na řadě snímků postupně prolínat. Tím se zajistí, že v celém souboru fotek bude vždy alespoň na jedné z nich zcela (nebo alespoń dostatečně) ostrý jakýkoliv bod ve snímku. Použitý fotoaparát je Nikon D90 a objektivy Nikkor AF 35/2 D a Tamron SP AF 70-200/2.8 Di LD (IF). Srovnávací snímky nebyly vůbec nijak upravovány, natáčeny nebo u nich nebyla korigována kolinearita, aby nedošlo ke zkreslení kresby. Zmenšovány, doostřovány a ukládány do JPG byly vždy naprosto stejným procesem.

První ukázka je focena na 35mm. Na první fotce vidíme, že při maximální cloně F22 je prakticky celý záběr v poli HO, ale jak se přesvědčíme ve srovnání s F8, kresba je poněkud horší. Na F8 jsem vyfotil postupně 14 snímků a zaostřoval krokově ve scéně. Pro ilustraci ukázka zaostření někam dopředu a někam dozadu. Sami vidíte, že je ostrá relativně malá část snímku a zbytek je neostrý. Z oněch 14 fotek program CombineZP složil následující výsledek. Parádně ostrou fotku od popředí až do pozadí.

Další ukázky - 35mm na 12 fotek. Ukázky v pořadí F22, dvě srovnání kresby 1:1, F8 předek, F8 zadek a F8 kompozice.

a 70mm F32 vs F8 z 19 fotek.

Abyste měli představu, co to obnáší a jak to funguje, připravil jsem pro vás sadu devatenácti fotek (parkoviste.zip, 10 MB), kterou můžete načíst do programu a sami si zkusit, jak to funguje. Rovněž na těch fotkách uvidíte, jak asi má vypadat taková řada snímků s postupně posouvaným bodem zaostření.

Na tomto místě bych rád poděkoval Království železnic, že mi umožnili v jejich prostorách pořídit tyto ukázkové snímky. Pokud vás modelová železnice zajímá a nechcete se jen dívat na fotky, proč nezajít a nepodívat se na vláčky a celé toto kolejiště plné zajímavých detailů na vlastní oči.

• vrstvy a výpaly
• flaška - sbíhání linií
• buďte RAW, aneb proč se kupuje zrcadlovka
• kalibrace monitoru