Vážení přátelé, uživatelé galerie, na našem portálu se již sedm a půl roku s nepravidelnou pravidelností setkáváte s různými díly seriálu, který jsem nazval fotoškola. Ten uplně první, věnovaný flašce, byl dosti specifický a spíš takovým počinem, zda to bude mít smysl. Dále se objevovaly postupně další díly, buď úzce zaměřené na nějaký konkrétní problém, nebo naopak věnované obecněji nějakým základním principům. V každém z nich se snažím ukázat, že to lze dělat jinak, lépe. Dnešní díl fotoškoly by spadal do té části, která se nazývá fotoškola pro začátečníky, a vlastně by měl tomu miniseriálu předcházet.

Kdo hledá, najde

Ještě než se podíváme na to, co Vám chci dnes sdělit, mi dovolte, abych trošku odbočil, věren své zásadě, že opakování je matka moudrosti. Už několik autorů se nechalo slyšet, že složitě hledali předchozí díly fotoškoly. Na našem portálu máme několik databází, zprávy, řazení a fotogalerii. Ve všech jde vyhledávat podle nějakých kriterií, a pokud vím, že hledám článek, jenž má co dočinění s fotoškolou, není nic jednoduššího, než se podívat na hlavní stranu ŽP a v pravém sloupci zhruba uprostřed je okénko "vyhledávání", kam napíšu třeba fotoškola a vypíše to všechny články, které jsou označeny, že s tímto tématem mají nějakou souvislost. Jsou vypsány chronologicky a tímto způsobem se dá napřílkad zjistit, kdy jsme uplně poprvé psali např. o najbrtu. Toto vyhledávání funguje pro všechny návštěvníky.

Další způsob, jak se ke článkům fotoškoly dostat, je už pouze pro registrované uživatele. V admin rozhraní, dostupném po přihlášení na hlavní straně vpravo nahoře, je potom v záložce fotogalerie přímo odkaz na fotoškolu, kde jsou jednotlivé díly vypsány. Věřím, že od této chvíle už nebudete mít problém se na našem portálu orientovat a vždy najdete to, co hledáte. Tolik tedy k malému odbočení a nyní již směle k hlavnímu tématu dnešního dílu fotoškoly.

V komunitě je síla

Ondy jsem procházel různé anglicky psané weby, věnované fotografování, a zaujal mne jeden celkem malý, ale o to zajímavější článek na jednom z nich. Redaktor se tam ptal dvou zkušených fotografů, co by doporučili začínajícím kolegům. A dostalo se mu dvou protichůdných, ale vlastně spolu souvisejících odpovědí. Jednak, fotit víc, a druhak, fotit míň. Zamyslel jsem se, co bych asi tak já poradil jako základní radu začínajícím fotografům, protože každý nějak začínal, žádný učený z nebe nespadl a s trochou pošťouchnutí jsou ty začátky hned lepší. No, a jelikož máme tak bohatou základnu autorů přímo zde na ŽP, oslovil jsem i je, aby přispěli svou troškou do mlýna.

Jelikož se jich ozvalo docela dost, protože těch základních rad, jak si hned ukážeme, je celkem hodně, rozdělil jsem je na tři skupiny. Na rady, které se týkají fotografování jako takového, ať už chci fotit vláčky, kytičky, lidičky nebo třeba jídlo. V dalším díle se pak podívám přímo na rady, týkající se focení toho našeho tématu, tedy vláčků. Na závěr se podíváme na rady týkající se editace. Dnes tedy začnu uplně od podlahy.

Tento článek se týká fotografování jako takového a úmyslně v něm nezmiňuji nic z editace. Té by bude určen jiný díl seriálu. Začnu fotoaparátem. Fotit se dá ledasčím, je dobré, když to má manuální režim, a jak říká NIcKON, není důležité, aby to byla poloprofi zrcadlovka, protože dobrého fotografa nedělá drahý přístroj. Ansel Adams kdysi pravil, že nejdůležitější součást foťáku je těch 30 centimetrů za ním. To ovšem platí i dnes.

Než se vydám do terénu

Pokud se chce někdo naučit fotit, měl by mít aparát, který se dá ovládat, ve smyslu aby se daly nastavit vhodné parametry, clony, času a iso, jimž je věnován celý jeden díl, nazvaný expozice. Co je ovšem důležité v každém případě je, aby fotograf znal ovládání svého přístroje a uměl v klidu a bez stresu nastavit vše potřebné. Kde v tom menu je to či ono? Jak se nastavuje tohle? Byla by vyloženě škoda, kdybych vyrazil ke štrece, chtěl něco přenastavit, a než to v tom menu najdu, vlak bude fuč. Na druhou stranu, jak správně říká Tomáš Krajcar a zmiňuje se o tom i Kai W., není nutné vždy fotit na plný manuál. Nejsem-li si, jak se říká, jistý v kramflecích, můžu to vždy vyfotit na nějaký automatický režim. Vždy je lepší aspoň nějaká fotka na automat než žádná na manuál.

Poté, co se doma naučím ovládat svůj aparát a vím, kde se co nastavuje, se připravím na samotné focení v terénu. Může to znít komicky a jako zcela zbytečná rada, nicméně, je víc než dobré mít nabitou baterku a prázdnou kartu, ideálně ještě jednu záložní pro případ havárie, protože co si budem povídat, je to stále jen kus spotřební elektroniky. Dále je důležité udržovat aparát v přiměřené čistotě, olemtaná přední čočka objektivu způsobí neostrost, kapky od deště či tajícího sněhu pak prasátka. NIcKON k tomu dodává, že je záhodno příměřeně se na focení obléknout a obout. Na focení koncertu se obléknu jinak než na focení zvířat v přírodě. Ples nefotím v montérkách, do ruchu velkoměsta nevycházím v křiklavém oblečení, to abych nevyčníval z davu a neznervózňoval lidi na ulici a do lesa nevyrážím ve smokingu, abych neznervózňoval veverky. Do „vždy připraven“ skutečně spadá i správná obuv. Nezapomínejte, že v noci bývá větší zima než přes den, a to i v létě, takže na noční focení to chce prostě o vrstvu víc a i na jaře jsou dobrá čepice a rukavice skoro k nezaplacení.

První krůčky

Vezmu teď tedy ty dvě protichůdné rady z úvodu. Fotit víc a fotit míň.

Jsem-li řádně vybaven na focení, vyrazím a fotím. Nasávám dovednosti. Z počátku to jde velmi pomalu, a často si to ani neuvědomuju, ale každý den, kdy mám v ruce foťák a snažím se nějakou scénu vyfotit, u toho přemýšlím a doma pak nad fotkou přemýšlím, co se povedlo a co ne, tak každý takový den je dobrý, protože přemýšlením se učím. Čím víc těch dní bude, tím líp. To je to „fotit víc“. Kolega Classic 90s by doporučil si z kraje pořídit klasickou filmovou zrcadlovku za pár šupů z bazaru a jít na lov s omezenými možnostmi (např. 24 snímků na svitku), čím bych se donutil u toho víc přemýšlet a nenaflákat stopadesát fotek bastarda stojícího ve šturcu. Až bych pochopil, o čem to focení je a měl to v ruce, měl bych si koupit drahý digitální přístroj. To je vlastně to „fotit míň“. No. Pokud se chci skutečně naučit fotit, nemusím se přeci nějak omezovat a můžu jít do akce s přístrojem s kapacitou tisíců fotek. Důležité je, kolik toho skutečně nafotím, jak moc u toho budu přemýšlet a kolik z toho mi nakonec zůstane. Hlavní je, jak říká Classic 90s, pečlivě zanalyzovat vyfocený materiál a dát si do souvislosti třeba parametry snímku s výslednou fotkou. Přliš vysoké clonové číslo, dlouhý čas a rychlý pohyb moc nejdou dohromady, pokud to tedy není přímo záměr. O tom jsem se již zmiňoval ve článku o expozici. To je ten technický kumšt. Že je na fotce něco v kolizi nebo tomu naopak chybí vršek a dole je moc místa, to je ten kompoziční kumšt. A že jsem vyfotil např. kostel sice ve správné kompozici, ale v naprosto blbém tvrdém letním poledním světle s oblohou vymetenou jak regály kauflandu po nájezdu důchodců, to je ten umělecký/citový kumšt. Prostě u těch fotek myslet, jak na fleku, tak doma při „vyvolávání“, aby to příště na fleku bylo lepší.

Vít Burian radí fotit hodně. Nestřílet ale jen tak od boku, podívat se na to, co vlastně fotím, protože chybami se člověk učí. Má pravdu, protože čím častěji budu fotografovat (neboli fotit víc), tím snáz mi to přejde do krve. Leč, jak správně dodává, je důležité si uvědomovat, co fotím, jak to fotím, a jestli tam je nějaký vývoj. Fotit víc neznamená jít na hlavní nádraží a nafotit jednoho odstaveného bastarda ze tří úhlů na třicet fotek. Fotit víc znamená s tím foťákem chodit ke štrece co nejčastěji. Jako se říká, že řidič je vyježděný, protože už ten volant měl v ruce tolikrát, že ví, jak na to, na křižovatky, provoz a situace, i fotograf může a má být „vyfocený“. A hlavně vychozený, ale o tom až za chviličku.

Když fotograf nemůže, kolega mu pomůže

Tomáš Mach zde dodává, že v souvislosti s fotit míň by také radil nebát se mazat. To je sama o sobě dosti dvojsečná zbraň. Určitě bych neradil mazat na fleku. Vzít si to domů, a pěkně v teple se na tu fotku podívat, pořádně, a říct si, co je na ní špatně. A poté, co se z chyby poučím, to můžu smazat jako odpad. Abych ovšem fotku identifikoval jako odpad, musím si uvědomit, že je špatná, a musím si uvědomit, čím. To může být často problém, protože co si budem nalhávat, lidská ješitnost je hrozná věc. Autorský syndrom, kdy svoje dílo nezkušeně a sebestředně považuju za nejlepší, mi nepomáhá v tom si uvědomit, co se nedaří. Pokud to sám nevidím, požádám o revizi a radu někoho zkušenějšího. Pokud takový člověk bez výjimky pochválí vše, co jsem vyfotil, tak to není dobře. Vždy je co zlepšovat a už mnohdy se mi stalo, že jsem v rámci výběrového procesu zamítl nějakou nepovedenou fotku a autor se ohradil, co že to blbneme, vždyť mu ji v jeho okolí všichni chválí. Může být. Já však osobně spíš jdu za těmi lidmi, kteří mi říkají, že něco není v pořádku, než za těmi, kteří mi na jakoukoliv fotku řeknou, že je parádní. Zamyslím se nad tím, co přesně tím chtějí řict a dávám to do kontextu s tou kritizovanou fotkou a také třeba s těmi pár fotkami, které pochválí. Když mne někdo kritizuje, je vždy lepší nejprve otevřít oči a potom teprv ústa. Je celkem velká šance, že ten, kdo fotku kritizuje, to myslí dobře.

Aby si člověk koupil foťák a hned fotil jak Saudek, to se stává velmi zřídka. Velmi. Jak řekl Henri Cartier-Bresson, vašich prvních deset tisíc fotek je těch nejhorších. Takže se seberte a běžte zlepšovat své dovednosti. Jak poznamenal 743 010-1, při focení je nutné umět naslouchat druhým, nechat si poradit a zkrátka přistupovat k fotografickému kumštu s dávkou pokory. Já jen dodám, že tohle je tak nějak užitečný přístup u čehokoliv, kde se učím něco, co neumím a jsou k dispozici lidé, kteří mohou poradit a naučit. Jak říká Dan Houdek, nesnažit se na všechno přijít sám. A má recht. Je spousta věcí, na které se přijít dá, ale taky spousta takových, kde je daleko jednodušší se prostě zeptat zkušenějších.

Velmi zajímavou a praktickou NIcKONovou radou je vzít si ku pomoci stativ. A to nejen na noční focení a dlouhá ohniska, kde pomáhá nést těžkou váhu teleobjektivů a stabilizovat pohyb, o čemž se zmiňuje i Honzinus, ale i na ohniska krátká. Je-li na to čas a není-li nějak moc spěchu, na stativu si lze připravit kompozici tak, jak chci, srovnat aparát bezpečně do vodorovna, aby se po případném natočení nakřivo vyfocené fotky nemuselo zbytečně moc ořezávat na krajích a v neposlední řadě, pokud si aparát bezpečně hoví na stativu a mám obě ruce volné, můžu se daleko víc soustředit na výslednou kompozici. Samozřejmě je dobré se naučit vnímat scénu i z ruky, ale při focení ze stativu je to přinejmenším v počátcích snažší.

Na maličkostech záleží

Tím se dostávám k tomu, co říká Matouš Vinš - na maličkostech záleží. Při pohledu skrz hledáček se dívejte na drobnosti, které potom budou na výsledné fotce, a zda by třeba nebylo lepší je tam buď nemít, nebo mít jinak. Jde například o srostlice, což je dotyk významných prvků ve scéně. Srůstá např. strom s hranou budovy v pozadí? Co takhle udělat úkrok a oddělit oba objekty. S tím souvisí i to, o čem mluví Hawkey, když říká, že je důležité dát si pozor na pozadí, na to, aby se třeba barevně neslil hlavní objekt v popředí se stejně barevným pozadím.

To vlastně souvisí i s další radou od Matouše Vinše. Prvně používám oči, až potom foťák. To platí obecně. Dívám se po scéně, hledám to zajímavé, co by stálo za vyfocení. A až to najdu, chodím okolo a hledám ten správný úhel. Proto jsem psal, že fotograf musí být vychozený. Přemýšlím o tom, jak to vyfotit a to obnáší i přemýšlení „nohama“. Ansel Adams řekl, že dobrá fotografie je v tom vědět, kam si stoupnout. Classic 90s tomu říká nasávat atmosféru. Prostě šmejdit kolem, dívat se a hledat. A když už nějaký ten zajímavý objekt najdu, nezapomenou na prostředí, okolí. Richardisko říká, že je vyložená škoda, když je na fotce jen ten hlavní objekt zájmu a nic okolo. Jen kaplička? A proč ne kaplička se stromořadím?

Inspirace

Konečně, NIcKON radí pořídit si nějaké fotografické publikace a z nich se s trochou pozornosti lze naučit ledasco o kompozici, světle a barevné souhře. Já si myslím, že stačí i internet. Je spousta různých galerií, kde je nespočet fotografií na různá témata. Krajinky, portréty, zvířata, makro… každý si vybere. A do začátku se můžu snadno inspirovat a snad i opisovat. Když se učím vařit, také to nejprv dělám podle receptu. Až později si osvojím dobré kombinace surovin, koření a postupů a sám uvařím svou vlastní originální krmi. U fotografie to jde rovněž tak. Inspiruju se těmi fotografiemi, které se mi líbí, hledám, co je na nich právě to pěkné, co je odlišuje od ostatních, a snažím se to napodobit. Až se mi to povede, můžu sami vymýšlet vlastní recepty. Možností je spousta. Tady má zajímavé místo a na této fotce je zajímavé světlo. Můžu to zkombinovat, najít své vlastní zajímavé místo a počkat na to správné zajímavé světlo. To trošku už souvisí se znalostí prostředí, které chci fotit, ale o tom právě až v dalším díle věnovaném přímo focení železnice.

Každý spisovatel začal tím, že sám nejprve četl. Naučil se jazyk a pomocí něho fomoval své myšlenky tak, že vznikla kniha. Nebo povídka. Nebo aspoň sloupek. Čtěte fotografie těch druhých, vnímejte a naučte se prostředky, jimiž se dají vyjádřit věci, které vyjádřit chcete, a napište svou vlastní fotografickou tvorbu. První pokus bude třeba brak, protože nikdo učený z nebe nespadl. Postupně se ovšem můžete propracovat ke sloupku, k fejetonu, ke knize. Když budete chtít, určitě se najdou kolegové, kteří vám pomohou s jazykovou korekturou.

Shrnutí

• naučte se ovládat svůj přístroj,
• na focení se řádně připravte, jak stavem techniky, tak např. oblečením,
• nefoťe jednu scénu a kompozici třicetkrát,
• choďte fotit a osvojujte si dovednosti co nejčastěji,
• přemýšlejte u focení. Jak kompozičně, tak expozičně,
• choďte po místě a hledejte ty správné pohledy,
• konzultujte své počiny se zkušenějšími,
• nesnažte se na všechno přijít sami, řekněte si o radu,
• na kritiku reagujte otevřenou hlavou, nikoliv hubou,
• inspirujte se u zkušenějších.

Zpětná vazba

Na tomto místě bych Vás všechny chtěl požádat o účast v anketě. Je to zpětná vazba pro mne. Vyberte si prosím jednu z těchto možností:

1. Fotografuji, začínám, článek mi přijde užitečný a rady v něm zmíněné se pokusím uplatnit ve svém počínání.
2. Fotografuji, začínám, ale jdu si svou cestou, zmíněné rady ani názory druhých mne nezajímají.
3. Fotografuji, pokládám se za zkušeného a i přesto jsem ve článku našel něco, co jsem neznal a co hodlám uplatnit do budoucna.
4. Fotografuji, pokládám se za zkušeného, ale jdu si svou cestou, zmíněné rady ani názory druhých mne nezajímají.
5. Fotografuji, pokládám se za zkušeného a všechny zmíněné rady dávno znám a řídím se jimi.
6. Nefotografuji, ale článek mi připadá zajímavý, některé věci se dají aplikovat i jinde než ve fotografii.
7. Nefotografuji a článek mi připadá zcela zbytečný.
8. Články podobného druhu vůbec nečtu.

Můžete mi prostřednictvím diskuse pod tímto článkem sdělit veškeré své názory, nápady a návrhy. Pokud nechcete cestou veřejnou, můžete mi poslat email na adresu uvedenou v mém profilu či soukromý vzkaz zde na ŽP.

V příštím díle se podíváme na focení železnice a rady určené přímo železničním fotografům. Na závěr bych rád poděkoval všem, kteří přispěli svou troškou do mlýna, u tohoto článku jmenovitě:

Hawkey, NIcKON, Tomáš Krajcar, Richardisko, Honzinus, Matouš Vinš, Tomáš Mach, 743 010-1, Vít Burian, Dan Houdek a classic 90s.

Předchozí díly fotoškoly

• kalibrace monitoru
• buďte RAW, aneb proč se kupuje zrcadlovka
• flaška - sbíhání linií
• vrstvy a výpaly
• hloubka ostrosti na fotografiích modelů
• fotoškola pro začátečníky - úvod
• fotoškola pro začátečníky - násvit
• fotoškola pro začátečníky - kompozice I. - objekty
• fotoškola pro začátečníky - kompozice II. - umístění vlaku
• fotoškola pro začátečníky - expozice
• Fotoškola - zmenšování a zuby

Autorský text.