Protektorát Čechy a Morava - Napsat pár slov o objektech Luftschutz - Splitterschutzzelle, poněkud nepřesně nazývaných "einmannbunkery", se chystám už dlouho. Hlavním důvodem je fakt, že se jedná o fortifikační stavby, na které lze v okolí železnice narazit nejčastěji. Můžete je spatřit, jak mlčky střeží staré vlečkové areály nebo jak z vyvýšeného místa svými temnými průzory kontrolují pohyb v důležitých železničních uzlech. Činí tak již bezmála sedmdesát let a pokud nebudou někomu překážet, budou tak činit ještě dlouho. Nemám v plánu je příliš rozpitvávat po technické stránce, protože to již učinil někdo jiný a lépe. Spíše chci jen upozornit na jejich existenci, přidat pár zajímavých míst výskytu a požádat "železniční archeology", aby je při svých pátráních neopomíjeli. Zmapování "einmannbunkerů" a objektů na jejich bázi není zdaleka kompletní a tak i vaše zpráva, fotografie a případně i GPS souřadnice pomohou jiným badatelům v jejich práci. Předem děkuji.

Popis a účel

Během druhé světové války čelila německá Třetí říše se svými satelity spojeneckým strategickým náletům různé intenzity. Jedním z velkých problémů s tím spojených byl výskyt okamžitě nevybuchlých pum. To mělo neblahý dopad na průběh následných záchranných, odklizových a rekonstrukčních prací, kdy při dodatečné explozi docházelo k dalším ztrátám na životech, často mezi příslušníky odborného a vycvičeného personálu (hasiči, lékaři, firemní odborníci apod.). Jenže jak dostat pozorovatele bezpečně na místo, odkud bude moci takové pumy lokalizovat? A tak vznikla první masově rozšířená prefabrikovaná fortifikační stavba v dějinách. Železobetonové dílce (základová deska, válcové tělo s průzory a střecha) dodávala na území protektorátu Čechy a Morava firma Dyckerhoff und Widmann K. G., Betonwerke Cossebaude z Drážďan. Nejobvyklejší verze po smontování připomíná jakousi kulatou telefonní budku se špičatou stříškou, ale vyskytují se i odchylné tvary, což je vidět i na přiložených fotografiích. Objekty byly umísťovány do pravděpodobných cílových lokalit náletů, tedy zejména průmyslových nebo dopravních areálů. Dle velikosti objektu měli až čtyři pozorovatelé zaznamenávat dění při náletu.

Příklady výskytu v blízkosti železnice

V tomto odstavci jsou uvedeny našemu srdci blízké, ale zároveň různé příklady umístění. Fotografie pod článkem jsou ve stejném pořadí, v jakém se jednotlivé objekty objevují v textu. První dva "einmannbunkery" jsou z pardubické rafinerii Paramo. Jsou příkladem umístění na okraji areálu v místě, kde nepřekáží okolní výstavba. První se nachází v rozvětvení současné podnikové vlečky, druhý je fotografován z místa na trati 238, kde se kdysi nedaleko zastávky Pardubice - Závodiště sbíhala kolej z Rosic nad Labem a z hlavního nádraží. V břeclavském cukrovaru podobnému řešení hustá výstavba bránila. Co nejlepší "rozhledové poměry" byly zajištěny umístěním pozorovatelny do prostoru dnes již bývalého vlečkového kolejiště. V České Třebové bylo zase možné umístit objekt na vyvýšený bod, konkrétně na vrch Jelenice. To je ten kopec s televizním převaděčem vlevo na výjezdu směr Ústí nad Orlicí. Je odtud pěkný výhled na osobní a odjezdové nádraží. Nutno dodat, že zde se jedná o objekt poválečný, do kterého byl odjinud dovezený "einmannbunker" instalován jako pozorovací zvon. Z obdobného místa měl za úkol sledovat kolínské podniky objekt u silnice Ovčáry - Býchory. Dnes se kochá pohledem na celou trasu obnovované Kolínské řepařské drážky. Jinde "einmannbunkery" nejenže dosloužily, ale i překážely a tak byly odklizeny. To je příklad trojice objektů v areálu vlečky firmy Silike v Děčíně.

Maďarsko

Na závěr se zmíním o situaci v Maďarsku, které se pro "einmannbunkery" ze železničního pohledu jeví zemí zaslíbenou. Jednoduchost a dostupnost prefabrikovaných objektů umožňovala jejich využívání nejen jako odolných pozorovatelen, ale i jako protileteckých krytů pro malý počet osob. Maďaři je takto systematicky využívali u stavědel a hradel, kde se jich dodnes poměrně dost dochovalo. Z důvodu posunuté hranice v období druhé světové války je možné, že tyto objekty mohou být i u jihoslovenských tratí, ale nemám to zatím žádným nálezem potvrzené. Důraz na zvýšení jejich odolnosti je vidět i na tom, že jsou až po průzory zapuštěny do země, což pozorovací funkci omezuje a v případě zasypání zeminou při blízkém výbuchu i znemožňuje. Pokud je budete vyhlížet z jedoucího vlaku, tak vězte, že nejsou obvykle tak nabílené, jako objekt na snímku pořízeném nedaleko Bánréve. Jsou šedivé a často zarostlé. Z maďarského Székesfehérváru pochází i perlička z titulní fotografie, a to pozorovatelna umístěná na střeše stavědla. Toto se nachází na západním konci prvního nástupiště. Není tedy těžké si ho prohlédnout z blízka.

Za technické a historické informace a za některé fotografie děkuji stránkácm Fortifikace.net, kde jsou "einmannbukery" popsány mnohem detailněji a kde vzniká i databáze těchto i dalších pevnostních objektů. Při případném nálezu se, prosím, obracejte na mne nebo přímo na zmíněné stránky. Za fotografie z Maďarska děkuji Romanovi Provazníkovi, posledním zdrojem informací byl Atlas drah Zdeňka Hudce.