..: Dvanáct válců a osmnáct vozů :..

T478_Chvalov, foto: ZSNDLMuž v červené čepici z přítmí děčínského peronu víceméně formálně zapískal doufaje, že až se 460 metrů dlouhá „Pannonia“ zvolna pohne, tak vzadu „u tunelu“ kuřáci stihnou naházet čvaňháky pod vagon a nějak už do něj naskáčou. Fíra mezitím od půlky mitropáckého vozu obhlíží krakorec nad střechou jeho T 478.4047, jestli je na šajbě Sc3 opravdu čtyřicet a volno. „Jo, máš to tam, odjezd!“ sichruje jeho zjištění výpravčí, bezmocně se ohlížeje dozadu k Pastýřáku, zda si tam odjezdu někdo všimne. Čékáďácký dvanáctiválec bázlivě změnil otáčky a osazenstvo přeplněného vlaku k černomořské Varně dederónsky ulehčeně vydechlo: „na éndlich…“

Kolem depa brejlovec jen tak lehce brumlá, takže si můžu zapsat T 478.4002, 4031, 4051, 4039, 3087, 3103, 3268, 3090, 3408, 4066, stejně jako M 262.061, 0171, 0102 a 191, i ještě neokoukané T 466.2048, 2088, 2089 a 2106. Na odstavném nádraží tradičně dýmá 475.179 a v Rozbělesích neomylně přede T 669.1184. Zatím jsme víc než 35 km/h nejeli, vždyť dvacítka za stavědlem Jih přes štíhlé výhybky kolejí z nákladního nádraží je tady snad už od dob praotce Čecha. Máme za sebou dva kilometry a sedm minut jízdy, a na samém konci stanice u výtažné koleje slyším prudký nárůst otáček, turbodmychadla se nadechnou a žaluzie chladícího bloku pookřejí. Do strojovny by se neodvážil ani Čuk, ani Gek, červený brejlovec se chce utrhnout od vlaku, ale zrychlení vnímám jen podle hutného kouře nad střechami vozů. V dlouhém mírném oblouku k Vilsnici mezitím můžu začít počítat vagóny dozadu. U těch posledních, čtyři sta metrů vzadu, už ani nerozeznám barvu.

T478 Rakoviště, foto: ZSNDLT 478.4 na dnes už neexistujícím pětiobloukovém mostu mezi Vilsnicí a dnes už neexistujícím hradlem Rakoviště. Ty kouřové šály nad kolejemi dnes už taky nevoní tak krásně čékáďácky …

Ve vilsnické zastávce se potkáváme s lipskou T 478.1101 na nákladu z Ústí a na vzájemné vstřícné rychlosti 110 km/h se významně podílíme právě polovinou. Po 2 600 metrech plného výkonu brejlovec zaváhá na šuntování, rychloměr do navoskovaného proužku vyrývá záznam 68 km/h a hradlo Rakoviště praví „volno“. Kousek dál míjíme kombinaci obdélníkového a kulatého rychlostníku s nedostupnými čísly 90 a 70 a v Choraticích fíra pohledem zavadí o teploměr chladící vody nepříjemně za osmdesátkou. Do Dobkovic je slavobrána s rychlostníky „100“, ale na poněkud invalidní výhybce panelárenské vlečky je osmdesátka tak akorát. Kousek před klackem roztockého hradla, po 6 800 metrech a šesti a půl minutách pekla ve strojovně fíra ví, že víc než 87 km/h už nepojede; ostatně estakádu v Roztokách opravují a bude muset brzdit pod třicítku.

T478 Povrly Roztoky, foto: ZSNDLDalší mezinárodní rychlík duní labským kaňonem mezi Roztoky a Povrly ku Praze. Z fixově-pastelkové malůvky je zřejmé, že veškeré nadšení tvůrce vyplýtval na soupravu vlaku (s prostoráky DR řady Bmhe) a zbylých 98 % plochy čtvrtky ze zoufalství vyplnil homogenním lesem, lajdáckým Labem a geniálně prostoduchou oblohou.

Jen co jsme si my z oken vyložení prohlédli liduprázdné staveniště, v ostrém levém oblouku na bílých tabulkách nevybíravě provokují čísla 85 a 70, jenže naše T 478 se právě sotva vyhrabala na trvalou rychlost. Palivové čerpadlo do dvanáctiválce tlačí každé čtyři vteřiny jeden půllitr, ale zánovní stopětka, trambus a jeden pincek vedle na silnici nad mezinárodním rychlíkem bezpečně vítězí. Mezi cestujícími pravděpodobně nejsou traťmistři Říšské dráhy, protože při 55 km/h přes obloukové výhybky made in ČSD na vjezdu v Povrlech nikdo ve vagóně nepláče či nerve záchrannou brzdu. Na druhém konci stanice ale ústečtí traťováci zapíchali tabulky s písmeny Z a K, takže díky fírově citu se přes spojkové výhybky houpeme těsně pod 30 km/h. Chvíli poté se neštědickou zastávkou nese 1 100 dieselovských otáček a předvěst hradla Mojžíř je v pohodě. Osazenstvo nedalekých paneláků sleduje, že „Pannonia“ jede drobet opožděně a ti zkušenější rozpoznají, že 64 km/h. U vlečky neštěmického Tonasa fíra dochází k závěru, že jeho čtyrka toho začíná mít tak akorát a doporučí jejímu pronaftěnému srdci trochu nižší otáčky.

V zastávce nám letí vstříc děčínský M 262.0154 s „krajánkem“, jehož čtyřem poletujícím balmům málem nestačí kolej. Osobní vlak 92 km/h, mezistátní rychlík 77 km/h – je to tak správně? Půldruhého kilometru dál se dostáváme na 82 km/h a vypadá to, že přes ústecký Sever poprvé od Děčína pojedeme traťovou rychlostí, v tomto případě osmdesátkou. A opravdu; srdcovky výhybek zběsile bijí, plnostěnné nosníky přes myší díru U cukrovaru hřmí nadšením a já mám pocit, že jsem opravdu v rychlíku. Do hlavního nádraží už vystačíme s výběhem a několikrát přerušovaným krátkým přibrzděním; železňák přes Ulici Jana Švermy by už taky potřeboval nějakou léčebnou kúru.

V Ústí na druhé koleji fíra zastavuje, zabodnut zrakem dolů do kolejové izolačky u sovětské odjezdové šajby, aby využil každý decimetr 288 m dlouhého perónu. V sešiťácích 527 se už léta bezmyšlenkovitě opisuje, že poslední dva vozy zde zastavují mimo nástupiště, jako by tady nikdy nejezdily víc jak třináctivozové vlaky. Z našeho posledního vagónu vylézá jeden pasažér a málem se přeráží o trpasličí ranžírku pod Mariánskou skálou.

Proboha, kterej jouda spočítal, že v GVD 1981/1982 bude mít R 371 z Děčína do Ústí jízdní dobu 20,5 minuty? T 478.4047 potřebovala 28,5 minuty a fíra už věděl, že prémie za úsporu trakční nafty jsou tam, kde končí trávicí ústrojí, protože bestie „Balt-Orient“ z Prahy zpátky bude určitě mít taky váhu a ráno v děčínském depu do nádrže brejlovce dozbrojí možná i 1 200 litrů nafty.

T 478.4047 a 900 tun těžký expres do Prahy čeká zhruba tato nejbližší budoucnost: rozkouskovaně elektrizovaná dvoukolejka, třicítka v Ústí-Jihu, výluka jedné koleje z Prackovic do Lovosic, padesátka na mostě přes Ohři v Bohušovicích, přivolávačka v Kozlovicích, třicítka v Hněvicích, stůj na hradlu Býkev, dvacítka v nelahozevských tunelech, třicítka přes Kralupy, dvacítka přes bahno v Dolanech, třicítky v Libčicích a Bubenči, odklon po holešovické přeložce do Libně horního nádraží a zcela utopických 111 minut jízdní doby.

Zhusta z Děčína do Ústí brejlovci jezdí i dnes. No jo, ale čím zaplnit článek "Dvanáct válců a tři vozy."?

T478 Dolany, foto: ZSNDLJízdy z Ústí do Prahy už P. T. čtenářstvo ušetřím; ale honem ještě aspoň jeden letitý obrázek nějakého slovutného rychlíku někde u Dolan. Stručně řečeno, roztočený dieselgenerátor a barevnost nade vše.

Zdeněk Šindlauer | 22.10.2011 (8:00)
Související zprávyopen/close

Další z rubriky Vozidla

Další z regionu ČR Ústecký


  1 2 3      Zpráv na stránku:   
23.10.2011 (20:10)  
Jiří Kocourek: Kolega měl zřejmě na mysli dětské nemoci řady T478.4, která byla ke GVD 1981/82 ještě opravdu celkem nová (děčínské "sériové" čtyřky byly v tu dobu 2-3 roky staré) a i dost odlišná od řady T478.3...
Jinak parádní článek, Zdeňku! Prosím, tvořte dál (hlavně ty o brejlovcích:))!
Kéž bych tu zlatou éru nafty od poloviny 70. do poloviny 80. let mohl zažít na vlasní kůži... (pro rejpaly - jde mi čistě o brejlovcově-železniční zážitky)
23.10.2011 (19:18)  
No, dětské nemoci, on to v téhle fázi byl spíš už začarovaný kruh. Málo brejlovců, omezená výrobní kapacita > přetěžování > neschopnost > ještě míň brejlovců nebo čekání na nové jako na zjevení > další přetěžování. Dráty z Prahy průběžně do Děčína st.hr. byly vysvobozením. Takový špagát, který tady popisuje tak pěkně Zd.Š. (díky moc za hezké čtení a obrázky!) je dost těžký i na krysu.

Edit: ZdŠ upřesnil, díky moc ještě jednou. Úspora nafty - no nevím, zda by ve výsledku dvě mašiny nežraly stejně. Dyť ten sólo chudák makal za dva (-:
23.10.2011 (19:18)  
Díky za přízeň i příspěvky. A že museli být ti děčínští strojvůdci frajeři, že? Chtěl bych někdy něco takového umět...
zdravím, ZdŠ
P.S. Proč nejezdili s tak zvěrskou zátěží dva brejlovci, nevím. U tehdejšího ústeckého Provozního oddílu Sz dráhy bych nanejvýš hádal nějakou hujerovinu k úspoře socialistické nafty.
23.10.2011 (18:10)  
Ano - a ptam se, proc tomu tak nebylo :) jestli nebyly brejle, nebo firove, nebo co tam bylo spatne...
dopisovatel nebo člen ŽP CzechDave  mail  
23.10.2011 (15:04)  
Spíš je problém v tom, že brejlovec nemá výkon na to, aby dokázal rychle akcelerovat s 18-vozovým rychlíkem. Jinak řečeno, tyhle vlaky měly vozit buď dvě dieselové, nebo elektrické lokomotivy, ne jeden osamocený brejlovec :-).
23.10.2011 (12:32)  
Hádal bych, že v roce 1981 měli brejlovci ještě dost dětských nemocí
Po 13 letech od výroby prvních 2 kusů? Dětské nemoci poté, co jich bylo vyrobeno přes 400? To se mi nezdá. A pokud ano, tak to o české lokomotivní škole taky něco vypovídá. :(
22.10.2011 (23:00)  
Slušná zátěžová zkouška pro tu T478.4.Ostatně výfuky je třeba řádně vypálit a saze vyhnat ven.Čtení opět parádní,jako bych tam byl taky.
registrovaný uživatel Mr.Kofi  mail  
22.10.2011 (21:34)  
Hezké večerní počteníčko, díky za něj!!!
registrovaný uživatel PES38 
22.10.2011 (20:03)  
Krásné počtení... Dnes už tam jen bzučí peršingy "na cimbuří" a hučí bastardi na "skoro cimbuří". :-)
22.10.2011 (13:15)  
Stejně vás nepřestávám obdivovat, že z příhody jel jsem Pannonkou z Děčína do Ústí a zase jsme měli zpoždění, protože jsme furt někde brzdili dokážete vykřesat celý článek :-)

Pikehead
Hádal bych, že v roce 1981 měli brejlovci ještě dost dětských nemocí a volný pojízdný exemplář byla vzácnost.
  1 2 3      Zpráv na stránku:   

Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.

- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP

Přidat komentář
Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.
Přihlášení
 
 
  
 
   Zaregistrovat

© 2001 - 2024 ŽelPage - správci


Info
informacni okenko