..: Cestování po Evropě pro pokročilé I. - Freiburg :..

Souprava německého vlaku ICE3 z Basileje je ve Freiburgu připravena k odjezdu na svou dlouhou cestu do Amsterdamu, foto: Byll Je čtvrtek 14. února 2013. Po práci se doma rychle balím, jaké to štěstí, že teď bydlím minutu od nádraží. Ještě pohled na Babitron, kdy vidím, že vlak jede načas a šup na ústecké hlavní nádraží. Mám ještě pár minut k dobru, akorát na to, abych se postavil na správné místo, kde bude přistaven můj vagón. Přesně v 19.40 přijíždí noční vlak EN 456 s vozy do Amsterdamu, Kodaně a Curychu. Můj vůz je ten se sklopnými sedačkami směr Curych (cestu lůžkem si schovám na jindy). Vagón je naštěstí téměř prázdný, takže to vypadá na celkem klidnou noc. Sedačky se dají trochu polohovat, ale žádná sláva to není, tak uvidím, jak se vyspím. Po kontrole průvodčí a zastávce v Děčíně vjíždíme do Německa. V Drážďanech se vlak dělí na dvě části. Jen zamávám vagónům jedoucím směr Berlín, přistavují nám novou lokomotivu a již míříme do Lipska, kde vlak musí změnit směr jízdy (Lipsko je hlavové nádraží – největší v Německu). To je již docela pozdě večer, snažím se tedy spát, což se mi trochu daří až do Frankfurtu, kde jsme ve čtyři hodiny ráno. Odtud už spíš jen poklimbávám, takže se začínám za Offenburgem balit trochu rozlámaný a málo vyspalý. Po jedenácti hodinách cesty jsem v krátce po 7. hodině ranní v cíli cesty, v německém Freiburgu, u hranic se Švýcarskem a Francií. Zjišťuji, že nám v noci přidali spoustu vagonů z Berlína, takže vystupuji z posledního vagonu asi 14vozového vlaku.

Po půlhodině chůze městem dorazím do vysokoškolského kampusu za kamarádem Mírou, u kterého budu do neděle bydlet. Nejdřív ze všeho ale volím spánek až do oběda. Po obědě se jdu projít do města, nevynechám ani nádraží, abych se podíval na zajímavé odjezdy a také naplánoval zítřejší výlet do Švýcarska. Večer se koná menší party s kamarády Čechy, kteří zde studují.

Sobota 16. února 2013

Rýnské vodopády, největší v Evropě. Šířka 150, výška 23 metrů, foto: Byll Vstáváme před sedmou hodinou a na nádraží volíme pěší cestu jako rozcvičku. Nakonec se na nádraží dle domluvy scházíme čtyři (kromě mne a hostitele Míry ještě kamarádi Maruška a Honza). Zakupujeme celodenní lístek Baden-Württemberg-ticket a v 7.42 h vyrážíme naším dnešním prvním vlakem směr Konstanz (Kostnice). Protože trať musí překonat pohoří Schwarzwald, vlak neustále stoupá, až přijedeme do horského městečka Neustadt. Zde musíme přesednout do motoráku, protože dráty dál nevedou. To, co jsme poctivě nastoupali, zase celkem prudce sjíždíme dolů. S jedním rychlým přestupem jsme v prvním cíli našeho dnešního výletu, v Kostnici v 10.16 h. Po nezbytné prohlídce města a návštěvě Husova muzea a také málo známého Husova kamene, kde prý tenkrát došlo na to nejhorší, směřujeme opět na nádraží, odkud spěšňákem ve 12.38 h míříme k hlavnímu cíli, do měst Schaffhausen a Neuhausen. Ta se nacházejí již ve Švýcarsku. Z Neuhausenu se příjemnou procházkou dostáváme k tomu, co jsme chtěli vidět, k Rýnským vodopádům. Ty jsou známé jednak tím, že jsou největší v Evropě, ale také tím, že o nich většina Čechů nikdy neslyšela. Vodopády jsou opravdu velkolepé, prohlížíme ze všech možných stran. Nakonec se ale vracíme do blízkého města Schaffhausen, kde si prohlídneme obrannou pevnost Munot a další zajímavosti města. Na nádraží ještě jako vlakonadšenec dělám pár fotek švýcarských vlaků.

V 17.15 nasedáme na vlak a s přestupem v Basileji (kde jsme však již všichni byli, takže do města nejdeme) jsme v 19.44 zpět ve Freiburgu. Den plný zážitků, celkem 8 vlaků, cena na jednoho cca 220 Kč.

Interiér vagonu č. 263 v nočním vlaku EN 458 Praha - Curych. Sedačky sklápěcí, každá s vlastní mini lampičkou, foto: Byll Jeden z moderních vozů freiburských tramvají, foto: Byll Jedna z tramvají projíždí branou do centra města, foto: Byll Nutný přestup cestujících z elektrické (vpravo) do motorové (vlevo) soupravy v horské stanici Neustadt (Schwarzw), foto: Byll Prostory první třídy ve švýcarské soupravě rychlíkového vlaku Schaffhausen – Curych, foto: Byll Okolo vodopádů vedou hned tři švýcarské tratě, foto: Byll

Neděle 17. února

Vstávám ukrutně brzo, už před pátou, ale nedá se jinak, na pozdější dobu již nebyly lístky na trasu, kterou chci absolvovat. Tramvaj v neděli takhle brzo nejede, takže nemusím přemýšlet, zda to bude svezení nebo rozcvička. Na nádraží přiházím právě včas, abych se stihl připravit, a již potichu připlouvá ICE3, kterým pojedu hodinu do Karlsruhe. Volím oddíl na konci vlaku a obhlížím řazení jednotlivých sedadel, abych věděl, kde budeme s tátou sedět, až pojedeme za měsíc do Londýna. Vypadá to pohodlně a hlavně je z těchto sedaček průhled prosklenou kabinou strojvedoucího na trať. V Karlsruhe se unaveně motám po nádraží, chvíli laškuji s myšlenkou utratit pár euro za kávu nebo něco na zub, ale pak toho radši nechám, mám nakoupený plný batoh jídla, které je u nás buď nesehnatelné, nebo o hodně dražší než v Německu. Krátce před osmou ranní je přistaveno mé IC do Mnichova. Uvelebuji se v poloprázdném prvním řídicím voze s oddělením pro cyklisty, sklápím sedačku a dospávám brzké vstávání. Cestou postřehnu, že jedeme najednou obráceně (změna směru na hlavovém nádraží ve Stuttgartu).

V 11.15 h přijíždím do Mnichova, téměř ve stejnou chvíli jako rychlík z Prahy, který se za hodinu a něco vrací zpět. Mohl bych na něj tedy nasednout a jet směr ČR. To by ale bylo moc průhledné a tak nechám expres na Prahu svému osudu a nasedám na spěšný vlak 4068, jehož cílovou stanicí je Passau. V Plattlingu ho ještě vyměním za lokálku do hor a tak se ve 14.13 h dostávám na hranice s Českou republikou v místech, kudy moc železničních nadšenců nejezdí – v Železné Rudě. Přesněji na raritním nádraží Železná Ruda-Alžbětín, které je zajímavé tím, že státní hranice prochází přímo prostředkem nádražní budovy. Část kolejiště je tedy česká, část německá.

Na mne v tuto chvíli čeká po zahraničních zkušenostech první typicky český (rozuměj neútulný) spěšný vlak do Plzně, odkud po hodinovém čekání jedu po málo využívané trati přes Most do Ústí n. L., kam dorážím snad tím nejhorším (neustále pískajícím) osobním vlakem těsně před desátou večerní. Mám za sebou celkem šílenou jízdu v délce cca 17 hodin napříč Německem na Šumavu a poté přes Česko domů, do Ústí.

Ale stálo to za to, nové vlaky vyzkoušeny, nové tratě projety, mohu plánovat další cesty.

Švýcarský osobní vlak vjíždí do stanice Konztanz, foto: Byll Vlak IC 361 se připravuje na jízdu z Karlsruhe do Mnichova, foto: Byll Motorový vlak DB směr Železná Ruda a vlak soukromého dopravce, foto: Byll Poslední pěkný vlak na mých cestách stojí v Německé části nádraží Železná Ruda-Alžbětín, foto: Byll Mezinárodní stanice Železná Ruda-Alžbětín V popředí česká, vzadu německá  část. Státní hranice prochází skrz budovu a napříč kolejemi., foto: Byll

Podrobnosti k jízdenkám

Kupovány cca 6 týdnů dopředu na webu německých i Českých drah a v pokladně. Pro cestu tam využita akce SparNight, kdy pro noční vlaky z ČR začíná cena za místo na sedačce na 29 eur. Na výlet po Německu a Švýcarsku koupen jednodenní lístek platný na místní vlaky v celé spolkové zemi Bádensko-Württembersko a okolí za 32 eur pro čtyři osoby. Na cestu zpět využita do Železné Rudy akce Sparpreis, kdy lze cestovat odkudkoli kamkoli po Německu za 29 eur (Železná Ruda jako nádraží na hranici je brána jako česká i jako německá stanice). Ze Železné Rudy do Ústí n. L. koupena přes e-shop ČD Včasná jízdenka za 210 Kč (nutno mít IN-kartu).

 

Autorský text.


Byll | 3.8.2013 (8:00)
Ostatní: TwitterLinkuj.cz!Jaggni to!Google Bookmarksvybrali.sme.skDalší služby
Related newsopen/close

More on Reportáže

More from Evropa


05.08.2013 (9:17)  
Z Rudy do Plattlingu to jezdí v hodinovém taktu, v Plattlingu je ihned přestup na 3 směry Řezno, Pasov a Mnichov. Do Řezna i Pasova se dá jet se slevovou jízdenkou ČD
04.08.2013 (21:07)  
Díky, tak vláček z Plattlingu do Regensburgu vyzkouším. Když jsem tam jel někdy před 15 lety, jela nějaká stará herka, kdy naše koženka a mašiny ze Škodovky byly o dvě generace mladší.
03.08.2013 (22:17)  
Díky za pěkný cestopis :-) Zavzpomínal jsem si při něm na staré dobré studentské časy, kdy jsem z České Třebové domů do Olomouce jezdíval přes Polsko - to byl taky celkem hardcore...
Registered user Liška 
03.08.2013 (19:55)  
Jirka Panther: Je to souprava firmy Agilis, která jezdí z Plattlingu přes Regensburg do Neumarktu. Párkrát jsem se s tím svezl - Alstom, tří nebo čtyřvozové jednotky, klima, zásuvky.
03.08.2013 (17:49)  
Moc pěkné, děkuji za zprávu z cesty. Jen mám dotaz - co to je v Plattlingu za soupravu ve směru do Regensburgu?
Můžeš něco vyčíst z originálu fotky?
Bohužel bavorští kamarádi nemají tak kvalitní kameru, jako my v Chocni.
http://webcam.deg.net/?a=showcam&w=showliveimage2&o=pla
Na kameře je vidět taktový uzel regionálky v celou hodinu, v sudou se tam navíc křižují ICE.
03.08.2013 (9:18)  
Byll: Až tam pojedete příště, tak nevynechte přejezd Karlsruhe-Eutingen im Gäu (Stuttgart). A budeteli mít štěstí bude mít i jídelní vůz -:) v tramvaji. Ze začátku to je opravdu klasická tramvaj, ale pak to dost dramaticky stoupá. Je tam moc hezký most, těsně přes Eutingenem. http://www.avg.info/infrastruktur.html (Murgtalbahn).
Pochopopitelně další doporučená trasa je jízda do Strasbourgu.

Comments are users' expressions.
ŽelPage has no liability for their contents.

- Correspondent or Member of ŽelPage, - Editor or ŽelPage Administrator

Add comment
Comments are only allowed for registered users.
Before you insert your comment, you have to log on or register.
Sign in
 
 
  
 
   Register

© 2001 - 2020 ŽelPage - Webmaster


Info
informacni okenko