..: Českým vlakem na český festival do Rumunska :..

Festivalový vlak před odjezdem ze Smíchova, foto: Matouš Danielka Praha/Oršava — Veřejně známou událostí posledních dní se stal festival Banát, který probíhal v termínu od 16. do 20. srpna 2017 v rumunském Banátu. Snad nikomu neunikla informace o vypravení téměř půl kilometru dlouhého vlaku z pražského Smíchova do rumunské Oršavy s přibližně 1150 lidmi na palubě. Akce se zúčastnila i početná delegace členů ŽelPage. Pokusíme se tedy shrnout náplň, přípravy a průběh jízdy vlaku i samotného festivalu s doprovodnou fotodokumentací s nutným úvodním zasazením do kontextu celé této události, neboť i my jsme se kromě jízdy vlakem zúčastnili i samotného hudebního festivalu a podnikli i několik výletů.

Historie festivalu ve svých souvislostech sahá minimálně do roku 1823, kdy byla oblast na hranici se Srbskem u břehu Dunaje osídlována prvními českými obyvateli z Plzeňska a Klatovska ovládajícími dělnické profese v oblasti práce se dřevem a kovy, kteří v Čechách žili v bídě, a tak nebylo až tak těžké je přesvědčit, aby přesídlili do této oblasti. Podobně také vedlejší oblasti osídlovali lidé z Německa. Vzhledem ke geografické a náboženské izolaci si šestice českých vesnic do současnosti zachovala své tradice a řeč, i když znalost rumunštiny je pro místní základem. Děti chodí do školy, kde se učí také česky. Výuku jazyka zajišťuje český učitel, který zde působí.

Samotný název Banát označuje širší oblast sahající až do území Srbska a na okraj Maďarska. V rámci festivalu nevystupují pouze české hudební skupiny. Odpoledne závěrečného dne festivalu bylo věnováno folklórním vystoupením místních sborů, kterých už však není mnoho. Ty zbylé doplňují sbory krajanů ze srbské Kruščice a okolí, kde se český jazyk a tradice také daří udržovat. Organizují zde již tradičně také festival Lepota Različitosti - Krása různorodosti.

Eibenthál na dohled mezi kopci a zde konečná zastávka autobusů, foto: Matouš DanielkaFestival Banát se odehrává ve vesnicích Eibenthál a Ujbánie (rumunsky Baia Nouă). I když jsou obce označeny i puristicky českými názvy (Tisové Údolí a Nové Doly), ani místní Češi je nepoužívají. Jako kdyby i v tom byl zakódován odkaz na Rakousko-Uherskou monarchii. Zmíněné obce tvoří jeden celek a v roce 2006 byly zasaženy uzavřením dolu na antracitové uhlí po důlním neštěstí. Důl nad vesnicí Baia Nouă zajišťoval obživu většině obyvatel. Ruda byla od dolu svážena k Dunaji úzkorozchodnou železnicí a dále dopravována po vodě. Z úzkokolejky se v původní podobě nedochovalo v podstatě nic kromě terénních úprav. Po tělese bývalé drážky vede od Dunaje úzká asfaltová silnice stoupající nad vesnici Eibenthal. Odtud je železniční spodek pouze málo využívanou cestou táhnoucí se po úbočí svahu nad vesnicí Eibenthal do dolů. V obou ze zmíněných vesnic však na kolejnice z bývalé drážky narazíme takříkajíc na každém kroku. Patrně u každého domu jsou z nich zbudované mostky přes vybetonované příkopy podél cesty a přes potok, sloupky oplocení a občas naleznou i další uplatnění, třeba jako součást konstrukce, po niž se pne vinná réva. Řada domů však v současnosti zůstává neobydlená a chátrá. Řada starších obyvatel dnes pobírá hornický důchod, a tak jsou současnou situací na poli pracovních příležitostí nejvíce zasaženi mladí, kteří se stěhují do rumunských měst nebo do Česka.

Vesnice Eibenthál, foto: Matouš DanielkaDomy horníků v obci Baia Nouă, foto: Matouš DanielkaPozůstatek z antracitového dolu, foto: Matouš DanielkaPravděpodobně nejsložitější konstrukce mostku z kolejnic úzkokolejky, která byla u místních k vidění, foto: Matouš DanielkaNa pozadí je patrný zářez bývalé trati do svahu nad vesnicí, foto: Matouš DanielkaZ úzkokolejné dráhy toho v Eibenthálu mnoho nezbylo…, foto: Matouš Danielka

Samotný hudební festival Banát, mající za cíl podporu místních obyvatel, letos psal již 6. ročník. V letní sezóně sem i mimo festival zavítá několik tisíc lidí z Česka, kteří jsou ubytováni u místních. V rámci festivalu se však většina návštěvníků musí spokojit s vlastním stanem. U předchozích ročníků festivalu Banát byla zajištěna hromadná doprava pomocí autobusů, avšak již před více jak dvěma lety se začalo s přípravou k vypravení vlakového speciálu, který by pojmul všechny návštěvníky i účinkující a kde by festival mohl přirozeně startovat i doznívat. K volbě železniční dopravy přispělo vhodné železniční spojení a zároveň relativní nepohodlnost autobusové dopravy a náročnost zajištění dostatečného množství autobusů.

Festivalový vlak před odjezdem ze Smíchova, foto: Matouš DanielkaS požadavkem na zajištění vlakové dopravy byly organizátory osloveny nejprve České dráhy. Po telefonní lince se jim ale dostalo jen nevěřícné reakce. Následně osobně navštívili sídlo společnosti. Tam si je jednotlivá oddělení přehazovala jako horký brambor a nikdo se nezdál být kompetentní k řešení takového požadavku. Až tip na Jiřího Schmidta, provozního ředitele RegioJetu, který shodou okolností v době prvního kontaktu trávil dovolenou v Banátu na Svaté Heleně, jak sám prozradil během své přednášky na festivalu, dal věci pomalu do pohybu. K samotnému vypravení vlaku však uplynulo ještě hodně času. Přípravy trvaly následující dva roky, během nichž musela být vyřešena otázka nasazení vozidel a přidělení dopravní cesty, což vzhledem k délce trasy s účastí tří správců dopravní sítě a požadovanému počtu vozů nebyl nijak jednoduchý úkol. Maďarské MÁV si kupříkladu vyžádaly detailní specifikaci vozů, která však s vozy v režimu RIC nemohla být ničím racionálně odůvodnitelná a nakonec od požadavku upustily. V průběhu času se také zvyšovaly finanční požadavky MÁV a CFR a uvažované nasazení hnacích vozidel. Dlouho přetrvávala idea nasadit vlastní lokomotivu až na hranice s Rumunskem, MÁV však nakonec v úseku Štúrovo – Curtici nasadil vlastní lokomotivu řady 630. Rumunský úsek pokryly dvojice šestinápravových elektrických lokomotiv řady 40 CFR, český a slovenský pak Vectron ve žlutém kabátu.

Festivalový vlak před odjezdem ze Smíchova, foto: Matouš DanielkaFestivalový vlak před Vinohradskými tunely, foto: Matouš DanielkaVečerní průjezd zastávkou Moravská Chrastová, foto: Matouš DanielkaFestivalový vlak se pomalu začíná blíží k Brnu, foto: Matouš DanielkaZaplněné nástupiště účastníky festivalu Banát v Brně dolním nádraží, foto: Matouš Danielka

Neméně komplikovaná situace panovala kolem nasazení vozů. Nakonec se podařilo zajistit celkem 18 vozů, z nichž 6 poskytl RegioJet (3× B ex SBB „low cost“, 2× Bcmz ex ÖBB, 1× WRmz ex ÖBB). Jídelní vůz sloužil pouze jako sklad hudebních nástrojů. Zbývajících 12 vozů zajistila společnost KDS Kladno. Ty tvořily tři vlastní speciály přestavěné z vozů UIC-Y (2× Bc a 1× Bt, který dnes nese označení BR) a zbývajících 9 vozů bylo dále vypůjčeno od společností ČD Cargo a České dráhy z osobní dopravy (7× Bcee, 2× B). Právě nasazení modrých vozů bylo příčinou vážných diplomatických dohod krátce před vlastní jízdou vlaku. Ten byl nakonec zaplněn téměř do posledního místa, což s ohledem na získané vozy ne všem účastníkům vyčarovalo úsměv na tváři. Přesto ve vozech povětšinou panovala příjemná atmosféra s ohledem na celkový charakter akce. Samotná účast na festivalu spolu s dobrovolnou účastí kapel byla nabízena za velmi příjemnou cenu 3 899 Kč (+ 400 Kč za cestu lodí pod Eibenthál) pro dospělého účastníka. RegioJet na svých bedrech nakonec nese zhruba milionovou ztrátu, bez odečtení reklamního efektu. Jak moc byli účastníci s festivalem včetně vlakového spojení spokojeni, se organizátor snaží zjistit také pomocí dotazníku rozeslaného účastníkům festivalu. Do příštího ročníku bude jistě řešena otázka vlakových barů, kde se kumulovalo hned několik problémů pramenících z nezkušenosti, ale i tak se podařilo většinu problémů operativně řešit, někdy i s dobrovolným nasazením dalších účastníků festivalu.

18 vozový vlak stoupá k rumunské Oršavě, foto: Matouš Danielka18 vozový vlak stoupá k rumunské Oršavě, foto: Matouš Danielka18 vozový vlak na festival Banát přijíždí do rumunské Oršavy, foto: Matouš DanielkaFestivalový vlak po příjezdu do Oršavy, foto: Matouš DanielkaFestivalový vlak po příjezdu do Oršavy, foto: Matouš Danielka

Vlak vyrazil ze smíchovského nádraží 15. srpna o půl sedmé večer. Další zastávka byla až v Brně na dolním nádraží, kde přistoupilo zbývajících 300 cestujících, několik posledních se ještě připojilo v Bratislavě. Z dopravních důvodů a kvůli pasové kontrole vlak déle stavěl ve stanicích Štúrovo, Lőkösháza, Curtici, Arad a Temešvár. Do Oršavy jsme dorazili následující den v 15 hodin místního času. Doprava z Oršavy od Eibenthalu byla ve spolupráci s místními dopravci zajištěna dvěma cestami – loděmi po Dunaji a pak dále autobusy po úzké silnici, tělese bývalé dráhy, nebo přímo autobusem k Ebenthalu, podle předem zvoleného druhu dopravy v objednávce. Dle sdělení organizátorů i zde byla situace organizačně velmi složitá, když se největší lodi porouchal těsně před akcí motor a místní autobusoví dopravci týden před akcí navýšili své požadavky, vše ale výborně zvládli, když většina účastníků tyto problémy ani nezachytila. Po skončení festivalu probíhal transport k nádraží v Oršavě už jen autobusy. Vlak se zpět vracel v neděli 20. srpna s odjezdem v 14 hodin místního času z Oršavy s návratem do Česka v pondělních ranních hodinách. V době konání festivalu byla souprava odstavena v 88 kilometrů vzdálené stanice Caransebeș, kde mají CFR zázemí pro ošetření soupravy, a také prostory pro odstavení. Bohužel k nástupu do Oršavy přijela souprava sestavená neplánovaně ve zcela změněném řazení, což s sebou přineslo zdržení při nakládce hudebních nástrojů a problémy s distribucí pivních sudů po soupravě.

Lodí po Dunaji na festival Banát, nalevo Srbsko, vpravo Rumunsko, foto: Matouš DanielkaLodí po Dunaji na festival Banát, vytesaná podobizna dáckého krále Decebala, foto: Matouš DanielkaJiří Schmidt tentokrát jako klávesák skupiny Fourcette na festivalu Banát, foto: Matouš DanielkaVystupující soubor ze srbské Kruščice, foto: Matouš Danielka

Příjezd soupravy z Caransebeș na cestu zpět, foto: Matouš DanielkaZ úst zástupců RegioJetu, KDS Kladno i samotných organizátorů byla deklarována vůle zajistit festivalový vlak i v následujícím roce. Z důvodu vyšší publicity však případné výraznější navýšení kapacity festivalu nepřipadá příliš v úvahu. Letos se podařilo většinu míst vyprodat během lednových a únorových dní. Organizátoři se zařekli, že s ohledem na místní obyvatele nebudou chtít překročit účast 1500 lidí. Letos kromě 1150 účastníků jedoucích vlakem dorazilo několik i po vlastní ose. Dokud ještě nebyla potvrzená vyšší kapacita vlakového spoje, připadalo v úvahu doplnění vlakového spoje několika autobusy už z Prahy. Po zaplnění původní kapacity přislíbené soupravy nebylo dalším účastníkům garantováno místo ve vlaku a museli počítat s případnou dopravou autobusem.

Nástup účastníků festivalu Banát do vlaku na zpáteční cestu, foto: Matouš DanielkaPřed odjezdem z Oršavy, foto: Matouš DanielkaBautzeny na cestách…, foto: Matouš DanielkaVečerní Lőkösháza a festivalový vlak, foto: Matouš DanielkaPrůjezd festivalového vlaku Ústím nad Orlicí, foto: Matouš DanielkaÚdolí Orlice hýří barvami, foto: Matouš Danielka

Doufáme, že se nám tímto podařilo poskytnout vhled do celkem stěží představitelné atmosféry akce. Za redakci upřímně smekáme před výkonem realizačního týmu. Pokud byste si chtěli něco takového zkusit na vlastní kůži příští rok, sledujte včas stránky organizátorů.

Zdroj: Festival Banát, Wikipedia


Matouš Danielka Poslat mail autorovi , Zdeněk Michl Poslat mail autorovi | 28.8.2017 (10:00)
Související zprávyopen/close

Další z rubriky Dopravci Reportáže

Další z regionu Česká republika (celá) Rumunsko


  1 2      Zpráv na stránku:   
28.08.2017 (16:06)  
RegioJet na svých bedrech nakonec nese zhruba milionovou ztrátu, bez odečtení reklamního efektu.
Takové informaci moc nerozumím. Předpokládám, že u takové akce lze finanční bilanci spočítat předem celkem přesně. Proč by soukromý subjekt RegioJet šel dobrovolně milión do mínusu? Chápu, že se může něco objevit ve vícenákladech v rámci pár jednotek desítek-stovek tisíc Kč při "balkán" byznysu. Zase takový marketingový trhák to není, aby to nešlo zaříznout na poslední chvíli nebo dát zpátečku do autobusů...
Samozřejmě bych pochopil, že k tomu majitelé RJ mají třeba osobní vztah, ujali se role mecenáše a finančně to zasanovali.
registrovaný uživatel CART 
28.08.2017 (15:29)  
Koukám, že etika obchodních jednání dostála pověsti Balkánu. Klobouk dolů tohle organizovat.

btw: srdce mi krvácí, když vidím ta pootevřená pidiokénka u klimatizovaných vozů, ruky dolámať.
registrovaný uživatel stoupa  mail  
28.08.2017 (11:52)  
Nejvíce mne zaujal antracitový dul. Navstivil ksem provozvaný antracitový dul v Münsterland, Deutschland. Je tu malilinký rozdíl....
  1 2      Zpráv na stránku:   

Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.

- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP

Přidat komentář
Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.
Logowanie
 
 
  
 
   Zarejestruj się

© 2001 - 2024 ŽelPage - administratorzy


Info
informacni okenko