..: ZelPage Reports :..

Pohyb, foto: Zdeněk Šindlauer A není to pravda? K čemu by dopravci byla lokomotiva, která sice beze zbytku splňuje všechny technické, bezpečnostní, ekologické a já nevím jaké normy či předpisy, má rádoby nadpozemský design od renomovaného designerského studia, ale – nehýbe se? Taková „maličkost“ právě v případě lokomotivy, kteréžto pojmenování má původ ve slově „lokomoce“, čili „pohyb“, je dost politováníhodná. Na druhé straně, musíme si přiznat, že občas vlak postát musí. Třeba prozkoumat rozvod vnitřního stroje tříválcové lokomotivy při rychlostí 100 km/h – to by nesvedl ani ten nejlepší strojvedoucí. Kromě toho musí cestující tu a tam vystupovat a nastupovat, nebo třeba benzín se do jedoucí řady cisteren nakládá poněkud problematicky a koneckonců i ti nejlepší strojvůdci si šichty musí někdy předat, což je za jízdy trochu komplikované (nicméně jde to, jak svého času vyzkoušeli například v Anglii, když v tendru za lokomotivou zřídili úzkou průchozí chodbičku; podmínkou ovšem bylo, že engine driver & fireman nesměli být barokních postav).

obrázek 1, foto: Zdeněk ŠindlauerV životě by mne nenapadlo, že se jednou dám do řeči se strojvůdcem, jenž východoněmeckými „nulajedničkami“ vozíval parní expresy mezi Berlínem a Drážďany. Natož abych věřil, že jednoho krásného dne já sám se svou „Ludmillou“ u nějaké Böhly vyhlásím válku patnácti vozům a pěti promilím. Všechny moje všelijaké drážní zkoušky už dávno propadly a nové bych už nejspíš neudělal, protože coby mírně vymačkaný daňový poplatník se pokorně podřizuji faktu, že ještě aspoň trefím do práce a že si vzpomenu, co tam mám dělat. Na druhé straně ovšem jsa protřelým občanem, který s nejedním úředním šimlem dokáže pěkně vyběhnout (existuje lidovější a mnohem přesnější slovesný tvar, ale – Mirek Dušín ho taky nepoužíval), přece jen jsem nakonec za ten kontrolér usedl a jel. To by v tom byl čert, aby to „Ludmilla“ nedala!

01 skalice, foto: zdenek sindlauerTo jsem nevymyslil já, to už takhle napsal Jan Werich. V padesátých letech se na Barrandově nějaký iniciativní blb splašil a zavedl filmařům a hercům píchačky a pracovní výkazy, stejně jako to měli dělníci ve fabrice. Nu a milý Werich s pečlivostí sobě vlastní sepsal úchvatný pracovní výkaz: 8:00 nástup do práce, otevření psacího stolu; 8:05 položil čisté papíry na stůl, ořezal tužku a začal přemýšlet; 8:05 - 11:15 přemýšlel; 11:15 dostal nápad; 11:15 - 11:32 napsal dobrý nápad na čistý papír; 11:33 přečetl po sobě napsaný nápad; 11:34 zjistil, že nápad je mizerný; 11:35 zahodil napsané do koše a připravil další čistý papír; 11:36 - 12:48 přemýšlel o dalším nápadu; 12:49 dostal nový nápad; 12:50 chtěl nový nápad zaznamenat na papír, ale musel jít na záchod; 12:51 - 12:59 na záchodě (cestou na záchod odmítl jít na oběd a tím ušetřil vzácnou pracovní dobu!); 12:59 návrat ze záchodu. Při té příležitosti zjistil, že napadnutý nápad zatím zapomněl; 13:00 - 13:25 vzpomínal, co ho napadlo od 11:36 - 12:48; 13:26 napadlo ho něco jiného, … atd. atd. Zkrátka, když blbost, tak s grácií.

titulni obr, foto: zdenek sindlauerUž jste někdy zabloudili v lese? No bodejť by ne – kdo nezabloudil v lese, natož černém, není muž (dámy pro tentokrát prominou). A jestlipak jste někdy v lese zabloudili, sedíce ve vlaku? Co říkáte? Že je to poněkud přitažené za pačesy? Že vlak v lese nemůže zabloudit, neb jede po kolejích a mašinfíra sotva bude takový jouda, aby jezdil tratí, která se mu ztratí v lese? A přece existuje trať, dokonce dvoukolejná a elektrizovaná, ne nepodobná bludišti, a navíc je opravdu v lese, dokonce Černém.

781 kolej 110 nymburk, foto: zdenek sindlauerVzbudily nás naléhavé rány do poctivého plechu na pravoboku a pod oknem dole se ozvalo něco jako „U-va, chrrr, mh-hňum, huam upňu kuhu-ua s-esátý su-nem u huhaja-zd!“ Fíra se prohnul jako poněkud překrmený kocour, zahuhňal „Kua! Ouf dele, faňf uf ham uapuja, chua-pa!“, pravačkou otráveně odkopl přídavnou brzdu, bočním okénkem z kabiny osvobodil nashromážděné bojové plyny, rozespale pootočil volantem a maše jízda z nymburského ranžíru k severu začala. Šklebím se na turnováky, válející se po „sergeji“ 1488 vlevo, zatímco parťák, v poslední chvíli odvrátiv pracovní úraz vyvrácení čelisti zíváním zamává babám na boudě. „Co jsme vlastně za vlak, tý vole?“ ptá se věcně, při rychlosti 12 km/h nasazuje udržovací třetí stupeň a za jednotvárného cvakotu rychloměru se vlakuprázdnou stodesátou kolejí zvolna suneme podle vjezdového nádraží. Vzhledem k naprosté improvizaci nákladní dopravy na trati můžeme být v podstatě čímkoli. Trakčáky kdesi pod námi umírněně drží horní basové gé a trojice dvojkolí prvního podvozku rozvážně kontroluje styky na promaštěné stodesáté koleji.

Atlasový obrázek dvouproudové lokomotivy, foto: Zdeněk ŠindlauerZpožděný ranní rumburský spěšný vlak zastavil u pátého nástupiště v Kolíně, dav se vyhrnul a lhostejně pospolitě zamířil k podchodu. Než i mne pohltilo schodiště, mimoděk jsem ještě pozdvihl hlavu, a hle – přesmykovou kolejí od Prahy v čele štrúdlu barevných vagónů majestátně proplouvala ta modrá elektrická lokomotiva. Opravdu tak krásně modrá, jako by právě vyjela z obrázku pana Janaty v ábíčkovém technickém atlasu. „Počkej mami,“ vyhrkl jsem zasažen střelou okamžiku, „jede dvouproudová lokomotiva!“ A jak jsme stáli na schodišti, čouhaly nad perónem jen naše hlavy, a všechno vůkol zaplnila ES 499.0 s patnácti vozy „Balt-Orient-expresu“. Já jsem tehdy strašně toužil přes Vysočinu jet vlakem s takovou lokomotivou. Jenže „Balt-Orient“ v Kolíně nezastavoval.

T4660rychlik, foto: Zdenek Sindlauer Pro mladého muže snad nebylo většího ponížení, než pochodovat v prvomájovém průvodu. No, pochodovat… pohyb, když už tedy být musel, to byl, to ano. Ale pochodu se to moc nepodobalo. To dnes, maje na krku skoro o čtyři křížky více, i se síťovkou do lídlu každou sobotu kráčím podstatně odhodlaněji a rychleji.

perex, foto: zdenek sindlauer Ten, kdo prorokuje budoucnost, obvykle bývá buď pošetilým snílkem, nebo neškodným bláznem. Ačkoli – existují i lidé, kteří se prognózou věcí budoucích dokáží uživit, a pokud umějí rychle běhat, anebo všechno okecat, mohou to dotáhnout i velice daleko. Já sám sice dokážu okecat leccos, ale nijak špičkovým běžcem nejsem, pročež se v oblasti předpovídání budoucnosti sebekriticky řadím k pošetilým snílkům, občas inklinujícím k neškodným bláznům.

ráno, foto: zdenek sindlauer Meteorologové v pátek večer určitě měli nějaké mecheche, poněvadž v neděli ráno to na návrší za humny vypadalo úplně jinak, než jak nějaký optimista básnil v internetové předpovědi. Zachumlán v bundě jsem kráčel takovým tím listopadovým sněhem-nesněhem, bahnem-nebahnem a cestou-necestou. Tedy – cesta to byla, to ano, ale nějak rozježděná od traktorů, nebo bůhví od čeho. Všiml jsem si, že kousek vlevo je jakási dvoukolejka, dokonce bez drátů. To už se dnes moc často nevidí.

3m262_ivancicky viadukt, foto: zdenek sindlauer Zdálo se nám, že je balmů nekonečně mnoho. Bývaly takovou samozřejmostí našeho drážního světa, že by bez nich ráno snad ani nezačal den. Když už nebylo, co by jelo, vždycky je někde našli a přistavili na vlak. Ani snad v Československu nebyla normálněrozchodná trať, po níž by aspoň někdy nejezdily. No, a najednou už nejsou – a přesto si každý den beze všeho začíná ránem.

Říkalo se jim balmy pořád, ačkoli jim úředníci nechali bočnice popsat i úplně jinými písmeny, třeba i, x, t, nebo n. Zažil jsem obyčejné pravidelné vlaky v sestavách T 435.0 + Balm, T 478.1 + 10 Balm, M 152.0 + Blm + BDFlm + 2 Balm + M 240.0, E 426.0003 + 6 nákladních vozů + 2 Balm, 121.017 + 4 Bix (Balm), 753.001 + 3 Bix (Balm) a jiné. Leč, marná sláva - každý, kdo kdy čuchnul ke kolejnici, ví, že k balmu patřil především motor dvěstědvaašedesátka.

4cte1 titul, foto: Zdenek SindlauerKvůli nedostatku výrobních kapacit lokomotivek ve Vorošilovgradu a Kolomně (v bývalém SSSR) a také na základě zkušeností s lokomotivami řady ČME3 se Sovětské železnice (SŽD) na jaře roku 1970 rozhodly objednat v pražském podniku ČKD motorové lokomotivy pro provoz na Bajkalsko-Amurské magistrále (BAM), především na její spojovací trati Bam – Tynda, s jejímž otevřením se počítalo v letech 1974 až 1975. Vzhledem k předpokládanému objemu nákladní dopravy na poměrně dlouhých vozebních ramenech po neelektrizovaných tratích uvažovaly SŽD v případě úspěšných zkoušek jednoho nebo dvou prototypů o nákupu až několika set výkonných traťových lokomotiv.

00, foto: Zdeněk Šindlauer Pakliže se někdo živíte navrhováním lokomotiv, prosím, nečtěte to. Čtete dál? Inu, já vás včas varoval. Nyní ovšem počítejte s možností, že se ke své bohulibé práci třeba už nedostanete a že za vraždu je sazba od patnácti let výše. A nepomohou Vám ani výmluvy, že oběť vaší nepříčetnosti kreslila tak praštěně hranaté lokomotivy, že jste v rámci profesní cti nic jiného, než vraždit, nemohli.

498106, foto: Zdenek Sindlauer 4751142 loko, foto: zdenek sindlauer S poťouchlostí sobě vlastní jsem ten součet předhodil počítači. Ten dobrák to poctivě schroustal a střelhbitě oznámil, že výsledek jest 973.2202. To je výsledek hodný blba, ale uznávám, že té elektronické havěti u Gatesů třeba neřekli, že sčítat cifry Kryšpínova označování lokomotiv, jak to nějakej jouda zadá, je blbost. Ale jistě - všichni víme, jak je to s tím součtem v nadpisu. Albatros plus pětasedma rovná se přípřež albatrosa a pětasedmy - toť přeci jasné. Fajn, ale chtějte tu přípřež vidět. To se nestává každý den. A ještě líp, chtějte tu přípřež nakreslit. To se nedělá jen tak, že popadnete tužku, papír a počnete tvořit.

M152_libchava, foto: SindlauerRáno sobotu 29. září 1979 všechno vypadalo úplně normálně. Motorák z českolipského hlaváku vyjel do Kamenice tak, jako každý den. Akorát někteří ve voze říkali, že dnes naposled. Ale já tomu shovívavě nevěřil. Proč by to mělo být naposled? Poslední byla tahle zářijová sobota, možná byl poslední hřejivý víkend celkem slušného babího léta. A že poslední vlak na šenovské lokálce? Teď v sobotu? Ale jděte…

743005Pokud někdo před týdnem propásl historický okamžik, kdy článek Fotografická jízda odbočkou, část první přinesl nejhorší fotografie v historii ŽelPage, má nyní ještě jednu příležitost. Zde je druhá a zároveň poslední várka fotografií neméně pochybných kvalit. To je přece také historický okamžik, který se už sotva bude opakovat. Už v první části mého fotografického divadla jsem uvedl, že i ta nejblbější fotografie je vždy něčím zajímavá a když nic jiného, tak se většinou dá nějak "okecat". Bývaly časy, kdy fotograf vzhledem ke konstrukci přístroje a cenám filmů i pozitivů musel hodně popřemýšlet, co, kde, kdy, jak a zda vyfotografuje. To mimo jiné vedlo k tomu, že si z toho okamžiku fotografování i sem tam něco zapamatoval. A i to bylo jedním z motivů tohoto článku o dvou částech.

Na úvodním obrázku se kolem Okřešic se v dubnu 1991 do České Lípy žene liberecká 743.005 s osobním vlakem 6106 (Liberec - Lovosice). Neuvěřitelná souprava opravdu čítá šest vozů.

1 2 3 | Older messages »    
ŽelPage - Czech railway webzine
ISSN 1801-5425
historie ŽelPage
Public use not allowed without explicit permission of author.
zc.egaplez@ofni
© 2001-2019 Spolek ŽelPage
:. Sign inopen/close
 
 
  
 
Forgot your password?   
Register   
:. eShop offeropen/close
:. Current train position - Czech Rep.open/close
Current train position - Czech Rep.
 
:. Searchopen/close

 
   
 
 
   
 
:. Weather for Photographersopen/close
Photographing conditions
in the Czech Republic

Sun
rises at 07:14
sets at 16:18
:. New on VLAKY.NET
Poslední příspěvek 120 rokov trate Trnava – Smolenice – Jablonica – Kúty
Nedávno spomenuté 120. výročie trate Lužianky – Hlohovec – Leopoldov možeme doplniť ďalším, rovnako okrúhlym výročím. S tou traťou totiž súvisí aj trať Trnava – Smolenice – Jablonica – Kúty, ktorá predstavuje ...

Poslední příspěvek Parádní wolsztynská „Parada parowozów 2018“
Mezinárodní setkání parních lokomotiv v místě posledního pravidelného normálněrozchodného parního provozu je tradičním fenoménem. Letos se do polského Wolsztyna vydala i moje maličkost a byla svědkem již ...

Poslední příspěvek ZSSK predstavila 2. zmenu cestovného poriadku
V nedeľu 10. júna 2018 vstúpi do platnosti 2. zmena Cestovného poriadku 2017/2018 (GVD). Vďaka vlakom Železničnej spoločnosti Slovensko (ZSSK) budú ľudia z okolia hlavného mesta cestovať rýchlejšie, ekologickejšie ...