Když jsem byl malý, trávil jsem občas volné chvíle na opavském východním nádraží. Na rozdíl od současné doby, kdy se vlaky před půl sjedou a po půl zase rozjedou (a pak je dlouho klid), se tam pořád něco dělo. Vlaky přijížděly průběžně. Klasická lokomotiva, staré rychlíkové vozy – žádné motorové soupravy s řídicími vozy. Nádraží je koncové, takže lokomotiva musela vlak do Ostravy objet. Vlaky, které skončily na kusých kolejích, zaměstnaly i parní posunovací lokomotivu. (Tehdy s ní jezdili pánové Radovan Urbaník a Jaroslav Uherka. Kde je jim dnes konec?) Odtáhnout vagony, pak mohla odjet vlaková lokomotiva. Zpět s vagony k nástupišti a pak se musel vrátit vlakový stroj. Z Olomouce osobní vlaky vozil papoušek – toho na točně otočili. Krásná lokomotiva, ale měl jsem z ní strach. A pak najednou papoušek zmizel, už nikdy nepřijel. Místo papouška začala jezdit nová motorová lokomotiva – bardotka. Ani nevím, kdy přesně se to stalo.

Pokračování