Komerční sdělení - Muž, který mě očekává na peroně, mi podává oranžovou vestu s logem Švýcarských spolkových drah. Bez ní do vlaku nesmím nastoupit. Budu totiž pasažérem na lokomotivě. Očima strojvůdce poznám jednu z nejkrásnějších švýcarských tratí, legendární Gotthardskou dráhu, jež loni oslavila 125. narozeniny.

Mísilo se ve mně nadšení s obavami. Drážní úředníci mě varovali, že ačkoli mě svezou rádi, jinak než italsky si se strojvůdcem cestou z německy mluvícího Arth-Goldau do italsky hovořící Bellinzony určitě nepopovídám. Přičemž moje znalosti italštiny začínají a končí vlakovým hlášením "pressima fermata" čili "příští zastávka".

Pokračování

Komerční sdělení - Vlak je ve Švýcarsku - navzdory hornatému terénu - nejpřirozenějším způsobem dopravy. Už když do země přiletíte, zjistíte, že obě nejdůležitější letiště v zemi - Curych a Ženeva - mají vlastní nádraží. A když do vlaku nastoupíte, můžete si celkem dlouze vybírat, jakým způsobem si přejete cestovat.

Chcete-li až nadbytek místa pro nohy, široká (v některých vlacích dokonce v kůži vyvedená) křesla a méně spolucestujících, zvolte první třídu. Stačí-li vám prostě jen čisté, klimatizované prostředí a obyčejná čalouněná sedadla, jeďte druhou třídou. I když bývá plná, místo k sezení najdete.

Pokračování