Z pověření mně daného dovolím si navázat na Martina Grilla a pokračovat ve vyzdvihování z mého hlediska sympatických fotografií, jež byly zveřejněny v posledních dvou týdnech (popravdě, nejvíce mne oslovily všechny tři z 45. týdne). Pokládám to za čest, neb si nepřipadám povolaný vyjadřovat se k fotografiím mnohem zkušenějších a zručnějších kolegů fotografů, pokud se vůbec mezi fotografy mohu zařadit. Hodnocení je samozřejmě subjektivní, laskavý čtenář se s ním nemusí ztotožnit, nicméně jak to vidím, tak to píši.

Pokračování

Berlín — Čas běží jako vítr, nicméně někdy jej předstihne osud. Své o tom ví náš dlouholetý redakční kolega, kamarád, spolupracovník a zpravodaj „zpoza kopečků“ Libor Zapletal, řečený stoupa, kterého pracovní cesty zavály do Berlína, kde žije dosud. Jenže než si začal užívat zaslouženého důchodu, do něhož nemá daleko, dostihla ho mozková příhoda, která mu s bezohledností sobě vlastní zasáhla do života. Povedlo se jí to až na druhý pokus, avšak našeho kolegu připravila o možnost normálně fungovat a zanechala jej na holičkách uprostřed cizí země. A protože je ŽelPage, potažmo internet jeho momentálně asi nejdůležitějším spojením se světem, o to víc jej zasáhlo, že byl prakticky ze dne na den ponechán téměř bez prostředků.

Pokračování

Tento článek začal vznikat v září 2008. Dokončen byl v dubnu 2009 a vyvěšen na můj web v květnu téhož roku. Mnozí by řekli, že "úkol byl splněn" a není nutno článek dál šířit. Ovšem na mysl mi přišel nápad vyvěsit text (po drobných úpravách) i na portálu ŽelPage, který je pravděpodobně (s ohledem na statistiky návštěvnosti) nejnavštěvovanějším železničním webem na česko-slovenském internetu. Třeba se i zde najdou čtenáři, jimž bude článek blízký a rádi si jej přečtou. Není nic jednoduššího, než v případě pocitu nudy během čtení zavřít prohlížeč. Věřím ale, že se tu pár stejně naladěných čtenářů najde a s chutí si článek přečtou.

Pokračování