Berlín/Praha — Jenom a pouze z osobních a rodinných důvodů jsem poprvé od roku 2012, v sobotu 16. dubna 2016, vyrazil vlakem EC z Berlína do Prahy. Mým cílem bylo navštívit mámu v pražské Thomayerově nemocnici a přitom všecho stihnout za jeden den, tam i zpět do Berlína. K tomu mám omezení zdravotní – jsem chodící, leč pomalý invalida. K tomu patří i to, že v relativním dosahu potřebuji mít prostorné WC, bezbariérový nástup a výstup do vozu a pokud možno výtah. Cesty jsem se nebál, znám tu trasu dobře, poprvé jsem zde jel v roce 1967 jako desetiletý a pak stále a pořád až dosud. Konstatuji – lze to stihnout za jeden den.

Pokračování

Rok 1962 nepřekypoval mimořádnými událostmi. Najel ropovod Družba, byl odstřelen pomník J. V. Stalina v Praze na Letné, konal se sjezd vládnoucí strany, Alžírsko vyhlásilo nezávislost a Mongolsko vstoupilo do RVHP. Americké špionážní letadlo U2 v říjnu pořídilo 14. října při přeletu Kuby fotky budovaných raketových základen SSSR a počala „Karibská krize“. Již v únoru vykonal úspěšný let do vesmíru americký astronaut John Glenn, později senátor. (V roce 1998 letěl ve věku 77 let na palubě Discovery do vesmíru podruhé). Za pozornost stojí, že v tomto roce byla založena skupina The Rolling Stones.

Pokračování

Praha — Společnosti AWT se podařilo připravit ČD Cargo o dva význačné zákazníky. V první řadě o ucelené vlaky s uhlím z Třebušic na Mostecku do chvaletické elektrárny. Novým majitelem Elektráren Chvaletice se stala Severní energetická (předsedou dozorčí rady je Jan Dienstl) a generálním ředitelem elektrárny jmenovala Luboše Pavlase. Následně Severní energetická vypsala výběrové řízení na nového dopravce a sedm třicetivozových souprav denně bude převážet AWT. „Kromě dopravy zajistíme i operace na vlečce tepelné elektrárny Chvaletice,“ potvrdil manažer vnějších vztahů AWT Petr Špetlák. Uvádí se, že kontrakt je uzavřen do konce roku 2013 a má hodnotu 700 milionů korun. Ve smlouvě je i opce na prodloužení na rok 2014.

Pokračování

Praha — Služební potřeba inspekční a traťmistrovská vyžadovala pojížďky po tratích nezávisle na vlakové dopravě. Přitom řada míst nebyla po silničních komunikacích dostupná. V roce 1924 vypsalo Ministerstvo železnic ČSR soutěž na vhodné motorové vozidlo. Řešení přinesla firma Tatra v Kopřivnici – pod vedením šéfkonstruktéra Hanse Ledvinky vyvinula, nabídla a posléze dodávala motorovou drezínu označenou Tatra T 15. Vozilo bylo odvozeno z osvědčeného automobilu Tatra 11. Karosérie byla posazena na rámu, odpružení listovými, poloeliptickými péry, ložiska naklápěcí, valivá, dvouřadová ve dvou tuhých nápravách. Brzdy byly mechanické (lanové), přičemž nožní působila na přední a ruční na zadní nápravu. Karoserie byla buď otevřená (Cabrio), nebo limuzína s odnímatelnou střechou a konečně čtyřmístná limuzína s pevnou střechou. Typický byl vzduchem chlazený protiběžný (boxer) motor Tatra, v původním provedení T 11 (1056 ccm, 12 PS), od roku 1927 motor T 12. V těchto provedeních bylo dodáno do roku 1932 celkem 71 kusů drezín.

Pokračování

Tetelil se vzduch letní kdesi u Turnova a válet se na prosluněné mezi na hraně remízku bylo milo. To písknutí v dálce nebylo možno přeslechnout. Se zpožděním dolehl jako šepot zvuk výfuků parní mašiny, kužel dýmu hnaného výfukovou parou bylo na kilometry vidět dřív. Zvuk výfuků sílil a zrychloval a sléval se, jak s rostoucími otáčkami kol přestalo být možno jednotlivé výfuky počítat. Čtyři rány do výfuku na jednu otočku hnacích náprav. S rostoucí rychlostí se zvuk sléval v hukot. A tu zvuk zcela zmizel, jak vlak klikatá trať zavedla za terénní vlnu, či les, opět se štěkot stroje nabírajícího rychlost před stoupáním ozval, aby zase zmizel. A po krátké chvíli ticha objevil se vlak v nedalekém zářezu. Hlasitě štěkající Všudybylka statečně táhla čtyři papíráky osmidveřáky proti stoupání a už začínala mít dost. S každým metrem, každou otáčkou náprav klesala rychlost a výfuky byly pomalejší, hlasitější a naléhavější. Sousední chalupářka, hlavu v dlaních, lkala, že jestli se otočí vítr, bude mít zase prádlo plné sazí. Vítr byl milosrdný, strojní četa svůj stroj dobře vedla, rychlost a výfuky se ustálily a najednou ticho – za vrcholem stoupání fíra zavřel regulátor a bylo slyšet jen odvalování kol po kolejnicích a jejich klapání na spojích. Na tato představení se nevybíralo vstupné, na tato představení se nevyvěšovaly plakáty. Na tato představení si člověk jen musel udělat čas, mít trpělivost a umět naslouchat, vnímat i vůni kouře smíšeného s výfukovou parou nasáklou strojním olejem z válců. Kdy to bylo? Už nevím, ale Těšnov byl ještě v provozu.

Pokračování