Pro mladého muže snad nebylo většího ponížení, než pochodovat v prvomájovém průvodu. No, pochodovat… pohyb, když už tedy být musel, to byl, to ano. Ale pochodu se to moc nepodobalo. To dnes, maje na krku skoro o čtyři křížky více, i se síťovkou do lídlu každou sobotu kráčím podstatně odhodlaněji a rychleji.

Weiter

Muž v červené čepici z přítmí děčínského peronu víceméně formálně zapískal doufaje, že až se 460 metrů dlouhá „Pannonia“ zvolna pohne, tak vzadu „u tunelu“ kuřáci stihnou naházet čvaňháky pod vagon a nějak už do něj naskáčou. Fíra mezitím od půlky mitropáckého vozu obhlíží krakorec nad střechou jeho T 478.4047, jestli je na šajbě Sc3 opravdu čtyřicet a volno. „Jo, máš to tam, odjezd!“ sichruje jeho zjištění výpravčí, bezmocně se ohlížeje dozadu k Pastýřáku, zda si tam odjezdu někdo všimne. Čékáďácký dvanáctiválec bázlivě změnil otáčky a osazenstvo přeplněného vlaku k černomořské Varně dederónsky ulehčeně vydechlo: „na éndlich…“

Weiter