V první části článku jsem se pokusil přiblížit makedonské železnice od dob Osmanské říše do současnosti. Nyní se chci zaměřit na bližší popis jednotlivých tratí, pokud možno s uvedením všech (i případně t. č. neprovozovaných) stanic/zastávek, případně dalších souvisejících informací, které považuji za vhodné zmínit. Snažil jsem se pojmout článek co nejúplněji s důrazem na faktickou přesnost, každopádně uvítám případné doplňující údaje, aby se na tento pokus o miniencyklopedii dalo co nejvíce spolehnout.

Pokračování

Ještě před několika málo lety se dalo bez přerušení cestovat vlakem do každé země ležící na Balkánském poloostrově (vyjma Albánie). Oproti minulosti dnes ubylo příležitostí k využití osobní dopravy po tamní železnici. Pomineme-li dřívější zakončení trati na evropském břehu Marmarského moře v tureckém Istanbulu, nachází se potom nejjižnější místo na Balkáně, kam lze ze zbytku světa bez přerušení dojet pravidelným vlakem, v Makedonii.

Pokračování

Praha — Spolu s naším magazínem ŽelPage jste se tento týden mohli projet první třídou vlaků EuroCity a SuperCity dopravce České dráhy, business třídou vlaku InterCity RegioJet a, v neposlední řadě, business třídou vlaku LE dopravce LEO Express. Celý test zahrnoval dvě jízdy Praha – Olomouc a zpět v jeden, blíže nespecifikovaný den od poloviny prosince 2013 do poloviny ledna 2014. Z důvodu ochrany palubního personálu před možnými represemi nebyly uváděny přesné spoje a časy, a proto se omlouváme, že těm, kteří odváděli svoji práci na 100 %, nemůžeme vyjádřit uznání jmenovitě. V posledním dílu se zaměříme na souhrnné hodnocení – především na to, zda dopravci skutečně nabídli avizované služby, a jakou skutečnou hodnotu jejich produkt nabídl za zaplacenou cenu jízdného vyšší třídy.

Pokračování

Praha - Předposlední díl seriálu, ve kterém testujeme dopravce jezdící na trati Praha – Ostrava, věnujeme žlutému uragánu jménem RegioJet. Pro někoho one man show Radima Jančury, pro odpůrce „žlutý cirkus na kolejích“, avšak pro většinu cestujících symbol dosud málo známého luxusu na železnici v ČR. RegioJet razí poměrně agresivní marketingovou strategii proti majoritním Českým drahám, která mu u nově získaných zákazníků získala silné zastání i loajalitu. Řada cestujících je tak ochotná odpustit i kdejaké potíže, např. s klimatizací či topením. Bez ohledu na osobní postoj je však namístě teze, že česká železnice by bez Regiojetu nedostala pořádný kopanec, díky němuž se úroveň služeb začala zvyšovat velmi rychle.

Pokračování

Praha — Vlajková loď dopravce České dráhy, hvězda propagačních materiálů a v současné době nejrychlejší spojení mezi Prahou a Ostravou. I tak by se dal popsat produkt SC Pendolino, na které jsou nasazovány jednotky řady 680 a aktivním naklápěcím systémem. Jak už bývá dobrým zvykem, další část seriálu bude psána v ich formě. Vzhledem k tomu, že jsem již ve vlaku Českých drah jednu věc v den testu zapomněl, tak by se pravděpodobně další ztráta nesetkala s přílišným pochopením personálu kontaktního centra. Nicméně, prémiový produkt, který má dokonce i přepážky prioritního odbavení – a to nejen v pražském ČD Centru – si i tak zaslouží bonusový test. Ještě před nástupem do jednotky, na které se skvěl nápis „Nenastupovat“, tedy moje kroky vedly do největšího z ČD Center v České republice. V nové odbavovací hale stanice Praha hl.n jsem zamířil ke žlutě označené přepážce prioritního odbavení, která je určena např. pro zákazníky využívající vlaky SC, ale také pro cestující první třídy, těhotné ženy apod.

Pokračování

Praha — Náš miniseriál pokračuje třetím dílem, ve kterém jsme zavítali na palubu černozlatého vlaků společnosti LEO Express. Nejmladší dopravce, provozující drážní dopravu zejména na páteřní trase Praha – Ostravsko, sází na jednotky FLIRT v dálkové úpravě. Cestující mají k dispozici tři vozové třídy: druhou, označenou jako economy; "první plus", označenou jako premium; a první třídu označenou jako business, kterou jsme si vybrali pro náš test na trase Olomouc – Praha. Další text je ponechán opět v ich formě.

Pokračování

Praha — Naším prvním testovaným dopravcem jsou České dráhy s produktem vlaků EuroCity (donedávna zařazených do kategorie expres). Popis celé cesty ponechávám v ich-formě, aby lépe vynikly osobní zkušenosti autora textu. Testoval jsem vlak na trase Praha hl.n. – Olomouc hl.n., ve voze první třídy typu Apee. V plánu jsem měl samozřejmě i snídani vybranou z nabídky ČD Restaurant se servisem JLV. Cestoval jsem na jízdenku druhé třídy IN 25 %, zkombinovanou s časovým doplatkem do první třídy, nahraným na In-kartě. Spolu s jízdenkou jsem si zakoupil navíc i místenku. Při nákupu přes eShop ČD jsem si sice mohl vybrat místo, ale dopravce mně již nebyl schopen garantovat, zdali bude po směru či proti směru jízdy.

Pokračování

Zdice — Letošní 1. leden byl pro podbrdskou lokálku vedoucí ze Zadní Třebaně do Lochovic, známou také jako „liteňka“, vpravdě významným mezníkem. Poprvé totiž v její sto třináctileté historii vyjel na Nový rok historický výletní vlak. Pro širokou veřejnost, především z řad turistů, jej vypravila Výtopna Zdice, muzeum historické železniční a silniční techniky. Neznalým lidem skrytá, o to však zajímavější rozhledna na Studeném vrchu, jenž je vzdálen od Hostomic pod Brdy jen několik kilometrů, lákala na tradiční novoroční výšlap. Vzdálenost mezi nádražím a rozhlednou však nepředstavovala problém – až pod kopec dovezl všechny cestující historický autobus. Vedle toho byla cestujícím umožněna návštěva Zámeckého dvora Všeradice, skrývajícího kromě muzea M. D. Rettigové či sportovního areálu neméně zajímavý pivovar a útulný hostinec.

Pokračování

Ostrava — Být firmou má svoje lepší stránky: mobilní operátoři jsou k vám o něco přívětivější, obchody o něco flexibilnější a železniční dopravci… ti vám budou alespoň tvrdit, jak moc jim na vás záleží. Tedy alespoň po dobu, co u nich budete utrácet spoustu peněz a nebudete chtít nic extra. Zaměření na tzv. byznys klientelu ostatně jednou za čas deklaruje většina železničních společností. Se slzou v oku nepochybně vzpomínají na doby předlistopadové, kdy služební cesta určité délky automaticky znamenala nárok na 1. třídu, kdy firmy tak urputně nestřežily své cestovní náklady a kdy individuální automobilizmus byl ještě elitní výsadou. Dnes dva ze tří dálkových dopravců disponují cestovní třídou nazvanou Business, a ten třetí (až do příchodu railjetů) tímto stylem rád prezentuje svou 1. třídu, i když ji má problém naplnit. Jak se ale dopravci zachovají, když za nimi přijde firemní zákazník a potřebuje něco speciálního? Dokážou zajistit přepravu pro větší skupinu? A pokud ano, bude finančně zajímavá? Sami jsme si to vyzkoušeli nedávno.

Pokračování

Je brzké letní prázdninové ráno, zima se nestydí a snadno si nachází cestu pod modráky, které už dávno nejsou modré. Ale za chvíli to začne, říkám si. Rozdělám si oheň, zahřeju se, dám si kafe, něco zakousnu k snídani a vrhnu se na to. Zacinkám svazkem klíčů, chvíli hledám správný a pak už zápasím se zámky od výtopny. Konečně odemykám, beru za kliku, vcházím do výtopny, za mnou prásknou dveře tím svým charakteristickým rozvrzaným železo-dřeveným zvukem. Klíče pověsím na háček, oči pomalu přivykají šeru výtopny. Konečně vykročím směrem k lokomotivě, letmo jí pohladím po dýmnici a zabručením si pod vousy jí pozdravím. Můj den topiče začíná.

Pokračování

Chicago/Calgary — Vánoce jsou definitivně tady. Ale už nějaký čas na vás „útočí“ vánoční „atmosféra“ ze všech stran. Ti, kdo zažili předvánoční atmosféru v USA, kde jsou vyzdobeny i soukromé domy tisíci žárovičkam, ví, že u nás je to ještě vcelku poklidné. Vyzdobená centra měst, v mnoha z nich u vánočních stromů trhovci nabízejí vše možné – od věci čistě vánočních, jako jsou baňky, jmelí, přes zbytečnosti, které by mohly být užity jako vánoční dárky, až po (různě kvalitní) vánoční punč. Ale i u nás jste se mohli svézt na mnoha Mikulášských jízdách a děti byly jistě rády, že ve vlaku dostaly dárek od Mikuláše, zatím co čerti obsadili lokomotivu. Podobně vánoční jízdy nabízejí malé soukromé železnice v různých částech světa – a v provozu jsou jak velké páry, tak i třeba Tomáš.

Pokračování

Aktualizováno 9. 12. 2013 — Kosovo (albánsky „Republika e Kosovës“, srbsky „Република Косовоse“, anglicky „Republic of Kosovo“) je v médiích zmiňováno zejména v souvislosti s vnitro- i zahraničně-politickou situací, tj. stále problematickým soužitím většinových Albánců se zbytky srbské populace, neuspořádanými vztahy se Srbskem, od něhož se tato bývalá autonomní oblast po ozbrojeném konfliktu a intervenci NATO roku 1999 formálním vyhlášením nezávislosti v roce 2008 odtrhla, případně činností zdejších mezinárodních misí KFOR, UNMIK, EULEX, různými z výše uvedeného pramenícími incidenty a podobně. O tom všem lze najít dost a dost informací, ne však o provozu na tamní železnici.

Pokračování

Dolní Poustevna/Sebnitz — Téměř nemožné se stává skutečností – po letech odkladů německá strana dokončuje obnovu mezistátního železničního spojení mezi severočeskou Dolní Poustevnou a Žebnicí (Sebnitz). Mezi infrastrukturou SŽDC a DB Netz totiž chybělo jen několik set metrů svršku, vlaky tudy totiž ještě do konce druhé světové války jezdily. Dostavba je součástí plánů na rychlé propojení Rumburka a Šluknovska s Žandavou (Bad Schandau) a Děčínem. Po zhruba 600 metrech nových kolejí se vlaky rozjedou zřejmě již v září příštího roku. Co to konkrétně přinese a proč se přes přechod vlastně 69 let nejezdilo?

Pokračování

Soluň (Thessaloniki / Θεσσαλονίκη), metropole Makedonie – druhého nejlidnatějšího regionu nynějšího severního Řecka (spor o „oprávněnost“ užívání tohoto názvu s bývalou jugoslávskou republikou Makedonie, popř. Bulharskem nyní pomíjím), je u nás spojována asi především s misijním působením Cyrila (Konstantina) a Metoděje v dobách tzv. Velké Moravy, než s drážními zajímavostmi. Neznamená to však, že by zde z drážního pohledu nebylo co k vidění.

Pokračování

Meteorologové v pátek večer určitě měli nějaké mecheche, poněvadž v neděli ráno to na návrší za humny vypadalo úplně jinak, než jak nějaký optimista básnil v internetové předpovědi. Zachumlán v bundě jsem kráčel takovým tím listopadovým sněhem-nesněhem, bahnem-nebahnem a cestou-necestou. Tedy – cesta to byla, to ano, ale nějak rozježděná od traktorů, nebo bůhví od čeho. Všiml jsem si, že kousek vlevo je jakási dvoukolejka, dokonce bez drátů. To už se dnes moc často nevidí.

Pokračování