Praha — Vážení návštěvníci, již po jedenácté jsme společným úsilím galerie a vedení Spolku ŽelPage sestavili a vytiskli železniční kalendář na rok 2017. Podobně jako v dřívějších vydáních se tvůrci snažili vybrat fotografie, jež potěší milovníky železnice kvalitou i námětem a zachycují železnici v krajině i ve stanicích na fotogenických místech České republiky a Slovenska. Kalendář ŽP 2017 je koncipován na šířku ve formátu A3 (42 x 30 cm), grafické i tiskové zpracování si drží tradičně vysokou úroveň. Mírně zvýšená cena odráží vyšší náklady na distribuci, v předprodeji ho ale nyní do 20. června nabízíme za cenu nižší. Nabízíme také zvýhodněný balíček deseti kalendářů. Zakoupením kalendáře přispějete alespoň drobnou částkou na provoz tohoto železničního portálu, který funguje jen díky obětavosti a nadšení několika desítek lidí. Kalendář si můžete objednat v e-shopu za 139 Kč, členové Spolku ŽelPage mají při nákupu mírnou slevu. A pokud chcete ušetřit za poštovné, můžete si kalendář vyzvednout u nás na stánku na Czech Raildays. Všem, kteří si kalendář zakoupí, předem děkujeme.

Pokračování

Fakt, že zde píši, by se dalo nazvat návratem ztraceného syna, tedy kdyby mě nemělo být koncem roku kulatých sedmdesát let. Takže návrat ztraceného dědy, to je lepší. Před třemi roky jsem se potichu vytratil z šotoušského pelotonu, který na mě začal být poněkud rychlý. To dobíhání k rozjíždějícímu se autu či na šotoplac mě trochu zmáhalo. Začal jsem fotit železnici poněkud ve volnějším tempu. Také jsem si přibral i jiné fotografické náměty, které vycházely z mé záliby v cestování po světě. Zároveň jsem se odsunul na Flickr, to mě umožnilo zúročit ty stovky a spíše tisíce fotek, které jsem pořídil během svého šotoušského působení u kolejí, ale i letištních drah. U kolejí jsem byl poté vidět spíše sporadicky. Koncem minulého roku jsem si říkal, že by nebylo špatné zase si zaskočit ke kolejím. Člověk ovšem míní, život mění. Začátkem tohoto roku jsem skončil ve špitále. Poté v březnu byl problém vyřešen operací. V dubnu jsem vyrazil do Říma na první foto výlet roku. Bylo to dost utrpení, prý mám artrózu. Injekce do kolena mě pomohla, takže to už snad půjde. Nyní však k výběru šotoklubu.

Pokračování

Berlín/Praha — Jenom a pouze z osobních a rodinných důvodů jsem poprvé od roku 2012, v sobotu 16. dubna 2016, vyrazil vlakem EC z Berlína do Prahy. Mým cílem bylo navštívit mámu v pražské Thomayerově nemocnici a přitom všecho stihnout za jeden den, tam i zpět do Berlína. K tomu mám omezení zdravotní – jsem chodící, leč pomalý invalida. K tomu patří i to, že v relativním dosahu potřebuji mít prostorné WC, bezbariérový nástup a výstup do vozu a pokud možno výtah. Cesty jsem se nebál, znám tu trasu dobře, poprvé jsem zde jel v roce 1967 jako desetiletý a pak stále a pořád až dosud. Konstatuji – lze to stihnout za jeden den.

Pokračování

Brandýs nad Labem - Stará Boleslav — Možná mnohé překvapíme, ale za světem fotografií, grafikonů a železnice ve všech svých podobách na ŽelPage jsou stále schovaní lidé. Když ji Karel Chýla jako žák osmé třídy ve velmi skromné podobě zakládal, nemohl tušit, co spustil. Minulý čtvrtek ale vědomě spustil projekt nový a vydal se na dráhu manželského života. Své „ANO“ si řekli krátce před polednem na zámku v Brandýse nad Labem. Členové spolku, redakce magazínu i dalších tvůrčích a zájmových skupin spadajících pod ŽelPage přejí i jménem čtenářů novomanželům hodně štěstí a sil na správně postavené a zabezpečené cestě životem.

Když jsem před 14 dny komentoval jednu z fotek, tak jsem si vlastně nepřímo řekl o to, abych dělal příští výběr já. Je to pro mě velká pocta. Když jsem zde začínal, tak jsem byl rád, když mi vyšla fotka. Kluci v práci si dělali srandu, že fotím vlaky. No a po pár letech, když jim ukážu fotky, které zde jsou, nejen moje, tak uznale kývají hlavou. Bedlivě jsem 14 dní sledoval fotky, výběr byl opravdu těžký. Tak tady máte, co jsem vybral. Snad se bude líbit většině.

Pokračování

Každý z návštěvníků portálu ŽelPage, ať je již aktivním přispivatelem, nebo běžným čtenářem, má jistě k železnici, která je tu zachycena z tolika pohledů, nějaký vztah. Najdou se zde tací, kterým se stala železnice profesí, a přesto ji nechápou jako pouhý zdroj obživy. Jsou zde pak i ti, pro které je možná celoživotním hobby, nebo třeba jen dočasnou náplní volného času. Není potřeba mezi nimi rozlišovat. Ať se totiž na železnou dráhu díváme z mnoha různých pohledů, vždy v ní najdeme velkou inspiraci. Vždyť byla námětem již tolika literárních děl, filmů, ale i obyčejných vyprávění: „Když děda dělal na dráze…“ Pro mě jsou zdrojem inspirace zejména příspěvky autorů fotogalerie, která, myslím, vždy tvořila jádro zdejšího portálu. Místo častých svárů o dokonalosti, či nedokonalosti určité fotky. I přes to všechno místo, na které se každý návštevník rád podívá a sám pro sebe si řekne: „Jo, tak to je fakt pěkný!“ Jestli dovolíte, tak i já bych se nyní rád ohlédnul za uplynulými dvěma týdny a pokusil se vybrat fotografie, které mě oslovily a považuji je ze svého pohledu za nejzdařilejší.

Pokračování

Tak jsem v neděli ráno vstal a koukal na závod formulí. Milovníci rychlostí to mají v Česku těžké – o formuli na brněnském Masarykově okruhu si mohou nechat jen zdát, vždyť tu málem skončily i motocykly. A rychle se pohybující železnice? Naše koridory nejsou všude ani na 160 km/h, a to jsou přitom rychlosti, které jsou na západ od nás běžné i pro některé osobní vlaky. Škoda, že pan prezident je spíše příznivcem vodní dopravy a své čínské přátele směřuje do výstavby kanálu DOL. Kdyby byl příznivcem železnice, možná by zde čínské firmy mohly začít budovat vysokorychlostní tratě. Vždyť ta naše republika je oproti Číně tak malá, to by měly raz dva. Ale dost snění – jsem na řadě ve výběru šotoklubu. Jdu si připomenout, co dvoutýden dal, ale pro jistotu počkám s konečným výběrem až do nedělího večera na poslední fotku, abych pak své rozhodnutí už neměnil. Tak tady jsou moje volby.

Pokračování

V otevřeném okně vlaku IC 561 Šohaj, jedoucím na blok za osobním vlakem před Pardubicemi, v již jarně probouzející se přírodě, přemýšlím nad finální podobou výběru šotoklubu na 13. a 14. týden. Vlak po popojíždění pomalu přijíždí do stanice a já vám přináším onen článek.

Pokračování

Vonku je krásny deň. Slnečné lúče konečne príjemne hrejú a jemne šteklia pokožku, vysilenú po boji s všadeprítomnou poľskou posypovou soľou, ktorá sa ešte kde tu hmýri v uliciach po nervy drásajúcej zime. Jar nepochybne prichádza. Aby toho nebolo málo, na okennú parapetu mi odrazu sadá glezg hrubozobý. Zasnene hľadím na toto úchvatné prírodné divadlo, keď tu odrazu lom svetla spôsobí, že glezg vyzerá z istého uhla ako laminátka po EH oprave. Začína ma opantávať vzrušenie, že by… že by to predsa len vyšlo…? Neváham a rýchlymi pohybmi myšou, pri ktorých by aj snáď aj Millennium Falcon zbledol závisťou, sa dostávam do svojej schránky na ŽelPage a MÔJ TY BOŽE SVÄTÝ FOTÓN, NAOZAJ MA VYBRALI!!!

Pokračování

Úvodem bych chtěl poděkovat Andrew33 za nominaci. Vždy, když jednou za čtrnáct dní vyjde rubrika „šotovýběru“, tak si říkám, jestli bych do toho šel, až mě jednou někdo osloví. Netrvalo to zas tak dlouho a bylo to tu. V první chvíli jsem váhal, zda do toho jít či ne, ale nakonec jsem si řekl, že je to dobrá výzva a přijmu ji. Z počátku to vypadalo dobře a byl jsem rád, že je z čeho vybírat. Když však na konci prvního týdne dva dny po sobě vylezly tři nebo čtyři fotky denně, začal jsem se obávat a po pravdě i trochu litovat, že jsem do toho šel. Druhý týden mi to však vynahradil a já mohl s chutí koukat, prozkoumávat a vybírat fotky ze zdejší fotogalerie. Při výběru jsem hodně přemýšlel a váhal co vybrat. Tak se pojďte podívat na můj výběr fotografií, jež mě nejvíce zaujaly za posledních čtrnáct dní.

Pokračování

Štafeta výběru tří fotografií členem šotoklubu tentokrát padla na mne. Při otevření zprávy s nabídkou jsem měl velkou radost a samozřejmě bez váhání možnost vybrat pro mne tři nejlepší fotografie za poslední dva týdny přijal. Už jen proto, že když se o tom začalo psát ve vlákně šotoklubu, přišlo mi to jako velmi dobrý nápad a zároveň způsob, jak galerii dál rozvinout, oživit a také motivovat fotografy k větší aktivitě. Druhé hledisko je, že jakmile člověk začne vybírat, sleduje fotky úplně jinak, například na nich začne hledat všechny detaily, celkově nad fotkou víc přemýšlí… Věřím, že se do tohoto projektu postupně přidá i výběr správců galerie, protože bych si rád přečetl jejich reakce a prohlédl jejich výběr fotek. Za uplynulých 14 dní se urodilo takové množství skvělých snímků, že jsem měl, troufám si říct, jeden z nejtěžších výběrů. Takže bez dalšího protahování – zde jsou záběry, které mě oslovily nejvíce.

Pokračování

Vážení přátelé, uživatelé galerie, zajisté jste si někdy všimli, že některá fotka z jednoho místa se Vám líbí víc než jiná, ze stejného místa, ale s jiným vlakem, nebo v jinou roční dobu. Důvodů pro to může být několik a jedním z nich jsou barvy a dvě související věci – barevný kontrast a maskování. Tento díl fotoškoly bude určen spíše fotografům, kteří než vlaky fotí raději fleky, a kteří než na číslo fotí raději fotku na dojem. Také se tu nedozvíte univerzální rady, jak to jednoduše a vždy udělat lépe. Spíš než fotoškola to dnes bude fotozamyšlení.

Pokračování

Když jsem před 14 dny našel ve schránce vzkaz s nabídkou vytvořit výběr fotografií zveřejněných ve zdejší galerii v 5. a 6. týdnu roku 2016, nezaváhal jsem původně ani vteřinu. Po chvilce přemýšlení se mi však v hlavě rozležela myšlenka, hlavně aby bylo z čeho vybírat. Nakonec jsem měl při svém výběru problém přesně opačný, za uplynulé dva týdny se urodilo opravdu velké množství zajímavých fotografií, které si zaslouží naši pozornost. Pojďme se nyní společně podívat na můj výběr třech nejzajímavějších.

Pokračování

Když mně před čtrnácti dny ve schránce přistál redakční vzkaz s nabídkou výběru třech nejlepších fotek vložených do galerie ve 3. a 4. lednovém týdnu, nějakou dobu jsem musel váhat. Ale na nabídku jsem kývnul a po uplynutí dvou přidělených týdnů toho nelituji. Rozhodně bylo z čeho vybírat a na následujících řádcích najdete záběry, které považuji za trojici nejlepších. Při výběru jsem se snažil přihlížet spíše k jedinečnosti okamžiku, hře se světlem a stíny a v neposlední řadě také ke zpracování.

Pokračování

Vážení čtenáři, od prosince roku 2009 přispívám na portál ŽelPage aktualitami, články a komentáři. Od ledna 2014 se k mému redakčnímu portfoliu přidaly i tolik diskutované testy kvality služeb a zákaznického servisu. Děkuji vám, že jste po celou tu dobu byli věrnými čtenáři a doufám, že vám moje tvorba alespoň občas přinesla hodnotné informace či zajímavá zjištění. Pevně věřím, že vás alespoň trochu zaujalo i mírně netradiční, lednové putování spojené s hodnocením poskytovaných služeb. V lednu se tedy na portálu ŽelPage.cz setkáváte s mými články, které jsem pro vás ve spolupráci se super kolegy připravoval, naposledy. Ačkoliv se to nezdá, sepsat takový text a absolvovat jízdy k tomu potřebné není úplně časově nenáročná (a levná) záležitost. V současné době se má pozornost otáčí k jiným aktivitám, které doufám pomohou kvalitě ve veřejné dopravě přímočařeji. Pevně věřím, že testy dopravců tedy nebylo to poslední, co jste ode mě v oblasti kvality veřejné dopravy zaznamenali. Přeji vám při cestování jen ty nejlepší zážitky a někdy opět na viděnou!

Aleš Petrovský, redaktor