Zastavte se! Udělejte si pohodlí, nalijte si dobrý drink a máte-li chuť, pojďte zavzpomínat na rok 2008. Americký profesor maďarského původu Mihaly Csikszentmihalyi, přednášející na University of Chicago, popsal pojem „stav plynutí“ (flow). Stav plynutí je stav „ve kterém jsou lidé tak ponořeni do určité činnosti, že nic jiného se jim nezdá důležité. Tento prožitek sám je tak radostný, že se ho lidé snaží dosáhnout dokonce za velkou cenu, pro pouhé potěšení, které jim přináší… Jedna z vlastností stavu plynutí, o níž se lidé zmiňují nejčastěji, je, že pokud tento zážitek trvá, člověk dokáže zapomenout na všechny nepříjemné stránky svého života. Tento rys stavu plynutí je důležitým vedlejším produktem faktu, že činnosti, které přinášejí radost vyžadují naprosté soustředění pozornosti na úkol, který právě vykonáváme.“ Zjednodušeně flow je vlastně jednotka radosti.
Generování je fenomén současnosti a naše redakce se vydala hledat pravý význam tohoto pojmu. Dle Ottova slovníku naučného se jedna o výraz pro automatizovanou tvorbu dle předem dané šablony. Naopak oborově bližší první vydání Učebnice moderných trendov v železničněj fotografii se o tomto pojmu nijak nezmiňuje. Šéfgalerista ŽelPage, Jaroslav Charvát, se o generování vyjadřuje jako o uměleckém směru, ve kterém vznikající díla připomínají tvorbu podobnou obrazům ze softwaru pro tvorbu krajin. „Stačí zvolit textury, počasí, denní dobu a druh pozadí (velikost hor),“ kýžený výsledek za vás spočítá počítač. Mnozí další autoři vidí za tímto pojmem typické námětové trio „alpské vrcholky, hlavní objekt nudlofilního tvaru, hnací vozidlo unifikované rudé barvy rakouské provenience“ a dodávají také technickou specifikaci „ohnisková vzdálenost 12 až 24 milimetrů, maximálně 28!“ Ani tato definice nás neuspokojila natolik, abychom neoslovili protagonisty o vyjádření, jak probíhá takové generování a co je jeho podstatou.
Milovníkům půlstoletí starých veteránů z ČKD bohužel hned v začátku utřu slinu, protože nemám na mysli ty „jejich“ šestiválce, nýbrž motorové vozy řady 810. Jejich pohonná jednotka disponuje stejným počtem cylindrů, a ač naležato, a s o něco nižším objemem, jde o stejně populární a nesmrtelný stroj. V tomto díle šotoušova průvodce bych se rád zaměřil na lokální tratě na severu Moravy, kde se „osmsetdesítky“ prohánějí téměř výlučně. Osobně jsou mým nejčastějším cílem, a to hned z několika důvodů – na lokálce si člověk nejlépe zarelaxuje, motoráčky krásně pasují do zdejší krajiny a v neposlední řadě je to jediné osobní vozidlo v běžném provozu, na které jsem schopen reagovat aparátem v dostatečné rychlosti v případě, že se nacházím v režimu Standby…
Šotoušův průvodce po Česku nám již představil nejznámější a nejfotografovanější fotomísta v České republice, uvedl několik lokalit, které mají své známé promotéry a dnes nás zavede částečně do zahraničí. Jelikož Slovenská republika je nám celkem dobře dostupná a doba, kdy jsme byli jeden stát není tak vzdálená, můžeme i v této galerii nalést mnoho fotografií z této země. Hned několik "nej" se nachází na jediné a důležité spojnici, proto si dnes představíme nejfotografovanější místa Košicko-bohumínské dráhy, jak zní historický název hned tří současných tratí - 320 Bohumín - Čadca, 127 Čadca - Žilina a 180 Žilina - Košice.
Máme zde třetí prázdninový víkend a ani tentokrát vás neušetříme našeho Šotoušova průvodce po Česku. Minulé dva díly mapovaly nejvíce focená a navštěvovaná fotomísta podle zdejší fotogalerie. Dnes nabízíme poněkud lehčí téma. Probrali jsme statistiky, poptali se galeristů ŽelPage a sepsali několik míst, u nichž autora poznáte již z náhledu. Na jména těchto promotérů si určitě vzpomenete i o půlnoci. A teď už jen řečnická otázka: Kdo fotí nejvíce v Duchcově, Veselí nad Lužnicí, Pečkách, na pražském Žvahově a u odbočky Babín?
Rozjíždí se tady seriál, jak vidí rok 2007 někteří fotografové, tak i já něco připojím. Rok 2007 byl pro mě celkem úspěšný. Dal jsem se na focení železnice, dozvěděl jsem se něco nového o železničních vozidlech. Sice je mi teprve 13 let, ale i já mám svůj pohled.
Kralupy nad Vltavou - Je to již sedm let ode dne, kdy byly založeny stránky ŽelPage. Původně stránky o provozu na trati 210 se díky neúnavnému úsilí mnoha a mnoha lidí rozrostly do podoby kompletního železničního portálu s uznávanou galerií, zpravodajstvím a dalšími podprojekty. U příležitosti takového výročí uspořádalo občanské sdružení za pomoci členů a dobrovolníků o víkendu 1. a 2. března jízdu zvláštním vlakem 35600/35601 / 36501 po okruhu Kralupy nad Vltavou - Libochovice - Čížkovice - Obrnice - Louny - Kralupy nad Vltavou. Během této jízdy se výročí pořádně oslavilo, fotografové dostali dostatek příležitostí realizovat se ve své zálibě a také došlo k vyhlášení ankety Fotografie roku.
Fotogalerie - Na základě skutečností, které jsem vypozoroval v dění ve fotogalerii v poslední době, jsem si dovolil sestavit krátké pojednání. Netřeba se obávat, že by snad šlo o nějaký soubor pravidel "kterak se v galérii chovati", ač by to některé pasáže mohly naznačovat. Berte to, prosím, pouze jako pokus o nástin jevů, které mě donutily k zamyšlení, a doufám, že k němu přivedou i některé z vás - speciálně ty, jichž se kterákoliv část následujícího textu může (byť okrajově) týkat, a dosud si to neuvědomovali.
Jsem rád, že jsem byl také osloven redaktory ŽP, abych se přidal k tomuto zajímavému projektu. Dlouho jsem nepřemýšlel a pustil se do psaní. Je zajímavé o sobě psát a vědět, že lidí co budou nad mými větami přemýšlet, nebude zrovna málo. Takže prosím, mějte k textu určitou shovívavost a pochopení.
K železnici jsem se dostal zřejmě tou nejzvláštnější cestou a přitom tak jednoduchou, ty stříbrné rovnoběžky jsem si zkrátka zamiloval hned odmalička. Rodiče si pořídili auto až v předminulém roce a do té doby byla drtivá většina rodinných výletů či návštěv u příbuzných v režii vlaku. Narodil jsem se v Boskovicích, ale bydlím v Blansku a už v předškolním věku jsem často s rodiči jezdil vlakem do nedalekých Doubravic nad Svitavou, za babičkou, dědou a strýcem. To byly moje první zážitky s železnicí, vždy jsem si přál jet v prvním voze, koukat prosklenými dveřmi na koleje, jak ubíhají pražce a jak jeden z brněnských brejlovců odvádí svou každodenní práci na jednom z osobních vlaků z České Třebové do Brna. Tehdy se začalo v mé hlavě rodit něco jako nadšení a fandovství pro železnici. Jenže muselo uplynout mnoho let do doby, než jsem vzal do ruky svůj první fotoaparát. Byl ruský, značky VILIA, vyráběný před 30 lety a který mi brzo přestal stačit.
Brno -
Snad všichni pravidelní čtenáři Želpage vědí, že se na začátku letošního března uskutečnila v Kralupech nad Vltavou tzv. 810 Tour, málokdo však už ví, že se této akce zúčastnila i skupina šotoušů z Brna. V tomto článku se nebudu podrobně zabývat samotnou 810 Tour, nýbrž cestou výše zmíněných příznivců železnic.
Pardubice - Dne 12. dubna 2008 organizuje Společnost přátel Československého opevnění o. p. s., provozovatel muzea opevnění při dělostřelecké tvrzi Bouda, ve spolupráci se ŽelPage o. s., pochod po pozůstatcích vojenských úzkorozchodek v Pardubicích. Podrobnosti jsou uvedeny v propozicích. Nehodlám dnes popisovat kompletní historii drážek, protože tu již dávno a vyčerpávajícím způsobem zpracoval p. Ing. Ladislav Podivín (viz odkazy pod článkem) a já bych to vlastně pouze opsal. Mám ale ve své sbírce dva dobové snímky a tak bych se rád trochu rozepsal o lokalitách na nich zachycených. Nepovažujte to, prosím, za něco objevného, ale spíše za pozvánku na zmíněnou akci, při níž obě popsaná místa a mnoho dalších navštívíme.
Vážení čtenáři, rok 2007 pro někoho více, pro někoho méně úspěšně skončil. Mezi ty šťastnější rozhodně patří i česká železnice, kterou sice postihlo několik nepříjemných nehod, ovšem zřejmě zastavila svůj další propad a rozdělením dominantního dopravce na osobní dopravu a divizi ČD Cargo dostala impuls k perspektivnímu růstu. Při příležitosti sedmého výročí se proto redakce ŽelPage rozhodla připravit pro vás také přehled nejdůležitějších událostí na železnici, které přinesl.
Když se na mne redaktoři obrátili, zda bych napsal své portfolio, zprvu jsem této myšlence nedával velkou váhu. Později jsem se však zamyslel a zauvažoval, jaký že vlastně můj rok 2007 z pohledu železniční fotografie byl. A dá se definovat dvěma slovy – zezadu a potmě.
Tak jsem do toho "portfoliáckého" mlýnku na maso přece jen vstoupil. Kdo jsem? Někdy sám nevím, ale vím, že jsem a jsem moc rád, že jsem. Má to být souhrn roku 2007. Na podobné šablony moc nejsem, tak proto si i tohle udělám „po svojemu“. Každý tady psal o úspěšnosti roku. Kde je ta hranice úspěšnosti? Na oplácávání svých vlastních ramen mě nikdy neužilo, protože jsou tady jiní fotografové s velkým "F". Přesto se pokusím sebe a ten "jiný pohled na věc" v souvislosti s železnicí aspoň trochu obhájit. Safra, kde je ta múza, která by to za mě napsala...nebo mě aspoň políbila?
Jako malý kluk, když jsem začal zvládat první kroky, mě vždy lákaly vlaky, i když si to osobně moc nepamatuji. Dle rodičů, když to se mnou nebylo doma k vydržení, vzali mě na nádraží. Ze zlobivce se po projetí prvního vlaku stalo v tu ránu nejhodnější dítě na světě. Jako dítě, co mělo jít teprve do školky, jsem si své vláčky i pojmenoval a dokázal je odlišit. Když jel osobák, tak jsem dle mámy vykřikoval „dáč“, ale když se při stokilometrové rychlosti kolem nás prořítil rychlík, tak to byl „dadáč“. To byla dětská léta, která si sám až tak moc nepamatuji. O čem Vám ale rád povím, je současnost. Ta pro mě na zdejším serveru začala roku 2006 nejdříve pod mým celým jménem, později nickem Vítek_V, který používám doteď.
ISSN 1801-5425
historie ŽelPage
Public use not allowed without explicit permission of author.
zc.egaplez@ofni
© 2001-2024 Spolek ŽelPage
in the Czech Republic
Sun
rises at 06:04
sets at 20:00