Zavalen drážními předpisy a hromadou vědomostí z kurzu na strojvedoucího sedím na ubytování a načítám ŽelPage na svoji pravidelnou kontrolu nových „přírůstků“ do místní galerie. Při načítání jsem si všiml, že mám novou zprávu, a to o tom, že jsem byl osloven na další výběr šotoklubu. Ačkoliv je to tedy od železnice k železnici, vzal jsem to jako příjemné odreagování a možnost pořádného zamyšlení nad železničními fotografiemi. Jelikož nemám problém ani s novými, současnými či starými vozidly, osloví mě většinou fotka jako celek, proto jsem vybral fotografie, jež na mě udělaly dojem s prvním pohledem.

Pokračování

Ležím doma v posteli nemocen a z okna sleduji dění. Přípravy školáků a studentů na návrat do škol a univerzit vrcholí. Někteří se vracejí z dovolené a jiní si zase užívají poslední letní slunečné dny. Železniční fotografové se snaží v těchto krásných dnech udělat ještě nějaké úlovky a já si jen vybírám z velice rozmanité škály hezkých fotografií. Pojďme se na to podívat.

Pokračování

Bylo pro mě milé překvapení, že i na mě se dostalo a mohl jsem udělat výběr Šotoklubu. Na úvod bych rád řekl pár slov. Období léta je velice příhodné pro cestování za hranice naší republiky. Já osobně rád sleduji zahraniční železnici. Protože jak všichni víme, s každým grafikonem přichází řada změn. Některé státy mají určité společné rysy v krajině nebo v provozu, ale i přesto se ze zahraničí objevují krásné neotřelé snímky. Mě je blízké Německo a Rakousko, jelikož mám v oblibě moderní lokomotivy a mimo jiné ve zmíněných státech mám několik přátel. Zde je můj výběr fotek, které mě nejvíce zaujaly. Dvě jsou zahraniční a poslední je věnována české nostalgii.

Pokračování

Říkal jsem si, že před odjezdem na prázdniny (bez počítače a připojení) bych se mohl ještě mrknout na ŽP a zjistit, co je nového. Přihlásím se a vidím, že mám nepřečtenou zprávu. Přišla řada i na mě a já mám připravit výběr šotoklubu! (Tímto děkuji chuchichästlimu za nominaci pro následující výběr šotoklubu.) V tu chvíli jsem byl nadšen a zároveň plný obav, jak se s tím dokážu poprat. Přeci jen napsat článek a slovy zhodnotit práci zkušenějších autorů teprve v patnácti letech je velké sousto, ale zároveň skvělá příležitost.

Pokračování

Člověk si takhle přijede z dovolené, mrkne na ŽP, v pohodě, jen dva nové články… Pak se to během dne ještě párkrát zopakuje, protože mi tu něco nesedí. 49 nepřečtených zpráv? Bylo jich jen 48 a žádnou fotku jsem „na stole“ neměl. Aha, vidím adresáta a předmět, teď je to jasné. Došlo i na můj výběr šotoklubu. Za poslední dva týdny vyšlo mnoho hezkých fotek párovek, bardotek nebo brejlovců, já jsem ale doma pod stejnosměrným napětím, kde kralují peršingy a ústecké 122 nebo 123. Proto se už odedávna kloním především k elektrické trakci.

Pokračování

Tak jako každý večer otevírám e-mail abych smazal spamy, ale místo toho nacházím zprávu, která dle předmětu tak nevypadá. Tak si ji přečtu a nemohu uvěřit vlastním očím. Nebýt oslovení na mojí osobu, řekl bych si, že je to zřejmě nějaký omyl. Překvapen jsem byl především proto, že už nějaký ten rok jsem ve své činnosti na ŽelPage spíše outsider, fotografie i články sice pravidelně sleduji, ale prakticky už delší dobu nepublikuji, a když, tak s několikaměsíčními pauzami a výhradně ze šuplíku. Znám osobně i řadu fotografů, ale ani s těmi už jsem se nějaký ten rok neviděl, občas mě to sice trochu mrzí, když si prohlížím starší fotky, ale časy se prostě mění. Proto jsem se bez váhání rozhodl tuto nabídku přijmout a trochu se vžít do starších časů a některé věci si připomenout. 

Pokračování

Praha — Již tradiční soutěž o Nejkrásnější nádraží České republiky, mezi jejíž organizátory patří i ŽelPage, vstoupila do svého 10. ročníku. Až do 9. 9. 2016 můžete nominovat své favority, kteří si dle vašeho názoru zaslouží zviditelnit. Nejde jen o architekturu nádražních budov, svoji roli hrají i poskytované služby, vlídná obsluha, květinová výzdoba či celková úprava prostředí. Našli jste pro opuštěnou budovu nové využití? Znáte konkrétního člověka, který má dobrý stav nádraží takříkajíc na svědomí? I o tom nám můžete napsat. Ze všech zaslaných nominací vybere odborná porota 10 finalistů, ti se mezi sebou utkají v říjnovém hlasování široké veřejnosti. Slavnostní vyhlášení vítězů se uskuteční 11. listopadu v historické budově Senátu Parlamentu České republiky – tam se dozvíme, kdo na pomyslném trůnu vystřídá loňského vítěze, nádraží Nový Jičín město.

Pokračování

Když Martin Grill přišel s nápadem na výběr šotoklubu, tak mě ta myšlenka nadchla. Každý z autorů jednou za čas vybere fotky, které jsou dle jeho názoru nejpovedenější, a představí je svým pohledem ostatním čtenářům ŽelPage. Některé výběry mi přišly inspirativní, některé o ničem a já pomalu sbíral odvahu si o výběr šotoklubu říct. Když jsem byl osloven, neváhal jsem ani chvilku, a vzal si výběr šotoklubu na starosti. Po fázi nadšení se dostavila fáze paniky. Už několik dní se na ŽelPage neobjevila zajímavá fotka, která by stála za výběr. Co s tím? Ještě chvilku počkám, a když se nic zajímavého neobjeví, tak oslovím známé fotografy a poprosím je o nějakou zajímavou fotku, abych měl o čem psát. Panika naštěstí přešla velmi brzy, na ŽelPage se objevilo několik zajímavých fotografií.

Pokračování

Praha — Vážení návštěvníci, již po jedenácté jsme společným úsilím galerie a vedení Spolku ŽelPage sestavili a vytiskli železniční kalendář na rok 2017. Podobně jako v dřívějších vydáních se tvůrci snažili vybrat fotografie, jež potěší milovníky železnice kvalitou i námětem a zachycují železnici v krajině i ve stanicích na fotogenických místech České republiky a Slovenska. Kalendář ŽP 2017 je koncipován na šířku ve formátu A3 (42 x 30 cm), grafické i tiskové zpracování si drží tradičně vysokou úroveň. Mírně zvýšená cena odráží vyšší náklady na distribuci, v předprodeji ho ale nyní do 20. června nabízíme za cenu nižší. Nabízíme také zvýhodněný balíček deseti kalendářů. Zakoupením kalendáře přispějete alespoň drobnou částkou na provoz tohoto železničního portálu, který funguje jen díky obětavosti a nadšení několika desítek lidí. Kalendář si můžete objednat v e-shopu za 139 Kč, členové Spolku ŽelPage mají při nákupu mírnou slevu. A pokud chcete ušetřit za poštovné, můžete si kalendář vyzvednout u nás na stánku na Czech Raildays. Všem, kteří si kalendář zakoupí, předem děkujeme.

Pokračování

Fakt, že zde píši, by se dalo nazvat návratem ztraceného syna, tedy kdyby mě nemělo být koncem roku kulatých sedmdesát let. Takže návrat ztraceného dědy, to je lepší. Před třemi roky jsem se potichu vytratil z šotoušského pelotonu, který na mě začal být poněkud rychlý. To dobíhání k rozjíždějícímu se autu či na šotoplac mě trochu zmáhalo. Začal jsem fotit železnici poněkud ve volnějším tempu. Také jsem si přibral i jiné fotografické náměty, které vycházely z mé záliby v cestování po světě. Zároveň jsem se odsunul na Flickr, to mě umožnilo zúročit ty stovky a spíše tisíce fotek, které jsem pořídil během svého šotoušského působení u kolejí, ale i letištních drah. U kolejí jsem byl poté vidět spíše sporadicky. Koncem minulého roku jsem si říkal, že by nebylo špatné zase si zaskočit ke kolejím. Člověk ovšem míní, život mění. Začátkem tohoto roku jsem skončil ve špitále. Poté v březnu byl problém vyřešen operací. V dubnu jsem vyrazil do Říma na první foto výlet roku. Bylo to dost utrpení, prý mám artrózu. Injekce do kolena mě pomohla, takže to už snad půjde. Nyní však k výběru šotoklubu.

Pokračování

Berlín/Praha — Jenom a pouze z osobních a rodinných důvodů jsem poprvé od roku 2012, v sobotu 16. dubna 2016, vyrazil vlakem EC z Berlína do Prahy. Mým cílem bylo navštívit mámu v pražské Thomayerově nemocnici a přitom všecho stihnout za jeden den, tam i zpět do Berlína. K tomu mám omezení zdravotní – jsem chodící, leč pomalý invalida. K tomu patří i to, že v relativním dosahu potřebuji mít prostorné WC, bezbariérový nástup a výstup do vozu a pokud možno výtah. Cesty jsem se nebál, znám tu trasu dobře, poprvé jsem zde jel v roce 1967 jako desetiletý a pak stále a pořád až dosud. Konstatuji – lze to stihnout za jeden den.

Pokračování

Brandýs nad Labem - Stará Boleslav — Možná mnohé překvapíme, ale za světem fotografií, grafikonů a železnice ve všech svých podobách na ŽelPage jsou stále schovaní lidé. Když ji Karel Chýla jako žák osmé třídy ve velmi skromné podobě zakládal, nemohl tušit, co spustil. Minulý čtvrtek ale vědomě spustil projekt nový a vydal se na dráhu manželského života. Své „ANO“ si řekli krátce před polednem na zámku v Brandýse nad Labem. Členové spolku, redakce magazínu i dalších tvůrčích a zájmových skupin spadajících pod ŽelPage přejí i jménem čtenářů novomanželům hodně štěstí a sil na správně postavené a zabezpečené cestě životem.

Když jsem před 14 dny komentoval jednu z fotek, tak jsem si vlastně nepřímo řekl o to, abych dělal příští výběr já. Je to pro mě velká pocta. Když jsem zde začínal, tak jsem byl rád, když mi vyšla fotka. Kluci v práci si dělali srandu, že fotím vlaky. No a po pár letech, když jim ukážu fotky, které zde jsou, nejen moje, tak uznale kývají hlavou. Bedlivě jsem 14 dní sledoval fotky, výběr byl opravdu těžký. Tak tady máte, co jsem vybral. Snad se bude líbit většině.

Pokračování

Každý z návštěvníků portálu ŽelPage, ať je již aktivním přispivatelem, nebo běžným čtenářem, má jistě k železnici, která je tu zachycena z tolika pohledů, nějaký vztah. Najdou se zde tací, kterým se stala železnice profesí, a přesto ji nechápou jako pouhý zdroj obživy. Jsou zde pak i ti, pro které je možná celoživotním hobby, nebo třeba jen dočasnou náplní volného času. Není potřeba mezi nimi rozlišovat. Ať se totiž na železnou dráhu díváme z mnoha různých pohledů, vždy v ní najdeme velkou inspiraci. Vždyť byla námětem již tolika literárních děl, filmů, ale i obyčejných vyprávění: „Když děda dělal na dráze…“ Pro mě jsou zdrojem inspirace zejména příspěvky autorů fotogalerie, která, myslím, vždy tvořila jádro zdejšího portálu. Místo častých svárů o dokonalosti, či nedokonalosti určité fotky. I přes to všechno místo, na které se každý návštevník rád podívá a sám pro sebe si řekne: „Jo, tak to je fakt pěkný!“ Jestli dovolíte, tak i já bych se nyní rád ohlédnul za uplynulými dvěma týdny a pokusil se vybrat fotografie, které mě oslovily a považuji je ze svého pohledu za nejzdařilejší.

Pokračování

Tak jsem v neděli ráno vstal a koukal na závod formulí. Milovníci rychlostí to mají v Česku těžké – o formuli na brněnském Masarykově okruhu si mohou nechat jen zdát, vždyť tu málem skončily i motocykly. A rychle se pohybující železnice? Naše koridory nejsou všude ani na 160 km/h, a to jsou přitom rychlosti, které jsou na západ od nás běžné i pro některé osobní vlaky. Škoda, že pan prezident je spíše příznivcem vodní dopravy a své čínské přátele směřuje do výstavby kanálu DOL. Kdyby byl příznivcem železnice, možná by zde čínské firmy mohly začít budovat vysokorychlostní tratě. Vždyť ta naše republika je oproti Číně tak malá, to by měly raz dva. Ale dost snění – jsem na řadě ve výběru šotoklubu. Jdu si připomenout, co dvoutýden dal, ale pro jistotu počkám s konečným výběrem až do nedělího večera na poslední fotku, abych pak své rozhodnutí už neměnil. Tak tady jsou moje volby.

Pokračování