Vítám Vás u druhé části Ohlédnutí za rokem 2009. Přiznám se, že mne rok co rok fascinuje vývoj techniky - a zejména té fotografické a výpočetní. Když jsem v osmdesátých letech (minulého století) studoval na VUT a šest kamionů Sovtransavta přivezlo nový sálový počítač, ani se nám nesnilo o tom, že někdy budeme mít malý počítač, který se vejde do kufříku. Internet – to byla sféra sci–fi. Coby student jsem používal sovětský fotoaparát Fed, kinofilmy zásadně kupoval jen černobílé a vybíral si každý obrázek před zmáčknutím spouště, při vědomí toho, co mne bude stát vyvolání a pořízení fotek, temné komory nemaje. Dnes jste na tom o mnoho lépe – nemusíte si dělat problémy s tím, co vyfotíte, protože záběr Vás nic nestojí. Když se nepovede moc, klidně jej smažete, když neodpovídá vašim představám, tak si s ním dáte trošku více práce v editoru. A jaké možnosti bude technika za dvacet, třicet let, to ani nedomýšlím. Po předchozím výběru galeristů se pojďte nyní podívat, co se vám v loňském roce povedlo s tou technikou současnou.

Pokračování

„Všechno nejlepší v novém roce!“ — to jste asi v posledních chvílích slyšeli nejčastěji. Dovolte mi, abych se i já za celý tým ŽelPage připojil a popřál vám všem pevné zdraví a dobré světlo. Ať se vám daří nejen ve škole či práci, ale i v osobním životě. Speciálně fotografům přeji, aby: vlaky jezdily do 30 sekund po té, co zaujmou svou pozici a vše si pro focení připraví, slunce jim svítilo v tom správném směru a úhlu, obloha, pokud na ní nebudou temné zlověstné mraky, nechť je pokryta krásnými beránky, dopravci do čela vlaků řadili natřená a umytá vozidla, pokud možno v reklamním nátěru, parní lokomotivy neposílali uhlím napřed, aby vagony krásně ladily (a oni si zamilovali najbrtí barevnost), příroda kolem aby jim vytvářela neopakovatelné scenérie, dařily se jim takové fotky, že si cenzoři budou lámat hlavu a budou mít problémy jakékoliv fotky odmítat či vracet k dalším potřebným úpravám – a pro nás bude pět hvězdiček za vaše fotky málo. Chcete–li se pro nový rok trošku inspirovat, pojďte se ohlédnout za tím právě skončivším – dvoutisícím devátým. Udělejte si u počítače pohodlí a pojďte si zaklikat.

Pokračování

Praha — Letos to je již 17 let, co se v Česku pořádá soutěž Stavba roku. Té se mohou zúčastnit stavby dokončené v období mezi 1. červnem předchozího a 31. květnem aktuálního roku bez rozlišení kategorií. Stavbu může přihlásit kterýkoliv partner realizačního týmu: dodavatel stavby, autor projektového řešení nebo investor. Posuzují se pouze stavby na území České republiky, projektant či architekt stavby již Čech být nemusí. Průběh soutěže je řízen Radou nadačního programu soutěže Stavba roku za účasti všech spoluvypisovatelů. Těmi v letošním roce byli: ECONOMIA – časopis Stavitel, Ministerstvo průmyslu a obchodu a Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR. Záměrem soutěže je představit široké veřejnosti to nejlepší, co se v uplynulém období postavilo. Soutěž se snaží podporovat kvalitní realizaci stavebního díla a jejího řemeslného provedení. Od roku 1992 tak bylo posuzováno přes 800 přihlášených staveb. Letošní sedmnáctý ročník byl vyhodnocen počátkem října 2009.

Pokračování

Zastavte se! Udělejte si pohodlí, nalijte si dobrý drink a máte-li chuť, pojďte zavzpomínat na rok 2008. Americký profesor maďarského původu Mihaly Csikszentmihalyi, přednášející na University of Chicago, popsal pojem „stav plynutí“ (flow). Stav plynutí je stav „ve kterém jsou lidé tak ponořeni do určité činnosti, že nic jiného se jim nezdá důležité. Tento prožitek sám je tak radostný, že se ho lidé snaží dosáhnout dokonce za velkou cenu, pro pouhé potěšení, které jim přináší… Jedna z vlastností stavu plynutí, o níž se lidé zmiňují nejčastěji, je, že pokud tento zážitek trvá, člověk dokáže zapomenout na všechny nepříjemné stránky svého života. Tento rys stavu plynutí je důležitým vedlejším produktem faktu, že činnosti, které přinášejí radost vyžadují naprosté soustředění pozornosti na úkol, který právě vykonáváme.“ Zjednodušeně flow je vlastně jednotka radosti.

Pokračování

Kolegové se pustili do seriálu „Rok 2007 očima železničního fotografa“. Rozhodl jsem se poněkud narušit jejich hegemonii a podívat se na rok 2007 pohledem nefotografa a neželezničáře.

Lásku k železnici jsem získal už v raném dětství, kdy jsem chodil prohlížet mašinky na nádraží Opava-východ. V těch dobách ještě osobní vlaky mezi Opavou a Ostravou obsluhovaly T 435, na nákladech se objevoval občas i "kremák", na osobácích z Opavy do Olomouce byl standardem "papoušek" a na spěšném vlaku se pravidelně objevoval "krokodýl" – v té době téměř novinka. Teď jsem zákazníkem železnice spíše příležitostně, ale pěknou fotografii vlaku byste našli na pozadí mého monitoru. Podělím se tedy s Vámi o fotky, které se mi na ŽelPage líbí, které mám rád.

Pokračování