..: Artykuły :..

TGV z Paříže do Štrasburku uhání rychlostí 316 km/h, foto: Radek Papež Praha — Ministerstvo dopravy v rámci přípravy českých vysokorychlostních tratí zpracovalo koncepční dokument s názvem Program rozvoje Rychlých železničních spojení v ČR. O něm by v březnu měla jednat vláda, která rozhodne, zda a za jakých podmínek bude realizován systém rychlé železnice na našem území. „Výstavba vysokorychlostních tratí potřebuje nový impuls, příprava se musí zrychlit a dostat jasný harmonogram. Na tom panuje shoda. Vládě proto představím v březnu celý program rozvoje rychlých železničních spojení. Tento dokument by nás měl posunout k tomu, že se stát ke stavbě nových tratí poprvé jasně přihlásí a přejde od teorií k jejich reálné přípravě a výstavbě,“ říká ministr dopravy Dan Ťok.

123.003-6, Rudoltice v Čechách – Třebovice v Čechách, foto: JirkaŠ Praha — Vláda na svém jednání dne 25. ledna schválila materiál Koncepce nákladní dopravy pro období 2017–2023 s výhledem do roku 2030. Tato koncepce analyzuje současnou situaci v nákladní dopravě a navrhuje její řešení pro krátkodobý a střednědobý výhled, nedílnou součástí jsou samozřejmě i opatření týkající se železnice, na něž se především zaměříme. V tzv. Bílé knize dopravní politiky z roku 2011 je definován cíl převést 30 % silničních přeprav délky nad 300 km právě na železnici, a to do roku 2030; do roku 2050 by to mělo být dokonce 50 %. Současná česká železnice však tohoto cíle dosáhne jen stěží – tratě nejsou dostatečně kapacitní, trakční soustava dostatečně výkonná, nákladní vlaky jsou často vedeny zastaralými lokomotivami o malém výkonu. Přesunu nákladu ze silnice na koleje tak musí předcházet řada kroků.

M6, foto: Marc Ryckaert Belgické státní dráhy SNCB v prosinci roku 2015 podepsaly rámcovou smlouvu na dodávku celkem 1.362 dvoupatrových osobních vozů čtyř různých řad včetně hnacího vozu. Vybraným dodavatelem se stalo konsorcium firem Bombardier Transportation a Alstom. Hodnota všech objednaných vozidel činí 3,3 miliardy eur. Současně s touto rámcovou smlouvou byla podepsána rovněž první objednávka na 445 vozů v hodnotě 1,2 miliardy eur. Nasazení nových vozidel do provozu je plánováno od září roku 2018. Maximální rychlost vozů činí 200 km/h.

Benneckenstein-titulní foto, foto: Tomáš Kubovec V nedávno zveřejněném „Výběru šotoklubu“ jsem zmínil německou oblast Harz, kde jsou v pravidelném provozu parní vlaky o rozchodu 1000 mm. Tímto článkem bych se rád k našim, již dvěma, harzkým návštěvám vrátil. Zní to až neuvěřitelně, že v Německu, v jedné nejrozvinutějších zemí světa, lze v 21. století spatřit parní osobní vlaky, odjíždějící dopoledne každý den každých 45 minut (!) na Brocken (1 125 m n. m.), na jehož výrazný vrchol zamíří vlakem nebo pěšky tisíce turistů.

Ze svitu úplňku; Křižany - Novina, foto: Petr Holub Možná si někdo z vás říká: „Netradiční ohlédnutí za rokem 2015? Vždyť je konec roku 2016. Nemá Vlad před sebou špatný kalendář?“ Ujišťuji, že nemá. Dal jsem si tu práci a podrobně prošel archiv zdejší galerie a vybral si několik desítek fotek z těch, které autoři vložili v roce 2015. Důvody jsem vysvětlil v úvodu 1. části. Když jsem se při brouzdání archivem blížil polovině roku, říkal jsem si, že to byl šílený nápad. Vybírat z velkého množství hezkých fotek jen několik je věru úkol složitý. Uvažoval jsem o tom, že toho nechám – nechci někoho poškodit či zarmoutit tím, že nevyberu zrovna jeho fotku, ale když už jsem byl skoro v půlce, tak bylo zase škoda ten výběr hodit do koše. Tak jsem to dotáhl do konce. Máte-li náladu a chuť, pojďte se podívat, co jsem vybral.

750.308-9, Libuň (Vlečka Libuň - Sklopísek Střeleč), foto: Petr Holub Stálí návštěvníci ŽelPage si zvykli, že zpravidla v 1. čtvrtletí nového roku je vyhlášena anketa „Fotografie roku“. Už má svou tradici – poprvé jste mohli vybírat z fotek nominovaných autory počátkem roku 2007. Postupem času se měnily kategorie, přibylo hodnocení odborné poroty – profesionálních fotografů. Až v letošním roce – nic. Ticho po pěšině. Ale protože nikdo z návštěvníků ŽelPage nepoložil otázku: „Proč,“ nemusím na ni hledat odpověď. Ono vlastně o nic nejde – vítěz v minulosti dostal diplom, někdy třeba i knížku, tričko, koláček nebo láhev dobrého sektu. A trošku ho to zahřálo u srdíčka a možná zase motivovalo vyrazit někam k trati s foťákem. Ale přeci jen soutěž měla velkou vypovídací schopnost – byla rychlým přehledem o těch nejzajímavějších fotkách, které v daný rok zdejší galerií prošly. Navíc fotky vybírali sami autoři. Připomeňte si jednotlivé roky: 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013 a 2014. Aby nechyběl rok 2015, kdyby se chtěl k němu někdo v budoucnu vrátit a přitom nechtěl „listovat“ v galerii celým rokem jako já, zkusil jsem si sám pro sebe „nominovat“ fotografie do „soutěže“ a vybrat ty, které se mně nejvíce líbí. Berte to tedy, prosím, jako netradiční ohlédnutí za rokem 2015.

Stanice Kamenice nad Lipou na začátku 20. století, foto: sbírka JHMDJindřichův Hradec — 23. prosince uplyne přesně 110 let od zprovoznění tratě Jindřichův Hradec – Obrataň. Její historie se ale začala psát přinejmenším o čtvrt století dříve. V tomto článku se dozvíte, co výstavbě trati předcházelo, jaké komplikace potkalo slavnostní zahájení provozu, ale také jak budou probíhat blížící se oslavy tohoto významného výročí.

749.107-9, foto: Láďa Mlynařík Když jsem byl malý, trávil jsem občas volné chvíle na opavském východním nádraží. Na rozdíl od současné doby, kdy se vlaky před půl sjedou a po půl zase rozjedou (a pak je dlouho klid), se tam pořád něco dělo. Vlaky přijížděly průběžně. Klasická lokomotiva, staré rychlíkové vozy – žádné motorové soupravy s řídicími vozy. Nádraží je koncové, takže lokomotiva musela vlak do Ostravy objet. Vlaky, které skončily na kusých kolejích, zaměstnaly i parní posunovací lokomotivu. (Tehdy s ní jezdili pánové Radovan Urbaník a Jaroslav Uherka. Kde je jim dnes konec?) Odtáhnout vagony, pak mohla odjet vlaková lokomotiva. Zpět s vagony k nástupišti a pak se musel vrátit vlakový stroj. Z Olomouce osobní vlaky vozil papoušek – toho na točně otočili. Krásná lokomotiva, ale měl jsem z ní strach. A pak najednou papoušek zmizel, už nikdy nepřijel. Místo papouška začala jezdit nová motorová lokomotiva – bardotka. Ani nevím, kdy přesně se to stalo.

výroční dort byl právě nakrojen, foto: Jan VacekPraha — Již deset let působí na akademické půdě Fakulty dopravní ČVUT v Praze studentský odborný spolek, kde si mohou studenti se zaměřením na železniční a veřejnou dopravu vyměňovat a rozšiřovat odborné poznatky a názory. Drážní společnost funguje jako základna pro nezávislou odbornou diskuzi na základě akademických svobod. Díky podpoře vedení FD má v rozvrhu rezervovanou posluchárnu a prostor na fakultním webu. Drážní společnost je zastoupena také na Facebooku a návštěvníkům svých akcí v případě zájmu rozesílá newsletter. Studenti mohou získat mnoho cenných informací z vyzvaných či vlastních odborných přednášek, prezentací předmětů či studentských projektů, exkurzí do dopravních provozů v ČR i v zahraničí, a také o možnostech zahraničních odborných stáží. Drážní společnost se za deset let osvědčila především jako platforma pro setkání studentů, kteří se chtějí více rozvíjet ve svém oboru, i jako zprostředkovatel spojení mezi studenty, absolventy a praxí.

Západ slunce nad Glucholazy, foto: Martin Grill Nedávný autorský text Zdeňka Šindlauera, ve kterém poutavě a čtivě prezentoval svou kreslířskou dráhu, mě přivedl k myšlence, že i já bych se mohl podělit se svou vlastní tvorbou, za jejímž vznikem stála právě železnice. Ač snad oplývám jistým kreslířským nadáním, nikdy jsem si netroufal ztvárnit nic jiného, než nehybné siluety krajiny, a tak mě železniční múzy musely vést jinou tratí, a to tratí spisovatele.

01 skalice, foto: zdenek sindlauerTo jsem nevymyslil já, to už takhle napsal Jan Werich. V padesátých letech se na Barrandově nějaký iniciativní blb splašil a zavedl filmařům a hercům píchačky a pracovní výkazy, stejně jako to měli dělníci ve fabrice. Nu a milý Werich s pečlivostí sobě vlastní sepsal úchvatný pracovní výkaz: 8:00 nástup do práce, otevření psacího stolu; 8:05 položil čisté papíry na stůl, ořezal tužku a začal přemýšlet; 8:05 - 11:15 přemýšlel; 11:15 dostal nápad; 11:15 - 11:32 napsal dobrý nápad na čistý papír; 11:33 přečetl po sobě napsaný nápad; 11:34 zjistil, že nápad je mizerný; 11:35 zahodil napsané do koše a připravil další čistý papír; 11:36 - 12:48 přemýšlel o dalším nápadu; 12:49 dostal nový nápad; 12:50 chtěl nový nápad zaznamenat na papír, ale musel jít na záchod; 12:51 - 12:59 na záchodě (cestou na záchod odmítl jít na oběd a tím ušetřil vzácnou pracovní dobu!); 12:59 návrat ze záchodu. Při té příležitosti zjistil, že napadnutý nápad zatím zapomněl; 13:00 - 13:25 vzpomínal, co ho napadlo od 11:36 - 12:48; 13:26 napadlo ho něco jiného, … atd. atd. Zkrátka, když blbost, tak s grácií.

141 Uher, foto: Vít BukačKomerční sdělení — Kolektiv Vítka Bukače připravil pro zájemce o účast na akci „Železnice pro děti 2016“, kde je připraven bohatý program, zvláštní vlak z Prahy do Vrútek. V malebné krajině středního Slovenska jsou nachystány zvláštní historické vlaky s parními lokomotivami. Zvláštní vlak z Prahy bude tvořen soupravou lehátkových vozů s jídelním vozem, kde bude zajištěn plný catering.

Fotoškola Vážení přátelé, uživatelé galerie, zajisté jste si někdy všimli, že některá fotka z jednoho místa se Vám líbí víc než jiná, ze stejného místa, ale s jiným vlakem, nebo v jinou roční dobu. Důvodů pro to může být několik a jedním z nich jsou barvy a dvě související věci – barevný kontrast a maskování. Tento díl fotoškoly bude určen spíše fotografům, kteří než vlaky fotí raději fleky, a kteří než na číslo fotí raději fotku na dojem. Také se tu nedozvíte univerzální rady, jak to jednoduše a vždy udělat lépe. Spíš než fotoškola to dnes bude fotozamyšlení.

titulni obr, foto: zdenek sindlauerUž jste někdy zabloudili v lese? No bodejť by ne – kdo nezabloudil v lese, natož černém, není muž (dámy pro tentokrát prominou). A jestlipak jste někdy v lese zabloudili, sedíce ve vlaku? Co říkáte? Že je to poněkud přitažené za pačesy? Že vlak v lese nemůže zabloudit, neb jede po kolejích a mašinfíra sotva bude takový jouda, aby jezdil tratí, která se mu ztratí v lese? A přece existuje trať, dokonce dvoukolejná a elektrizovaná, ne nepodobná bludišti, a navíc je opravdu v lese, dokonce Černém.

Petr Holub, foto: Šotošturc Na závěr koncertu zpěvák představí kapelu a po něm basák nebo bubeník představí samotného zpěváka. Totiž, připadl mi ten úkol, abych navázal na seriál Petra Holuba. Samozřejmě, že autorská skromnost mu nedovolila a tak si dovoluji jeho tvorbu vypíchnout já. Když se řekne Petr Holub, vybaví se mi tři věci. Pára. Stromy. Tvůrčí pohled.

« Nowsze wiadomości | 1 2 3 4 5 ... 51 | Starsze wiadomości »    
ŽelPage - elektroniczny magazyn kolejowy
ISSN 1801-5425
historie ŽelPage
Publiczne używanie treści bez zgody autora nie jest dozwolone.
zc.egaplez@ofni
© 2001-2024 Spolek ŽelPage
:. Logowanieopen/close
 
 
  
 
Zapomniane hasło   
Zarejestruj się   
:. Położenie pociągów CZopen/close
Położenie pociągów CZ
 
:. Szukanieopen/close

 
   
 
 
   
 
:. Info dla fotografówopen/close
Przydatne informacje
dlafotografów (ČR)

Słońce
wschodzi o 06:02
zachodzi o 20:01