Bratislava — Žiadne apokalyptické rušenie tratí, žiaden zánik regionálnej vlakovej dopravy. Takto končí prvá fáza hystérie súvisiacej s prípravou plánu na ozdravenie štátnych železničných spoločností na Slovensku, ktorý pred 14 dňami prvýkrát prezentovalo Ministerstvo dopravy, výstavby a regionálneho rozvoja, a ktorý dnes definitívne schválila vláda. Slovenské železnice napriek tomu čaká najväčšia zmena od roku 1945. Rozložená je do troch rokov a na jej konci majú stáť tri finančne stabilné spoločnosti bez dnešných astronomických dlhov, blížiacich sa miliarde eur. Cenou za postavenie štátnych dráh na nohy bude prepustenie každého šiesteho zamestnanca, kompletné prehodnotenie dopravnej politiky, ale aj rekordná, viac než miliardová pomoc štátu a predaj časti Carga. Zatiaľ najkomplexnejšia železničná koncepcia v dejinách samostatného Slovenska vzbudzuje značné vášne, nad jej hodnotením sú však polarizované aj samotné odbory. Čísla totiž hovoria jasnou rečou: balíček prvej pomoci je v tomto prípade aj balíčkom poslednej záchrany.

Pokračování

Přerov — Na svých pravidelných cestách mezi Brnem a rodnou Kopřivnicí není moc věcí, na které bych se mohl spolehnout. Vlastně je jedna jediná, a sice ta, že žádná cesta nebude stejná. Vzhledem k probíhající rekonstrukci Přerova si holt člověk musí zvyknout na nějaké ty výluky, spojené s nejspíš absolutně nejméně příjemnou změnou dopravního prostředku – autobusu, zajišťujícího náhradní přepravu. Samozřejmě je jasné, že stroj samotný za to nemůže a je tedy na místě se zamyslet nad organizací náhradní autobusové přepravy (dále jen NAD) v českých poměrech. Jelikož nejsem znalcem situace ve zbytku republiky, zaměřím se právě na trať 300, důležitou to spojnici Brna se světem na dálném severovýchodě země.

Pokračování

Dorset — Srovnání dvou rozdílných systémů s sebou vždy přináší spoustu podvědomých, či nahlas vyřčených otázek a není jednoduché na ně odpovídat. Přesto by zaznít měly. Je tedy možné, aby na železnici existovalo více dopravců vůči sobě konkurečních? Je vůbec možné v takovém případě zajistit seriózní cenu, aby tato byla dosažitelná pro většinu cestující veřejnosti? Lze provozovat osobní železniční dopravu bez státních dotací? A pokud ano, lze také zajistit adekvátní investice do železniční infrastruktury? Odpovědi nejsou nijak složité, ale ještě před tím, než se pokusím na ně odpovědět, pojďme se krátce podívat na krizové fragmenty řešení železniční dopravy ve Velké Británii, které provázely tento nesnadný proces na jejím začátku.

Pokračování

Dorset — Jak jsem již avizoval, v tomto díle vám popíši svoji praktickou zkušenost s osobní železniční dopravou na jihozápadě Anglie. Prozatím se zaměřím na hodnocení mnou konzumované služby, hodnocení systému ponechám do třetího dílu. Pokud se ptáte proč, odpověď je jednoduchá. Každého zákazníka zajímá pouze výsledný produkt, nikoliv systém. A jestliže mám posloužit vám, čtenářům, popsáním řešení provozu železniční dopravy ve Velké Británii, pak se k tomuto nemohu dobrat jinak, než jako cestující. Ten systém je totiž, z pohledu cestujícího, velmi jednoduchý, dalo by říci přímo geniálně jednoduchý. A o to nám všem nejspíš jde — aby cestující, kteří touží použít (kdekoliv) vlak, měli možnost volby dopravce, aby jim byla zaručena odpovídající kvalita a mohli cestovat za cenu, která odpovídá charakteru rychlé, pohodlné a bezpečné dopravy bez komplikací. A finální otázka by mohla znít: Musí být v tomto procesu jako aktivní dopravce účasten stát prostřednictvím dopravní společnosti na určeném procentu železniční sítě?

Pokračování

Dorset — Vzpomenete si, kolikrát byla ona otázka diskutována v příspěvcích? Jistě lze namítnout, že nelze aplikovat zahraniční zkušenosti díky odlišnosti trhu. Na to se však dá odvětit: proč ne? Jde–li to jinde, musí to jít i u nás. Je vůbec možné dojít ke kýženému výsledku? Nejspíš nikoliv. Navíc si můžeme pokládat mnoho dalších otázek jako: Potřebujeme vůbec změny na železnici? Pokud ano, tak proč? Co přinese zákazníkům? Jak dalece by případné změny ovlivnily nás, zaměstnance stávajících dopravců? Proč vlastně nejsme spokojeni se stávajícím stavem? A co vlastně cítíme – nespokojenost? Spokojenost? Mnoho otázek, na něž se odpovědi nehledají snadno. Paradoxem stávajícího systému je fakt, že na každé straně názorového spektra existuje reálný základ pro pravdu. Naštěstí dnešní doba skýtá jiné možnosti – například můžeme přímo srovnávat různá systémová řešení, diskutovat o nich a hledat shodu. Já si vám dovolím pro začátek nabídnout výlet mezi městy Bournemouth a Poole v jihozápadní Anglii. Jsou od sebe vzdáleny necelých 10 kilometrů, jízda vlakem trvá deset minut. Ideální příležitost nakouknout pod pokličku regionální železniční dopravy v turisticky atraktivní části Velké Británie. Tak tedy – šťastnou a inspirující jízdu!

Pokračování

Děčín — Co se stane, když propagační vlak hned při své první jízdě nabere 45 minut zpoždění, a ani dvě spojené jednotky přitom neposkytnou dostatek místa, aby lidé nemuseli stát? Pokud tipujete otrávené a rozhořčené cestující, mýlíte se. Ukazuje se totiž, že i některé problémy, které dosud ve vlaku řešit nešlo, najednou řešení mají. Stačí přitom, aby ten vlak byl žlutý a nesl kód dopravce CZ-RJ. Po uplynulé sobotě zkrátka nemůže být pochyb: RegioJet umí – nejenže na sebe už týden strhává pozornost médií a plní diskusní fóra, ale v průběhu několika málo dní předvedl něco, co si se vší vážností dovoluji nazvat malou revolucí na české železnici. Již ve čtvrtek žlutý dopravce předvedl, že dokáže jezdit; tři dny nato vytáhl do vlaku lidi, kteří po kolejích cestovali naposled před lety, a naplnit jimi soupravu s kapacitou 220 míst. To vše navíc na lokálce, na niž byl osobní provoz zastaven z důvodu nízké vytíženosti. Dvě žlutá Desira stačila rozhýbat státního dopravce k nevídaným manévrům na severu Čech a za pár dní dosáhla toho, že pod pojmem „žlutý vlak“ si už nikdy nikdo nevybaví regionovu. Na první veřejné jízdě po Kozí dráze jsme nemohli chybět, a tak jsem v pátek převzal redakční štafetu po Josefu Petrákovi a zamířil na sever získat odpovědi na otázky, které plnily i zdejší diskuse: Dokáže RegioJet oslovit? Jaké jsou služby na palubě? A jak rychlý je vůbec ten palubní internet?

Pokračování

Praha — Měsíc prosinec si většina lidí — alespoň tedy těch, kteří s železnicí přicházejí do kontaktu častěji, než jen zastavením auta před přejezdem — spojuje zejména se změnou jízdního řádu. Málokdo ale ví, že letošní prosinec pro železnice v celé Evropské unii přinese daleko více, než jen změny spojů a občasné tarifní rošády. Snažíte–li se teď vzpomenout si na nějakou zprávu z uplynulých dnů, která by o převratných změnách na evropských kolejích informovala, snažíte se marně. Základy chystané malé železniční revoluce totiž sahají o celé dva roky zpět, do října 2007. Na zasedání rady ministrů dopravy, telekomunikací a energetiky všech 27 členských států EU bylo tehdy schváleno přijetí dvou evropských nařízení, které ve stejném roce odsouhlasili poslanci Evropského parlamentu. Obě se zásadním způsobem týkají železniční dopravy, obě začínají platit zítra, 3. prosince 2009, a obě díky promptní intervenci vlády i krajů české občany minou. Nařízení Evropského parlamentu a Rady 1370/2007 a 1371/2007 některým zájmům v Česku nehrají do karet, a tak se politici rozhodli utíkat.

Pokračování

Maďarsko — Zkratku MÁV drtivá většina z nás dobře zná a spojuje hlavně s vlakem EC Hungaria. Vagóny v modrém, či modro–šedém unifiku jsou tradičním doprovodem této kombinace písmen a patří železniční správě Maďarska, Maďarským státním drahám. Zkratka je tedy známá, přesto kvůli jazykové bariéře veřejností těžko rozluštitelná. Lépe řečeno, u nás se ví poměrně málo o fungování a postavení MÁV. Právě proto jsem se rozhodl v tomto článku pokusit o stručný nástin základní logiky fungování drah v Maďarsku s ohledem na současné trendy a problémy.

Pokračování

K tématu liberalizace veřejné dopravy existují nejen zcela protichůdná ideologická stanoviska, ale i nejrůznější politické iniciativy napříč Evropou. Zatímco v komerční nákladní železniční dopravě platí jasná pravidla liberalizace, které museli akceptovat například i, v tomto ohledu dosti zdrženliví, Francouzi; v osobní dopravě nalezneme široké spektrum odlišných přístupů: od Velké Britanie, kde byla vyzkoušena rychlá a málo regulovaná privatizace celého sektoru, přes Německo a Švédsko s četnými, a převážně kladnými, zkušenostmi s výběrovými řízeními, až ke Slovensku či Maďarsku, kde se na trhu v osobní železniční dopravě nemění prakticky nic.

Pokračování

Legnica - V prvním dílu minisérie o novém polském dopravci jsme Vás seznámili s obecnými zásadami a principy nového dopravce, ve druhém dílu pak o minulosti i současnosti provozu na trati Kłodzko – Wałbrzych. Ve třetím a závěrečném pokračování se společně podívame na pozadí vzniku a zaměříme se především budoucí plány nově založené společnosti.

Pokračování

Dolní Slezsko - Jako druhý díl seriálu o polském dopravci Koleje Dolnośląskie (KD), který Rasťa Štangl zahájil představením společnosti, přinášíme informace o obnovení osobní dopravy na železniční trati Kłodzko - Wałbrzych, ke kterému došlo 5.1.2009. Provozovány jsou tu celkem čtyři páry osobních vlaků denně (plus pátý jen do Nowe Rudy) v pravidelném čtyřhodinovém intervalu a jelikož jsme před dvěma týdny jeden ze spojů využili, najdete v článku i popis tratě a několik poznatků z jízdy.

Pokračování

Legnica - Během uplynulého roku jsme Vám na ŽelPage přinášeli zpravodajství o reformě PKP, vedoucí k převzetí regionální dopravy jednotlivými vojvodstvími, ale také k výrazným zásahům do tarifního systému. Poněkud stranou pozornosti však zůstali dopravci, zřízení na popud samotných vojvodství. Nejznámějším jsou Koleje Mazowieckie, které již 4 roky zajišťují dopravu v okolí polského hlavního města. V závěru roku 2008 o sobě daly vědět zejména nepříliš vydařenými výběrovými řízeními na nákup vratných souprav a lokomotiv.

Druhým nejvýznamnějším dopravcem je akciová společnost Koleje Dolnośląskie. Její historie je o poznání kratší: provoz na trati Legnica - Świdnica - Kłodzko - Międzylesie zahájila teprve s příchodem GVD 2008/09. Ovšem již po několika týdnech se síť provozovaných spojů dále rozšířila. Od 5.1.2009 tak můžeme její služby využít na čerstvě reaktivované trati Wałbrzych - Nowa Ruda - Kłodzko, která prochází na více místech ve vzdálenosti 2 - 3 kilometry od hranice s ČR. Do budoucna chystá nejen obnovení provozu na dalších polských tratích, ale i expanzi do Saska a ve spolupráci s Viamontem také do Hradce Králové a na Liberecko.

Pokračování

Bydgoszcz - Od prosince 2007 v Kujavsko-pomořanském vojvodství dopravu provozují dvě konkurenční společnosti - Arriva PCC a PKP Przewozy Regionalne. Až doposud to pro cestující nebyl žádný problém, protože obě společnosti si navzájem své jízdní doklady uznávaly. Nicméně, od pondělí 1.9.2008 společnost Arriva PCC speciální tarifní nabídky PKP PR uznávat přestala.

Pokračování

Brno - Kdykoli se v uplynulých měsících objevila zpráva o záměrech společnosti Student Agency na železnici, vzbudila bouřlivou a mnohdy velmi emotivní diskusí. Hvězda dálkové autobusové dopravy nejprve oznámila přípravu velkolepého projektu luxusních vlaků, poté se pustila do ostré kritiky poměrů na české železnici. Následovalo varování o přesunu aktivit na Slovensko, až nakonec některá média přinesla zprávy o ukončení záměru provozovat komfortní žluté vlaky. Jedni spekulují, že se jedná pouze o grandiózní mediální kampaň, jiní předpovídají osud podobný RT Expressu. A zbytek pozorovatelů? Netrpělivě čeká, co se bude dít. My jsme se rozhodli zeptat přímo. Na otázky ŽelPage odpovídal generální ředitel Student Agency, Radim Jančura.

Pokračování

Polsko - Mistrovství Evropy ve fotbale v Rakousku a Švýcarsku je na spadnutí. Tamější dráhy (ÖBB, SBB) přichystaly cestujícím mnohé zvláštní nabídky pro cesty vlakem. Pořadatelskou štafetu dalšího šampionátu poté převezme Polsko s Ukrajinou. Polsko tak již přemýšlí, jak co nejlépe využít svou železniční síť. Polské dráhy (PLK) by chtěly do roku 2012 pořídit do svého vozového parku nové vysokorychlostní soupravy, čímž by nalákaly veřejnost k cestě na utkání a využití železniční dopravy. Nutné by však byly i mnohé rekonstrukce, modernizace a výstavby tratí.

Pokračování