Havana — Unie kubánských železnic, zastřešující aktivity státního dopravce Ferrocariles de Cuba (FFCC), podepsala s ruským výrobcem Muromteplovoz smlouvu na dodávku 300 dvouvozových dieselových jednotek s cílem výrazněji obnovit stávající vozový park osobní dopravy na „Ostrově svobody“. Jedná se o kombinaci motorových vozů typu SV-10 a přípojných typu VS-5. Jedno vozidlo je složeno ze dvou dvounápravových vozů. Hnací díl váží 22 tun a disponuje 45 místy k sezení v uspořádání 2+3, přípojný vůz nabídne při 15 tunách 48 míst. O pohon se stará dieselový motor Yamz-238M5 o síle 176 kW a mechanickým přenosem výkonu, který uděluje soupravě maximální rychlost až 100 km/h. První z motorových jednotek již byla doručena lodí na Kubu a v dohledné době by ji mělo následovat dalších šestnáct. Zbývajících 283 souprav by pak mělo být montováno přímo na Kubě. Tyto vlaky představují po desetiletích první nové osobní soupravy pro kubánské dráhy, jež naposledy nová vozidla pořizovaly v roce 1997. Tehdy Havana odkoupila 6 kusů motorových vozů řady Dm11 od španělského konsorcia GEC-Alsthom, původně určených pro finské železnice VR. Původní zákazník však od obchodu odstoupil a místo toho pořídil sérii motorových vozů Dm12 z produkce někdejší Vagónky ve Studénce, nyní Škoda Transportation. Právě nejrozšířenější produkt někdejší moravskoslezské Vagonky – motorové vozy řady 810 a jejich deriváty – teď svou koncepcí nejvíc připomínají nové jednotky pro Kubu. Na druhou stranu, určitá primitivnost vozů z Muromteplovozu může být v kubánských podmínkách spíše výhodou.

Pokračování

Nové Dillí — Indické železnice (IR) hledají cesty k provozním úsporám v rámci své velké flotily více než 4500 dieselových lokomotiv. Jedním z důvodů je i skutečnost, že také v Indii došlo k uvolnění cenotvorby u nafty, díky čemuž prodejci přestali být omezováni státními zásahy a ceny vzrostly. IR postupují při šetření několika cestami: použití systému přímého vstřikování common rail je jednou z možností. Dopravce na nasazení této technologie spolupracuje se švýcarskou společností Ganser Common Rail Systeme a ve společném podniku připravuje první prototyp. Ten by měl být hotov do března 2014 a po jeho úspěšných zkouškách se předpokládá úprava dalších 50 lokomotiv v průběhu téhož roku, přičemž všechny práce mají probíhat v Indii. Náklady na rekonstrukci jedné lokomotivy by neměly překročit 100 tisíc amerických dolarů, tedy přibližně 2 miliony korun. Očekávaná úspora ve spotřebě nafty činí téměř 4 %, což při nákladech na pohonné hmoty celé flotily ve výši 2,4 miliardy eur není zdaleka malé číslo. Současně s tím klesnou i emise o 20 až 30 % podle typů upravovaných strojů.

Pokračování

Rijád — Království Saúdská Arábie zažívá rozvoj železniční infrastruktury v takové míře, že je velmi těžko srovnatelný i s budováním železnice u nás před sto lety. Během 30 let by mělo být vybudováno 10 tisíc kilometrů nových tratí, tedy ještě o něco více, než dnes spravuje česká SŽDC. V první části jsme představili Severojižní projekt a projekt Landbridge. Nyní se podívejme na výstavbu vysokorychlostní tratě, která spojí dvě nejvýznamnější poutní místa v království.

Pokračování

Rijád — Stavební boom v oblasti Perského zálivu a Arabského poloostrova přetrvává už několik let. Svědčí o tom výstavba mnoha nových budov, komunikací, umělých ostrovů. V jednom momentě bylo v oblasti Perského zálivu soustředěno téměř 21 % celosvětové kapacity věžových jeřábů. Postupně se dostává i na další infrastrukturní projekty. Projekt rozvoje železniční sítě ve Spojených arabských emirátech jsme představili nedávno, co chystají v Kataru se možná dočtete v blízké budoucnosti. Nelze samozřejmě nepředstavit připravované železniční projekty v zemi v daném regionu s největší rozlohou – v Saúdské Arábii.

Pokračování

První září není v Japonsku začátkem školy, neb ta v předstihu začíná už prvního dubna. Nyní, pravda, některé univerzity přišly s iniciativou začínat 1. září, aby se dosáhla synchronizace se zbytkem světa. Tím pak ale vzniknou pětiměsíční prázdniny pro absolventy středních škol pokračující dál na VŠ. První září však přesto je významné datum – je to den celonárodního nácviku na pohromy, přesněji Den prevence katastrof. Žáci ve školách se učí zalézat pod lavice, ostatní trénují přesuny na vyhrazená evakuační místa, kde přihlížejí různým ukázkám záchranných aktivit. Protože jsme instituce takříkajíc národního významu, hasiči nám třeba předvádějí snášení nešťastníků ze střech s pomocí výsuvných plošin. Vláda v modrých maskáčích provádí nácvik koordinace záchranných prací podle smyšleného scénáře pohromy, který se každý rok mění. Volba data není náhodná – 1. září 1923, minutu před polednem, zasáhlo oblast Tokia zemětřesení o intenzitě cca 7,9 Richterovy stupnice, které se vyžádalo kolem 140.000 obětí a stalo se tak nejničivějším ve známé japonské historii – část obětí připadla na vrub následnému tsunami, požárům (podpořeným blížícím se tajfunem) a etnickým nepokojům, směřujícím hlavně proti Korejcům. Toto zemětřesení vyvolal pohyb tzv. Filipínské zemské kry, jejíž šev prochází kolem jižního a východního pobřeží Japonska. Na tom švu dochází k velkým zemětřesením dosti pravidelně, přibližně jednou za osmdesát let, a to nejpravděpodobněji někde mezi Tokiem a Ósakou. Nadto se v blízkosti Tokia tyčí i aktivní sopka Fudži, jejíž erupce také dříve či později nastane – naposledy to bylo v roce 1707. Od velkého zemětřesení Sanriku v Tohoku z jara 2011 s intenzitou 9, které ale způsobila Pacifická kra, má uvnitř sopky stoupat tlak. Existují proto už dlouho jak dosud nerozhodnuté úvahy o zásobním hlavním městě, tak i pokročilejší úvahy o alternativní trase rychlovlaků Šinkansen mezi oběma nejdůležitějšími centry, a to v provedení Maglev.

Pokračování

Taškent — Uzbekistán patří mezi hospodářsky nejvyspělejší státy Střední Asie a pokračuje v rozsáhlém investičním programu obnovy své železniční infrastruktury. Elektrifikace tratí odstartovala v roce 1971, od té doby byly dokončeny (mezi těmi hlavními) úseky Chingeldy – Šumilovo, Uzbekistan – Keles a Šumilovo – Kyzyl Tukumachi. Uzbecká síť má v současné době kolem 4 tisíc kilometrů a výhledově by měla být elektrifikována až polovina tratí. V srpnu 2010 byla dokončena elektrifikace úseku Taškent – Angren (takže trošku překonáváme připojenou mapu). Objem investic této zakázky činil 85,4 miliónu amerických dolarů a kromě uzbeckých železnic se na financování podílely německá KfW Bank a Kuwait Fund for Economic Development. V současné době byla zahájena elektrifikace trati Marokand – Karši – Termez.

Pokračování

Buenos Aires — Řekne-li se Argentina, mohli bychom dodat, že rozloha je 2.780.400 km² (pro srovnání Česko 78.866 km²), žije v ní 41,7 milionu obyvatel (10,4 milionu v ČR) a železniční síť má 38.743 km (9.458 km ve správě SŽDC). V Argentině najdete tratě pěti rozchodů: v indickém rozchodu 1676 mm je 24.481 km (indický proto, že je hlavně používán v Indii, Pákistánu a Bangladéši; v jižní Americe je užíván kromě Argentiny ještě v Chile a v San Francisku na něm jezdí BART), v normálním rozchodu 1435 mm je 2.765 km a v metrovém rozchodu 1 000 mm je 11.080 km tratí. 409 km je postaveno v úzkém rozchodu 750 mm a aby byl výčet úplný, tak ještě chybí 8 km na rozchodu 500 mm. V minulosti byla železniční síť ještě rozsáhlejší – měřila téměř 50 tisíc kilometrů, ale rozšiřující se síť dálnic a hospodářské problémy v závěru minulého století se výrazně podepsaly na snížení ziskovosti železnice a tedy i na zrušení provozu na části tratí. Přeprava osob zejména v příměstské části Buenos Aires je ale hodně závislá na železnici. V poslední době Argentina začíná výrazněji investovat do obnovy vozového parku. Tak si pojďme některé z projektů blíže představit.

Pokračování

Arica — Chilské státní dráhy (EFE) přehodnotily své plány a opět uvedly do provozu – v prvé fázi alespoň pro nákladní dopravu – horskou železnici z přístavního města Arica do La Pazu (FCALP). FCALP ukončila svou činnost v říjnu 2005 kvůli úpadku společnosti, která trať provozovala. Pak už se na ni jen sporadicky vypravilo několik výletních vlaků. Zastavení dopravy nelibě nesla Bolívie. Podle bolivijského ministerstva zahraničních věcí to znamenalo snížení obchodu a poškodilo rozvoj sousední země. Zastavení provozu bylo bolívijskou stranou bráno jako porušení smlouvy z roku 1904 a Bolívie uplatňovala své nároky až u mezinárodního soudu v Haagu. Chilské ministerstvo dopravy zadalo společnosti Comsa rekonstrukci tratě, která proběhla v letech 2010 až 2012 a stála 45 milionů amerických dolarů. O náročnosti prací vypovídají i sklonové poměry – na 43kilometrovém úseku železnice o rozchodu 1000 mm jsou stoupání až 60 promile.

Pokračování

Tallin — Estonian Rail Services (E.R.S.) obnovuje svůj vozový park a doplní ho o 15 nových diesel-elektrických lokomotiv Evolution TE33AC od kazašské společnosti Lokomotiv Kurastyru Zauyty (LKZ). Jednání se vedou od roku 2010, v prosinci 2011 byl na dobu pěti měsíců výrobním závodem zapůjčen stroj č. 80 k provozním testům. Smlouva o dodávce byla uzavřena letos v květnu. Lokomotivy budou dodány v průběhu let 2013 až 2014.

Pokračování

Článek o Las Vegas a (mimo jiné) o jeho monorailu podnítil krátký pohled do historie, protože „co je to za mašinku, když nemá komínek“. Obsáhlý přehled o historii i současnosti různých systémů monorailů naleznete v souhrnném pojednání na Wikipedii. Avšak monorail má historii dlouhou skoro jako železnice sama. Přitom ne vždy muselo jít o dráhu visutou, mimoúrovňově pozemní komunikace křížící. Některá starší a pozoruhodná řešení si pojďme krátce připomenout.

Pokračování

Jakarta — Indonéské hlavní město Jakarta bude mít v brzké době železniční spojení mezi centrem města a mezinárodním letištěm Soekarno Hatta. Napojení na místní železniční síť bude na nádraží Manggarai a trasování bude přes západní Jakartu a Tangerang. Náklady na zřízení nové trati jsou 2,7 trilionu indonéských rupií (cca 232,3 milionu amerických dolarů), přitom 90 % bude hrazeno ze státního rozpočtu. Dodavatelem vlaků bude státem vlastněná společnost Industri Kereta Api (INKA), která ve výběrovém řízení byla úspěšnější, než další dvě čínské společnosti. Zakázka má hodnotu 80 bilionů indonéských rupií (cca 82,2 milionů amerických dolarů).

Pokračování

Česká Třebová/Minsk — Kontrakt na dodávku dvaceti posunovacích lokomotiv za téměř půl miliardy korun podepsala v říjnu českotřebovská firma CZ LOKO s Běloruskou státní železnicí. Lokomotivka tak navazuje na spolupráci při modernizaci 49 kusů ČME3. První posunovací lokomotiva řady TM?3 (v ČR řada 719) by měla být do Běloruska předána už na konci listopadu, poslední kus pak do roku 2014. CZ LOKO přisuzuje zakázce velký význam, neboť jde o první prodej nové generace jejich vlastních lokomotiv. „Těší mě o to víc, že jde o lokomotivu, jejíž vývoj částečně financoval v rámci projektu Výzkum a vývoj modulových dvounápravových dieselelektrických lokomotiv i český stát. Takže tyto prostředky byly opravdu smysluplně vynaloženy. Navíc nám tento projekt pomohl k vývoji nové čtyřnápravové dieselelektrické asynchronní lokomotivy řady 744, kterou jsme letos už představili na několika železničních veletrzích,“ říká Josef Bárta, generální ředitel a předseda představenstva CZ LOKO. Dodejme ještě, že v České republice se budou vyrábět pouze jednotlivé komponenty, konečná montáž a oživení proběhne až v Bělorusku. Dvounápravová věžová lokomotiva řady 719/TM?3 je primárně určena pro lehkou až středně těžkou posunovací službu, lze ji ale využívat i pro lehkou službu traťovou. Dosahuje maximální rychlosti 60 km/h a disponuje výkonem až 403 kW.

Zdroj: CZ LOKO, ŽelPage

Úřední černý inkoust v mé občance ještě ani pořádně nezaschl, v povzdálí před oknem mého pokoje řádila na první lipské záloze dýchavičná karkulka T 444.0101, já měl dělat úkoly z matyky a ruštiny, ale pod rukama mi z papíru pořád a znova vyjížděly všelijaké lokomotivy a vlaky. Jednou celkem věrohodné, jindy totálně praštěné. Někdy podobné té posunující karkulce, někdy cinknuté zababovou konstrukční kanceláří, a jindy připomínající lokomotivy či vlaky, které prý jezdí v hodně dalekých krajích za devaterem hor a devaterem moří a tudíž je tady u nás nikdo nikdy neviděl. S odstupem tří desetiletí mohu sice horečně ujišťovat a psát, že to mají být zaoceánské vlaky a mašiny, ale stejně z nich přímo na hony čiší rukopis, odkojený karkulkami, hektory a pilštyky, odkojený telefonními sloupy z českých jednokolejek a Heusingerovými rozvody čtyřistapětasedem a štokrů. Ostatně, pokud by průměrný americký železniční kreslíř jen tak od boku, bez nějaké věrohodné předlohy, vypálil obrázek české nebo středoevropské lokomotivy, taky bych se mu smál, a to tak, že by mě celkem po právu chtěl zaškrtit.

Pokračování

Arad — Rumunský výrobce železničních vozů Astra Vagoane Călători vyhrál kontrakt na dodávku stovky vozů do Brazílie. Odběratelem se stal tamní největší logistický operátor Vale do Rio Doce, který odebere celkem 98 vozů 1. a 2. třídy a k tomu dva poštovní vozy. Celková cena kontraktu přesáhla 100 milionů eur. Součástí smlouvy je také ustanovení, že odběratel může u Astra Vagoane Călători zvýšit svoji poptávku až o 50 procent při zachování finančních podmínek jako u první stovky vozů. Pro rumunského výrobce tak tento kontrakt znamená návrat na brazilský trh, kam naposledy dodal vozy před dvaceti lety.

Zdroj: ActMedia.eu

Plzeň — Škoda Electric, člen skupiny Škoda Transportation, se stala vítězem kontraktu na dodávku kompletních elektrických a mechanických pohonů včetně řídicí elektroniky pro 80 lokomotiv, které jsou určeny pro turecké dráhy. Smlouvu podepsala s jihokorejsou firmou Hyundai Rotem, která bude provádět finální montáž lokomotiv. Škoda Electric v tendru porazila ostatní světové výrobce jako například Siemens, Bombardier, Toshiba, Ansaldo Breda, ale také několik výrobců z Číny. První lokomotivy o výkonu 5 MW určené především pro nákladní dopravu s maximální rychlostí 140 km/h budou dodány v červnu roku 2012. Poslední pak Turecké státní dráhy TCDD převezmou v červenci roku 2014. Dodávky Škoda budou tvořit zhruba 40 % z ceny lokomotiv. Škoda Electric, jejíž tržby dosáhly loni 2,7 miliardy korun, tak počítá díky uzavření kontraktu se zvýšením počtu zaměstnanců o zhruba desetinu na necelých 800 lidí. V letech 2013 a 2014 by pak měly tržby dosahovat až 5 miliard korun.

Zdroj: Škoda Transportation, Lidové Noviny, ČT24