V životě by mne nenapadlo, že se jednou dám do řeči se strojvůdcem, jenž východoněmeckými „nulajedničkami“ vozíval parní expresy mezi Berlínem a Drážďany. Natož abych věřil, že jednoho krásného dne já sám se svou „Ludmillou“ u nějaké Böhly vyhlásím válku patnácti vozům a pěti promilím. Všechny moje všelijaké drážní zkoušky už dávno propadly a nové bych už nejspíš neudělal, protože coby mírně vymačkaný daňový poplatník se pokorně podřizuji faktu, že ještě aspoň trefím do práce a že si vzpomenu, co tam mám dělat. Na druhé straně ovšem jsa protřelým občanem, který s nejedním úředním šimlem dokáže pěkně vyběhnout (existuje lidovější a mnohem přesnější slovesný tvar, ale – Mirek Dušín ho taky nepoužíval), přece jen jsem nakonec za ten kontrolér usedl a jel. To by v tom byl čert, aby to „Ludmilla“ nedala!

Pokračovanie

Praha – Společnost RegioJet před pár dny odhalila své záměry pro nadcházející grafikon. Většina komerčních spojů zůstane stejná, dokonce už od června by se mělo začít jezdit do Českých Budějovic, přibydou také nové dotované linky. Jedna informace však vyčnívá nad všechny ostatní – večerní RJ 1013, který dosud končil v Opavě, bude prodloužen do Hradce nad Moravicí! Ranní spoj RJ 1000, dosud výchozí z Opavy, pak bude začínat také v této stanici.

Pokračovanie

Legnica — Není pochyb o největší železniční události tohoto roku v Polsku. Příchod nových nebo rekonstruovaných jednotek, vozů a lokomotiv nebo otevírání modernizovaných tratí a stanic je poměrně běžnou záležitostí, proto je událostí roku jednoznačně hledání vlaku s nacistickým pokladem nevyčíslitelné hodnoty u Valbřichu v Dolním Slezsku.

Pokračovanie

Možná si někdo z vás říká: „Netradiční ohlédnutí za rokem 2015? Vždyť je konec roku 2016. Nemá Vlad před sebou špatný kalendář?“ Ujišťuji, že nemá. Dal jsem si tu práci a podrobně prošel archiv zdejší galerie a vybral si několik desítek fotek z těch, které autoři vložili v roce 2015. Důvody jsem vysvětlil v úvodu 1. části. Když jsem se při brouzdání archivem blížil polovině roku, říkal jsem si, že to byl šílený nápad. Vybírat z velkého množství hezkých fotek jen několik je věru úkol složitý. Uvažoval jsem o tom, že toho nechám – nechci někoho poškodit či zarmoutit tím, že nevyberu zrovna jeho fotku, ale když už jsem byl skoro v půlce, tak bylo zase škoda ten výběr hodit do koše. Tak jsem to dotáhl do konce. Máte-li náladu a chuť, pojďte se podívat, co jsem vybral.

Pokračovanie

Nábřeží — Současný neúplný počet jednotek Pendolino výrazně komplikuje oběhy souprav. Nutnost nasazení vozů klasické stavby posouvá značku „SC“ v očích veřejnosti níže, než by marketingoví pracovníci ČD očekávali. Souprava, která byla výrazně poškozena po střetu s nákladním vozidlem přepravujícím ocelové plechy na železničním přejezdu ve Studénce, se vrátí do provozu nejdříve v závěru roku 2017 nebo během jara 2018. Rovněž nelze počítat s tím, že by se v nejbližší době rozšířil počet souprav railjet. Nemalé problémy totiž Českým drahám působí měnová politika České národní banky, kdy je uměle držen velmi vysoký kurz koruny; jak vůči dolaru, tak i vůči euru. (Někteří ekonomové tvrdí, že správně nastavený kurz koruny by měl níže než 20 Kč za 1 americký dolar a euro by nemělo být výše, než za 24 Kč.) Zdánlivě nesmyslný a již delší dobu držený kurz 1 EUR = 27 CZK výrazně prodražuje Českými drahami emitované dluhopisy v eurech a komplikuje nákup či leasing strojů ze západní Evropy. Vedením ČD byla proto 29. února ustavena pracovní skupina, která měla za úkol posoudit stávající využití jednotek Pendolino a případně navrhnout nová řešení. Přesto, že na tiskovou konferenci k těmto závěrům pracovní skupiny se teprve čeká, přinášíme vám exkluzivně, nač se můžete nejbližším období těšit. Znáte to – vše, co se v Česku označí jako „tajné“, se stejně hned vykecá.

Pokračovanie

Osoblaha — Řekne-li se „Osoblaha“, někteří Moraváci vědí, ale lidé z krajů českých většinou pátrají v paměti a přemýšlejí, kam tento zeměpisný pojem zařadit. Milovníci vláčků jsou na tom poněkud lépe, protože se jim vybaví jediná úzkorozchodná trať, na které jezdí vlaky Českých drah. Historie zdejší dráhy spadá ještě do dob Rakouska-Uherska, kdy rozvoj železnic výrazně přispíval k přepravě surovin i výrobků, ale také k mobilitě lidí. Po výstavbě „páteřních“ moravských tratí z Vídně a Břeclavi na Brno a Českou Třebovou, Přerov a Ostravu či Přerov a Českou Třebovou přes Olomouc, se začala železnice dostávat i do dalších lokalit. Vídeňská Moravsko-slezská ústřední dráha (MSCB) postupně zprovoznila novou hlavní trať z Olomouce přes Bruntál a Krnov do Glubczyc a z Krnova pak další dvě odbočky – na východ do Opavy a na západ do Głuchołaz.

Pokračovanie

Mariánské Lázně - Po vzoru obdobných testů u společnosti JLV se náš redaktor rozhodl zamířit stranou od hlavních tratí a vyzkoušet cateringové služby na lokálkách, konkrétně u soukromého dopravce GW Train Regio v osobním vlaku 7104 z Mariánských Lázní do Karlových Varů. Zavedení cateringových služeb na lokálních drahách je příjemnou změnou od dob, kdy jste se museli spolehnout na klobásu z nádražního stánku a následně nepříjemné potíže ve vlaku, jelikož sociální zařízení ve vozech 810 nebylo příliš valné kvality.

Pokračovanie

Praha — V rámci dopoledne prezentované rychlíkové revoluce, což je nový projekt národního dopravce, dojde také k několika úpravám na již provozovaných železničních vozech, které začaly být nasazovány na vlaky kategorie Rx (rychlík vyšší kvality). Úpravy se budou týkat vozů řad ABpee, Bbdgmee a Bdtee, spolu s několika vybranými vozy Bee a Bpee. „Národní dopravce považuje za svojí povinnost dostát závazkům kvalitního poskytovatele služby, a proto nenechává připomínky cestující veřejnosti bez povšimnutí,“ prohlašuje tiskový mluvčí národního dopravce, pan Šťáhla, a pokračuje: „Drobnosti dotvářejí celkový dojem vozu a my chceme, aby se cestující zkrátka cítili pohodlně.“

Pokračovanie

Komentář — Když jsme připravovali k vydání komentář Aleše Petrovského První třída ve voze ABpee – vždy o něco lepší cesta…?, tušili jsme, že komentáře – zejména některých – mohou být bouřlivé. Očekávali jsme jak ty, které se přikloní na stranu autora, tak i ty, které budou bránit modrého dopravce. Na to, že ke komentáři dorazí i oficiální stanovisko Generálního ředitelství Českých drah, by si před vydáním vsadil jen málokdo z naší redakce. Ale stalo se a již skomírající diskuze dostala nový impulz. Nečetli jste? Doporučuji. Místy zajímavé čtení. Ale znáte to z praxe – každá akce vyvolává reakci a jak vidno, neplatí to jen ve fyzice. Trošku jsme zapátrali, nemálo se poptali, ti šikovnější se proběhli i po intranetu běžným uživatelům nedostupném, takže mohu shrnout, co jsme prozatím zjistili.

Pokračovanie

Humpolec — Závěr loňského roku byl pro pozorovatele dění na železnici zábavný – „přestřelka“ mezi dvěma dopravci ohledně nákupu ojetých vozů z Rakouska zde nebývá tak často. Při tomto občas až úsměvném čtení ale možná mnohým unikla ještě jedna neméně zajímavá transakce, ke které v závěru roku došlo. Švýcarské železnice uzavřely obchod na odprodej svých 20 vozů. Tedy abychom byli přesní – na okamžitý prodej tří vozů a opci na prodej dalších 17 vozů v průběhů následujících čtyř let. Nezaregistrovali jste? SBB modernizuje svůj vozový park restauračních vozů, starší typy nahradí modernějšími, takže nabídka na jejich odkup byla pro ně vcelku zajímavá. Ještě zajímavější je, kdo je kupuje. Jeden významný český subjekt, který ale doteď neměl s železnicí vůbec nic společného.

Pokračovanie

Praha — Marketingoví odborníci Českých drah neustále tápají v tom, jak pojmenovat nabízené služby. Jmenuje-li se firma „České dráhy“, má-li sídlo v Česku a někteří ji dokonce nazývají „národním dopravcem“, očekávali byste, že vše, co vám nabízí, je pojmenováno česky. Pravidelní cestující znají, nepravidelní najdou na webu třeba nabízené produkty „Včasná jízdenka“, „Akční jízdenka“, „Skupinová víkendová jízdenka“… Tak bychom mohli asi delší čas pokračovat, ale zdaleka bychom v této množině výhradně českých názvů nevyčerpali všechny nabízené služby. Druhou množinou jsou služby či produkty označené výhradně v angličtině: eShop, IN 25, IN 50 nebo dříve třeba i IN Gold… A třetí množina názvů je lingvistický paskvil – složenina češtiny a angličtiny. Snad tou nejrozšířenější je IN Karta. I ČD on-line by asi šlo říci jinak. (Dokážete si představit, že by třeba francouzské železnice SNCF měly jednu část názvu svého produktu ve francouzštině a druhou část v angličtině?) Do této skupiny dvojjazyčných složenin patří též jeden z produktů zavedených v nedávné době: ČD Body.

Pokračovanie

Ústí nad Orlicí — Když 1. září roku 1845 vyjely první pravidelné vlaky na Severní státní dráze z Olomouce do Prahy, dočkali se ocelového oře i obyvatelé jednoho městečka na soutoku Třebovky s Tichou Orlicí. Ano, tím městečkem bylo Ústí nad Orlicí, případně Uście nad Orlicą či Wildenschwert, chcete-li. Až donedávna přitom málokterý šotouš tušil, kde se toto okresní město nachází, a proto v železničních kruzích padl návrh, aby bylo přejmenováno na MuMuN. To se však neujalo. Ústí nad Orlicí vešlo ve známost přibližně před šesti lety, kdy se začalo diskutovat o projektu stavby Průjezd železničním uzlem Ústí nad Orlicí a s ním související demolicí stávající výpravní budovy.

Pokračovanie

Praha — Seděli jsme v předvánočním čase v jedné žižkovské hospůdce. Den předtím tam sanitář vyčistil trubky, guláš byl dobrý a kupodivu i tlačenka na pražské restaurační poměry obsahovala maso (i když ta z domácí zabíjačky bývá samozřejmě daleko lepší). Jak to bývá zvykem, řeči se vedly o všem možném – od věcí železničních až snad po nesmrtelnost chrousta. Poklid večera byl ale přerušen dotazem muže sedícího už nějakou dobu u vedlejšího stolu: „Vy jste ze ŽelPage, že? Mohu si přisednout?“ A dříve, než jsme stačili zareagovat, že se jedná o uzavřenou společnost, si přisunul svou židli k našemu stolu. „Už vás nějakou dobu poslouchám a možná bych pro vás něco zajímavého měl. Když mne pozvete na pivo, tak vám dám jedno hodně zajímavé DVD.“ Nemáme ve zvyku zvát někoho zcela neznámého na pivo, ale na druhou stranu – nevypadal nijak ošuntěle, spíš by se dal popsat jako nenápadný muž, taková šedá myška, člověk, kterého byste v davu lehce přehlédli. Takže v čase předvánočním jsme udělali výjimku a za malou chvíli už předním stálo jedno orosené. Upil a z kapsy vytáhl DVD s tím, že se nám určitě bude líbit. Měl dobrý splávek, zbytek ze sklenice v něm rychle zmizel. A vzápětí zmizel i on – vlastně se ani nepředstavil.

Pokračovanie

Studentský koncept – Zdá se to být skoro jako prokletí. Naše země od té doby, co byl vyroben první prototyp motorového rychlíkového vozu, trpí jejich nedostatkem. Začalo to Modrým šípem, Slovenskou strelou. Už to vypadalo, že se vývoj i výroba motorových vozů rozběhne na plné obrátky, když přišla II. světová válka, která výrobu zastavila úplně. Pak válka skončila a rozběhla se výroba na tu dobu moderních vozů řady M 262.0. Ale ani ty i při úctyhodném počtu přes 200 kusů nedostačovaly a brzy se staly zastaralými. Pokračovalo se hydrodynamickým přenosem, který se však v našich podmínkách neujal, a tak v kombinaci s náročným motorem K 12 V 170 DR nenaplnil očekávání soudruhů na ministerstvu ani přání obyčejného železničního personálu. Pak vyvstala pěkná myšlenka motorového vozu řady M 475.0, která byla však z celkem známých důvodů opuštěna. Místo nich přišly notoricky známé orchestriony. Pak, o mnoho let později, v 90. ketech, probíhala výroba motorových vozů řady 842 a obdobných vozů řady 843. Opět to vypadalo nadějně, nicméně vlivem různých událostí devadesátých let se objednávka omezila na pouhých 31 kusů od každé řady. Vždyť co to je proti množství kredenců z 50. let? Změní se tato situace někdy, obnoví se český železniční průmysl motorových vozů a jednotek? V tomto článku přicházím se svojí koncepcí rychlíkové motorové jednotky. Však si to přečtěte.

Pokračovanie

Ten, kdo prorokuje budoucnost, obvykle bývá buď pošetilým snílkem, nebo neškodným bláznem. Ačkoli – existují i lidé, kteří se prognózou věcí budoucích dokáží uživit, a pokud umějí rychle běhat, anebo všechno okecat, mohou to dotáhnout i velice daleko. Já sám sice dokážu okecat leccos, ale nijak špičkovým běžcem nejsem, pročež se v oblasti předpovídání budoucnosti sebekriticky řadím k pošetilým snílkům, občas inklinujícím k neškodným bláznům.

Pokračovanie