Odmala mne to táhlo k železnici, nicméně docela dlouho trvalo, než jsem se z „projížděče“ stal „šotoušem“, (mimochodem tento výraz mi nijak nevadí). Při svých cestách jsem čas od času podél trati zaregistroval podivné existence (myšleno v nadsázce) fotící vlak, ve kterém jsem cestoval. Zároveň jsem v této době, zejména při svých zahraničních cestách, začal objevovat velké množství železničních fotočasopisů s nejrůznější tématikou. Nejvíce mne fascinovaly snímky z rakouských a švýcarských horských železnic (Arlberg, Brenner, Semmering, Tauernská dráha, Gotthard, síť RhB), zde se asi poprvé zrodila má touha se na tato místa podívat.

Někdy v roce 2006 jsem zaregistroval internetové stránky ŽelPage, líbily se mi zde publikované fotky a lákalo mne vyzkoušet si focení vlaků. Seznámil jsem se s Pepou Petrákem, který již nějaké fotky na ŽelPage zveřejněné měl a společně jsme zjistili, že fotit vlaky mým tehdejším foťáčkem Nikon coolpix 2100 na režim sport nebude zrovna nejlepší nápad. Následovalo pořízení zrcadlovky Nikon D 80 a první nesmělé pokusy u kolejí. Dodnes si vzpomínám, jak jsme vyrazili na 1. lekci fotografování na „koryto“ do Rostoklat za orkánu Kyrill. No byli jsme tenkrát rádi, že jsme se bez úhony vrátili zpět do Prahy.

Postupem času jsem si začal osvojovat základy editace, v začátcích mi pomohlo pár lidí, zmínil bych zejména Charyho, Šlechtičnu a Duhyho. No a nyní se zas já snažím získané zkušenosti předávat dalším, kteří o to mají zájem. Díky ŽelPage a focení železnice vůbec jsem poznal a stále poznávám řadu lidí se stejným koníčkem. Získal jsem docela dost kamarádů nejen z Čech ale i z ciziny. Focení v současné době beru jako relax a odreagování od práce, preferuji spíše zachycení vlaku v krajině.

No a k mému výběru za uplynulé dva týdny.

Nejvíce mne zaujala fotografie Šepliho, která na mne působí jako dobře poskládaný obraz a vůbec mi nevadí, že samotný vlak tvoří minimální část fotografie. Takové snímky se mi líbí. Dále bych vybral fotky Charyho, topiče a Jakuba Svobody.

 

Chary rád experimentuje, o čemž často přesvědčuje svými fotkami, zveřejněnými v galerii. Při pořízení tohoto snímku se mu sešly zajímavé podmínky, přičemž neznám moc dalších lidí, kteří by za podmínek, které v ten večer panovaly, vyrazili fotit. Výsledkem je uvedená, nepochybně zajímavá fotka.

Pokud jde o topičovu siluetku na Brockenu, k té se vážou i osobní vzpomínky. Nebyl to moc povedený den, obrovské množství turistů, mašiny téměř nekouřily, v podstatě jsme čekali na soumrak a večerní záběr se sluncem. Takto předposlední vlak směřující na Brocken vyfotil Martin Válek, jehož verze se mi líbí asi nejvíc

V dobrém rozpoložení jsme se rozhodli počkat na úplně poslední vlak na Brocken, který sem dojíždí již po západu slunce. Vznikla fotografie, kterou publikoval topič. Pěkné povídání o naší silvestrovské návštěvě Harzu sepsal Šepli.

Na poslední chvíli se objevila v galerii Jakubova fotka, kterou jsem se rozhodl do svého výběru zařadit. Autor dobře zachytil okamžik ranního rozbřesku, jako bonus vidím odraz lokomotivy v okně vozu.

Konečně jsem se rozhodl do svého výběru zařadit i dvě „obyčejné“ fotky z Bezpráví, kam jsem se nyní na podzim podíval po více jak pěti letech. Jsem si vědom, že pro některé fotografy se jedná o naprosto nezajímavý úsek, kam by nikdy nejeli fotit, jak občas bývá i prezentováno pod fotografiemi z tohoto místa, právě nebo prostě proto, že je to Bezpráví. Mně se tento úsek líbí a kdysi jsme tam s kolegy prolézali po stráních a snažili se najít nové neokoukané pozice, byť z mého pohledu byl průkopníkem nových fotomíst zde zejména Johník. Oba autoři níže vybraných fotek představují relativně nové pohledy na známá místa, Richard Weber díky dronu a Adam Hasoň při focení ze stromu.