Brno — Když jsem vkládal svůj první komentář, tak mě NIcKON žádal, jestli bych někdy nenapsal, jak se dříve fírovalo. Pár zajímavých zážitků z doby mého působení na dráze bych měl. Dnes bych popsal jeden z doby, kdy jsem začínal jezdit jako kandidát strojvedoucího (a to ve funkci pomocníka strojvedoucího).
Tato příhoda se odehrála přibližně v roce 1982 (přesně si nepamatuji). Tehdy jsem měl službu jako pomocník strojvedoucího na elektrikách. Vezli jsme nákladní vlak (nějakou Pnku) z Havlíčkova Brodu do Brna. Jízda probíhala v nočních hodinách. Mezi stanicemi Kuřim – Brno-Královo Pole nám při jízdě v úseku do mírného stoupání (mašina byla ve výkonu), najednou začal vlak zastavovat. Přitom v průběžném potrubí brzdy byl tlak 5,0 bar a držel a neklesal (v opačném případě by se mohlo jednat o roztržení vlaku). Vůbec jsme se strojvedoucím netušili co se děje. Po zastavení mě fíra poslal podívat po vlaku, abych zjistil co se děje. Tak jsem vzal baterku a vyrazil. Podotýkám, že při slézání z mašiny kolem nás po sousední koleji projížděl panťák a i když to dopadlo dobře, dnes bych ho po té zkušenosti raději zastavil. Když jsem došel přibližně do poloviny vlaku, tak jsem uviděl na jednom voze (dvounápravový uhláček) ukroucený nápravový čep na druhé nápravě ve směru jízdy. Kupodivu to zůstalo na kolejích. Vzápětí jsem zjistil i příčinu zastavení vlaku. Ta druhá polovina vlaku byla zabrzděná. Když jsem se podíval na brzdové spojky mezi tím uhláčkem a dalším vozem, tak bylo vidět, že brzdový kohout na tom uhláku je uzavřený. K tomu uzavření kohoutu muselo dojít při ukroucení nápravového čepu a jak si to tzv. keclo, tak se ten kohout samovolně uzavřel. Při uzavření toho kohoutu pak došlo k poklesu tlaku vzduchu v zadní části vlaku přes odvětrávací otvor, kterým se odvětrávají brzdové spojky při rozpojování (aby nedocházelo k rozpojování pod tlakem) a tím k zastavení vlaku. Vrátil jsem se na mašinu a oznámil to fírovi. Ten to pak oznámil traťovým telefonem výpravčímu (vysílačka tehdy na mašině nebyla). Telefon jsme měli u nosu, protože jsme zastavili přímo u oddílového návěstidla autobloku (u každého je telefon). Poté jsme vyčkali až do příjezdu vyšetřovatele. Na jeho pokyn jsme vlak rozpojili před tím vozem a přední část vlaku jsme odvezli do Brna-Králova Pole a tam odstavili. Pro tu zadní část musel pravděpodobně přijet nějaký nehodový vlak a nějak to dopravit z trati pryč. To už šlo ale mimo nás.
O tuto příhodu jsem se chtěl podělit, protože je svým způsobem velice kuriózní a ani zkušení fírové netušili, když jsem jim to vyprávěl, proč došlo k zastavení vlaku (a ještě nevěděli skutečnou příčinu zastavení). V tomto případě šlo o štěstí v neštěstí, když nedošlo k žádnému vykolejení a např. zasažení do průjezdného profilu sousední koleje a následné pěkné hromadě (jak jsem zmínil projíždějící panťák). Řekl bych, že tehdy šlo o veliké štěstí, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Někdy příště přidám další zajímavost z provozu.
Můžu Tě z vlastní praxe ujistit, že většinu neexistujících závad si nevymýšlí počítač, ale člověk. V každým počítači je program, který je otiskem mysli programátora, v níž byla specifikace, což je otisk mysli specifikátora a dál je to jak na flašce s Myslivcem (pití s lidskou tváří). Když někdo z nich nepochopí, jak to myslel ten před ním, závada je na světě.
Sim: systémy, o nichž se bavíme, chrání něco nebo někoho jiného. I systémy, které slouží skutečně a výhradně k vlastní ochraně, třeba pásy v autě, jsou široce přijímány, jen pokud je jejich neužívání trestáno. Je-li systém otravný, je to chyba návrhu a jeho vyklemování dočasná oprava této chyby.
Pokud chci vyřadit čidlo, tak si musím zjistit, jaké je, třeba odporové, tak ho nahradím, ale ne propojkou, ale rezistorem takové hodnoty, jakou má čidlo v normálním stavu. Pak musím ovšem sledovanou veličinu sledovat sám, pokud je čím. Žádný systém na světě nepříjde na to, že jsem mu místo termistoru podstrčil rezistor o takové hodnotě,jakou má termistor za normálního stavu.
Zcela zasadni v tomhle ohledu je, aby si dany zamestnanec uvedomil, ze ten system je takhle slozity proto, aby ho chranil a zajistil mu bezpecnost - a nikoliv proto, aby mel vic prace.
J. J.: Jenže já mám lehotříkolku! ;--)
M 474 003: Z toho ložiska se opravdu muselo kouřit, ale při průjezdu Kuřimí výpravčí vůbec nesledoval jízdu vlaku. Bylo to na mojí straně a já jsem z okénka koukal ven. Ale na jeho omluvu musím říct, že snad (vzhledem k vytížení na hlavní trati) byly údajně této povinnosti tady výpravčí zbaveni. Už si to taky moc nepamatuji, ale myslím, že na této trati je i indikátor horkoběžnosti ložisek (myslím, že někde u Křižanova) a ani ten nic nezaregistroval.
(gp): Kandidát strojvedoucího ve funkci pomocníka strojvedoucího bylo naprosto normální (v rámci výcviku tehdy byla předepsaná i nějaká doba právě ve funkci pomocníka strojvedoucího). A z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že to bylo velice přínosné. Já jsem taky nějakou dobu jako pomocník jezdil v turnuse na nákladech do Znojma a ten strojvedoucí co jsem s ním jezdil, mě prakticky naučil řídit.
Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.
- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.