Období nejdelších dnů v roce a teplých vlahých večerů dává možnost vzniknout řadě působivých snímků, které byly za poslední dva týdny v galerii publikovány. Stejně tak jsou tyto dny možností posedět v hospodské zahrádce s přáteli a setrvat tam až do pozdních večerních hodin u škopků. Rozhodl jsem se ovšem pro variantu třetí a využívám volného letního večera pro posezení na zahrádce před domem dumaje nad konečným sestavením výběru šotoklubu, který mi byl přidělen.

Vybírání nejlepších fotografií z galerie, kam za poslední dny přistálo tolik působivých výtvorů, není vůbec snadným úkolem. Zastavil jsem se nad obrázkem Princezny jedoucí za svitu medově zlatavých paprsků s myšlenkou, že mi se na tomto místě nikdy nezadařilo. Dále můj pohled ustrnul na Tomášovo dílo s mou oblíbenou dvojičkou lokomotiv v ještě oblíbenějších Alpách, které ve mně evokují náladu na výlet někam vzhůru do jejich příkrých svahů.

Ještě než vám naservíruji výběr obrázků, omlouvám se všem milovníkům dieselové a parní trakce. Jak je trochu patrné ze snímků zmíněných výše, jsem zastáncem trakce zejména elektrické. Ve své podstatě si snadno zamiluji každé vozidlo mající „smeták“ a jezdící pod pavučinou. Na stranu druhou, trakce parní je pro mne ve znamení mouru, špíny, smradu a plné hlavy sazí. Na rozdíl od Esa, případně Bardotky, kvůli projíždějící párovce z gauče nevstanu. Při posuzování jednotlivých fotografií měla nezávislá trakce v konečném důsledku výchozí pozici o poznání těžší.

141.004-2, autor: Adam Hasoň

Nad výběrem vítězného snímku jsem opravdu dlouho nepřemýšlel. Železniční motiv úžasně zasazený do industriálního prostředí mne jednoduše nadchnul. Stejně jako naháníme mašinky, já vedle vláčků vyhledávám i technické stavby: přehrady, elektrárny, fabriky, složité silniční křižovatky… A pokud se vše podaří vměstnat na plátno v jeden okamžik, mé srdce zaplesá. Jen se podívejte na ten úchvatně zdobený komín! Dvojice Bobinek se starým patrem už pouze doplňuje dobovou atmosféru jako pomyslná třešnička na dortu. Smekám před uměním vybrat správný vlak na správné místo, přitom tak úžasně komponovat. Jen tak dál, Adame.

Detail fotografie

361.127-4, autor: Szymon Czarkowski

Chvíli jsem uvažoval nad tímto snímkem jako nad vítězem, posléze jsem přehodnotil a umístil ho v těsném závěsu na druhé místo, nicméně není o nic horší než Adamova Bobinka v Praze. Zlatavé slunce miluje snad každý fotograf, stejně jako krásnou krajinu, kterou se Valašsko může bez diskuzí pyšnit. Ovšem kdo mě zná malinko lépe, ten hned odhalí přidanou hodnotu. Ano, tou je Eso, které je mým absolutním favoritem na železnici a vlastně v celém technickém odvětví vůbec. Touto lokomotivou jednoduše žiji, snad každá třetí mnou vytvořená fotografie zachycuje některou ze zástupkyň řad 361, 362 nebo 363. K obrázku Szymona Czarkowskiho se neustále vracím a přemýšlím, co bych třeba udělal jinak… Vlastně bych jinak neudělal vůbec nic, takto úžasný snímek se povede tak jednou za deset let. Vyšlo vlastně naprosto vše, na co jen můžeme pomyslet; nádherným počasím počínaje a vhodnou, pěkně sladěnou soupravou konče. Snad jen abych si koupil prasátko a začal šetřit na nějaký použitelný dron, abych si podobný snímek někde u nás mohl pořídit také.

Detail fotografie

T 47.018, autor: Tinhi

Vybrat pouze tři nejlepší fotografie opravdu nebyl lehký úkol. Obsadil bych příčku čtvrtou, pátou, možná i šestou… Jenže tato maličká červená mašinka v zrcadle má jednoduše nápad, díky kterému tato fotografie další povedené snímky o značný kousek předčí. Vzpomínám na minulé léto, kdy jsem se vypravil fotit „ouzkou“ pěšky z Jindřichova Hradce a na stejném místě bezradně přemýšlel, co provedu s tímto osobáčkem projíždějícím delším úsekem s násvitem přesně na čelo. Tinhi se této výzvy chopil statečně a naservíroval nám vskutku lahodný produkt, který jako fanoušek určité iniciativy u trati umím ocenit. Pokud se podíváte pořádně, na spodní hraně zrcadla jsou patrné kapičky, projasněná obloha zase dává tušit horký letní den, který pouze na několik málo desítek minut narušila poctivá bouřka. Odpařující se vláha z lesní půdy měkké jako polštáře u babičky. Též cítíte i přes monitor tu nádhernou vůni?

Detail fotografie