Turnov — Žádat zdejší čtenáře o příspěvek na opravu parního kotle nebývá zrovna obvyklé. Spíše jste zvyklí na aktuality ze současného dění, pozvánky na akce, případně na ohlédnutí za akcemi, kde byly parní lokomotivy v roli těch hlavních účastníků, vzpomínky na minulost či připomenutí, jak vlastně pracuje parní stroj. Jsme ale tým, pro které je lokomotiva 310.0134 naší „láskou“ a jsme schopni udělat pro ni téměř cokoliv. Protože na opravy kotlů parních lokomotiv není vypsána žádná dotace (na rozdíl od zřízení wellness hotelů, výstavby golfových hřišť…) a sami potřebnou částkou nedisponujeme, chceme poprosit vás, zda byste nám pomohli. Ale úvodem se sluší představit naši krasavici (má i svůj web).
S parní lokomotivou 310.0134 je spojena pohnutá stočtyřletá historie. Z výroby v podniku První Českomoravská v Praze roku 1913 putovala společně se strojem 310.0135 do služby na soukromé místní dráze Litovel – Senice na Hané. Tamější trať byla dokončena v roce 1914, slavnostního otevření se ale dočkala až po skončení první světové války. Na trati v rovině Hornomoravského úvalu, kde stoupání nepřesahovalo 10 promile, zajišťovaly parní stroje „třistadesítek“ s výkonem 315 koní veškerý provoz po dobu tří desetiletí. Až s odstupem let po vzniku Československa byla místní dráha zestátněna a lokomotiva 310.0134 přešla pod ČSD – výtopnu Olomouc. Na začátku roku 1947 byla provedena oprava parního kotle v Plzni. O čtyři léta později shledaly ČSD lokomotivu nepotřebnou a stroj byl prodán do cukrovaru v Bedihošti u Prostějova. Během bezmála třiadvacetiletého účinkování v cukrovaru bylo na lokomotivu dosazeno elektrické osvětlení a zejména nový skříňový a válcový kotel v roce 1956. Ten prodělal poslední roční prohlídku v listopadu 1973 a na další již nedošlo.
Ze záměru využití lokomotivy coby statického exponátu v uvažovaném železničním skanzenu v České Třebové sešlo, a tak byla mašinka v roce 1981 převedena pod výtopnu Kořenov. V srpnu 1993 byla dlouhodobě neprovozní lokomotiva převezena do Turnova na výstavu k devadesátiletému výročí trati Turnov – Jičín. Tehdy už byla v hledáčku Klubu přátel železnic Českého ráje (KPŽČR), který na podzim 1993 začal s pracemi na jejím zprovoznění. Úsilí gradovalo s opravou kotle v ZVÚ v Hradci Králové a jeho uložením na stroj v březnu 1999. S přelomem tisíciletí zároveň vrcholilo utlumování provozu turnovského pobočného depa Českých drah. Práce na zprovoznění parní „babičky“ se přesunuly do Lužné u Rakovníka. V červenci 2002 lokomotiva absolvovala technicko-bezpečnostní zkoušku a záhy účinkovala na oslavách 100 let zubačky, kde společně s 310.922 jezdila na zvláštních vlacích mezi Kořenovem a Harrachovem.
Od svého zprovoznění v roce 2003 je lokomotiva trvale majetkem DHV Lužná u Rakovníka, a o její provozuschopnost pečuje KPŽČR. Ročně najezdí okolo 3000 km. Účastní se akcí nejen v rámci ČR, za hranice se například opakovaně podívala na výstavy do saské Lobavy (Löbau). V roce 2014 zavítala se zvláštními vlaky na svoji původní, tehdy stoletou trať Litovel – Senice.
Po letech provozu lokomotivy je nyní nezbytné provést generální opravu kotle. Ten u parní „babičky“ vyvíjí tlak 1,1 MPa a je obvyklé konstrukce ze třech částí – skříňového kotle s topeništěm, válcového kotle se žárovými trubkami a dýmnice. Skříňový kotel je složen ze dvou plášťů zesílených rozpěrkami. Rozpěrky jsou silně namáhanou částí skříňového kotle a během opravy musí být všech přibližně 200 kusů vyměněno. V souproudém válcovém kotli se voda ohřívá vně trubek protékaných spalinami. Po letech provozu kotle dochází k uvolnění trubek z trubkovnice a také k jejich korozi. Předmětem opravy je výměna všech 99 trubek válcového kotle. Oprava kotle je časově, řemeslně i finančně náročná práce, při které musí být dodrženy přísné technologické postupy. Pro kotel „babičky“ 310.0134 ji zajišťuje Výtopna Zlíchov.
Vzhledem k ceně opravy 500.000 Kč se KPŽČR rozhodl požádat veřejnost o přispění na tuto akci, bez které by parní veterán nemohl být dále provozován. Přispět prostřednictvím portálu Hithit tak můžete i Vy. Na oplátku si můžete vybrat některou ze zajímavých odměn, nebo se jen těšit z dobrého pocitu podílení se na zachování jedné z nejstarších parní lokomotiv v Česku mezi provozuschopnými unikáty.
Mnozí z vás znají naši „babičku“ ze zdejší galerie. Někteří z vás se možná v minulosti i svezli některým z vlaků, v jejichž čele stála právě tato lokomotiva.
Fotografové si nenechali ujít ani fotovlaky s čistě nákladními vozy.
Rádi bychom v těchto akcích pokračovali i v budoucnu. Budeme velmi potěšeni, když nám v naší snaze pomůžete. Pokud se dobrá věc podaří, rádi vás pozveme na další pravidelně nepravidelné parní jízdy. A snad během jízdy neuslyšíte toto hlášení. Pokud budete tuto naši žádost či prosbu šířit dál, budeme jen rádi. Děkujeme vám!
Za vedení Klubu přátel železnic Českého ráje Ing. Alexandr Stamenov, Ing. Martin Šritr a Josef Semecký.
Odkaz: Kampaň na serveru Hithit.com
:-) a já se v snách (více pohledu mi dvorek nedovoluje) zahledím v dál a vzpomenu, jak za tu pretavenou mírovou ocel byly v rámci industializace postaveny zbrojovky v Martine aj v Dubnici n.V. ... :-)
Na britských ostrovech (včetně Irské republiky) je přes 180 železničně muzejních institucí (železnic, muzejních expozic, tramvajových drah v různém vlastnictví) otevřených pro veřejnost aspoň 10 dní do roka, z toho 105 je železničních úseků s pravidelnou muzejní osobní dopravou. Tyto organizace disponují celkem více než 3100 hnacími vozidly (bez ohledu na stav a provozuschopnost), z toho je cca 1500 parních lokomotiv, a více než 5500 osobními vagóny. (Nákladní se mi nechtělo počítat...) Přesný počet provozuschopných parniček se mi nepodařilo dohledat, ale znalci se domnívají, že jich bude asi 20 - 25%, tj. nejméně 300 ks. A pro srovnání: Na ostrovech mají k datu cca 19 100 km železnic (u nás 9400 km). Takže mi vychází, že na ostrovech připadá na každých 64 km funkční železniční sítě jedna provozuschopná pára, což by u nás obnášelo asi 150 ks...
No nic, vraťme se na pevnou zem. Nezbývá než tiše závidět.
Náš současný rušný muzejní provoz žije z toho, že se těch mašin dochovalo na hladovost válečných chřtánů po naší mírové oceli až neuvěřitelně mnoho, takže ještě dlouho bude s čím jezdit. No a až nebude, tak ty nejcennější stroje, které se prostě příštím generacím zachovat musí, naposledy vypucujeme, natřeme a zavřeme do haly, kam neprší, ať se teda příští generace rozhodnou, jestli jim to stojí za zachování zas příštím generacím, tu halu aspoň temperovat na 60% vlhkost.
Onen Britský stroj znám. Masina se "sedlovým" tankem, kde kde je voda samovolne predehrívána primo kotlem.
Na kopanou jsem nikdy neprispíval, a dnes, jako invalidní duchodce...
Myslenka je ukryta v tom, ze nekteré stroje jsou historicky cenejsí, nez rada 310 (drive 97), ale státní muzejní péce se jim nedostává. Krásné je, ze soukromník si muze delat co chce, co uzná za vhodné. A opravu stroje 310.006 vidím presevsím jako úcetní ulohu, jak dnes vhodne opravu výmenou zaúctovat.
Ve Velké Británii je nejpočetnější řada provozuschopných muzejních parních lokomotiv Hunslet 0-6-0ST Austerity (jinak také vzor lokomotivy Wilbur - česky to bude asi jinak? - z dětských pohádek o mašince Tomášovi), původně válečná posunovací tendrovka pro armádu, po válce používaná hlavně na důlních vlečkách. Ze 485 vyrobených se jich dochovalo asi 70, z toho je asi 40 provozních nebo t.č. v opravě. Sice se tam taky mohutně diskutovalo na téma, jestli je to nejvhodnější muzejní pára, ale Britové jsou pragmatici a když už ty mašiny byly k mání, tak ani moc nepočítali, kolik jich je a prostě je zachránili. Kromě populárních akcí připomínajících historickou realitu (jako je ježdění na hranici adheze s kalouny uhláků do některých slavných krpálů - ty mašiny opravdu nikdo nešetří a většinou jim na postrku nepomáhá diesel jako u nás, ale další stejná nebo podobná parní ošklivka) jim většinou nevadí, když se Austerity zapřáhne do tří standardních osobních 4osáků BR řady Mk1 (které měly v UK podobný význam jako naše Ypsilony) a jede se s lidmi a pro lidi. I když to tamní dogmatici taky občas kritizují, tak hlavní rozdíl je ten, že v království se drtivá většina peněz pro tyto účely bere z soukromých kapes a většině lidí není zatěžko ty prachy na to dát. Sice oproti většině z nás mají z čeho, ale hlavní odlišnost proti zdejším poměrům je ta, že nečekají na státní rukupáně, až nasype. Bez movitých sponzorů by to asi nešlo ani tam, rozdíl je v tom, že ti zdejší zbohatlíci radši strkají "zbytečné" prachy do fotbalu nebo do zahraničních nemovitostí, v horším případě masově korumpují politiky.
Celkem s Vámi musím souhlasit.
Nepřipadá mi důležité udržovat nějaký starý stroj v provozuschopném stavu. Je to sice zajímavé ale bez velkého smyslu. Klonil bych se pro opravu nutnou k zakonzervování stavu stávajícího.
Ono pěkných starých věcí je hodně. Také nějaké vlastním.
Jedu ale ve vlastní režii a vůbec nedoufám, že by mi někdo přispěl.
Ale chválím nadšence za jejich snahu. Často něco dokázali.
A co kdybychom se dohodli, že oba termíny mohou v klidu a míru žít současně?
a pro Stoupu
Nedovedu si představit neopravitelnou závadu kotle (pokud tedy nepředcházela explose). Závada na nožním rámu je řešitelná tak, že se holt vyrobí nový skříňový kotel. Je to jen o těch penězích :-(.
obdobného názoru na historickou hodnotu lokomotiv byli i páni docenti z `CVUT FSi. A ta opravdu nejstarsí (310.006, vyrobená ve Floridsdorfu, puvodne s "boudickou" bez strechy) je neopravitelná
I to názvosloví se vyvíjelo a menilo, aby bylo ruzným skupinám srozumitelné.
Comments are users' expressions.
ŽelPage has no liability for their contents.
- Correspondent or Member of ŽelPage, - Editor or ŽelPage Administrator
Before you insert your comment, you have to log on or register.