Zdravím Vás, vážení návštěvníci a čtenáři tohoto webu.
Jsem poměrně zaskočený a překvapený, že jsem byl osloven editorem, abych i já přispěl do rubriky „Výběr šotoklubu“ za uplynulé dva týdny. Čas od času se setkám s kamarádem, fotografem a strojvedoucím Drahošem Švestkou, který byl požádán o stejnou činnost už koncem minulého roku. Jeho psaní bylo poutavé a vzpomínkové, podobného ducha v mém příspěvku bohužel nenajdete, jednak nejsem tak literárně nadaný a hlavně zde již přes rok a půl nepřispívám žádnými fotografiemi, tak se raději přikláním ke stručnosti, která se mi zdá více na místě. Při výběru adeptů, o kterých jsem tu napsal několik vět, nerozhodovala ani tak kvalita nebo celková jedinečnost snímků, ale osobní pohled na věc a fakt, na který snímek jsem se při prvním zobrazení díval nezvykle dlouho a který mě donutil k zamyšlení. Ač je to neprofesionální, určitě je to lepší přístup, než redakci nevyjít vstříc a úkolu se zříct.

814.234-1 + 814.233-3, autor: malard

Jako člověk, který na „staré Tišnovce“ bydlí a několik let jezdil jako strojvedoucí, nemohl jsem nevybrat snímek z této tratě – fotku třívozové regionovy u obce Mělkovice. Nebýt přejezdníku, chvíli by mi díky luxusní práci s teleobjektivem trvalo identifikovat přesné místo pořízení. Jindy dosti vzdálené pozadí nádherně vyniklo a snímek má pro mě určitý náboj. Ačkoliv je mezistaniční úsek Veselíčko – Žďár nad Sázavou poměrně značně fotograficky provařený, zejména díky letité akci Slavnosti Pernštejnského panství, na tomto místě se jedná o prvotinu, čehož si cením. Zajímavá je též ona konkrétní jednotka čísel 233/234, ta přišla do PP Tišnov teprve nedávno z DKV Olomouc. V Olomouci se jednalo o slabší kousek a chvíli to mechanikům v Brně–Maloměřicích trvalo, dostat ji zpět do kondice. Ale ono je to tak trochu nepsané pravidlo, že když je potřeba redislokovat vozidlo z jednoho depa do druhého, tak se určitě nevyšle ten nejspolehlivější stroj…

Detail fotografie

CN 5640 + CN 2628, autor: Tomáš Kubovec

Druhý snímek, který jsem zvolil, je od Vysočiny zatraceně daleko. Fotil ho profesionál Tomáš Kubovec a já zíral doslova s otevřenou pusou. Považuji se ale za vlastence české a slovenské země a zahraničí mě nikterak mnoho nepřitahuje, a tak tuším, že se patrně do těchto končin nikdy osobně nepodívám. O to více si ale vychutnávám atmosféru zprostředkovaně takto na fotce. Je vidět, že když chce stát a když chtějí dopravní společnosti, sen se promění v realitu poměrně snadno. Neznám vytíženost této tratě, ale určitě to nebude jeden pár vlaků za den. To množství vozů a desítky tisíc přepravených tun nákladů vyvolávají emoce. Amerika je prostě jiný svět a takové přepravy jsou tam běžné již po několik desetiletí a stále jsou preferované a výhodné. A co naše železnice? Bojujeme o zachování posledních kusových zásilek, funkčních firemních vleček je jako šafránu a po vstupu ČR do Evropské unie v roce 2004 paradoxně skončila přeprava kamionů vlakem RoLa přes naše území. Plané sliby o přesunu značného množství přepravy ze silnice na železnici slýcháme poměrně často, ale v realitu se stále nic nepřeměnilo. Ale zpět k fotce – asi nejeden z nás hledal na fotce konec vlaku, případně se snažil uhádnout kolik vozů a kontejnerů vlak asi převáží. Navíc vskutku dominantní viadukt v zalesněné přírodě dává snímku eleganci a nabízí otázku, jakou nosnost asi viadukt má a kdy a jakým způsobem byl postaven. Snažím se vžít do pocitu práce strojvedoucího na takovém vlaku a trati a moc mi to nejde – asi to bude tím, že je Amerika natolik jedinečná a fascinující země. Proto by neškodilo si nějaký ten čas odkládat z výplaty hotovost a i přes své vlastenecké nadšení alespoň jedenkrát za život zavítat i do těchto koutů světa.

Detail fotografie

423.009, autor: Martin Švancar

Do třetice jsem se zasnil do této pohádkové parničky. Sólo fotky parních lokomotiv zná člověk především z továrních snímků lokomotivek nebo z jejich technicko-bezpečnostních jízd. V dnešním nostalgickém provozu je prakticky vždy, i když se jedná teprve o návoz na akci, řazen alespoň jeden doprovodný vůz a fotka ač krásná, nemá takové kouzlo jako v tomto případě. Je to vážně s podivem, jak dobrý fotograf ve správnou chvíli dokáže i na fádním rovinatém místě vytotit úchvatný snímek. Tahle fotka mě vážně velmi oslovila a vůbec nepostrádám „předpisový“ násvit. Naopak mračna a kouř se nádherně doplňují a mechanickou předvěst považuji za obrovskou třešeň na dortu. Přemýšlím, kde by se tato fotografie vyjímala nejvíce, jestli jako velkoformátová fotka přes půl stěny někde v depu nebo snad doma v obýváku, nebo jako poutavá titulní fotka knihy o parních lokomotivách nebo na kalendáři. Domnívám se ale, že nejvíce parády a úsměvu by stejně udělala jako potisk nějakého DVD nebo nejlépe dětské knihy „Pohádky o mašinkách“.

Detail fotografie

Děkuji všem, kteří se pročetli až do těchto míst, a doufám, že mi bude prominuta forma, kterou jsem vše pojal. Nic odborného ani dechberoucího jste si bohužel nepřečetli, ale třeba i toto podání je někomu blízké, přeci jen každý máme svůj pohled na svět a ten se poměrně snadno odráží právě v textu. Přeji Vám krásný den a děkuji za pozornost.