..: Výběr šotoklubu – od 26. prosince 16 do 8. ledna 17 :..

Výběr šotoklubu Vážení kolegové fotografové,
tak a je to tu! Nový rok 2017 je už pár dnů skutečností. Byl jsem osloven, abych napsal své ohlédnutí za prvními zveřejněnými fotkami v novém roce a zahájil tak seriál výběru šotoklubu v roce 2017. Šanci, kterou jsem dostal, hned využiju k tomu, abych vám všem popřál v novém roce pevné zdraví, spoustu úspěchů a jak jinak než dobré světlo a zajímavé objekty před objektivem. V neposlední řadě také kupu štěstí. Fotograf mnohdy potřebuje velkou dávku štěstí, u kolejí je ho potřeba nadvakrát, neboť prchavé okamžiky dokáže zkazit i třeba malý mráček, drobné zpoždění, či vlak na druhé koleji v protisměru.

Se sepsáním svého ohlédnutí jsem dlouho otálel a nebylo to tím, že bych to školácky odkládal do posledních dnů, ale z toho důvodu, že mi bylo doporučeno „počkat“ si na fotky. Čím víc se blížil termín vydání výběru šotoklubu, tím víc jsem byl nervóznější. Proč? No protože mně autoři fotografové dlouho napínali, dlouho zkrátka „nechodily“ ty správné fotky. Netvrdím, že snímky zveřejněné hned z kraje roku byly špatné, ale kdo trochu zná moji tvorbu, tak ví, že jsem spíš vyznavačem fotek vlaků v krajině. Mám rád osobní dopravu v elektrické trakci, vyhledávám místa na focení s místopisem, libuji si v nadhledu a ocením nějakou tu přidanou hodnotu ve snímku vlaku v podobě zajímavého mostu, návěstidla či hradu na kopci, ale potěší i hranička dříví, pasoucí se koně a skotačící děti. Mám rád fotky s příběhem. Některé snímky ten příběh mají ukrytý v sobě, pro ostatní lidi je neviditelný.

Pojďme se tedy spolu podívat, co jsem vybral.

350.004-8, autor: Marek Bauko

350.004-8, Štrba - Važec, foto: Marek Bauko Hugo pod kulisou Vysokých Tater! Tak tato fotka mne ihned chytla za srdce. Prostě úžasný! Já vím, určitě už to tu několikrát bylo, ale já si zkrátka nemohu pomoci. Fotka má hned několik atributů, aby u mne zabodovala. Velice rád chodím po horách a v podobném počasí nevím, jestli se vydat do kopců, nebo k trati. Dnes už spíš preferuji hory, ale když už fotím vlaky, tak je to hlavně v kopcích. Vidět tak dlouhý vlak osobní dopravy jako je na snímku, je v našich končinách poměrně velká vzácnost. Ano, občas se zadaří, ale bohužel to bývá často různobarevná směska. Slovenský unifik mému oku lahodí a v krajině moc pěkně vypadá. Obdivuji letité lokomotivy řad 150, 151 a 350 a prezentovaný retro nátěr na Hugovi se mi líbí nejvíc ze všech v minulosti aplikovaných nátěrů na řadě 350. Lokomotiva v čele vlaku pěkně dominuje.

Z objektivního pohledu a pro většinu populace to bude zřejmě pěkná, ale docela obyčejná fotka. Líbivý barevný vláček pod zasněženými štíty hor. Naštěstí je však každý z nás jiný, máme rozdílné názory a máme své subjektivní pohledy na svět kolem nás.

Z tohoto důvodu skrývá fotka v sobě něco, co nikdo z vás nevidí. Příběh. Je to spousta let, kdy jsem na smrk, ze kterého je snímek pořízen, poprvé vylezl s úmyslem udělat si pěknou fotku vlaku. Opravdu jako první s tímto úmyslem. To se pozná snadno, protože cesta nahoru byla trnitá a první větev jsem řezal já. A pak o pár měsíců později v zimě a s horečkou jsem nočním vlakem vyrazil na Štrbu, abych z tohoto stromu vyfotil 151.001 s Košičanem, jenže mlha mi nedovolila udělat podobný snímek.

Detail fotografie

140.079-5, autor: David Maier

140.079-5, Kouty nad Desnou, foto: David Maier Na druhém vybraném snímku není ani krajinka, ani dlouhá a pěkná souprava, natož tak souprava barevně sladěná. Jenže na druhou stranu, zůstal ve mě kousek „šotouše“ a dokážu ocenit jedinečnost okamžiku. Přiznám se, že jsem věděl, že do Koutů nad Desnou bobča 140.079 jezdí, ale nějak jsem nepovažoval za důležité se do těchto končin hnát kvůli možná jedné nasvícené fotce. Vůbec mne nenapadlo, že je možné zrealizovat něco podobného. Zůstal ve mně asi opravdu jen kousek šotouše.

Autor šikovně poodstoupil od trati, udělal si nadhled a zachytil večerní atmosféru koncové horské staničky. Nesnažil se za každou cenu zachytit v detailu lokomotivu v jedinečném nátěru, ale využil plně nabídku místopisu. Jaký bude další osud této trati a co ještě stanice za své existence zažije? Zůstane navždy koncovou? Vždyť ani ne před dvaceti lety zde železniční provoz málem utichl, pak přišlo oživení a nakonec byla stanice chycena do měděné pavučiny. Kdo by očekával, že stanice přivítá v roce 2016 letitou babičku bobču 140.079? Snímek je příběhem sám o sobě.

Detail fotografie

830.076-6 + 831.043-5, autor: Bean

830.076-6 + 831.043-5, Kladno - Kladno-Rozdělov, foto: Bean Třetí fotografii jsem vybíral dlouho, ale nakonec zřejmě zapůsobil fakt, že venku zrovna panují arktické mrazy. Dvě zimní fotografie jsem již komentoval, proto jsem zatoužil po teplé letní fotce. Svůj lví podíl na výběru má zajisté i vozidlo na snímku zachycené. Pro některé kredenc, pro jiné loďák či žhavé trubky, pro mne však dřevoplyn. Fantastické vozidlo, které mám spojené s dětstvím a s cestami za příbuznými do Branné. Stahovací okýnka na kliku, pod sedačkami topení hřející i v létě, tři kličky na vstupních dveřích, blikající žárovkové osvětlení v interiéru, syčící kompresor a řev elektromotorů hnacího podvozku pod podlahou. Na tohle nelze jen tak zapomenout. Poslední mohykáni v podobě řady 831 dojezdily docela nedávno právě na trati přes Ramzovou a na Šumavě. Je moc dobře, že spoustu těchto motoráků se podařilo zachránit pro muzejní provoz.

Právě dřevoplyn 830.076 stál u začátků mých fotografických pokusů vyfotit vlak. Pravda, moc snímků se nedochovalo, kvalitní žádný. Pár mazanic, z dnešního pohledu škoda kinofilmu, ale takové jsou začátky. Zůstaly však zážitky a prvotní zkušenosti. Tehdy byl 830.076 dislokován v DKV Olomouc, což bylo pro mne doma. Jakmile jsem trochu pronikl do tajů fotografie, motorák byl odstaven snad pro závadu spalovacího motoru. A pak prostě zmizel. Už si nepamatuji kam, bylo mi však jasné, že pokud neshořel, tak někde bude. Znalci železničních vozidel a jejich historie prominou, ztratil jsem přehled, ale jen díky tomu jsem nyní příjemně překvapen a potěšen, když vidím dřevoplyn 830.076 v plné parádě v čele pořádného vlaku.

Na snímku možná trochu chybí ona přidaná hodnota v podobě pasoucích se koní, mechanického návěstidla a romantického hradu na kopci, ale tu plně vyvažuje legendární dřevoplyn. Dokonce i bez místopisu dokáže fotka psát svůj příběh.

Detail fotografie

S docela dobrým pocitem z odvedené práce jsem se dostal až na konec svého ohlédnutí. Chci zavřít prohlížeč se stránkou ŽelPage a koukám, že v galerii přibyla moc pěkná fotka z Ukrajiny. Je to přesně ten snímek s příběhem, na který lze opakovaně koukat a přemýšlet nad ním. Ukrajinu a tamní hory jsem měl možnost vlakem navštívit. Ale už dost, předávám slovo dalším…

Autoři ostatních zveřejněných snímků nesmutněte, že zrovna vaše snímky jsem nezmínil. Nejsou špatné, jen prostě mají smůlu, že byly publikovány v „mém“ období a nemají ten správný příběh.


Johník Poslat mail autorovi | 11.1.2017 (9:00)
Ostatní: TwitterLinkuj.cz!Jaggni to!Google Bookmarksvybrali.sme.skDalší služby
Související zprávyopen/close

Další z rubriky ŽelPage

Další z regionu Česká republika (celá) Slovensko (celé)


14.01.2017 (13:17)  
Ďakujem za výber mojej fotografie! O to viac si to cením, keďže autorovu tvorbu (najmä z okolia Horného Lidča) mám v obľube ;) Výber ma veľmi prekvapil a zároveň potešil!
11.01.2017 (10:25)  
Zajímaví výběr. Oslovilo mě ža autor, na rozdíl od předešlích výběrů šotoklubu, uvádí nejen název fotografie ale i jejího autora. Zato mu odemě patří velký plus, prostě za pět bodů.

Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.

- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP

Přidat komentář
Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.
Přihlášení
 
 
  
 
   Zaregistrovat

© 2001 - 2017 ŽelPage - správci


Info
informacni okenko