Legnica — Není pochyb o největší železniční události tohoto roku v Polsku. Příchod nových nebo rekonstruovaných jednotek, vozů a lokomotiv nebo otevírání modernizovaných tratí a stanic je poměrně běžnou záležitostí, proto je událostí roku jednoznačně hledání vlaku s nacistickým pokladem nevyčíslitelné hodnoty u Valbřichu v Dolním Slezsku.

Mainstreamová média se nám pak snažila namluvit, že se tento vlak, často pojmenovaný jako „złoty pociąg“, nepodařilo najít. Ale jako mnohokrát dříve, jde o lež, které mají uvěřit zejména hloupí lidé. A to my nejsme. Důvodem, proč objevení vlaku chtějí utajit, může byt i skutečnost, že v případě objevení vlaku na kolejích by se daná souprava téměř jistě dostala do kolize se žádostí o přidělení kapacity dráhy od dopravce RedžiOjet, který na nově objevené trati chce hned začít jezdit, a to i bez dotací. A sankce za obsazení dráhy by mohla představovat dle mluvčího společnosti Ondřeje Aleše několik tisíc říšských eur denně.

Dle konspirativních webů existuje několik indicií, že se vlak skutečně našel, a redakce ŽelPage má jako první zahraniční médium na světě i (nepřímý) důkaz přímo z Polska. Na světlo světa se totiž dostaly první fotky dvacáté první polské jednotky Pendolino, kterou by jistě nebylo možné pořídit bez peněz z nalezeného pokladu. Taky tomu napovídá, ze jednotka nebude patřit PKP Intercity, ale dopravci, který jezdí v oblasti Valbřichu (Koleje Dolnośląskie).

Jak je z fotek patrné, Poláci se rozhodli jít cestou evoluce a nejedná se tedy exteriérově o žádnou designérskou revoluci. Spíše bychom řekli, že design navazuje na letitou tradici a jemně ji rozvíjí v souladu s moderními trendy. Uvnitř je to už ale jiné. Na základě uniklé fotodokumentace během výroby jednotky můžeme předpokládat, že obložení stěn je z jantaru, sedadla jsou potažena kvalitním semišem, madla jsou ze zlata a na podlahu ještě přijdou koberce. Jde vskutku o nádherný vlak. Technické parametry jednotky budou minimálně stejné jako u vícesystémových jednotek EP250, navíc bude s měnitelným rozchodem (možná i s naklápěním).

Pozornému oku jistě neunikla skutečnost, že na bočnici není nápis Pendolino, ale poněkud překvapivě ENdolino. I toto má ale racionální vysvětlení: na základě v Polsku platných zákonů má nálezce nárok na odměnu 1/9 z hodnoty nalezeného pokladu nebo zboží, které se obstarají za nalezenou věc. Proto nálezci připadlo, mimo jiné, právě jedno písmeno z názvu nového vlaku.

Pokud se těšíte, že se novým vlakem povozíte, musíme vás zklamat. Tato exkluzívní jednotka bude vozit jenom členy polské vlády, která nemá dobré zkušenosti s letadly. Proto na všechna jednání do Bruselu nebo Londýna (kvůli brexitu) budou jezdit právě tímto vlakem, jenž bude vybaven i ETCS. Kvůli zajíždění do Londýna je potřeba upravit průjezdný profil na britských tratích, a proto Poláci vysílají do Británie už několik let tisíce svých stavebních dělníků na realizaci tohoto záměru.

Ale máme jinou dobrou zprávu. Můžete se svézt podobným vlakem, a to dokonce na mnohých místech v okolí České i Slovenské republiky. Moderní techniku sice postrádají, jantar, zlato a koberce nahradilo dřevo a lino, ale jinak jsou téměř stejné. A mají i podobné označení: EN.

V souvislosti s tímto „zlatým vlakem“ jsme oslovili i českého provozovatele černo-zlatých pum, který už celou věčnost plánuje zajíždění do Polska, zda jejich „švýcarské“ vlaky nejsou oproti ENdolinu trochu „zaostalé“, a zda si troufají s nimi oslovit náročné polské cestující. Ve vyhýbavé odpovědi jejich tiskového mluvčího jsme se dozvěděli, že jejich nejnovější čínské vlaky, vyrobené pravděpodobně v ex-kyperské Plzni, budou jistojistě to nejlepší, co po kolejích jezdí. Na otázku, zda budou jednotky též obsahovat např. jantar, jsme dostali ujištění, že z provozních důvodů vsadí raději na zdravotně nezávadné dřevo a lino. Zlato tam ale bude, protože za využití poznání čínských učených hlav vlak zhotoví „zlaté české ručičky“. Každopádně máme se na co těšit.

Polskému ENdolinu přejeme hodně spokojených cestujících, mnoho najetých kilometrů bez závad. A vám všem šťastný nový rok 2017.

Zdroj: Agencja Dzika Kaczka, Wikimedia Commons