Vážení přátelé, kolegové. Je tomu už půldruhého roku, co jsem přestal aktivně působit na stránkách ŽelPage. O to větší bylo moje překvapení, když jsem obdržel informaci, že jsem byl předchozím autorem vyzván k výběru šotoklubu za uplynulé dva týdny. Překvapení vzápětí vystřídala pochybnost… Je to vůbec vhodné a neměl by tento úkol být svěřen někomu, kdo je aktivní, je zapojen do dění a jak se říká „in?“ Navíc v tomto vánočním období? Byl jsem ujištěn, že to nevadí. Takže mi dovolte, abych vybral a okomentoval několik snímků z galerie, které mne nějakým způsobem oslovily a zaujaly.

Že to nebude lehká práce, jsem zjistil hned vzápětí. Ale začnu trochu zeširoka. Vzhledem k mé déle trvající absenci jsem se nejprve postupně probral fotkami za období, kdy jsem „chyběl“. Zjistil jsem jednu zásadní věc: a sice, že ve srovnání s minulostí se počet vkládaných fotek přece jen poněkud snížil a trochu se změnila i jejich tématika. Nedivím se tomu. Železnice – především v podání tzv. národního dopravce nám v poslední době poněkud zmodrala a zešedla. A je pochopitelné, že v zašedlém unifiku ne každý nalezne zalíbení. Na duhou stranu je tu určitá kompenzace na poli soukromých dopravců v nákladní dopravě, kde je možno vidět a setkat se s širokou škálou hnacích vozidel všeho druhu a ve všech možných barevných odstínů – od „historických“ čmeláků "a „hektorů“, přes remotorizované „banglády“ a „brejlovce“ až po vozidla představující vrchol moderní techniky jako např. elektrické „Traxxy“ či „Vectrony“. A je zcela pochopitelné, že galerie odráží tuto skutečnost. Navíc, pokud mohu posoudit, ve srovnání s minulostí podstatně přibylo zajímavých obrázků z ciziny – často dokonce z velmi daleké ciziny, např. fotky Tomáše + Tomáše z USA a dalších zajímavých lokalit. Což je jistě potěšující.

Proberu-li se fotkami za uplynulé dva týdny, zjišťuji, že na rozdíl od některých trochu „hubenějších“ období se za uplynulé 2 týdny sešlo pěkných a zajímavých fotek více než dost. V podstatě téměř každá by si zasloužila trochu pozornosti. Tak pojďme na to.

475.179

A vezmeme to pěkně popořadě. Jako první připoutal moji pozornost snímek pětasedmy nebo chcete-li děčínské „Lízy“ ve Velké Chuchli. Někdo možná namítne, že je to taková klasika, navíc na hodně známém místě. Jenže právě o to jde. Pominu-li samotný stroj, jenž rozhodně stojí za pozornost, pak se mi líbí dynamika, která ze snímku vyzařuje, ale hlavně to, že mašina má za tendrem krásně dlouhou soupravu, to se už dnes vidí málokdy, většinou se i za mohutným rychlíkovým strojem krčí pár vagónků. Tady je to všechno, jak má být. A snímek tak trochu připomíná dávné časy, kdy po této trati uháněly plzeňské pětasedmy a albatrosy s dlouhými soupravami plnými cestujících, za asistence fotografů zvučných jmen našich i zahraničních. Navíc mašina je ze série inventárních čísel 56 – 82, s elegantními, dvojitě zalomenými, tzv. „francouzskými“ uchy v horní části, po vzoru lokomotiv ř. 141 R, dodávaných pro francouzskou železniční správu (SNCF) z USA v rámci poválečné výpomoci, což pro mě osobně představuje nejhezčí provedení této řady. Takže Martine, díky, tohle se povedlo.

Detail fotografie

ICE 1

Pokračujeme dále. Aneb od páry rovnou k současnosti, nebo lépe řečeno budoucnosti? Možná trochu přeháním, ale pro mě je obrázek moderní jednotky ICE Tomáše Kubovce v zasněžené švýcarské krajině jednoduše nepřehlédnutelný. Prostě taková po všech stránkách líbivá fotka, jak to umí právě on. Navíc se jedná o zimní fotku a já zimu miluju. Tím spíš, že je to jev, kterého se nám poslední dobou jaksi nedostává. Bílá jednotka pěkně ladí se zasněženou krajinou a modrá hladina jezera Thuner plus kousek zelené trávy se stylovými alpskými chalupami v popředí vlevo jen dokreslují scenérii, která je v podstatě dokonalá. Navíc při pohledu na vzdálené hory v pozadí se mi vybaví vzpomínka na moji první dovolenou ve Švýcarsku před pár lety, kterou jsem trávil jen pár kilometrů odtud – nedaleko Interlakenu a jeho majestátních čtyřtisícovek – moc se mi tam líbilo. Švýcarsko je země, kde lidé mají úctu a respekt k přírodě i jeden k druhému, kde lidé chrání svoje soukromí a respektují soukromí druhých. Tak trochu jiný svět.

Detail fotografie

Di4.654

Další fotka, nad kterou jsem se pozastavil, je rovněž z kategorie zahraničních. Těžko říct, je-li to náhoda, nebo snad bylo-li tak bylo načasováno, ale snímek mohutné lokomotivy ř. Di4 z norské trati Trondheim – Bodo, mne v žádném případě nemůže nechat v klidu. Opět to ve mě vyvolává vzpomínku. V těchto končinách jsem se ocitnul v létě roku 1993, kdy tyto stroje zde již byly v provozu, jedná se však o malou sérii, takže tenkrát pouze doplňovaly v té době ještě na většině výkonů vládnoucí nesmrtelné „Nohabky“ řady Di3. Je potěšující, že tyto stroje – ač již rozhodně nepatří mezi nejmladší (rok výroby 1980) – jsou stále v provozu a nebyly dosud nahrazeny nějakými jednotkami. A trať samotná – to je kapitola sama pro sebe, těžko se tomu něco vyrovná, z toho co jsem měl možnost vidět, v Evropě určitě ne. Její stavba trvala přes 100 let a podmínky, v jakých byla budována, si našinec stěží může představit. Jízda po 730 km dlouhé trati, obklopené drsnou, syrovou severskou divočinou s mnoha řekami, vodopády, ledovci a fjordy je zážitkem, na který se nezapomíná a který mohu každému jen doporučit.

Detail fotografie

Za normálních okolností bychom byli s výběrem fotek u konce. Ale vzhledem k tomu, že jsou Vánoce, a jak jsem již podotkl v úvodu, že zajímavých fotek se sešlo poněkud více (aspoň z mého pohledu), dovolil bych si nabídnout tentokrát trochu širší výběr než pouhé tři fotky. Vybral jsem tedy ještě další tři kousky – takový malý vánoční bonus.

754.044-6

Ze zašedlé a momentálně oblevující zimy asi neuškodí pokochat se něčím, z čeho sálá sluneční svit a letní pohoda (nesmí být ovšem příliš horko, pak už je to nepohoda). Obrázek Michala Hajna sice pochází z 25. září, avšak letošní září si v ničem nezadalo s červencem či srpnem, takže snímek působí vpravdě letním dojmem. Navíc je na něm zachycen osobní vlak mířící do Českých Budějovic přímo z nitra Šumavy (což je kraj, který miluju) a navíc je na něm zachycen brejlovec, který strávil převážnou část svého lokomotivního života u nás v Brně. K mé úplné spokojenosti tam chybí už jen některá z budějovických bardotek, jejichž nezapomenutelné burácení se rozléhalo kolem Lipna ještě na podzim roku 2012. Ale vzhledem k tomu, že se píše rok 2016, musíme být vděční, že jezdí aspoň ty brejle. A navíc i tohle všechno za necelý rok skončí, protože Jihočeský kraj podepsal smlouvu se soukromým dopravcem, který zde bude provozovat dvoudílné motorové jednotky. K tomu bych chtěl pouze podotknout, že jsem nejednou byl svědkem, jak Os z Českých Budějovic, vedený v „klasice“ (754 + BDs + 3 Bmto) přijel do Nového Údolí třeba i s půlhodinovým zpožděním v důsledku značné frekvence a z vlaku se vyhrnulo nějakých 200 lidí a snad 60 – 70 kol. Jsem zvědavý, jak se s tím nový dopravce popere. Ale to už je nad rámec mého příspěvku.

Detail fotografie

Nádraží

Nevím, funguje-li telepatie. Osobně na nic takového nevěřím, ale nikdy neříkej nikdy. Jak se limit fotek pomalu naplňoval, říkal jsem si, že s tím výběrem fotek mám vlastně velkou kliku, protože se tu sešlo pár snímků, ke kterým má člověk co říct, ke kterým zkrátka není problém něco napsat, aniž by měl člověk bůhvíjaký spisovatelský talent. Že to prostě jde tak nějak samo. Jediné, co mi tu chybělo – černobílá fotka, nejlépe samozřejmě s parní lokomotivou. A když jsem za 2 dny rozkliknul galerii, nechtěl jsem věřit, co tu vidím. A k tomu noční náladovka. Asi nemá cenu se rozepisovat o tom, že k černobílé fotografii mám vřelý vztah, že jí dokonce v mnoha případech dávám přednost před barvou – už jen proto, že podstatná, či lépe řečeno převážná, část mé tvorby a mých vrstevníků se odehrávala na ČB negativech a jsou na nich zachyceny ty největší a nejvzácnější „špeky“. A teď tu koukám na perfektní, s citem zmáknutou noční náladovku, s parní mašinou, osobami v oblecích a cylindrech. No prostě paráda. Díky nepřesvětlení má fotka autentickou, daly by se říci až ponurou atmosféru. A k tomu to načasováni! Dobrá práce, Petře.

Detail fotografie

475.195 + 475.179

A jsme ve finále. Přiznám se, že s výběrem poslední fotky jsem byl hodně nerozhodný. Jak říkám – tentokrát je tu spousta kvalitního materiálu. Nakonec rozhodlo opět to, že jsem staromilec a v některých věcech asi dost konzervativní člověk a navíc odvěký milovník páry – s tím už se holt nedá nic dělat. Takže po nesčetněkrát projeté galerii a dumání nakonec zvítězila přípřež pětasedem na Telgártu od Ravena. Ale uznejte sami. Bezchybně provedená fotka s přípřeží elegantních strojů na majestátním oblouku telgártského viaduktu. Už na malém náhledu to člověka praští přes oči. Navíc Honzu znám osobně, to možná taky může sehrát určitou roli.

Detail fotografie

Můj příspěvek je tedy u konce. Nezbývá než doufat, že vás moje psaní příliš nenudilo a že jsem snad svým výběrem nikoho neurazil. A protože se blíží konec roku, chtěl by touto cestou popřát všem do nového roku hlavně pevné zdraví a pokud možno stálou práci (a za tu práci odpovídající příjem – není to už moc?)