Praha — Odborná porota rozhodla. Přinášíme vám výsledky druhé části fotografické soutěže o fotografii roku 2014 – hlasování poroty složené ze zkušených galeristů. Stejně jako loni, i tentokrát o vítězích rozhodovali Frank Bachmann, Robert Kalamar, Jan Langer, Pavel Scheufler, Klára Straková a Jindřich Štreit. Pravidla hlasování zůstala stejná: porotci vybírali ze všech fotografií bez rozlišení kategorií. Každý porotce měl k dispozici počet hlasů, který odpovídal počtu nominovaných fotografií (tj. 268) a které dle svého soudu mohl rozdělit mezi soutěžící fotografie. Maximální počet bodů, které mohla jedna fotografie získat, nebyl nijak limitován. Stejně tak nebyl omezen počet snímků, jež mohl porotce ohodnotit. Fotografie, která obdržela nejvíce bodů, získala Cenu odborné poroty.

Kromě toho měl každý porotce možnost napsat komentáře k soutěži či jednotlivým fotografiím. Nemuselo se přitom jednat o fotografie, které považoval za nejlepší; v komentářích mohl porotce nejen chválit, ale i kritizovat či upozorňovat na věci, které by dle jeho názoru bylo možné zlepšit.

Cena odborné poroty

Letošní Cenu odborné poroty v letošním ročníku získávají Martin Válek se snímkem Zima na Ospizio Bernina a topič s fotografií V kuchyni, kteří získali prakticky stejný počet hlasů.

Níže je uvedeno pořadí na prvních jedenácti místech. Kompletní výsledky včetně hlasování jednotlivých porotců najdete na zvláštní stránce.

Pořadí	Fotografie	Počet bodů
1.	Martin Válek, Zima na Ospizio Bernina	128
2.	topič, V kuchyni	125
3.	Martin Mačanga, Popol, para, voda	100
4.	Vojtěch Beran, BND30	80
5.	topič, 810.368-1	55
6.	šepli, 475.101	53
7. - 11.	Martin Válek, Zimní louky nad Bergünem	50
7. - 11.	malard, Při západu	50
7. - 11.	Raven, 464.102	50
7. - 11.	Martin Válek, Strojvůdce I	50
7. - 11.	topič, Zmoklý výlet	50

Frank Bachmann

Frank žije v Padebornu v německé spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko. Od roku 1982 do roku 2004 se věnoval klasické fotografii. Snímky pořizoval zrcadlovkami Ricoh, Chinon či Pentax na černobílý film nebo barevný negativ. Od roku 2004 pracuje digitálně s vybavením Canon. Ve fotografii se zaměřuje na nákladní vlaky, záběry s neporušenou krajinou či za specifických povětrnostních situací. Protože není automobilista, dostává se za svými snímky na kole, vlakem nebo kombinací těchto dopravních prostředků.

Nejsem obyčejně příznivcem fotografií modelové železnice, ale tato je originální, kreativní a vtipná.

Můj favorit, přestože – nebo právě proto – že v přítmí jsou detaily sotva rozeznatelné.

Ve správný čas na správném místě, optimálně umístěno.

Pěkně osvícená noční kompozice, zámek v horní části ji dělá perfektní.

Originální barevná kompozice, přestože barvy působí poněkud uměle.

Pěkná mlžná nálada obohacená rybáři.

Snímek jsem vybral jako zástupce standardních snímků vlaků v krajině, které by mohly také dostat podobně bodů. Zde se mi líbí především vedení linií v obraze.

Je dobře patrno pracovní úsilí. Snímek, který funguje beze slov.

Originální a kreativní použití dlouhého času během dne.

Perfektní fotka v mlze. Myslím, že pokud by bylo přítomno vertikální zakončení snímku vlevo, dal bych ještě více bodů.

Robert Kalamar

Absolvent Pražské fotografické školy pod vedením Dr. Ing. Václava Vláška, CSc. Po absolutoriu tam vedl Seminář fotografické tvorby pro I. ročník. Pracuje v IT a fotografii má jako koníček.

Komentář porotce:

Stejně jako minulý ročník jsem se pokusil rozdělit soutěž na klasické fotografické žánry. Tento rok jsem ale ve fotografiích tak bohatou strukturu nenašel – a celkově musím říct, že se mi zdají horší (ve smyslu víc pohlednicové). Naopak chválím fotografie reportážní. Oproti minulému ročníku vyprávějí silnější příběhy, portréty jsou výraznější, více vypovídající. Také jsem trochu změnil způsob hodnocení: Vybral jsem méně fotografií a přiřadil jim vyšší počet bodů, při zachování poměru vzhledem k žánru, takže nedošlo k takovému rozmělnění.

V komentářích se tentokrát budu více věnovat fotografiím, kterým jsem žádné body nedal. Nicméně zaujaly mne nápadem - jen nebyly dotažené do konce…

Tento snímek je takřka "dobový". Co bych mu vytknul, je výřez. Zde bych oříznul oblohu a domek vlevo. Jsou to velké světlé plochy, které tam nehrají žádnou roli a zbytečně odvání divákovu pozornost od hlavního námětu (navíc je díky nim námět „menší“). Příběh, který fotografie vypráví se, mi líbí.

Tato fotografie by se mi líbila v černobílé škále. Velká zelená plocha prvky v obraze spíše utopí, než že by námětu nějak pomohla (nebo tam měla nějaký význam). Dále je potřeba se zbavit těch dřevěných zábran. Opět je to plocha s velkým jasem, která námět rozbije. Nelze na ně pohlížet ani jako na „linie, které by nás dovedly k motivu“. Rámování bych viděl takřka čtvercové, s tím že je oříznuto shora a zprava (dřevěných zábran tam zbude jen malý kousek).

Tento snímek exponovaný v tzv. nerozhodném okamžiku (zdánlivě se na fotografii nic neděje) dává divákovi velký prostor k přemýšlení, a to se mi líbí. Projel tudy před chvílí nějaký vlak? Jaký to byl? Nebo v malebné vesničce začala operovat nějaká radikální skupina? Takto by se mi nad snímkem líbilo přemýšlet, kdyby nebyl barevný. Také bych ho exponoval o jednu clonu méně (více tlumený), tím bych podpořil souvislost, kterou tam vidím: co zbylo po projíždějícím vlaku…? Co zbylo po takřka uplynulém dni…?

Autor tohoto snímku mi s největší pravděpodobností provedl lobotomii. Umístit takto jasný bod takřka do středu snímku v oranžovém přesyceném tónu (a ještě tomu pomoct sbíhajícími se liniemi v symetrické kompozici) nelze nazvat jinak než Kýč. Co snímku nelze upřít, je celkový dojem, že se jedná o nějaký dopravní prostředek budoucnosti, letící jiným planetárním systémem. Viz dojem druhého slunce, který vytváří stíny na sedadlech z jiného úhlu (způsobené pravděpodobně zfušovanou montáží) Pokud byl toto záměr, pak bych to podpořil nižší expozicí o dvě clony, staženou saturací na polovinu a ještě snížením expozice v samotném okně také o 2 EV (maskováním). A kdo ví, jestli bych to slunce nakonec nevyretušoval úplně!

Práce, které bych rád vyzdvihnul:

Zde bych rád poukázal na účinek barevného akcentu. Tato hezká dynamická fotografie má velkou bílou plochu, která by bez červeného vlaku byla na snímku dominantní. Pozornost ale strhne červený barevný akcent. Výborný je také okamžik expozice (a čas závěrky). Pokud by autor nechal snímek vlakem „rozříznout“ – nebo pokud by vlak byl ostrý – už by to nebylo ono.

Toto považuji za vynikající krajinářský počin! Tušený zdroj světla – pravděpodobně měsíc umístěný někde u horizontu, viz dlouhé stíny stromů – který není na snímku zobrazen, zde vytváří „přírodní ateliér“. Práce autora s expozicí (naznačené hvězdy na obloze, správně exponovaná světla vlaku a zároveň posazení bílého sněhu do středně-tmavších tónů při zachování tmavě modré oblohy) je přímo mistrovská. Z mého pohledu je výborně zvolen i výřez. Na snímku nic nechybí ani nepřebývá. Tvůrčí záměr autora bych předvedl na porovnání s tímto snímkem, kde můžeme vidět docela obyčejnou pohlednici, která je snímána pravděpodobně ze stejného místa. Námět: umístění civilizačních prvků, právě jen náznakem, do takto monumentální krajiny v zimním období mne velmi oslovil.

Jak už jsem zmínil v úvodu, reportážní fotografie jsou tento ročník o dost lepší, a tato je toho zářným příkladem. Pro mne vytváří silný příběh – až dojemnou směs nostalgie se silným nutkáním přemýšlet o budoucnosti… Autor byl v ten pravý okamžik na správném místě. Ano, to je podmínka nutná k vytvoření dobrého reportážního snímku. Tento autor však stiskl spoušť ve správném okamžiku, a tím do toho vnesl své tvůrčí ambice.

Jan Langer

Jan je absolventem ITF v Opavě, kde se věnoval především sociálnímu dokumentu. Účastnil se několika dobrovolnických projektů v zahraničí. V roce 2006 působil v Nairobi ve fotooddělení neziskové organizace MYSA a po návratu se obrazově podílel na publikacích rozvojového vzdělávání a spolupráci s Člověkem v tísni. Volnou tvorbu věnuje dokumentárním cyklům. Pracuje jako fotograf na volné noze v oblasti reportážní, dokumentární a portrétní fotografie.

Komentář porotce:

V záplavě fotografií krásných vlaků v krásné krajině jsem volil záběry, ve kterých mě oslovila neobyčejná atmosféra. Tu fotografiím přidalo zajímavě zvolené světlo, citlivá kompozice, nevšední obrazové prvky nebo jen naznačený vztah mezi nimi.

Porotce nekomentoval žádnou konkrétní fotografii.

Pavel Scheufler

Jako fotograf, historik fotografie a lektor kurzů digitální fotografie, Pavel je autorem či spoluautorem 38 fotografických publikací, uspořádal na 50 fotografických výstav a napsal stovky článků a studií. Přednáší dějiny fotografie na FAMU.

Klidná vtipná kompozice. Klidná v tom, že je vyplněna dominantní teplou barvou v obou polovinách horizontálního obrazu, přičemž kompozice je skvěle vyvážená i oněmi stromy. Vtipná v tom, že fotograf poodstoupil přesně tak, aby záběr byl kompozičně co nejpřesvědčivější a úhel záběru, tedy použité ohnisko, tím pádem nejvhodnější. Krásný příklad souladu formy a obsahu.

Na první pohled efektní a chytrý snímek. Vše je promyšleno, připraveno, patrně zrežírováno, a to v daném kontextu mistrně. Fotograf tu byl zároveň v roli režiséra. Jestliže lánem slunečnic vede úzkokolejka se žlutou mašinou, musí se to pro fotografii využít! Mašinka stojí přesně tam, kde z hlediska kompozice měla stát, dobře je vypořádáno s podmínkami sníženého osvětlení na sklonku dne. Použito HDR? Rozsvícený reflektor je v diagonále, na jejímž konci je detail květu slunečnice, jemně ozářené slunečním paprskem. Domnívám se, že by bylo zřejmě lepší, aby i slunečnice v popředí byly ostré, tedy v hloubce ostrosti; jejich ostrost je důležitější, než ostré stromy na horizontu. Není to chyba, jen by to možná působilo lépe…

Dobrých pracovních fotografií je v současné době málo. Možná je to tím, že skončila doba adorující práci se svým Práci čest… "Klidná síla” kompozice tkví v tom, že části strojvůdcovské budky kompozici dělí na třetiny. Pohled diváka se soustředí jednak na tvář, z níž vyzařuje energie, sebevědomí a jistá hrdost; a jednak na ruce, z nichž ta levá je zvýrazněna černou plochou za ní. K rukám pracujícího člověka jakoby se soustředila energie a pohled diváka. Vyznění snímku, který je jakousi poctou strojvůdci a jeho práci, je umocněno jeho pohledem, jakoby zasněným v dál, v pozitivním očekávání věcí příštích.

Klára Straková

Studium jazyků na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy vystřídalo studium fotografie na Pražské fotografické škole pod vedením Dr. Ing. Václava Vláška, CSc. Působila jako lektor na Pražské fotografické škole. Fotografie je jejím velkým koníčkem a vášní.

Spodní část by bylo dobré ztmavit či lehce oříznout, aby levá spodní část snímku neodváděla pozornost od toho, co se děje v horní části snímku. Také bych zvážila zvýšení kontrastu.

Vtipnou kombinaci krás přírody a techniky příjemně doplňuje zapadající slunce. Na první pohled působí poeticky.

Výraz lidské tváře skvěle doplňuje symbol uprostřed obrazu. Natočení snímku nás nutí přemýšlet, jak byl snímek pořízen, zda na výšku nebo tak, jak jej autor předkládá.

Jindřich Štreit

Od roku 1972 se Jindřich koncepčně věnoval zobrazování vesnického života. Soustředil se na portrét a na romskou tematiku. Od roku 1991 pracuje na dokumentárních projektech ve Francii, Anglii, Brazílii, Moldávii, Rakousku, Německu, Japonsku, Číně, Maďarsku, Rusku (Burjatsko, Krasnodarský kraj, Ingušsko, Čečensko), ale také v České republice (Ženská věznice, Břevnovský klášter, Lidé olomouckého okresu, Lidé Mikulovska, Cesta ke svobodě, Lidé Třineckých železáren, Mezi námi, Za oponou, Spolu, Cesty života, Lidé mého kraje – Bruntálsko, Ocelový svět, Tichá nemoc, Vítkovice, Hledat anděla, Lidé Vítkovska).

Připravil více než 900 autorských výstav a mnoha kolektivních se zúčastnil. Vydal 28 knih, je zastoupen v nejvýznamnějších sbírkách a bylo o něm natočeno několik filmů. Vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze v letech 1991–2003, kde pedagogicky působil, se v roce 2000 habilitoval a stal se docentem pro obor fotografie. V roce 2009 získal profesuru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Fotka má dynamiku, kompozici, napětí. Moderní styl se širokým objektivem.

Snímek má příběh a pěkně členěný obraz s představou a návratem do minulosti.

Fotografie má úžasnou atmosféru osamělého běžce jezdce krajinou, tunelem. Sněží, přesto jedu. Posvítím…

Výhercům srdečně blahopřejeme, porotcům velmi děkujeme za účast v porotě.

Těšíme se na shledání na výstavě výběru fotografií ze soutěže, která proběhne v pražském Centru FotoŠkoda od 19. do 31. října 2015.