Ostrava — Řekne-li se „Payus“, vybaví se mi dobrosrdečný vysportovaný chlapák s úsměvem na tváři. Řekne-li se „Payus a ŽelPage“, okamžitě mám před očima některé jeho železniční fotky z průmyslového zázemí Ostravy – „těžký industriál“ jak je kdysi někdo z komentujících pojmenoval. Jeho fotky na ŽelPage sleduji od samotných začátků. Ty neměl zrovna jednoduché – fotil jinak, než mnozí publikující. Žádný standard – pohled na vlak ze stále stejného (optimálního) úhlu, pokud možno dobrý násvit, to nebyla jeho parketa. Payus raději volil „čelovku“. Zejména někteří zahraniční šotouši měli zpočátku s jeho tvorbou nemalé problémy. Jeho pohled na svět byl jiný a mne si získal. Snaží se zachytit dynamiku pohybu. Jindy si hraje s geometrií kolejišť nebo ocelových konstrukcí. Má rád podvečery, kdy se barvy oblohy mění minutu po minutě. Od světlých tónů modré až po hluboce temné, přecházející v čerň, ozvláštněné tóny zlatavé, oranžové, červené, růžové i fialové. Matka Příroda si ráda hraje a nabízí nám i fotografům občas úchvatné kombinace barev. Nemá problém fotit v noci a to, co potom předkládá ke zhlédnutí, je velmi působivé. Jeho fotky jsem si oblíbil a pravidelně se na ně těším. Kdybych je mohl (nyní) na ŽP i hodnotit, tak povětšinou by ode mne získával u svých fotek hodnocení velmi vysoké. Když mi v mejlu přistála pozvánka na jeho připravovanou výstavu Fotomozaika Pavla Kopce, nešlo si do diáře nepoznačit: „pondělí 23. března 2015, 15.30 h, vernisáž Payus“.

Prostor pro prezentaci mu poskytla Galerie Na schodech, kterou najdete v budově A porubské radnice (Poruba je místní část Ostravy), na ulici Klimkovická 28. Neptal jsem se ho, co široké veřejnosti představí. Věřím, že by mi své plány poodhalil, ale já chci být aspoň trošku překvapen. Tuším, co uvidím. Určitě nebudou chybět fotografie Poruby, kde bydlí a kterou zná skvěle – nejen místa známá z fotek staveb socialistického realismu, ale i mnohá méně pozorným očím možná uniknuvší zákoutí. Rád chodí fotit z horních podlaží výškové budovy Domova sester. Když jsem jednou vyslovil podezření, že tam určitě chodí za nějakou sestřičkou a focením to maskuje, jen se usmál – že tam chodí kvůli pohledům na město. Předpokládám, že uvidím něco z portrétní tvorby. Jeho šikovný a báječný syn Matyáš na sebe často přitahuje pozornost tátova fotoaparátu. Možná uvidím něco z přírody. Chybět by nemuselo jeho oblíbené pohybovadlo kolo. A myslím si, že Payus nevynechá něco z fotek se železniční tématikou. Pokud sáhne po něčem z „těžkého industriálu“, udělá mi radost.

Jestliže zavítáte do Ostravy v období od 23. března do 24. dubna 2015 a zbude vám chvíle času, jste zváni! Pravda, otevírací doba galerie je poněkud nestandardní: pondělí až pátek od 8 do 12 h, pouze v pondělí a ve středu pak i odpoledne od 13 do 17 h. Ale překážky jsou od toho, aby se překonávaly, ne? Věřím, že Payova výstava bude stát za to. Vidět fotky „na živo“ je přeci jen něco jiného, než se na ně dívat na webu jen na monitoru.

Kromě pozvánky tedy jako malou ochutnávku nabízím pár fotek Payovy tvorby.