Praha/Fryčovice — Každého z nás při cestě vlakem již napadlo jak často jsou asi sedadla čištěna, zdali je provozovatel dezinfikuje a v tom horším případě od čeho že jsme si to znečistili košili. Možná vás také zajímá, jestli soukromí dopravci věnují údržbě sedadel větší péči než ten státní. Problematika údržby nás natolik zaujala, že jsme se stejnými otázkami oslovili tři největší osobní dopravce na síti SŽDC – a to České dráhy, RegioJet a LEO Express. Rovněž jsme položili několik dotazů výrobcům sedadel pro železniční kolejová vozidla, konkrétně společnostem Borcad a MSV interiér. Bohužel musíme konstatovat, že RegioJet i přes opakované urgence v listopadu a prosinci na naše dotazy nereagoval, stejně jako naše prosby o odpovědi ignorovala společnost MSV Interier. LEO Express pak zaslal po opakované urgenci jen krátké vyjádření. Především tak budeme vycházet z podkladů dodaných Českými drahami a odborným vyjádřením společnosti Borcad.

Pravděpodobně každý dopravce se snaží najít průnik mezi snahou co nejlépe udržovat svá vozidla a zároveň ušetřit. Výsledkem by měl být uspokojivý kompromis pro zákazníka, v našem případě pocit, že se nemusí bát posadit, nebo dokonce sáhnout na závěsy či zvednout cokoliv z koberce ve voze. U velkých dopravců může být taková údržba komplikovaná, například díky používání látek rozdílné kvality od různých výrobců. Údržba sedadel u Českých drah rozhodně není diverzifikována podle toho, zdali sedadlo pochází od Borcadu či jiné společnosti, nebo je potaženo látkou „co depo dalo“. Komplexní údržba se řeší jednotným předpisem ČD V71, vycházejícím z mezinárodní Úmluvy o výměně a používání osobních vozů v mezinárodní dopravě. České dráhy také garantují, že všechny jimi používané čisticí prostředky mají atest státní zkušebny a jejich vhodnost je přezkoumávána v hygienických stanicích Železničního zdravotnictví, jak pro magazín ŽelPage uvedl Petr Šťáhlavský, tiskový mluvčí ČD.

Tři stupně čistění u Českých drah

Interiér je u našeho největšího dopravce čištěn primárně ve třech stupních. Nejčastěji probíhá tzv. vratné čištění, a to minimálně jednou denně v konečné stanici soupravy. Z námi zkoumaných součástí interiéru se textilní i koženková sedadla stírají vlhkým hadrem, odstraňují se drobné nečistoty a koberce jsou „zameteny“ vlhkým hadrem. Záclony a podhlavníky se nečistí. Dalším stupněm je tzv. výchozí čištění v intervalu 7 až 14 dní, zpravidla v domovském depu kolejových vozidel. Při něm jsou textilní sedadla vyčištěna a vysáta vysavačem, koženková umyta čisticími prostředky. Koberce jsou vysáty a v případě potřeby vyměněny špinavé záclony či podhlavníky. Posledním, nejdůkladnějším je tzv. základní čistění v intervalu 1 až 3 měsíců taktéž v příslušném depu kolejových vozidel. Textilní sedadla jsou vyklepána, vysáta a vyčištěna speciálním roztokem (tzv. mokrá cesta). Koženková sedadla jsou umyta čisticím prostředkem a vytřena do sucha. Koberce jsou vyneseny z vozů (jde-li to) a vyklepány, chemicky vyčištěny a položeny zpět na místo. Rovněž jsou kompletně vyměněny všechny záclony a podhlavníky.

Pozn. autora: Rozsah očisty interiéru v jednotlivých stupních je mnohem obsáhlejší a zahrnuje postupy čistění dalších částí (podlah, vnitřního obložení, stolků, madel, WC, okenních tabulí, zrcadel, apod.), které ale nejsou pro náš článek podstatné.

Dráhy také dodávají, že nad rámec předpisu V71 mohou pověření pracovníci rozhodnout o dalších krocích. K častějšímu úklidu může docházet u kategorií SC, EC, IC či Ex. U vlaků EC je také aplikováno obratové čistění rozsahem blížící se spíše výchozímu, z důvodu vícedenních oběhů, kdy se vlak nachází mimo území ČR a charakteru vlaků, na nichž jsou vozy nasazeny (vysoký proběh apod.). Společnost LEO Express dodává k problematice následující: „…podhlavníky měníme a pereme každý měsíc, sedáky se mokrou cestou včetně desinfekce čistí každého půl roku, koženku nemáme a roletky čistíme také co půl roku…“.

Pohled na údržbu sedadel z pohledu jejich výrobce

Jak jsme již avizovali, oslovili jsme i společnosti zabývající se mj. výrobou sedadel pro železniční vozidla. Společnost Borcad nám poskytla poměrně detailní náhled, jak by se mělo pečovat o její sedadla. Borcad používá potahy s převažujícím podílem přírodní vlny, což samozřejmě ovlivňuje i způsob údržby a čistění. Výrobce doporučuje suchou pěnu, šamponování nebo jemné kartáčování. Nejlépe by měla být pěna vytvořená mimo sedadlo a nanášena suchou houbou. Po této aplikaci by potah měl úplně vyschnout. Případně je možné sedadlo vysát. Vysávání může probíhat pod standardním tlakem běžnou hubicí. Firma z Fryčovic rozhodně nedoporučuje úplné namočení sedadla či běžně používané čistění vysokotlakým retraktorem. Vysokotlaká retrakce je vhodná pro syntetické tkaniny, ale nikoliv pro zmíněnou vlnu. Taktéž by se neměla používat horká pára (rychlá degradace čalounění).

Proč vlastně u Borcadu používají látkové potahy s převažujícím obsahem vlny? Výrobce uvádí, že vlna je jedním z mála přírodních materiálů s velmi malým elektrostatickým nábojem a zároveň také zabraňuje jeho vzniku, jelikož obsahuje vlhkost. Oproti tomu syntetické látky dovolují vzniknout vysokému elektrostatickému náboji, což vede k neustálému nabalování prachu a potah pak nelze téměř nikdy dokonale vysát, a proto se přistupuje k razantním, byť nevhodným metodám (horká pára, vysokotlaká retrakce apod.).

U sedadel Borcad potažených koženkou či imitací kůže platí podobná pravidla jako pro látku, ale je navíc možné použít vlhkou cestu. Nikoliv však mokrou, jelikož chybí odolnost vůči průsaku vody a sedadlo se pak dlouho vyvětrává a zůstává mokré, což je problémem při krátkých obratech souprav. Sedadla lze navíc čistit i krémy s různými adativy, např. včelím voskem. Toto sice zvyšuje estetickou hodnotu výrobku (lesk, odstranění otisků prstů), ale nemá zásadnější vliv na životnost. U sedadel s textilním či koženým povrchem je doporučeno čistění jednou týdně nebo méně. Borcad dodává, že: “Méně je však někdy více. Při velmi častém čistění a nevhodně použitých metodách následuje rychlé opotřebení materiálu.“

Výrobce se také zmiňuje o impregnaci a dezinfekci. V odborných kruzích panuje názor, že problémem jsou spóry plísní vířené klimatizačními jednotkami vozidel, což degraduje účinnost pravidelného čistění sedadel. Trendem do budoucna bude tedy již samotná úprava potahových materiálů a nikoliv až následná dezinfekce. Někteří výrobci již různé technologie kombinující dezinfekční či impregnační účinky do svých výrobků implementují. Borcad k problematice dodává: „Je však jasné, že dnešní možnosti desinfekce resp. impregnace mohou vylepšovat hygienické a také estetické vlastnosti produktů. Na druhou stranu nejsou dostatečně zmapována případná rizika nežádoucích účinků.“ Je tedy vidět, že pouze starost o sedadlo samotné nestačí. Důležitá je i např. pravidelná údržba a čistění klimatizačních cest vozidla.

Čistění sedadel a dalších látkových součástí interiéru je aktuálním a citlivým tématem. S rostoucí vyspělostí moderních tkanin a potahů jsou kladeny samozřejmě i vyšší nároky na provozovatele vozidel a jejich odbornou znalost této problematiky. Nyní samozřejmě nemyslíme jen České dráhy či další české dopravce. Například Deutsche Bahn má sice pro údržbu sedadel podrobné předpisy, ovšem jejich plnění externími úklidovými subjekty je již diskutabilní. U pohovky za 25 tisíc si doma jistě dáte pozor, abyste dodrželi všechny postupy při čistění stanovené výrobcem, jelikož při poškození, které bude způsobeno nesprávným postupem, ji u prodejce nikdy nevyreklamujete. Je třeba si uvědomit, že tato praxe může být čím dál tím více uplatňována také na železnici či u dalších prostředků veřejné dopravy.

Za poskytnuté podklady děkujeme společnostem Borcad a České dráhy.

Zdroje: České dráhy, Borcad, vlastní pozorování