Villingen / Berlín — V rámci elektrifikace Schwarzwaldbahn v roce 1972 byla na nádražích osazena řídící technika pro dálkové ovládání spínacích prvků trakčního vedení (TV) v té době vysoce moderní – od firmy Brown Boveri & Cie (BBC – od 1988 integrována do ABB). Po 40 letech provozu dosáhla tato analogová technika hranic své životnosti a je nahrazována technikou digitální. Četnost poruch analogového zařízení počala stoupat a náhradní díly již nejsou dostupné. Poruchy si vynucovaly manuální zásahy u silových spínacích prvků – odpojovače v takovém případě musely být ovládány ručně z místa.
Původní reléový rozvaděč BBC měl rozměry 200 x 85 x 60 cm a vnější komunikace byla mimo jiné zajišťována telefonním vedením. Nová digitální technika je dodána firmou Siemens a je umístěna v rozvaděči o rozměrech 100 x 60 x 30 cm. Vnější komunikace je prostřednictvím DSL. Vyšší bezpečnost je zajištěna, mimo jiné, dvojitou zábranou přístupu – po otevření dveří jsou přístupné pouze prvky pro provozní obsluhu, servisní obsluha musí otevřít samostatným klíčem dveře druhé.
Stávající spínací tablo (ovládací panel) výpravčího bude zachováno a propojeno do nového rozvaděče. Komunikace nového rozvaděče s Ústředním energetickým dispečinkem (ZES) je digitalizována. Nová skříň plní i funkci převodníku signálu, neboť až na další je komunikace s akčními členy v poli (s pohony odpojovačů) analogová.
ZES řídí provoz a spínací procesy vedení a napájecích stanic. Místní manipulace v nádraží ZES provádí na vyžádání, dozoruje a dává souhlas. Výpravčí v místě jsou proškoleni pro práci na zařízení středního napětí v rozsahu nejméně jednoho týdne + zkouška. Výpravčí provádí spínání pouze v případě nebezpečí, nebo podle zvláštního plánu zpracovaného v rámci provádění (stavebních) prací pro každý případ zvlášť. V ostatních případech sjednává manipulace se ZES. Přitom jsou použity předepsané závazné formulace a jejich zpětné potvrzení.
Malé nachytření pro elektriky neznalé
Odpojovač – slouží k oddělení elektrických obvodů – zde, tedy v nádraží, napájeného trakčního vedení (TV) nad jednotlivými kolejemi. Odpojovač slouží k rozpojování a připojování, zpravidla bez zátěže. Odpojovač lze ovládat mechanicky z místa, nebo je vybaven pohonem (elektrický, dříve i pneumatický) – a pak je možné dálkové ovládání. U vysokého napětí (platí v ČR – jinde zváno napětí střední) je k manipulaci vyžadována elektrotechnická kvalifikace – proto školení výpravčích.
Vypínač – spíná obvody pod zatížením, je schopen vypnout i zkrat. Je zapojen na systém ochran, které dají impuls k vypnutí v nestandardním stavu.
Zdroj: Wikimedia Commons
1 2 | Zpráv na stránku: |
Kdo tu říká, že reléovka je analogová?
Nám na MEDĚ běhalo cílový brzdění a optimalizátor jízdy (ať jsme trochu k tématu). Data byla na děrovaném kinofilmu a četla se elektromechanickou čtečkou. Ale těch MED muselo být několik vedle sebe :-)
K té vaší istalaci: buďte rád, že to nenapsalo "Pokud program nechcete používat, pošlete 300 Euro..." :-)))
M.Kulich: relátka jsou až záležitostí 20. století
Relé bylo vynalezeno v roce 1835 Josefem Henrym.
Průběh instalace, který popisujete, není vlastnost počítače, nýbrž operačního systému (potažmo vývojáře daného programu). A to, jaký OS a jaké programy používáte, je jen a jen na vás.
Při používání počítačů, dokud jsem měl 286 a DOS tak jsem byl nad ním neomezeným pánem, nic vymýšlel a poslouchal. Teď mám Pentium nebo co, 4 jádrový 3GHz a dělá si co chce on, naposledy se mi sama od sebe nainstalovala nějaká aplikace na čistění registrů, při instalaci jiného programu, probíhalo to asi takhle:
"Chcete nainstalovat program na čištění registrů?"
"Ne"
"Nainstelujte si ho, je to pro vás velmi výhodné"
"Ne"
"Opravdu ho nechcete nainstalovat???"
"Ne"
"Program bude nainstalován"
"Děkujeme vám za instalaci produktu"
"Pokud chcete program používat, pošlete 300 Euro na adresu....."
Nyní se ho už asi měsíc pokouším odinstalovat, probíhá to podobně jako instalace.
MEDA byla krásná, ale psát se na ní jaksi nedalo, za to se na ní dal vypočítat souběh superhetu, ale to je na těhle stránkách asi španělština. Ono to jde i na PC ale poněkud složitěji.
:D
Nicméně přechod na ty jednočipy určitě přinesl jenom problémy. Třeba už nejsou k mání takový ty propojovací kablíky, co se daly strkat do sebe a do jedný zdířky se tak připojilo třeba 5 vodičů :-)))
pokrok nezastavis. kdyz k nam na provoz v roce 1989 privezli prvni dil treti generace WSSB, ktera byla slozena castecne z mikroprocesoru, ovanul me neprijemny pocit ztraty zamestnani - protoze zatimco releovka ve svy podstate je primitivne jednoducha, u mikroporcesoru uz to tak jednoznacne neni...
takze i kdyz castecne a nostalgicky souhlasim s M474, tak na druhou stranu je proste fakt, ze zapalovat louce tam, kde je k dispozici zarovka by nebylo asi uplne logicke.
a taky rikam, ze k porozumneni releovky a elektromechaniky je zapotrebi srdce a nadseni. ke zbytku staci prave onen laptop... achjo.
Digitální technika se používá i proto, že má určitý rozsah hodnot, nepodláhá tedy tolik šumu a již zmíněnému stárnutí součástek. To, jak bude který obvod fungovat, stejně nakonec nejvíc závisí na návrháři (analogového i digitálního obvodu). Jen v případě mikrokontroléru stačí při chybě nahrát nový program, u tišťáku to znamená vypočítat znovu parametry součástek a osázet nový tišťák.
Všechno je to o penězích a dávno jsou pryč doby, kdy součástky byly dražší než plat návrháře. V programu jen použijete lze znovupoužít již napsaný kód, z tišťáku jen těžko kousek vyříznu a použiju jinde. Používání digitální techniky je tedy jen logickým důsledkem snižování nákladů.
1 2 | Zpráv na stránku: |
Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.
- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.