Čas je velmi relativní. Když jsem se někdy v březnu vracel z Okříšek do Brna a zahlédl v čele rychlíku posledního přeživšího brněnského brejlovce „nulku“, říkal jsem si, že má ještě času dost a že se ještě několikrát setkáme, než odjede na plánovanou „kundálizaci“. Oficiální datum odchodu se několikrát oddálilo, a tak bylo možno ji nasadit na Slavnosti Pernštejnského Panství, za pár dní nato byla k vidění i v rámci akce „šestiválcové pozdvižení“ na trati 240, a najednou byl srpen. Ten srpen, na který bylo stanoveno datum posledního zastavení motoru a vypuštění provozních kapalin. Do poslední chvíle jsme čekali v nějaký zásah vyšší moci, který by ochránil tuto vzácnost od přestavby na 750.714, avšak nestalo se. Třetího srpna tak 750.022-6 odjela svůj poslední výkon, konkrétně na osobních vlacích 4822 a 4805… A proč tolik piety kvůli jedné „hloupé“ mašině?

Inu, možná nebyla nejchytřejší, ale za celou dobu svého života patřila k tomu spolehlivějšímu, co z ČKD přišlo a bylo v Brně udržováno. Březen roku 1972 byl ve znamení příchodu prvních brejlovců do Brna a není bez zajímavosti, že první trojicí byly T 478.3021, 3023 a právě dvaadvacítka, která v továrně obdržela výrobní číslo 7939/72. Domovem se jim stalo někdejší lokomotivní depo Brno - Dolní, v té době uchovávající jak předešlou generaci motorových lokomotiv řady 751, tak nejednu páru. Kdyby tehdy někdo měl čas se zamyslet nad tím, jak dlouho tato kapitola bude trvat, nejspíš ho nenapadlo, že téměř 40 let - jakkoli na to byla základní stavba lokomotivy dimenzována.

V průběhu času se lokomotiva dočkala několika barevných provedení, z nichž to pravděpodobně nejzajímavější obdržela po opravě, ukončené v listopadu 1981 a které zanedlouho uvidíte v levém sloupci s fotografiemi. Posledním kabátem, v němž stroj brázdil „okolobrněnské“ koleje, byl červený se širokým žlutým pruhem (tak ji zná většina z nás). Technické úpravy pak byly ve znamení „vzniku“ řady 750 v devadesátých letech. Spočívaly tedy v odstranění parního generátoru PG 500 a jeho nahrazení topným alternátorem, jakož i úpravou uložení podvozků výměnou závěsek za pryžokovové sloupky. To vše však zásadním charakterem nenarušovalo původní pojetí stroje tak, jak jej konstruktéři v ČKD vyprojektovali a dělníci vyrobili. Zásadní zlom přišel až letos, kdy byla dvaadvacítka odtažena do České Třebové, kde podstoupila nedávno dokončenou rekonstrukci na řadu 750.7. O tom, jaké pochybnosti vyvstávají z celého projektu této nové řady si můžeme povědět někdy příště…

Dovolte mi, abych se alespoň prostřednictvím fotografií, vrátil k poslední 750 v Brně. Děkuji za pomoc Drahošovi, který obstaral fotografie z dob minulých, konkrétně od Jiřího Žáka, Jaroslava Kyzlinka a Dušana Repy. Dále pak těm, kteří do naší galerie přispívají velmi zřídka, což byl i jeden z důvodů, proč jsem je oslovil. Jsou jimi Kuba Sychra, Daniel Forejtar a Petr Majerník. Výčet autorů pak uzavírají naše galerijní stálice - Petr Holub a Drahoš Švestka.

Odkazy na snímky

První -T 478.3022 - Jiří Žák

Druhá -750.022-6 - Petr Holub

Třetí -753.022-3 - Dušan Repa

Čtvrtá - 750.022-6 - Drahoš Švestka

Pátá - 750.022-6 - Jakub Sychra

Šestá - 750.022-6 - Martin Grill

Sedmá - T 478.3022 - Jaroslav Kyzlink

Osmá - 750.022-6 - Daniel Forejtar

Devátá - 750.022-6 - Petr Majerník

Desátá - T 478.3022 - Jiří Žák