Je zima, za okny chumelí o sto šest a mně je ve vyhřátém bytě za klávesnicí počítače více méně příjemně. Ale zdaleka ne všichni na tom jsou tak dobře jako já – jsou i lidé, pro které je pojem „domov“ téměř cizí. Nemají kam jít, kam si uložit své věci, kde si dát horkou sprchu… Téměř každý už se s nimi setkal. Jaké mají možnosti? Omezený počet míst v azylových domech a útulnách. Zdaleka nepostačují pro všechny, kteří by pomoc potřebovali. Kam jít jinam? Tam, kde je relativně teplo, kde je nepřetržitý provoz – nádraží jsou, z jejich pohledu, zcela ideálním řešením. Ale je to řešení, které by bylo přijatelné pro všechny? To je každoročně opakující se problém. České dráhy jsou si toho vědomy a protože jej dosud nevyřešily, již v prosinci 2009 avizovaly, že posílí ostrahu vybraných nádraží a to zejména kvůli bezdomovcům, kteří se tam na zimu stahují, kazí image Českým drahám a obtěžují cestující. Dráhy slibují nápravu v blízké budoucnosti. Pojďme se podívat, jaká možná bude cesta česká a jak to vyřešili ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska.

Česko - do bezpečnosti na nádražích daleko

K zamyšlení mne přivedla glosa Miroslava Macka, který, mimo jiné, píše: „V mém domovském městě (Zábřeh na Moravě, pozn. redakce) je nové nádraží: s prodejnou tiskovin, kde se tři lidé už mačkají, ovšem hala je velká, s dvěma oddělenými čekárnami. Po zakoupení jízdenky 1. třídy jsem zamířil do prázdné čekárny…tedy prázdné: na lavici se rozvaloval opilý bezdomovec a vstoupit se kvůli příšernému puchu nedalo. V druhé čekárně byli dva tři cestující zřejmě bez čichu a další páchnoucí bezdomovec. I šel jsem se zeptat na informace, co učiní: nic, nic, nic, neboť když zavolají policii, tak ta je vyvede ven a odjede a oni ihned zase zalezou dovnitř…i oněměl jsem nad službami Českých drah i policie, která mne ani nechrání, ani nepomáhá, ač platím daně jako mourovatý.“

Počátkem prosince loňského roku České dráhy avizovaly, že připravují tendr na zajištění ostrahy svých nádraží. Zatím ale nevědí, jestli zakázku budou řešit jako celek a nebo zda jej rozdělí na dílčí části… Hovoří se ale o tom, že nechtějí v tomto případě využít služeb externích poradců, ale veřejnou soutěž zorganizuje jejich tým.

Na budovách a vlacích jsou ročně způsobeny škody za více než 20 milionů korun, což jsou náklady, které by mohly České dráhy využít jinde. Je nutno proto vybalancovat zadání tak, aby náklady na ostrahu nepřevýšily výrazně škody, kterým by bezpečnostní agentury mohly zabránit. Pro představu: 5 strážných na celodenní službu vyjde měsíčně zhruba na 350 tisíc korun. Ostraha se bude týkat samotných budov nádraží, ale i technických dep. Prioritou budou velká nádraží, ale seznam se zatím zpřesňuje.

Zima a bezdomovci, vandalové a sprejeři – to nejsou jediné problémy. S nemalými problémy se potýká třeba Břeclav, kde v tichosti nabízejí své služby „kněžky lásky“ na vlakovém nádraží, aby měly na další dávku drog. V některých odstavených vozech, které České dráhy kvůli stáří už nepoužívají a které stojí jen pár minut chůze od hlavního nástupiště, se pořádají večírky, asi desítka vagonů, nad nimiž už jen chybí červená lucerna, dostala i svá jména. Projdete-li se kolem vozů za letního odpoledne, většina vrat rezavějících vozů je otevřena a vnitřní vybavení napovídá, že „nájemníci“ nejsou daleko – na zemi matrace, vedle stolek na něm starší pečivo, o kus dál boty, poskládané oblečení.

Znáte platné předpisy?

Připomeňme ale, jaké platí předpisy – Smluvní přepravní podmínky Českých drah pro veřejnou přepravu (SPPO). Všechna místa v obvodu stanic jsou veřejnosti nepřístupná s výjimkou prostor určených pro veřejnost. Prostory určené pro veřejnost jsou:

• přístupné bez omezení (např. odbavovací prostor před pokladními přepážkami, informační centra atd.) k zakoupení dokladů, získání informací o přepravě apod.;
• označené jako přístupné pouze s platným jízdním dokladem nebo zaplaceným poplatkem za samostatné využití přepravních prostor; tyto prostory musí být ve stanici řádně označeny.

Poplatek za samostatné využití přepravních prostor, lidově „vstupenka na nástupiště“, stojí 5,– Kč a platí dvě hodiny od vydání. Pokud necestujete a při kontrole se neprokážete platnou jízdenkou nebo vstupenkou na nástupiště, zaplatíte za porušení přepravních podmínek přirážku 500,– Kč a prostor musíte okamžitě opustit. Pokud přirážku zaplatíte na místě v hotovosti a nebo u pokladní přepážky do 15 dnů, bude přirážka snížena na 100 Kč.

Velitel Městské police Tábor Petr Svoboda před časem v rozhovoru pro Českou televizi, která se zajímala i o situaci bezdomovců na táborském nádraží, uvedl: „Běžnému člověku můžete uložit blokovou pokutu, tomuto člověku nemůžete prakticky nic.“ Je tedy na politicích, aby doplnili zákony a lidé, kteří na pokutu nemají, si ji museli odpracovat – třeba úklidem nádražních prostor. Ale takový příkaz by měli mít možnost dát přímo zasahující policisté, protože řešení přes soudy je zdlouhavé, soudní obsílky některým lidem nedoručitelné.

Británie - bezpečná nádraží

Státní Britské železnice měly v minulosti problém se svými omezenými finančními zdroji. Po privatizaci a udělení koncesí se bezpečnost stala jednou z priorit. Soukromí dopravci měli přístup na kapitálové trhy a začali uskutečňovat řadu projektů zaměřených na bezpečnost cestujících. Zvýšená bezpečnost přilákala zpět ztracené řádně platící cestující, zvýšení příjmů pomohlo zaplatit další bezpečnostní opatření… I když čerpám z údajů asi deset let starých, pro České dráhy mohou být řešení novinkou.

Britské železnice společně s policií vyhodnotily, že cca 95 % lidí páchajících zločiny na železnici jsou cestující bez jízdenky. Klíčem k zajištění bezpečnosti zákazníků se tedy stal systém kontroly od vstupu na železnici až po její opuštění. Tak se jízdenkové turnikety, dříve považované za způsob obrany proti černým pasažérům, postupně staly hlavní zbraní ve válce proti vandalům a výtržníkům.

Dalším prvkem je fyzická přítomnost kontrolorů přímo v areálu nádraží. Bezpečnostní personál kontroloval jízdenky a sledoval výtržníky. Ke zmírnění obav také přispělo zřízení „míst pomoci“ na nádražích, kde nebyli přítomni kontroloři osobně. Cestující jednoduše stisknou nouzové nebo informační tlačítko a jsou spojeni do řídícího centra. Výsledky předčily očekávání. Došlo k:

• 80% snížení projevu vandalismu,
• 70% snížení zpoždění vlaků v souvislosti s výtržnostmi,
• 60% snížení útoků na železnici,
• 50% snížení počtu černých pasažérů,
• zvýšení pocitu osobní bezpečnosti cestujících.

V oblasti působení Britské dopravní policie v jižní části Londýna klesla kriminalita o 17,5 %. Na některých nádražích po zavedení turniketů se výnosy z jízdného zvýšily až o 25 %.

Dalším prvkem pomáhajícím udržet provozovatelům železnice přehled o tom, co se děje v jejich areálech, jsou kamerové systémy. Menší nádraží jsou vybavena minimálně šesti kamerami, které pokrývají celý veřejně přístupný prostor a nepřetržitě monitorují pohyb cestujících. Videonahrávky jsou pak důkazním materiálem při případných soudních řízeních.

K ochraně vlaků v depech je zapotřebí zařízení pro zvýšenou ostrahu. V Británii se kromě výstavby vysokých plotů zřizují „virtuální“ ploty uvnitř dep, „magické oči“, které odhalují přítomnost narušitele.

Lze jen doufat, že výběrové řízení na ochrannou službu je jen prvním krokem Českých drah či Správy železniční dopravní cesty (SŽDC) k tomu, abychom se na našich nádražích cítili příjemně a bezpečně. Věřím, že další opatření budou následovat.

Zdroje: Viditelný Macek, iHNed.cz, Sedmička.cz, České dráhy, James Abbot: Britské privatizované železnice usilují o bezpečnost na nádražích a ve vlacích